NahoruDoručování písemností
Při doručování insolvenčnímu správci ve věci
daňového dlužníka je třeba uvést dodatek „insolvenční správce“, aby bylo zřejmé, že příslušná osoba je
pověřena soudem v příslušném insolvenčním řízení výkonem této funkce. Jinak se však nic v daňově-právních vztazích dlužníka nemění, tedy zůstává
až do skončení insolvenčního řízení osobou, která je označena na rozhodnutích vydaných v daňovém řízení vedených ve věcech týkajících se jeho daňových
povinností coby příjemce tohoto rozhodnutí, byť v průběhu insolvenčního
řízení, kde úpadek dlužníka je řešen konkursem, je doručováno toto rozhodnutí
insolvenčnímu správci, je-li správce osobou s dispozičním oprávněním. Nejdůležitějším
v kontextu s výše zmíněným se pak jeví § 32 odst. 1 ZSDP, podle něhož platí, že v daňovém řízení lze ukládat
povinnosti nebo přiznávat práva jen rozhodnutím. Tato rozhodnutí pak mohou
být pro příjemce právně účinná jen tehdy, jsou-li jim řádným způsobem
doručena nebo sdělena, pokud zákon o správě daní a poplatků nebo zvláštní
zákon nestanoví jinak.
Zajištění plnění povinností uložených daňovými
předpisy
Insolvenční zákon na rozdíl od zákona o
konkursu a vyrovnání ukládá insolvenčnímu správci povinnost zajistit plnění
povinností uložených daňovými předpisy toliko v případě řešení úpadku
konkursem, a tak pro jiné způsoby řešení úpadku zůstává povinnost
plnit své daňové povinnosti na dlužníkovi. Ukládá-li insolvenční zákon jakožto
speciální předpis insolvenčnímu správci povinnost zajistit plnění povinností
uložených příslušnými daňovými předpisy, musí být rozhodnutí, v nichž je
daňová povinnost ukládána i nadále dlužníkovi, doručována insolvenčnímu
správci, je-li navíc v pozici osoby s dispozičním oprávněním.
Zastoupení insolvenčního správce
v daňovém řízení
Přihlédneme-li k platné právní úpravě
zákona o správě daní a poplatků, zjistíme, že insolvenční správce se může
nechat v daňovém řízení zastoupit též zástupcem, jehož si sám zvolí.
Je-li takovýmto zástupcem advokát, je nutno jej ve smyslu § 11 odst. 2 ZSDP považovat v daňovém řízení za daňového poradce. V § 17 odst. 2 ZSDP dále zákonodárce stanovil, že písemnosti určené daňovému poradci
se doručují v jeho kanceláři. Má-li být doručení mimo tuto kancelář
platné, nesmí být oprávněnou osobou odmítnuto. Udělil-li insolvenční správce
zástupci, příp. daňovému poradci, generální plnou moc pro daňové řízení, jež je
uložena ve spisu u místně příslušného správce daně, budou veškeré daňové
písemnosti bez dalšího doručovány tomuto zástupci. Třeba ještě v daném
kontextu uvést, že tím, že insolvenční správce se nechá v daňovém řízení
zastoupit zástupcem, nedochází k zastoupení dlužníka, nýbrž toliko
insolvenčního správce.
Judikát
Jak uvádí Nejvyšší správní soud ve svém
rozhodnutí ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 2 Afs 23/2003-34, příjemcem
rozhodnutí je daňový subjekt, kterému jsou daňovým rozhodnutím ukládána práva
nebo povinnosti. Příjemci rozhodnutí se pak předmětné rozhodnutí doručuje,
s výjimkou případů, kdy má příjemce rozhodnutí zástupce. Příjemce
rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 2 ZSDP není zmocněný zástupce daňového subjektu, a to i když se mu má
dané rozhodnutí doručit.
Judikát
V rozhodnutí ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 2 Afs
40/2004-43 Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že mezi
základní náležitosti rozhodnutí patří přesné označení příjemce rozhodnutí. U
subjektů zapsaných do obchodního rejstříku je přesným označením třeba rozumět
označení odpovídající obchodnímu jménu zapsanému v obchodním rejstříku.
Jestliže správce daně uvedl jako příjemce rozhodnutí označení „ZD Polabský
chmelař“ se sídlem Polepy, namísto správného označení „Zemědělské družstvo
Polabský chmelař Polepy“, přičemž rozhodnutí bylo řádně doručeno správnému daňovému
subjektu, nelze tuto nepřesnost v označení považovat za…
