dnes je 29.3.2024

Input:

Dokazování

6.11.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

11.1.12
Dokazování

Ing. Romana Nováková

Správné zjištění a stanovení daňové povinnosti daňového subjektu probíhá ze strany správce daně nejčastěji formou dokazování. Tato forma stanovení daňové povinnosti je upravena v § 92 DŘ. Dokazování je proces hodnocení důkazních prostředků a z nich vzešlých důkazů prováděný za účelem zjištění skutečného stavu věci. Jeho smyslem je objasnit v minulosti nastalé skutečnosti, tedy to, jak se zjišťovaný skutkový stav udál.

Pravidla a předmět dokazování

Dokazování provádí příslušný správce daně nebo jím dožádaný správce daně v rámci zahájeného řízení. Povinností správce daně přitom je dbát toho, aby skutečnosti, které jsou pro správné zjištění a stanovení daňové povinnosti daňového subjektu rozhodné, byly zjištěny co nejúplněji. V tom směru správce daně není vázán jen návrhy daňového subjektu (§ 92 odst. 2 DŘ). Povinností daňového subjektu je přitom prokazovat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních (§ 92 odst. 3 DŘ), což znamená, že daňový subjekt nese břemeno tvrzení ohledně své daňové povinnosti. Existence této povinnosti souvisí s břemenem tvrzení, podle něhož je daňový subjekt povinen přiznat svou daň. Důkazní břemeno znamená, že daňový subjekt může být vyzván k prokázání všech skutečností, které ve svých podáních tvrdil nebo tvrdit měl. Základním předpokladem je spolupráce daňového subjektu se správcem daně. Pokud správce daně nemůže získat informace z vlastní úřední evidence a pokud to průběh řízení vyžaduje, může vyzvat daňový subjekt, aby mu skutečnosti, které jsou ke správnému stanovení daně potřebné, prokázal (§ 92 odst. 4 DŘ).

Předmětem dokazování ze strany správce daně jsou podle § 92 odst. 5 DŘ:

  1. oznámení vlastních písemností,
  2. skutečnosti rozhodné pro užití právní domněnky nebo právní fikce,
  3. skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem,
  4. skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti,
  5. skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinností při správě daní,
  6. skutečnosti rozhodné pro posouzení účelu právního jednání a jiných skutečností rozhodných pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 81/2007 ze dne 9.10.2007 (citace z odůvodnění):

"K výzvám správce daně k prokázání přijetí zboží ještě i jiným způsobem stěžovatelka doložila skladové karty, záznamní evidenci k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH), výsledovky dle jednotlivých měsíců, hlavní knihu za rok 2000, inventuru zásob k 31. 12. 1999, 31. 12. 2000 a k 1. 2. 2000, pokladní doklady, výpisy z bankovních účtů, aj. Rovněž při ústním jednání vedeném u správce daně vyložila způsob, jakým probíhaly obchody s výše zmíněnými dodavateli, jak bylo zboží předáno, placeno, přepraveno V průběhu řízení bylo dále rovněž prokázáno, že dodavatelé, přijetí, jejichž zboží bylo správcem daně z účetnictví stěžovatelky vyloučeno, byli k datu uskutečnění obchodních transakcí dle výpisu z obchodního rejstříku existujícími subjekty, a současně i zaregistrovanými plátci k DPH. Avšak jak vyplývá z napadeného rozhodnutí správního orgánu, všechny tyto důkazní prostředky nebyly dle názoru správce daně a správního orgánu dostatečné k prokázání přijetí zdanitelného plnění. Nejvyšší správní soud si však v této souvislosti klade otázku, jaké další důkazní prostředky měla stěžovatelka dle požadavků správce daně předložit (když ten ve svých výzvách uváděl vždy obecné označení důkazní prostředek, aniž by konkretizoval jaký), resp. jakými dalšími prostředky vůbec reálně mohla přijetí zdanitelného plnění prokázat."

Účast třetí osoby v rámci dokazování

Daňový subjekt má v rámci dokazování právo navrhnout účast třetí osoby v řízení, a jeho povinností přitom je sdělit správci daně potřebné údaje o této osobě a informovat jej o tom, které skutečnosti hodlá za účasti této třetí osoby prokázat nebo vysvětlit, popřípadě mu sdělit jiný důvod, proč tuto třetí osobu pro účast v řízení navrhuje. Není-li návrhu vyhověno, správce daně o tom vyrozumí daňový subjekt s uvedením důvodů (§ 92 odst. 6 DŘ).

Důkazní prostředky

Jako důkazních prostředků lze užít všech podkladů, jimiž lze zjistit skutečný stav věci a ověřit skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně (§ 93 DŘ). Důkazní prostředky nesmějí být získány v rozporu s právními předpisy; naopak ale mohou být získány i před zahájením samotného řízení, dále lze využít i podklady předané správci daně jinými orgány veřejné moci, které byly získány pro jimi vedená řízení, jakož i podklady převzaté z jiných daňových řízení nebo při správě daní jiných daňových subjektů. Orgány veřejné moci a jiné osoby, které mají v držení listiny a další věci nezbytné pro správu daní, které mohou být důkazním prostředkem při správě daní, jsou povinny za podmínek podle § 58 DŘna vyžádání správce daně tyto listiny nebo jejich kopie a jiné věci vydat nebo zapůjčit k ohledání. Jde-li o svědecké výpovědi, správce daně na návrh daňového subjektu provede svědeckou výpověď.

Důkazními prostředky tedy rozumíme tvrzení daňového subjektu, listiny, znalecké posudky, svědecké výpovědi a ohledání věci.

  1. Listina (§ 94 DŘ) – listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomocí a listina, která je zákonem prohlášena za veřejnou, potvrzuje, že jde o prohlášení orgánu veřejné moci, který tuto vydal, a není-li dokázán
Nahrávám...
Nahrávám...