Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Důsledek pouze částečného zjištění pohledávky věřitele

22.4.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.3.5
Důsledek pouze částečného zjištění pohledávky věřitele

JUDr. Jolana Maršíková

Insolvenční zákon na straně jedné posiluje oprávnění věřitelů v insolvenčním řízení, přičemž schopnost věřitele ovlivnit průběh insolvenčního řízení je závislá na výši jeho pohledávky (věřitel prosazuje svoji vůli na schůzi hlasováním), na straně druhé zvyšuje jejich odpovědnost v souvislosti s uplatňováním pohledávek v insolvenčním řízení.

V § 178 až § 182 IZ je zakotvena sankční úprava, která řeší důsledky toho, že přihlášená pohledávka nebo právo na uspokojení ze zajištění byly přihlášeny v podstatně vyšší výši (hodnotě, kvalitě), než v jaké měly být v insolvenčním řízení uplatněny. S touto situací zákon spojuje jednak obligatorní sankci spočívající v tom, že se v popsaném případě nepřihlíží k nároku vůbec, tedy ani v tom rozsahu, (hodnotě, kvalitě) v kterém byl zjištěn, a dále eventuální platební sankci.

Důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu uvádí, že jeho „ustanovení § 178, § 179, § 181, § 182 – v návaznosti na pravidlo formulované v § 176 větě první (za správnost údajů uvedených v přihlášce jeho pohledávky odpovídá věřitel) – upravují postupy stíhající uplatňování přehnaných (neopodstatněných) pohledávek v insolvenčním řízení nebo neopodstatněný pokus o uspokojení pohledávky v lepším pořadí, včetně ručení osob, které za věřitele takovou pohledávku podepsaly. Snahou této úpravy je předejít (na základě zkušeností s podobnými postupy v konkursním řízení podle zákona o konkursu a vyrovnání) účelovým manipulacím s přihláškami za účelem posílení vlivu věřitelů na schůzi věřitelů a ve věřitelských orgánech. Ustanovení § 180 pak v této souvislosti nově upravuje možnost věřitele vzdát se do doby zjištění přihlášené pohledávky výkonu práv v insolvenčním řízení s ní spojených a tím předejít možným sankcím plynoucím ze zákonu neodpovídajícího (a k tíži věřitele jdoucího) uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení.”

A) SANKCE NEPŘIHLÍŽENÍ

a) Nepřihlížení k popřené pohledávce

Jestliže přihlášená pohledávka byla po přezkoumání postupem podle IZ zjištěna tak, že její skutečná výše činí méně než 50 % přihlášené částky, podle prvé věty § 178 odst. 1 IZ se k ní nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna (což je důvodem k odmítnutí celé přihlášené pohledávky podle § 185 IZ – viz část Ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení); toto však (s účinností od 1. 1. 2014) neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Podle ust. § 178 odst. 2 IZ (zavedeného s účinností od 1. 1. 2014) se ale přitom pro shora uvedené posouzení podmínek podle odstavce 1 (míry zjištění přihlášené pohledávky) nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na jehož základě se podle IZ nepřihlíží k popřené části pohledávky.

V usnesení sp. zn. KSUL 70 INS 3735/2010, 2 VSPH 1133/2010-P2 ze dne 31. 3. 2011 Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že insolvenční soud není oprávněn učinit závěr o tom, že se dle první věty § 178 IZ k přihlášené pohledávce nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, dříve než pravomocně rozhodne ve sporu o jejím popření nebo ve sporu o určení její pravosti či výše. Podmínkou pro aplikaci věty první § 178 IZ je rovněž zjištění, že přihlášená pohledávka byla přezkoumána postupem podle IZ.

b) Nepřihlížení k popřenému právu na uspokojení ze zajištění

Jestliže přihlášená zajištěná pohledávka byla po přezkoumání postupem podle IZ zjištěna tak, že věřitel má právo na uspokojení této své pohledávky v rozsahu menším než 50 % její výše nebo že má právo na uspokojení ze zajištění v pořadí horším, než uvedl v přihlášce, podle věty první § 179 odst. 1 IZ se k jeho právu na uspokojení této pohledávky v insolvenčním řízení nepřihlíží; toto však opět (s účinností od 1. 1. 2014) neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Vymezení skutkové podstaty sankce uvedené v ustanovení § 179 odst. 1 IZ se nejeví být optimální s ohledem na to, že podle ní důsledek nepřihlížení k přihlášenému právu na uspokojení ze zajištění je spojen s výsledem přezkumu ve vztahu k těm identifikantám tohoto práva (rozsahu zajištění pohledávky nebo pořadí zajištění), které se podle konstantní soudní praxe samostatně vůbec nepřezkoumávají, resp. nelze vést popěrný úkon (a následný incidenční spor) jen ohledně výše zajištění nebo pořadí uspokojení vícerých zajištěných věřitelů z téhož zajištění (tyto otázky v zásadě náleží řešit až při uspokojování zajištěného věřitele vydáním výtěžku podle § 298 IZ, část Osvobození dlužníka od placení neuspokojených pohledávek ).

Podle ust. § 179 odst. 2 IZ (zavedeného s účinností od 1. 1. 2014) se ale pro shora uvedené posouzení podmínek podle odstavce 1 nepovažuje za uplatněnou v přihlášce ta část práva na uspokojení ze zajištění, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na jehož základě se podle IZ nepřihlíží k popřené části práva na uspokojení ze zajištění.

Výše popsaná právní úprava § 178 odst. 2 IZ a § 179 odst. 2 IZ umožňuje věřiteli popřené pohledávky – práva na uspokojení ze zajištění, aby po popření sám jejich výši – rozsah včas korigoval zpětvzetím a vyhnul se tak sankci podle předmětných ustanovení (sankci nepřihlížení i ve zjištěném rozsahu nebo platební povinnosti – viz další výklad). Tato úprava představuje výslovné pojmenování zákonného stavu, který z hlediska procesní logiky byl dán vždy, ale praxe jej takto vesměs nevnímala. Je totiž (jak vysvětluje důvodová zpráva předmětné novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.) zjevné, že výsledek případného incidenčního sporu (nebo účinek popření pohledávky) by měl být poměřován stavem přihlášené pohledávky v době, kdy takový výsledek nebo účinek nastal. Zde se prosazuje zájem na tom, aby věřitel v případě potřeby sám korigoval rozsah přihlašovaných nároků (a tím snížil míru rizika, že bude docházet ke zkreslení výsledků hlasování věřitelů o významných otázkách insolvenčního řízení), jemuž lze přičíst vyšší prioritu než automatickému prosazení sankce podle věty první § 178 odst. 1 IZ, respektive podle věty první § 179 odst. 1 IZ.

Nutno posuzovat každou pohledávku zvlášť

Vrchní soud v Praze v usnesení č.j. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14-7 ze dne 15. 10. 2010 zdůraznil, že ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku, a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem, specifikovaným konkrétním důvodem a výší, který lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek (§ 176 IZ) uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech pouze jedné přihlášky a na její závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje v insolvenčním řízení pohledávku jedinou, neboť pokud by v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na jejímž základě by se podle IZ k některé z přihlášených pohledávek nebo její části nepřihlíželo, mělo by to (nesprávně) následek pro přihlášku jako celek, tedy i pro pohledávky, ohledně nichž taková skutečnost nenastala; takový postup by byl zjevně v rozporu s dikcí ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ.

Totéž zdůraznil Vrchní soud v Praze také v usnesení č. j. 45 ICm 4110/2013, 104 VSPH 220/2015 – 79 (KSUL 45 INS 893/2010) ze dne 2. 11. 2015 s tím, že ustanovení § 178, § 179, § 180 IZ lze aplikovat jen vůči věřitelům, jejichž pohledávky se pravidelně zařazují na pořad přezkumného jednání (§ 190 a násl. IZ).

Výše uvedené závěry, tedy že ustanovení § 178 IZ se aplikuje jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku, a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, se uplatní beze zbytku i tam, kde věřitel své (dva samostatné) nároky nesprávně přihlásil jako nárok jediný. K tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 27 INS 3080/2010, 1 VSPH 788/2011-P2 ze dne 8. 9. 2011.

Přitom poukazujeme na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 27 INS 18396/2013, 1 VSPH 1234/2014-P5-11 ze dne 23. 6. 2014 vyslovené v daných souvislostech ohledně směnečné pohledávky, které lze shrnout následovně:

Na pohledávku přihlášenou toliko jako směnečnou – bez ohledu na různé právní důvody (různé kauzy), které byly důvodem pro její vystavení – nelze hledět jinak, než jako na pohledávku jedinou (abstraktní) mající svůj původ již jen ve směnce samé, v níž je právo na zaplacení směnečné sumy inkorporováno. Četnost důvodů, pro něž byla směnka vystavena, neopodstatňuje, aby insolvenční soud při postupu podle ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ považoval jeden (abstraktní) směnečný nárok za více (konkrétních) nesměnečných nároků.

- příslušenství není samostatná pohledávka

Právní praxe podpořená judikaturou vyšších soudů (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSLB 76 INS 12489/2010, 3 VSPH 905/2011 ze dne 16. 1. 2012 nebo usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPA 59 INS 9446/2012, 3 VSPH 1850/2013-P10-12 ze dne 28.3.2014 či usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 40 INS 20116/2011, 4 VSPH 1701/2015-P12-10 ze dne 6.1.2016 – viz archiv II této části) prosazovala názor, že z pohledu účinků uvedených v § 178 IZ je nezbytné posuzovat zvlášť jako samostatné pohledávky jistinu a jednotlivé druhy jejího uplatněného příslušenství.

Tento názor byl překonán závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 75/2016 ze dne 24.4.2018, (schváleným k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) s navrženou právní větou:

Jestliže peněžité plnění přihlašované věřitelem do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka zahrnovalo jak jistinu, tak příslušenství pohledávky, pak jen proto, že v souladu s náležitostmi přihlášky vymezenými v návaznosti na § 176 IZ ustanovením § 21 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2017 muselo být toto příslušenství v přihlášce pohledávky samostatně vyčísleno, se nestalo samostatnou pohledávkou.

Pro účely aplikace ustanovení § 178 IZ se jednou pohledávkou rozumí souhrn jistiny a příslušenství pohledávky.

B) PLATEBNÍ SANKCE

V případech uvedených shora pod A) - a) a b), tj. kdy buď

a) došlo pouze k částečnému zjištění popřené pohledávky (pod 50 % výše, která se považuje za přihlášenou), nebo

b) pouze k částečnému zjištění zajištěné pohledávky (pod 50 % výše, která se považuje za přihlášenou) či horšího pořadí práva na uspokojení ze zajištění,

může věřitele (dle § 178 odst. 1 poslední věty IZ a § 179 odst. 1 poslední věty IZ) stihnout také důsledek v podobě platební (peněžité) sankce, a to ovšem jen za předpokladu, že věřitel vykonával práva spojená s takovou nezjištěnou pohledávkou (viz § 180 IZ; výklad k výkonu práv spojených s pohledávkou je podán níže).

Jde-li o případ ad a), podle poslední věty § 178 IZ - na návrh insolvenčního správce - může insolvenční soud věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil a který vykonával práva spojená s touto pohledávkou, uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem uplatnění a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna.

Jde-li o případ ad b), podle poslední věty § 179 IZ - na návrh insolvenčního správce - může insolvenční soud věřiteli, který zajištěnou pohledávku přihlásil a který vykonával práva spojená s touto pohledávkou uložit, aby ve prospěch zajištěných věřitelů, kteří přihlásili pohledávku se zajištěním ke stejnému majetku, zaplatil částku, kterou soud určí se zřetelem ke všem okolnostem uplatnění a přezkoumání práva na uspokojení ze zajištění, nejvýše však částku, o kterou hodnota zajištění uvedená v přihlášce převýšila hodnotu zjištěného zajištění.

K podmínkám, za nichž v uvedených případech lze věřiteli uložit platební sankci i přesto, že přihlášku pohledávky vzal zpět, je podán výklad níže.

- incidenční spor

V obou případech ad a) a b) je návrh insolvenčního správce na uložení platební sankce věřiteli řešen jako incidenční spor s dotčeným věřitelem. To znamená, že návrh insolvenčního správce má povahu žaloby (§ 160 odst. 1 IZ), a tedy správce vystupuje jako žalobce a dotčený věřitel jako žalovaný. K tématu incidenčních sporů obecně viz část Obecná charakteristika incidenčních sporů.

V té souvislosti – ohledně určování výše částky, již má žalovaný zaplatit do majetkové podstaty dlužníka - Nejvyšší soud v usnesení sp.zn. 29 Cdo 30/2016 ze dne 22.2.2018 (schváleném k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) vyslovil závěr, že řízení o incidenční žalobě podle § 178 IZ je řízením, v němž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 OSŘ). Jelikož způsob vypořádání vztahu se týká jen žalovaného věřitele, nemůže soud překročit výši plnění požadovanou po žalovaném, může však žalobci (insolvenčnímu správci) přisoudit méně, aniž by o zbytku uplatněného nároku rozhodoval zamítavým výrokem.

Komentář k původní podobě předmětné právní úpravy § 178 až § 182 IZ účinné do 30. 3. 2011 – viz archiv I této části.

Poznamenáváme, že rozhodování o výši platební sankce ad b) (podle poslední věty § 179 IZ, která změnami účinnými od 1. 1. 2014 nebyla dotčena) je poněkud problematické, neboť její maximální limit je definován jako „částka, o kterou hodnota zajištění uvedená v přihlášce převýšila hodnotu zjištěného zajištění”, a formulář předepsaný pro přihlášku pohledávky zajištěné majetkem dlužníka nepředpokládá (nedává zajištěnému věřiteli žádný prostor) pro uvedení údaje „hodnota zajištění”. Věřitel v přihlášce uvádí výši zajištěné pohledávky a předmět zajištění; hodnotu zajištění pak zjišťuje insolvenční správce s tím, že povinně zajistí znalecké ocenění předmětu zajištění (viz § 219 odst. 4 IZ§ 167 odst. 3 IZ ve znění účinném od 1. 1. 2014).

- výkon práv spojených s pohledávkou

K aplikaci podmínky uplatnění platební sankce spočívající ve „výkonu práv spojených s pohledávkou” se vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSUL 77 INS 3582/2008, 1 VSPH 318/2009-P19 ze dne 29. 7. 2013, jež sice bylo vydáno v poměrech úpravy účinné do 30. 3. 2011, ale jeho prezentované závěry se uplatní i nadále (citace z odůvodnění):

„Zákon v § 180 IZ pojem, výkon práv spojených s pohledávkou‚ sice nijak výslovně nedefinuje, nicméně z povahy věci jím zajisté nelze bez dalšího rozumět pouhou účast věřitele na schůzi věřitelů. Smyslem sankční úpravy obsažené v § 178 ve spojení s § 180 IZ (zjevným i z důvodové zprávy k těmto ustanovením IZ) je postihnout v insolvenčním řízení vědomé (či dokonce úmyslné) přihlášení pohledávky ve vyšší výši, než jaká věřiteli ve skutečnosti náleží, a to i v souvislosti s potenciálem věřitele ovlivnit průběh insolvenčního řízení, jenž se od výše přihlášené pohledávky určující rozsah jeho hlasovacích práv odvíjí (tedy předejít účelovým manipulacím s přihláškami). Výklad podmínek pro aplikaci předmětné platební sankce přitom principiálně nelze vést způsobem, který by věřitele pohledávek, které jsou dosud ve více než padesátiprocentním rozsahu sporné anebo ještě ani přezkoumány nebyly (a to i věřitele, kteří jsou o oprávněnosti svých pohledávek přesvědčeni či kteří s nimi také v řízení uspějí), vedl ve svém důsledku k procesní pasivitě – k rezignaci na jakýkoli výkon práv spojených s jejich pohledávkou či s její zatím nezjištěnou částí. Tím by byla oslabena možnost dosáhnout jednoho ze stěžejních záměrů nové úpravy, kterou zákonodárce sledoval, a sice dosáhnout většího aktivního zapojení věřitelů do insolvenčního řízení, které je nutné k naplnění jejich posílených rozhodovacích kompetencí a s tím spojené společné odpovědnosti za průběh a výsledek tohoto řízení.

Se zřetelem k tomu je odvolací soud přesvědčen, že za výkon práv spojených s pohledávkou, který má § 180 IZ na mysli co