Důsledek pouze částečného zjištění
pohledávky věřitele
Insolvenční zákon na straně
jedné posiluje oprávnění věřitelů v insolvenčním řízení přičemž, schopnost věřitele ovlivnit průběh insolvenčního
řízení je závislá na výši jeho pohledávky (věřitel prosazuje svoji vůli na schůzi
hlasováním), na straně druhé zvyšuje jejich odpovědnost v souvislosti
s uplatňováním pohledávek v insolvenčním řízení.
V § 178 až § 182 Z je zakotvena
sankční úprava, která řeší důsledky toho, že přihlášená pohledávka nebo právo
na uspokojení ze zajištění byly přihlášeny v podstatně vyšší výši (hodnotě,
kvalitě), než v jaké byly v insolvenčním řízení uplatněny.
S touto situací zákon spojuje jednak obligatorní sankci spočívající
v tom, že se v popsaném případě nepřihlíží k nároku vůbec, tedy
ani v tom rozsahu (hodnotě, kvalitě) ve kterých byl zjištěn, a dále
eventuální platební sankci.
Důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu
uvádí, že jeho „ustanovení § 178 , § 179 , § 181 a § 182 - v návaznosti
na pravidlo formulované v § 176 větě první (za
správnost údajů uvedených v přihlášce jeho pohledávky odpovídá věřitel) -
upravují postupy stíhající uplatňování přehnaných (neopodstatněných) pohledávek
v insolvenčním řízení nebo neopodstatněný pokus o uspokojení pohledávky
v lepším pořadí, včetně ručení osob, které za věřitele takovou pohledávku
podepsaly. Snahou této úpravy je předejít (na základě zkušeností
s podobnými postupy v konkursním řízení podle zákona o konkursu a
vyrovnání) účelovým manipulacím s přihláškami za účelem posílení vlivu věřitelů
na schůzi věřitelů a ve věřitelských orgánech. Ustanovení § 180 pak v této
souvislosti nově upravuje možnost věřitele vzdát se do doby zjištění přihlášené
pohledávky výkonu práv v insolvenčním řízení s ní spojených a tím předejít
možným sankcím plynoucím ze zákonu neodpovídajícího (a k tíži věřitele
jdoucího) uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení.“
1) Sankce nepřihlížení
Jestliže
přihlášená pohledávka byla po přezkoumání postupem podle IZ zjištěna tak, že
a) její
skutečná výše činí méně než 50 % přihlášené částky, podle § 178 odst. 1
věty prvé IZ se k ní nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna
(což je důvodem k odmítnutí celé přihlášené pohledávky dle § 185 IZ - viz
část 5/2.5),
b) věřitel
má právo na uspokojení ze zajištěné pohledávky v rozsahu menším než 50 %
hodnoty zajištění uvedené v přihlášce nebo že má právo na uspokojení
v pořadí horším, než uvedl v přihlášce, podle § 179 odst. 1
věty prvé IZ se k jeho právu na uspokojení ze zajištění vůbec nepřihlíží;
ust. § 299 odst. 2
tím není dotčeno.
V usnesení sp. zn. KSUL 70 INS 3735/2010, 2 VSPH 1133/2010-P2ze dne 31. 3. 2011
Vrchní soudu v Praze dospěl k následujícímu závěru:
Insolvenční
soud není oprávněn učinit závěr o tom, že se dle § 178 věty první IZ k přihlášené
pohledávce nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, dříve než
pravomocně rozhodne ve sporu o jejím popření nebo sporu o určení její pravosti či
výše. Podmínkou pro aplikaci. § 178 věty první IZ je rovněž
zjištění, že přihlášená pohledávka byla přezkoumána postupem podle IZ.
Nutno
posuzovat každou pohledávku zvlášť
Vrchní
soud v Praze v usnesení sp.zn.
KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH
892/2010-P14, ze dne 15. 10. 2010 zdůraznil, že ustanovení § 178 , § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba
aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku
pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem
specifikovaným konkrétním důvodem a výší, který lze uplatnit samostatnou přihláškou.
Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok
samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek ( § 176 IZ) uvést
jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na její
závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však
nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje
v insolvenčním řízení pohledávku jedinou, neboť pokud by v průběhu
insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které by se podle IZ
k některé z přihlášených pohledávek nebo její části nepřihlíželo, mělo to
(nesprávně) následek pro přihlášku jako celek, tedy i pro pohledávky, ohledně
nichž taková skutečnost nenastala; takový postup by byl zjevně v rozporu
s dikcí ustanovení § 178 , § 185 a § 198 odst. 1 IZ.
Výše
uvedené závěry, tedy že ustanovení § 178 IZ se aplikuje
jednotlivě na každou přihlášenou pohledávky a nikoliv na přihlášku pohledávek
jako celek, se uplatní beze zbytku i tam, kde věřitel své (dva samostatné)
nároky nesprávně přihlásil jako nárok jediný (k tomu viz např. usnesení
Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB
27 INS 3080/2010, 1 VSPH 788/2011-P2 ze
dne 8. 9. 2011).
Ve
smyslu výše uvedeného je tedy - z pohledu účinků uvedených v § 178 IZ - nezbytné posuzovat zvlášť jako
samostatné pohledávky jistinu a jednotlivé druhy jejího uplatněného příslušenství, byť jistina spolu s příslušenstvím je přihlašována na jediném listu
formuláře. K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze KSLB
76 INS 12489/2010, 3 VSPH 905/2011 ze dne 16. 1. 2012 (citace z odůvodnění):
„Nesprávně
však soud nahlížel na uskutečněná popření věřitelových pohledávek jako na částečné
popření pohledávek přihlášených přihláškou P4 pod č. 1 a pod č. 3, ačkoli
ve skutečnosti byly v obou případech popřeny zcela (co do pravosti)
toliko uplatněné náklady rozhodčích řízení přiznané pravomocnými rozhodčími
nálezy, které představují dle § 121 odst. 3 občanského
zákoníku (jakožto náklady spojené s uplatněním pohledávky) příslušenství
pohledávek jistin přihlášených pod č. 1 a pod č. 3, a jako takové jsou
samostatnými nároky.
Jak již vysvětlil Vrchní soud v Praze
v řadě svých rozhodnutí, např. v usnesení sp. zn. KSPA 49 INS
1647/2008, 1 VSPH 276/2008-B ze dne 13. 9. 2009 (na něž navázal kupř. v
usnesení sp. zn. MSPH 59 INS 2357/2008, 2 VSPH 1022/2010-P8 ze dne 16. 2.
2011), jednotlivé druhy příslušenství pohledávky definované taxativním výčtem v § 121 odst. 3 občanského
zákoníku (jenž se užije i pro oblast obchodních závazkových vztahů) představují
nároky, které k pohledávce (jistině) příslušejí, tj. svým vznikem
souvisejí s existencí pohledávky hlavní a zásadně sdílejí i její osud. To
však nic nemění na tom, že jde o samostatné pohledávky, které jsou
vymezeny vlastním důvodem vzniku a výší, a tyto pohledávky také lze samostatně
soudně uplatnit. Proto chce-li věřitel dosáhnout soudní žalobou toho, aby mu
byly vedle dlužné jistiny přiznány i pohledávky představující její příslušenství,
musí v ní takové jednotlivé nároky výslovně (a řádně) uplatnit, a je-li vůči
dlužníku zahájeno insolvenční řízení, musí tak ve smyslu § 109 odst. 1 písm. a), § 110 odst. 1 a § 173 IZ učinit včasnou přihláškou,
jež má pro běh promlčecích a prekluzívních lhůt stejné účinky jako žaloba nebo
jiné uplatnění práva u soudu. Insolvenční zákon z této hmotněprávní úpravy
důsledně vychází. Náležitosti přihlášky, kterou je třeba ve smyslu § 176 IZ
podat na předepsaném formuláři, jsou zřetelně vymezeny v § 21 odst. 1 písm. i) bodu
2 vyhlášky o jednacím řádu pro insolvenční řízení tak, že v údaji o výši
pohledávky je třeba odlišit jistinu a příslušenství pohledávky. U příslušenství
pohledávky je nezbytné rozlišit jeho jednotlivé druhy, tedy úroky, úroky z
prodlení, poplatek z prodlení či náklady spojené s uplatněním pohledávky. To také v dané věci věřitel učinil
s tím, že v přihlášce P4 jako příslušenství pohledávek pod č. 1 a č.
3 uplatnil i ony náklady rozhodčích řízení, které byly insolvenčním správcem i
dlužníky zcela popřeny, a které v důsledku nepodání určovací žaloby věřitelem
dle poslední věty § 198 odst. 1 IZ stihl
následek, že se k nim nepřihlíží.
Popsané
nesprávné posouzení věci se však projevilo v rozhodnutí pod bodem I.
výroku, neboť i ohledně pohledávek přihlášených pod P4/1 nastal důvod
k odmítnutí jen ohledně jedné z nich, a to popřené pohledávky ve výši
8640 Kč (náklady rozhodčího řízení). Ostatní pohledávky přihlášené pod P4/1
(jistina a další příslušenství) v celkové výši 3377 Kč byly zjištěny, a
tudíž nebyl důvod, aby na ně soud aplikoval § 178 IZ a podle § 185 i tyto odmítl."
2) Platební sankce
V případech
ad a) a b) shora, kdy došlo pouze k částečnému zjištění pohledávky
(její výše nebo práva na uspokojení ze zajištění), může věřitele stihnout také
důsledek v podobě platební (peněžité sankce), a to ovšem jen za předpokladu,
že věřitel vykonával práva spojená s takovou nezjištěnou pohledávkou ( § 180 IZ).
Jde
li o případ ad a), kdy zjištěná (skutečná) výše pohledávky činí méně než
50% přihlášené částky, pak podle § 178 věty druhé IZ, může insolvenční soud
věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil a který vykonával práva
spojená s touto pohledávkou, na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve
prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem
okolnostem uplatnění a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená
pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna.
Jde
li o případ ad b), kdy právo na uspokojení ze zajištěné pohledávky je zjištěno
v rozsahu menším než 50% hodnoty zajištění uvedené v přihlášce nebo
je zjištěno tak, že věřitel má právo na uspokojení v pořadí horším, než
uvedl v přihlášce, pak podle § 179 věty druhé IZ, může
insolvenční soud na návrh insolvenčního správce věřiteli, který takovou
pohledávku přihlásil a který vykonával práva spojená s touto
pohledávkou na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch zajištěných
věřitelů, kteří přihlásili pohledávku se zajištěním ke stejnému majetku,
zaplatil částku, kterou soud určí se zřetelem ke všem okolnostem uplatnění a přezkoumání
práva na uspokojení ze zajištění, nejvýše však částku, o kterou hodnota zajištění
uvedená v přihlášce převýšila hodnotu zjištěného zajištění.
V obou
případech je návrh insolvenčního správce na uložení platební sankce věřiteli
řešen jako jeho incidenční spor s dotčeným věřitelem (k
tématu incidenčních sporů viz část 5/4.1).
Poznamenáváme,
že aplikace § 179 IZ bude zřejmě
problematická, neboť formulář předepsaný pro přihlášku pohledávky zajištěné
majetkem dlužníka nepředpokládá (nedává zajištěnému věřiteli žádný prostor) pro
uvedení údaje „hodnota zajištění". Věřitel v přihlášce uvádí výši zajištěné pohledávky a předmět zajištění;
hodnotu zajištění pak zjišťuje insolvenční správce s tím, že povinně zajistí
znalecké ocenění předmětu zajištění (viz § 219 odst. 4 a § 167 odst. 2 IZ).
Předchozí
úprava
Shora
popsaná úprava platební sankce obsažená v § 178 věty druhé IZ a § 179 věty druhé IZ účinná
od 31. 3. 2011 (provedená zákonem č. 69/2011 Sb.) představuje modifikaci předchozí
úpravy, která byla vůči věřitelům předmětných nezjištěných pohledávek mnohem
nekompromisnější (a podle našeho názoru neopodstatněně, což také vedlo
k její změně). Tyto věřitele totiž předchozí úprava platební sankce dle § 179 IZ stíhala pro případ,
že vykonávali práva spojená s nezjištěnou pohledávkou, zcela bezpodmínečně,
přičemž jejich povinnost úhrady ve prospěch majetkové podstaty musela vždy
odpovídat rozdílu pohledávky…
