Charakteristika
oddlužení
Vedle
konkursu, který představuje tradiční univerzální (likvidační) způsob řešení
úpadku všech dlužníků, a vedle reorganizace jakožto způsobu řešení úpadku
podnikatelů, představuje oddlužení třetí způsob řešení úpadku použitelný naopak
pouze pro nepodnikatele, ať již jsou právnickými nebo fyzickými osobami, který
může k řešení svého úpadku či hrozícího úpadku navrhnout výhradně sám dlužník.
Jeho úprava je obsažena v § 389 - 418 IZ (jeho části druhé, hlavě V). Původně počítala vládní předloha insolvenčního
zákona i s tím, že by oddlužením mohl být úpadek řešen též v případě drobných
podnikatelů, tato úprava však přijata nebyla. V soudní praxi se přitom (i s
ohledem na takto projevený úmysl zákonodárce) prosadil výklad, podle nějž oddlužení
není přípustné ani u dlužníka, který má dluhy z podnikání, byť by již v době
podání návrhu na povolení oddlužení podnikatelem nebyl, popř. měl provozování živnosti
přerušeno (k tomu viz část 9/2.1).
Oddlužení
je určeno především dlužníkům - fyzickým osobám, které mají pravidelný příjem,
z něhož mohou plnit splátky svých dluhů. Pro tyto osoby je určeno oddlužení
formou splátkového kalendáře, podle nějž dlužník musí po dobu pěti let měsíčně
splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v
jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní
pohledávky, a to podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí
insolvenčního soudu o schválení oddlužení touto formou. Zajištění věřitelé (věřitelé
pohledávek zajištěných některým ze způsobů zajištění uvedených v § 2 písm. g) IZ - typicky zástavním právem), mohou být při tomto způsobu oddlužení
uspokojováni jen ze zpeněžení předmětu zajištění jejich pohledávky, to však jen
pokud o to po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře výslovně požádají.
V tom případě bude tento dlužníkův majetek insolvenčním správcem zpeněžen
a výtěžek vydán k uspokojení nároků zajištěných věřitelů, obdobně jako
v konkursu. Do novely IZ účinné ode dne 20. 7. 2009 musel být dlužníkův
majetek sloužící k zajištění zpeněžen a z jeho výtěžku zajištění věřitelé
uspokojováni bez ohledu na to, zda se toho výslovně domáhali. Druhou
formou oddlužení je oddlužení provedené zpeněžením majetkové podstaty, jež
postihuje pouze majetek náležející dlužníkovi v době schválení oddlužení
(vždy včetně majetku sloužícího k zajištění) a při níž se postupuje obdobně
jako v konkursu.
Podstata
oddlužení (na rozdíl od konkursu) spočívá jak v omezení rozsahu postiženého
majetku dlužníka, jež odpovídá konkrétní formě oddlužení, tak především v tom, že
dostane-li se věřitelům dlužníka v rámci oddlužení plnění odpovídajícího alespoň
30 % jejich pohledávek, popř. nižšího plnění, s nímž výslovně souhlasili
(předpoklad takového minimálního plnění je podmínkou pro vstup do oddlužení),
po skončení oddlužení může být dlužník při splnění zákonných podmínek
rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do
oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v
jeho rámci uspokojeny, a je osvobozen i od placení pohledávek nepřihlášených a
nebo ohledně nichž nastal následek, že se k nim v insolvenčním řízení
nepřihlíží). Možností oddlužit se (kterou předchozí právní úprava přiznávala
dlužníku jen v souvislosti s nuceným vyrovnáním - § 34 a
násl. ZKV - nebo s vyrovnáním - § 46 a
násl. ZKV) se poskytuje druhá šance především dlužníkovi - fyzické osobě, jež
by jinak byla odsouzena k celoživotnímu splácení dluhů. Osvobození od zbytku
dluhů má předcházet tomu, aby se dlužník začal pohybovat v zóně stínového
hospodářství, přijímal práci načerno atd., a má ho naopak motivovat k úsilí o
uspokojení věřitelů alespoň v předepsané míře a časovém horizontu. Zákonodárce
vycházel při zavedení institutu oddlužení ze zahraničních zkušeností, které v
zásadě potvrzují, že i pro věřitele je zpravidla výhodnější obdržet v kratším časovém
rámci část pohledávky, než v dlouhodobé perspektivě (mnohdy s vysokými náklady
na realizaci) vymoci pohledávku celou. Nutno však podotknout, že v případě
oddlužení…