dnes je 27.11.2022

Input:

Důsledek pouze částečného zjištěné pohledávky věřitele

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.4.3.5
Důsledek pouze částečného zjištěné pohledávky věřitele

 

Důsledek pouze částečného zjištění pohledávky věřitele

 

Insolvenční zákon na straně jedné posiluje oprávnění věřitelů v insolvenčním řízení přičemž, schopnost věřitele ovlivnit průběh insolvenčního řízení je závislá na výši jeho pohledávky (věřitel prosazuje svoji vůli na schůzi hlasováním), na straně druhé zvyšuje jejich odpovědnost v souvislosti s uplatňováním pohledávek v insolvenčním řízení.

 

V § 178 § 182 Z je zakotvena sankční úprava, která řeší důsledky toho, že přihlášená pohledávka nebo právo na uspokojení ze zajištění byly přihlášeny v podstatně vyšší výši (hodnotě, kvalitě), než v jaké byly v insolvenčním řízení uplatněny. S touto situací zákon spojuje jednak obligatorní sankci spočívající v tom, že se v popsaném případě nepřihlíží k nároku vůbec, tedy ani v tom rozsahu (hodnotě, kvalitě) ve kterých byl zjištěn, a dále eventuální platební sankci.

 

Důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu uvádí, že jeho „ustanovení § 178 , § 179 , § 181 a § 182 - v návaznosti na pravidlo formulované v § 176 větě první (za správnost údajů uvedených v přihlášce jeho pohledávky odpovídá věřitel) - upravují postupy stíhající uplatňování přehnaných (neopodstatněných) pohledávek v insolvenčním řízení nebo neopodstatněný pokus o uspokojení pohledávky v lepším pořadí, včetně ručení osob, které za věřitele takovou pohledávku podepsaly. Snahou této úpravy je předejít (na základě zkušeností s podobnými postupy v konkursním řízení podle zákona o konkursu a vyrovnání) účelovým manipulacím s přihláškami za účelem posílení vlivu věřitelů na schůzi věřitelů a ve věřitelských orgánech. Ustanovení § 180 pak v této souvislosti nově upravuje možnost věřitele vzdát se do doby zjištění přihlášené pohledávky výkonu práv v insolvenčním řízení s ní spojených a tím předejít možným sankcím plynoucím ze zákonu neodpovídajícího (a k tíži věřitele jdoucího) uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení.“

 

1) Sankce nepřihlížení

Jestliže přihlášená pohledávka byla po přezkoumání postupem podle IZ zjištěna tak, že

a) její skutečná výše činí méně než 50 % přihlášené částky, podle § 178 odst. 1 věty prvé IZ se k ní nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna (což je důvodem k odmítnutí celé přihlášené pohledávky dle § 185 IZ - viz část 5/2.5),

b) věřitel má právo na uspokojení ze zajištěné pohledávky v rozsahu menším než 50 % hodnoty zajištění uvedené v přihlášce nebo že má právo na uspokojení v pořadí horším, než uvedl v přihlášce, podle § 179 odst. 1 věty prvé IZ se k jeho právu na uspokojení ze zajištění vůbec nepřihlíží; ust. § 299 odst. 2 tím není dotčeno.

 

V usnesení sp. zn. KSUL 70 INS 3735/2010, 2 VSPH 1133/2010-P2ze dne 31. 3. 2011 Vrchní soudu v Praze dospěl k následujícímu závěru:

Insolvenční soud není oprávněn učinit závěr o tom, že se dle § 178 věty první IZ k přihlášené pohledávce nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, dříve než pravomocně rozhodne ve sporu o jejím popření nebo sporu o určení její pravosti či výše. Podmínkou pro aplikaci. § 178 věty první IZ je rovněž zjištění, že přihlášená pohledávka byla přezkoumána postupem podle IZ.

 

Nutno posuzovat každou pohledávku zvlášť

 

Vrchní soud v Praze v usnesení sp.zn. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14, ze dne 15. 10. 2010 zdůraznil, že ustanovení § 178 , § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, který lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek ( § 176 IZ) uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na její závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje v insolvenčním řízení pohledávku jedinou, neboť pokud by v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které by se podle IZ k některé z přihlášených pohledávek nebo její části nepřihlíželo, mělo to (nesprávně) následek pro přihlášku jako celek, tedy i pro pohledávky, ohledně nichž taková skutečnost nenastala; takový postup by byl zjevně v rozporu s dikcí ustanovení § 178 , § 185 a § 198 odst. 1 IZ.

 

Výše uvedené závěry, tedy že ustanovení § 178 IZ se aplikuje jednotlivě na každou přihlášenou pohledávky a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, se uplatní beze zbytku i tam, kde věřitel své (dva samostatné) nároky nesprávně přihlásil jako nárok jediný (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 27 INS 3080/2010, 1 VSPH 788/2011-P2 ze dne 8. 9. 2011).

 

Ve smyslu výše uvedeného je tedy - z pohledu účinků uvedených v § 178 IZ - nezbytné posuzovat zvlášť jako samostatné pohledávky jistinu a jednotlivé druhy jejího uplatněného příslušenství, byť jistina spolu s příslušenstvím je přihlašována na jediném listu formuláře. K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze KSLB 76 INS 12489/2010, 3 VSPH 905/2011 ze dne 16. 1. 2012 (citace z odůvodnění):

„Nesprávně však soud nahlížel na uskutečněná popření věřitelových pohledávek jako na částečné popření pohledávek přihlášených přihláškou P4 pod č. 1 a pod č. 3, ačkoli ve skutečnosti byly v obou případech popřeny zcela (co do pravosti) toliko uplatněné náklady rozhodčích řízení přiznané pravomocnými rozhodčími nálezy, které představují dle § 121 odst. 3 občanského zákoníku (jakožto náklady spojené s uplatněním pohledávky) příslušenství pohledávek jistin přihlášených pod č. 1 a pod č. 3, a jako takové jsou samostatnými nároky.

Jak již vysvětlil Vrchní soud v Praze v řadě svých rozhodnutí, např. v usnesení sp. zn. KSPA 49 INS 1647/2008, 1 VSPH 276/2008-B ze dne 13. 9. 2009 (na něž navázal kupř. v usnesení sp. zn. MSPH 59 INS 2357/2008, 2 VSPH 1022/2010-P8 ze dne 16. 2. 2011), jednotlivé druhy příslušenství pohledávky definované taxativním výčtem v § 121 odst. 3 občanského zákoníku (jenž se užije i pro oblast obchodních závazkových vztahů) představují nároky, které k pohledávce (jistině) příslušejí, tj. svým vznikem souvisejí s existencí pohledávky hlavní a zásadně sdílejí i její osud. To však nic nemění na tom, že jde o samostatné pohledávky, které jsou vymezeny vlastním důvodem vzniku a výší, a tyto pohledávky také lze samostatně soudně uplatnit. Proto chce-li věřitel dosáhnout soudní žalobou toho, aby mu byly vedle dlužné jistiny přiznány i pohledávky představující její příslušenství, musí v ní takové jednotlivé nároky výslovně (a řádně) uplatnit, a je-li vůči dlužníku zahájeno insolvenční řízení, musí tak ve smyslu § 109 odst. 1 písm. a), § 110 odst. 1 a § 173 IZ učinit včasnou přihláškou, jež má pro běh promlčecích a prekluzívních lhůt stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu. Insolvenční zákon z této hmotněprávní úpravy důsledně vychází. Náležitosti přihlášky, kterou je třeba ve smyslu § 176 IZ podat na předepsaném formuláři, jsou zřetelně vymezeny v § 21 odst. 1 písm. i) bodu 2 vyhlášky o jednacím řádu pro insolvenční řízení tak, že v údaji o výši pohledávky je třeba odlišit jistinu a příslušenství pohledávky. U příslušenství pohledávky je nezbytné rozlišit jeho jednotlivé druhy, tedy úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení či náklady spojené s uplatněním pohledávky. To také v dané věci věřitel učinil s tím, že v přihlášce P4 jako příslušenství pohledávek pod č. 1 a č. 3 uplatnil i ony náklady rozhodčích řízení, které byly insolvenčním správcem i dlužníky zcela popřeny, a které v důsledku nepodání určovací žaloby věřitelem dle poslední věty § 198 odst. 1 IZ stihl následek, že se k nim nepřihlíží.

Popsané nesprávné posouzení věci se však projevilo v rozhodnutí pod bodem I. výroku, neboť i ohledně pohledávek přihlášených pod P4/1 nastal důvod k odmítnutí jen ohledně jedné z nich, a to popřené pohledávky ve výši 8640 Kč (náklady rozhodčího řízení). Ostatní pohledávky přihlášené pod P4/1 (jistina a další příslušenství) v celkové výši 3377 Kč byly zjištěny, a tudíž nebyl důvod, aby na ně soud aplikoval § 178 IZ a podle § 185 i tyto odmítl."

 

2) Platební sankce

V případech ad a) a b) shora, kdy došlo pouze k částečnému zjištění pohledávky (její výše nebo práva na uspokojení ze zajištění), může věřitele stihnout také důsledek v podobě platební (peněžité sankce), a to ovšem jen za předpokladu, že věřitel vykonával práva spojená s takovou nezjištěnou pohledávkou ( § 180 IZ).

 

Jde li o případ ad a), kdy zjištěná (skutečná) výše pohledávky činí méně než 50% přihlášené částky, pak podle § 178 věty druhé IZ, může insolvenční soud věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil a který vykonával práva spojená s touto pohledávkou, na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem uplatnění a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna.

 

Jde li o případ ad b), kdy právo na uspokojení ze zajištěné pohledávky je zjištěno v rozsahu menším než 50% hodnoty zajištění uvedené v přihlášce nebo je zjištěno tak, že věřitel má právo na uspokojení v pořadí horším, než uvedl v přihlášce, pak podle § 179 věty druhé IZ, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil a který vykonával práva spojená s touto pohledávkou na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch zajištěných věřitelů, kteří přihlásili pohledávku se zajištěním ke stejnému majetku, zaplatil částku, kterou soud určí se zřetelem ke všem okolnostem uplatnění a přezkoumání práva na uspokojení ze zajištění, nejvýše však částku, o kterou hodnota zajištění uvedená v přihlášce převýšila hodnotu zjištěného zajištění.

 

V obou případech je návrh insolvenčního správce na uložení platební sankce věřiteli řešen jako jeho incidenční spor s dotčeným věřitelem (k tématu incidenčních sporů viz část 5/4.1).

 

Poznamenáváme, že aplikace § 179 IZ bude zřejmě problematická, neboť formulář předepsaný pro přihlášku pohledávky zajištěné majetkem dlužníka nepředpokládá (nedává zajištěnému věřiteli žádný prostor) pro uvedení údaje „hodnota zajištění". Věřitel v přihlášce uvádí výši zajištěné pohledávky a předmět zajištění; hodnotu zajištění pak zjišťuje insolvenční správce s tím, že povinně zajistí znalecké ocenění předmětu zajištění (viz § 219 odst. 4 a § 167 odst. 2 IZ).

 

Předchozí úprava

Shora popsaná úprava platební sankce obsažená v § 178 věty druhé IZ a § 179 věty druhé IZ účinná od 31. 3. 2011 (provedená zákonem č. 69/2011 Sb.) představuje modifikaci předchozí úpravy, která byla vůči věřitelům předmětných nezjištěných pohledávek mnohem nekompromisnější (a podle našeho názoru neopodstatněně, což také vedlo k její změně). Tyto věřitele totiž předchozí úprava platební sankce dle § 179 IZ stíhala pro případ, že vykonávali práva spojená s nezjištěnou pohledávkou, zcela bezpodmínečně, přičemž jejich povinnost úhrady ve prospěch majetkové podstaty musela vždy odpovídat rozdílu pohledávky

Nahrávám...
Nahrávám...