Insolvenční věřitelé
Cílem
insolvenčního řízení je uspokojení dlužníkových věřitelů, a proto, jak již řečeno,
vedle dlužníka jsou dle § 14 odst. 1 IZ účastníky insolvenčního řízení také insolvenční věřitelé, kteří uplatňují
své právo vůči dlužníkovi.
Uplatnění
přihláškou
K
uplatnění těchto práv dochází především přihláškou pohledávek u insolvenčního
soudu (viz část 5/2.1), kterou lze oproti předchozí úpravě podat již od
zahájení insolvenčního řízení ( § 110 IZ). Jelikož se přihlášení věřitelé zpravidla uspokojují až v závěru insolvenčního
řízení, jejich účastenství trvá většinou také po celou dobu insolvenčního řízení.
Předtím může dojít k zániku jejich účasti v řízení např. v důsledku zpětvzetí přihlášky
( § 184 IZ), odmítnutí přihlášky ( § 185 IZ), uspokojení pohledávky ( § 186 IZ), popření pohledávky ( § 198 odst. 1 IZ, § 201 odst. 3 IZ) - viz části 5/2.4 a 5/3.2 nebo změny v osobě věřitele ( § 18 IZ
- viz část 3/2.2.1).
Uplatnění u insolvenčního správce
Pohledávky
věřitelů za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují přímo u insolvenčního správce (viz část 5/2.6), přičemž insolvenční
zákon předpokládá jejich uspokojení kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Věřitelé těchto
pohledávek jsou proto podle § 15 IZ
účastníky řízení pouze po dobu, po kterou insolvenční soud o jejich právu jedná
a rozhoduje. Např. znalec ustanovený insolvenčním soudem za účelem ocenění
majetkové podstaty ( § 153 IZ) se stává účastníkem té části řízení, ve které se jedná a rozhoduje o jeho
nároku na náhradu hotových výdajů a odměny (viz část 4/6.1.2.1).
Opatrovník a
ustanovený zástupce
Ani
v poměrech insolvenčního řízení není vyloučeno, aby insolvenční soud některému
z věřitelů dlužníka ustanovil opatrovníka ( § 29 OSŘ) či k žádosti některého z věřitelů dlužníka ustanovil zástupce ( § 30 OSŘ)
- k tomuto tématu podrobněji /2.1.
Zvláštní
případy vzniku účastenství v insolvenčním řízení
V některých
specifických případech se věřitelé stávají účastníky insolvenčního řízení
jinak, než podáním přihlášky pohledávky u insolvenčního soudu či uplatněním
pohledávky u insolvenčního správce. Jde především o :
a) zástavní dlužníky (viz § 152 a
násl. ObčZ), spoludlužníky (viz institut převzetí dluhu dle § 531
odst. 2 ObčZ či přistoupení k závazku dle § 533 ObčZ), ručitele (viz § 546 a
násl. ObčZ, § 303 a
násl. ObchZ a judikát č.1 níže), kteří
- mohou dle § 183 odst.3 IZ přihlásit jako podmíněnou (regresní) pohledávku,
která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, avšak pouze tehdy, nepřihlásí-li svoji (dosud neuhrazenou) pohledávku za dlužníkem věřitel;
jestliže
však věřitel takovou pohledávku přihlásí
- mohou v rozsahu, v němž pohledávku
uspokojí (a v němž zaniká pohledávka původního přihlášeného věřitele) vstoupit do řízení na místo věřitele jako jeho procesní nástupci
postupem dle § 18 IZ
(viz část 3/2.2.1), když návrh na změnu v osobě věřitele dle tohoto
ustanovení mohou podat sami,
b) společníky nebo členy dlužníka, kteří své tzv. zůstatkové pohledávky vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo družstvu neuplatňují (nepřihlašují), ale pouze oznamují insolvenčnímu správci, který vede
jejich evidenci (viz část 5/1.5),
c) zaměstnance
dlužníka s pracovněprávními pohledávkami, kterým
v případě, že takové pohledávky u insolvenčního správce neuplatní vůbec
či v jiné výši, přiznává § 203 odst. 2 IZ postavení účastníků v rozsahu v němž jejich pohledávky
vyplývají z účetnictví nebo z evidence vedené podle zvláštního
právního předpisu (viz judikát č. 2 níže a část 5/2.6),
d) banky,
spořitelní a úvěrová družstva, pobočky zahraničních bank se sídlem mimo území
Evropského hospodářského prostoru, pojišťovny a tuzemské zajišťovny provozující
činnost na území České republiky, jejichž pohledávky vyplývající z účetnictví dlužníka se dle § 373 …