Dispoziční oprávnění k majetkové podstatě v době do rozhodnutí o úpadku a po rozhodnutí o něm

17.5.2.3

Dispoziční oprávnění k majetkové podstatě v době do rozhodnutí o úpadku a po rozhodnutí o něm

JUDr. Jolana Maršíková

K prvnímu omezení dispozičních oprávnění dlužníka k majetkové podstatě dochází již v okamžiku, kdy nastávají účinky zahájení insolvenčního řízení. Tyto účinky nastávají zveřejněním vyhlášky, oznamují zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku (§ 109 odst. 4 IZ a části 4.3.1 a >4.3.1.1).

Pokud insolvenční soud nerozhodne jinak, podle § 111 odst. 1 IZje dlužník povinen od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, tak aby nedocházelo k podstatným změnám ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo k jeho nikoliv nezanedbatelnému zmenšení.

Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Tento zákaz se podle § 111 odst. 2 IZnetýká úkonů nutných

• - ke splnění povinností stanovených zvláštními předpisy,
• - k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření,
• - k odvrácení hrozící škody,
• - k plnění zákonné vyživovací povinnosti a
• - ke splnění procesních sankcí.

K tomu uvedené ustanovení (s účinností od 1. 1. 2014) doplňuje, že dispoziční omezení se nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jím na roveň postavených, když tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné.

Právní úkony dlužníka učiněné v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu (§ 111 odst. 3 IZ, ve znění účinném od…