Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Jak vykazovat příjmy a výdaje, základy účetnictví, náklady a výnosy, příjmy a výdaje

2.5.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Jak vykazovat příjmy a výdaje, základy účetnictví, náklady a výnosy, příjmy a výdaje

Úvodem

Daně z příjmů podnikatelů se stanoví obecně ze základu daně, k němuž směřují obecně tři cesty:

  1. účetní výsledek zjištěný z účetnictví vedeného v souladu s účetními předpisy se upraví o položky, kde zákon o daních z příjmů výslovně stanoví přístup odlišný od účetního,
  2. fyzické osoby mohou základ daně stanovit jednodušeji obecně jako rozdíl inkasovaných příjmů z podnikání a uhrazených výdajů vynaložených v souvislosti s podnikáním,
  3. a opět pouze fyzickým osobám je umožněno stanovit základ daně z příjmů zcela jednoduchým a nekonfliktním způsobem tak, že od inkasovaných příjmů odečtou zákonem stanovený výdajový paušál.

Tzv. výdajové paušály mohou využít i fyzické osoby, kterým zákon o účetnictví (nebo jiný předpis) stanoví povinnost účtovat. Naproti tomu obchodní společnosti a družstva mají vždy pouze první možnost.

Příklad

Příklad – Porovnání tří variant zjištění základu daně

Pan Pepa Novák (neplátce DPH) začal podnikat od léta 2018 jako drobný řemeslník – např. malíř pokojů - pro přehlednost uvažujeme jen 10 jeho jednoduchých hospodářských případů:

  1. Pro potřeby svého podnikání vyčlenil 200 000 Kč ze svých soukromých prostředků.
  2. Za tyto peníze nakoupil kvalitní malířské náčiní včetně žebříků a pracovního oblečení.
  3. Od banky si vzal podnikatelský investiční úvěr 250 000 Kč na 5 let.
  4. Za tento úvěr si ihned v červenci 2018 koupil malý dodávkový automobil.
  5. Svou kvalitní řemeslnou živností si za půlrok 2018 vydělal slušných 400 000 Kč.
  6. Přičemž z těchto tržeb hotové obdržel 300 000 Kč.
  7. Zbývajících 100 000 Kč za vymalování velkého úřadu bylo splatných až v lednu 2019.
  8. Na povinném sociálním a zdravotním pojištění OSVČ zaplatil 30 000 Kč.
  9. V závěru roku 2018 nakoupil za hotové zásoby barev pro příští rok za 100 000 Kč.
  10. Úroky z úvěru za rok 2018 činily 10 000 Kč a splatné i uhrazeny byly až v lednu 2019.

A) Když pan Pepa uplatní paušální výdaje, vypočte základ daně z příjmů za rok 2018 takto:

  • Z evidence příjmů zjistí celkové zdanitelné příjmy z podnikání 300 000 Kč (ad 6 výše).

  • Paušální výdaje v jeho případě činí 80 % příjmů = 0,80 x 300 000 Kč = 240 000 Kč.

  • Žádný další údaj ad 1 - 10 není pro výpočet daně třeba, na skutečných výdajích nezáleží.

  • Základ daně = Příjmy – Paušální výdaje = 300 000 Kč – 240 000 Kč = 60 000 Kč.

B) Jestliže by pan Novák vedl (podvojné) účetnictví, kterým by prokazoval daňové výdaje, pak by vypočetl základ daně za rok 2018 následujícím postupem v návaznosti na zadání:

  1. Vklad peněz podnikatele není významný ani pro účetní výsledek hospodaření ani pro daňový základ.
  2. Pořízení, resp. okamžitá spotřeba zásob materiálu představuje účetní i daňový náklad 200 000 Kč.
  3. Přijetí úvěru neovlivní ani účetní výsledek hospodaření ani daňový základ.
  4. Protože automobil je předmětem dlouhodobé spotřeby, lze jej účetně i daňově uplatnit jen přes odpisy. Účetní odpisy si řemeslník stanovil podle předpokládané životnosti vozidla na 60 měsíců, čemuž za půl roku 2018 odpovídají účetní odpisy 250 000 Kč / 60 měsíců x 6 měsíců = 25 000 Kč. U daňových odpisů zvolil zrychlenou metodu (§ 32 ZDP), z čehož vychází odpis za rok 2018 ve výši 250 000 Kč / 5 = 50 000 Kč.
  5. V účetnictví se složitě vykazuje nedokončená výroba, zde jí neuvažujeme - ke konci roku zakázky dokončeny.
  6. Tržby v hotovosti za malířskou práci představují samozřejmě účetní i daňový výnos 300 000 Kč.
  7. Také při zakázce tzv. na fakturu (s pozdější splatností) je spojen účetní zdanitelný výnos 100 000 Kč.
  8. Pojistné na sociální a zdravotní pojištění OSVČ (30 000 Kč) je účetním, ovšem nikoliv daňovým nákladem.
  9. Nákup zásob na sklad pro využití až v příštím roce (100 000 Kč) není účetním ani daňovým nákladem.
  10. I nezaplacené úroky z úvěru za rok 2018 ve výši 10 000 Kč jsou účetním a daňovým nákladem tohoto roku.
  11. Účetní výsledek za rok 2018:
    • Výnosy = 300 000 Kč (ad 6) + 100 000 Kč (ad 7) = 400 000 Kč.

    • Náklady = 200 000 Kč (ad 2) + 25 000 Kč (ad 4) + 30 000 Kč (ad 8) + 10 000 (ad 10) = 265 000 Kč.

    • Výsledek hospodaření = Výnosy – Náklady = 400 000 Kč – 265 000 Kč = 135 000 Kč (zisk).

    • Daň z příjmů za rok 2018:

      • Položky zvyšující účetní výsledek = Daňově neúčinné pojistné OSVČ 30 000 Kč (ad 8).

      • Položky snižující účetní výsledek = Daňově odpisy převyšují účetní odpisy o 25 000 Kč (ad 4).

      • Základ daně = účetní zisk ± daňové korekce = 135 000 Kč + 30 000 Kč – 25 000 Kč = 140 000 Kč.

C) Pokud by pan Pepa Novák vedl daňovou evidenci, dopadl by jeho základ daně z příjmů za rok 2018 opět docela jinak:

  1. Vklad soukromých peněz do podnikání není významný pro zjištění daňového základu.
  2. Pořízení zásob materiálu představuje daňový výdaj 200 000 Kč ihned při zaplacení.
  3. Přijetí úvěru nijak neovlivní daňový základ.
  4. Automobil je i v daňové evidenci „dlouhodobý” hmotný majetek, který lze daňově uplatnit jen skrze daňové odpisy, kde opět zvolíme zrychlenou metodu, takže odpis za rok 2018 činí 250 000 Kč / 5 = 50 000 Kč.
  5. V daňové evidenci se výrobní proces včetně nedokončené výroby neeviduje (až na případné škody a manka).
  6. Prodej části malířské produkce za hotové představuje zdanitelný příjem 300 000 Kč.
  7. Na rozdíl od účetnictví ale zakázka na fakturu – pouhý vznik pohledávky – ještě není předmětem zdanění.
  8. Pojistné na sociální a zdravotní pojištění OSVČ není podle § 25 odst. 1 písm. g) ZDP daňovým výdajem.
  9. Nákup zásob materiálu – na sklad - za hotové (100 000 Kč) je okamžitým daňovým výdajem jako výše ad 2).
  10. Nezaplacené úroky z úvěru za rok 2018 ve výši 10 000 Kč nejsou ještě daňovým výdajem (až při úhradě).
  11. Daň z příjmů za rok 2018:
    • Zdanitelné příjmy = 300 000 Kč (ad 6).

    • Daňové výdaje = 200 000 Kč (ad 2) + 50 000 Kč (ad 4) + 100 000 Kč (ad 9) = 350 000 Kč.

    • Základ daně = Příjmy - Výdaje = 300 000 Kč – 350 000 Kč = - 50 000 Kč, jde tedy o daňovou ztrátu.

Pouhá volba způsobu uplatnění daňových výdajů tedy vedla u OSVČ – při jinak stejných podmínkách - k velmi odlišným výsledkům základu daně z příjmů a tedy i k jiné výši dani.

Základy účetnictví

Účetnictví vzniklo z praktické potřeby obchodníků, řemeslníků a jiných podnikatelů, aby znali:

  • stav, vývoj a složení obchodního jmění,

  • zda, jak a z jakých činností vydělávají, nebo naopak prodělávají,

  • kolik dluží dodavatelům a kolik poptávají po odběratelích,

  • jaký je stav, vývoj a složení zásob,

  • kolik přijali, vydali a mají hotových peněz,

  • jak, kde více a kde méně se majetek vložený do podnikání zhodnocuje či znehodnocuje apod.

Postupně vyvstala potřeba sjednotit pohled na hospodaření podnikatelů v zájmu investorů, věřitelů, bank i podnikatelů samotných, aby srovnáním s ostatními mohli hodnotit a přijímat ekonomická rozhodnutí. Sjednocení účetních pravidel také napomohl požadavek finančních orgánů vycházet z účetnictví při stanovování daňových povinností. Proto jsou ve většině zemí uzákoněna alespoň základní jednotící účetní pravidla povinná pro všechny, kdo vedou účetnictví. To přirozeně nebrání tomu, aby podnikatelé pro své interní potřeby vedli speciální evidenci vedle, resp. nad rámec zákonných účetních povinností.

Pozor

Účetnictví je jednotný předepsaný systém evidování formalizovaný právními předpisy, a to:

  • stavu a pohybu majetku a jiných aktiv,

  • stavu a pohybu závazků včetně dluhů a jiných pasiv,

  • nákladů, výnosů a výsledku hospodaření.

Zejména v praxi velkých účetních jednotek lze rozlišit tři druhy (úrovně) účetnictví:

  1. finanční účetnictví – je normativně upraveno jednotně pro všechny druhy účetních jednotek. Eviduje účetní případy, které zachycují změny v majetku a závazcích účetní jednotky jako celku, při jejím styku s vnějším světem. Také náklady a výnosy sleduje v celku a vyjadřuje výsledek hospodaření za celou účetní jednotku dohromady v předepsaném členění, umožňujícím zjištění základu pro výpočet daně z příjmů. Přitom je nutno dbát platných předpisů účtování a jejich porušení může být sankcionováno finančními orgány. Výstupy finančního účetnictví jsou předkládány externím uživatelům, především pak daňovým orgánům.
  2. vnitropodnikové účetnictví - si organizuje účetní jednotka zcela ve své kompetenci. Obecně lze říci, že je zaměřeno na minulost, a zachycuje náklady a výnosy především coby podklad pro kalkulace výkonů, ocenění zásob (př. jiných výkonů) vytvořených vlastní činností, aktivaci, zjištění stavu a změny stavu zásob vytvořených vlastní činnosti apod. Někdy se používá pro vnitropodnikové účetnictví zástupný pojem – nákladové účetnictví. Tím je zdůrazněn jeho hlavní cíl, a to podrobné sledování firemních nákladů.
  3. manažerské účetnictví - je rovněž zcela v kompetenci účetní jednotky, ovšem oproti vnitropodnikovému je zaměřeno zejména na budoucnost. Jeho snahou je odhalovat neefektivnosti a doporučovat zlepšení systému výroby, řízení, odbytu, kontroly atd. Minulost je pro ně zajímavá pouze jako zdroj podkladů pro rozhodování o budoucnosti, doslova opíraje se o minulost, přetváří současnost pro lepší budoucnost.

Poznámka: Základ daně vychází vždy pouze z finančního účetnictví, které regulují účetní předpisy.

Účetnictví představuje při srovnání s tzv. selským přístupem (jemuž je blízká tzv. daňová evidence fyzických osob) zásadní změnu jak co do náročnosti, hloubky a šíře vykazovaných údajů, tak co do souvisejících daňových dopadů. Principiální rozdíly mezi účetnictvím a daňovou evidencí spočívají zejména v pěti okruzích odlišně nahlížených situací:

  1. Zásoby – zatímco v daňové evidenci jsou daňovým výdajem ihned při pořízení (zaplacením), v účetnictví ovlivňují náklady (i daň) teprve až v okamžiku spotřeby (např. při prodeji), tedy obecně později.
  2. Závazkové vztahy – podle daňové evidence pohledávky a závazky neovlivňují daňový základ již při svém vzniku, ale až při úhradě (inkasu), naproti tomu v účetnictví rozhoduje již vznik závazkového vztahu.
  3. Zálohy – pro daňovou evidenci jde vesměs o daňové položky ovlivňující základ daně, účetně jde o zúčtovací vztah, který se promítne do účetního výsledku a daňového základu až při vzniku závazkového vztahu.
  4. Časové rozlišení – daňová evidence zná jediný případ, a to finanční leasing, účetnictví je však zásadou časového rozlišení zcela ovládáno, podle ní do účetního období patří jen to, co s ním časově a věcně souvisí.
  5. Princip opatrnosti – v daňové evidenci se odpisuje pouze hmotný majetek a to podle zákona o daních z příjmů, rezervy na budoucí výdaje v podobě oprav běží podle zákona o rezervách. V účetnictví je princip opatrnosti dále rozšířen a zreálněn tvorbou čistě účetních odpisů, rezerv a opravných položek, do principu opatrnosti lze obecně pojmout i přeceňování vybraných složek majetku a závazků tzv. reálnou cenou.

V účetnictví se všechny účetní zápisy zachycují, evidují a třídí, neboli účtují prostřednictvím tzv. účtů, jejichž číselné označení je minimálně trojmístné (určuje si jej sama účetní jednotka) a musí odpovídat věcné náplni tzv. směrné dvoumístné účtové skupiny, kterou závazně stanovuje příloha účetní vyhlášky č. 500/2002 Sb.. Syntetické účty účetní jednotka může, příp. musí, jemněji členit do tzv. analytických (podrobnějších) účtů.

Účtových tříd je deset a jejich základní náplň si můžeme stručně přiblížit následovně:

  • 0 Dlouhodobý majetek:

    • Hmotný a nehmotný majetek dlouhodobé povahy (stavby, auta, výrobní zařízení, software, licence…),

    • Účetní odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku,

    • Určitý finanční majetek dlouhodobé povahy (podíly v jiných firmách, poskytnuté zápůjčky apod.).

  • 1 Zásoby:

    • Suroviny, pomocné látky, náhradní díly, obaly, hmotné movité věci krátkodobé povahy…

  • 2 Krátkodobý finanční majetek a peněžní prostředky:

    • Firemní peníze v pokladně nebo na běžných účtech, v české i cizí měně,

    • Krátkodobé (se splatností nejdéle jeden rok) přijaté úvěry a zápůjčky,

    • Krátkodobě držené cenné papíry jako jsou např. akcie nebo podíly v jiných firmách.

  • 3 Zúčtovací vztahy:

    • Pohledávky (krátkodobé i dlouhodobé) z obchodního styku, vůči zaměstnancům, společníkům apod.,

    • Závazky, resp. dluhy (pouze krátkodobé) z obchodního styku, vůči zaměstnancům, společníkům apod.,

    • Pohledávky a závazky (dluhy) z titulu daní a dotací.

  • 4 Kapitálové účty a dlouhodobé závazky:

    • Vklady společníků vložené do základního kapitálu,

    • Doposud nevyužité účetní výsledky (po zdanění) z minulých let,

    • Dlouhodobé (se splatností přes 1 rok) přijaté úvěry, zápůjčky a jiné závazky (dluhy).

  • 5 Náklady:

    • Zde se zachycují veškeré náklady spojené s provozní i finanční činností účetní jednotky,

    • Může jít např. o pořizovací ceny spotřebovaných a prodaných zásob, mzdy a pojistné zaměstnanců, externí služby nakoupené od jiných firem (reklama, poradenství, opravy…), účetní odpisy, nákladové úroky a smluvní sankce, kursové ztráty, rezervy, opravné položky, daně majetkové nebo z příjmů atd.

  • 6 Výnosy:

    • Zde najdeme výnosy z veškeré provozní i finanční činnosti firmy,

    • Může jít např. o tržby za prodej výrobků, zboží a služeb, dále z prodeje dlouhodobého majetku, akcií, výnosové úroky a smluvní sankce, kursové zisky…

  • 7 Závěrkové a podrozvahové účty:

    • Slouží spíše jen pro technické účetní účely při uzavírání a otevírání účetních knih.

  • 8 Vnitropodnikové účetnictví

  • 9 Vnitropodnikové účetnictví

K účtové třídě 0 až 7 zmíněná účetní vyhláška stanoví v rámci tzv. směrné účtové osnovy vždy několik (dvoumístných) účtových skupin, do nichž musí účetní jednotka vměstnat veškeré využívané syntetické účty.

Směrná účtová osnova

Účtová třída 0 - Dlouhodobý majetek  
01   - Dlouhodobý nehmotný majetek   
02   - Dlouhodobý hmotný majetek odpisovaný   
03   - Dlouhodobý hmotný majetek neodpisovaný   
04   - Nedokončený dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek   
05   - Poskytnuté zálohy na dlouhodobý majetek   
06   - Dlouhodobý finanční majetek   
07   - Oprávky k dlouhodobému nehmotnému majetku   
08   - Oprávky k dlouhodobému hmotnému majetku   
09   - Opravné položky k dlouhodobému majetku   
Účtová třída 1 - Zásoby  
11   - Materiál   
12   - Zásoby vlastní činnosti   
13   - Zboží   
15   - Poskytnuté zálohy na zásoby   
19   - Opravné položky k zásobám   
Účtová třída 2 - Krátkodobý finanční majetek a peněžní prostředky  
21   - Peněžní prostředky v pokladně   
22   -   Peněžní prostředky na účtech   
23   - Krátkodobé úvěry   
24   - Krátkodobé finanční výpomoci   
25   - Krátkodoby finanční majetek   
26   - Převody mezi finančními účty   
29   - Opravné položky ke krátkodobému finančnímu majetku   
Účtová třída 3 - Zúčtovací vztahy  
31   - Pohledávky (krátkodobé i dlouhodobé)   
32   - Závazky (krátkodobé)   
33   - Zúčtování se zaměstnanci a institucemi   
34   - Zúčtování daní a dotací   
35   - Pohledávky za společníky  
36   - Závazky ke společníkům   
37   - Jiné pohledávky a závazky   
38   - Přechodné účty aktiv a pasiv   
39   - Opravná položka k zúčtovacím vztahům a vnitřní zúčtování   
Účtová třída 4 - Kapitálové účty a dlouhodobé závazky  
41   - Základní kapitál a kapitálové fondy   
42   - Fondy ze zisku a převedené výsledky hospodaření   
43   - Výsledek hospodaření   
45   - Rezervy   
46   - Dlouhodobé závazky k úvěrovým institucím   
47   - Dlouhodobé závazky   
48   - Odložený daňový závazek a pohledávka   
49   - Individuální podnikatel   
Účtová třída 5 - Náklady  
50   - Spotřebované nákupy   
51   - Služby   
52   - Osobní náklady   
53   - Daně a poplatky   
54   - Jiné provozní náklady   
55   - Odpisy, rezervy, komplexní náklady příštích období a opravné položky v provozní
oblasti   
56   - Finanční náklady   
57   - Rezervy a opravné položky ve finanční oblasti   
58   - Změna stavu zásob vlastní činnosti a aktivace   
59   - Daně z příjmů, převodové účty a rezerva na daň z příjmů   
Účtová třída 6 - Výnosy  
60   - Tržby za vlastní výkony a zboží   
64   - Jiné provozní výnosy   
66   - Finanční výnosy   
69   - Převodové účty   
Účtová třída 7 – Závěrkové a podrozvahové účty    
70   - Účty rozvažné   
71   - Účet zisků a ztrát   
75 až 79   - Podrozvahové účty   
Účtové třídy 8 a 9 – Vnitropodnikové účetnictví    

Každý účetní zápis, každé účtování musí být provedeno tzv. podvojným zápisem, tedy současně (alespoň) na dvou různých účtech. Většinou přitom platí, že jeden číselný zápis putuje na levou stranu jednoho účtu (tzv. zápis na vrub neboli na stranu Má Dáti alias MD), a druhý na pravou stranu jiného účtu (tzv. zápis ve prospěch neboli na stranu Dal alias D). Podvojnost je základním principem i vnitřní samo-kontrolou účetnictví. Nejnázornější je představit si každý účet (který musí být označen nejméně trojmístným kódem ad výše) jako „šibeničku”, kde se provádějí účetní zápisy – pouze číselné povahy – buď vlevo nebo vpravo.

Příklad

Přiblížení účetní metodiky

Podnikatel vedoucí účetnictví vloží do firmy nebo si zapůjčí od banky 100 jednotek peněz, z kterých nakoupí materiál (za 50), zaplatí zaměstnance (za 40) a uhradí přijaté faktury za služby svých dodavatelů (za 10). Díky těmto výrobním faktorům obdrží hodnotné výrobky s obecně vyšší prodejní cenou, než kolik musel na jejich výrobu vynaložit. Tyto výrobky prodá za 120. Totéž lze vyjádřit také následující tabulkou nebo schématem:

situace  majetek  náklady  výnosy  
výchozí stav  +100  –  –  
nákup
materiálu 
 
–50  +50  –  
výplata mezd  –40  +40  –  
platba za
služby 
 
–10  +10  –  
výrobek na
sklad 
 
+100   - 100   
prodej za
hotové 
 
+120  –  +120  
vyskladnění  –100   + 100   
konečný stav  +120  +100  +120  

Od „krabičkového” schématu je už jen krůček k tradičnímu účetnímu schématu tzv. T-účtů:

Pozor

Na první pohled je zjevných pět základních účetních specifik:

  1. používání účtů – pro každou hospodářsky významnou veličinu je předurčen jeden „dvojlist” = účet,
  2. každý účet má dvě strany – číselnými zápisy na jednu stranu účtu se jeho stav zvyšuje, na druhou snižuje,
  3. podvojnost všech účetních operací – neboli že nelze měnit stav nezávisle jen jednoho účtu, ale vždy v páru,
  4. systém účetních zápisů – existují logická pravidla pro všechny podvojné zápisy, nelze účtovat mimo účty,
  5. změna stavu (výrobků) – díky níž se všechny prvotní náklady na výrobek stanou náklady definitivně až při jeho prodeji.

Všechny účty, pomocí kterých lze účtovat, můžeme rozčlenit do několika druhů podle společných charakteristik:

  1. rozvahové, označené podle toho, že se z nich po skončení účetního období sestavuje tzv. rozvaha, tvoří je:
    • aktivní účty, kde se zachycuje zejména majetek účetní jednotky (stroje, zásoby, peníze, pohledávky…),

    • pasivní účty, ukazující zdroje krytí majetku (vlastní kapitál, přijaté zápůjčky a úvěry, závazky, resp. dluhy…);

  2. výsledkové, označené opět podle výstupní sestavy – výsledovky alias výkazu zisku a ztráty, jsou tvořeny:
    • výnosovými účty, které přinášejí účetní jednotce tržby z prodeje výrobků, služeb, zboží, z úroků apod.,

    • nákladovými účty, které slouží k zachycení vznikajících nákladů (mzdy, materiál, odpisy, energie,…).

Konečné stavy (zůstatky) rozvahových účtů ke konci účetního období se přenesou do rozvahy (což je základní povinný účetní výkaz o stavu majetku a závazků), a převádějí se jako počáteční stavy do bezprostředně následujícího účetního období. Naproti tomu výsledkové účty se přenosem svých konečných stavů do výsledovky (což je druhý základní povinný účetní výkaz o veškerých výnosech a nákladech za dané účetní období) nulují a do příštího účetního období vstupují bez počátečních stavů, resp. vždy znova od nuly.

Pozor

V účetnictví vždy za všech okolností musí platit: aktiva = pasiva. Pokud tato základní rovnost neplatí, udělala účetní jednotka někde chybu, což zpravidla jako první odhalí účetní software a „pokus” o takovouto principiální chybu účetnímu ani nedovolí.

Účetním začátečníkům obvykle činí v počátku potíže zorientovat se v systému podvojných účetních zápisů z hlediska zachycování přírůstků a úbytků na jednotlivých účtech. Zvýšení stavu majetku, např. peněz v pokladně, se totiž účtuje na jinou stranu účtu, než zvýšení stavu související tržby z prodeje zboží. Je proto třeba zapamatovat si následující metodiku zachycování změn stavů podle různých druhů účtů.

Samotné účtování je více či méně rutinní prací se dvěma stranami různých účtů zahrnutých do účtového rozvrhu účetní jednotky. Podnikatelé s poměrně malým rozsahem činností budou mít pouze několik málo účtů, a tedy relativně snazší práci oproti velkým firmám se širokým podnikatelským záběrem, kde bude účetní situace daleko složitější pro řádově i stovky otevřených účtů. V účetních principech ovšem mezi nimi nebude rozdíl.

Příklad

Ukázka účetních souvztažností

Ukažme si jak účtovat na jednoduché situaci, kdy obchodník nakoupí a se ziskem prodá zboží.

Spleť šipek lze převést do sice poněkud méně názorného ale přehlednějšího a kratšího vyjádření:

  1. Počáteční stav v pokladně: 100, MD 211
  2. Koupě zboží za hotové: 80, MD 132/D 211
  3. Prodej zboží na fakturu (vznik pohledávky): 100, MD 311/D 604
  4. Vyskladnění prodaného zboží: 80, MD 504/D 132
  5. Inkaso pohledávky (faktury vydané) zákazníkem: 100, MD 211/D 311

Podnikatel dosáhl zisku 20 jednotek, který odpovídá rozdílu výnosů a nákladů (100 – 80), o tuto hodnotu (zisk alias výsledek hospodaření) se zvýšil jeho majetek (aktiva) z původních 100 na konečných 120.

Příjmy versus výnosy a výdaje versus náklady

Příjmy mohou být peněžité v podobě reálně inkasovaných peněz do firemní pokladny nebo na její bankovní účty (ať už jde o českou nebo cizí měnu), anebo nepeněžité (např. ze směny majetku, ze vzájemného zápočtu pohledávek atd.). Příklady příjmů: tržba za prodané výrobky, zboží nebo poskytnutou službu, anebo o příjem z titulu přijaté zálohy od zákazníka anebo o inkaso dlužné pohledávky včetně sankčního úroku z prodlení.

Výnosy představují určitý ekonomický přínos pro účetní jednotku, přičemž se účtuje již o samotném nároku (např. o vzniku pohledávky za dodané zboží) bez ohledu na skutečnost, zda bude tento nárok nakonec uspokojen (bude-li završen příjmem peněz, případně vzájemným zápočtem pohledávek atp.). Na druhé straně podvojného účetního zápisu se výnosy projevují jako zvýšení aktiv (zpravidla peněz nebo pohledávek) nebo jako přírůstek hodnoty aktiv (zhodnocení peněžních prostředků v cizí měně, růst hodnoty cenných papírů atd.).

Pozor

Výnos nelze ztotožňovat s příjmem.

Vztah mezi výnosy a příjmy může nabývat tří podob:

  1. výnos = příjem (např. tržba za výrobky nebo služby v hotovosti, inkasovaný úrok, přijatá smluvní pokuta),
  2. výnos, který není příjmem (např. pohledávka, ziskový kursový rozdíl, příjmy příštích období),
  3. příjem, který není výnosem (např. přijatá záloha nebo úvěr, peněžitý vklad společníka s.r.o.).

K účetnímu zachycení výnosů slouží výnosové účty, které jsou obsaženy v účtové třídě 6 – Výnosy, přičemž zvýšení (přírůstky) výnosů se účtují na stranu Dal a případné úbytky (snížení) výnosů na stranu Má dáti.

Na výnosových účtech se výnosy účtují narůstajícím způsobem od počátku účetního období, a to v odpovídajícím časovém rozlišení.

Výdaje mohou být taktéž peněžité, v podobě reálného vydání peněz z firemní pokladny nebo z jejích bankovních účtů (ať už jde o českou nebo cizí měnu), anebo nepeněžité (např. při směně dvou věcí nebo při vzájemném zápočtu pohledávek). Příklady výdajů jsou platby za koupený materiál, zboží nebo službu, úhrada z titulu zálohy placené dodavateli předem anebo úhrada za dlužný závazek včetně sankčního úroku z prodlení.

Náklady představují účelové vynaložení hospodářských prostředků a práce dotyčnou účetní jednotkou, přičemž u nákladů vyplývajících ze smluv se účtuje již o samotné uhrazovací povinnosti (např. o vzniku závazku za pořízené zboží) bez ohledu na skutečnost, zda bude tato povinnost nakonec splněna (bude-li završena výdajem peněz, případně vzájemným zápočtem pohledávek atp.).

Pozor

Výdaj nelze ztotožňovat s nákladem.

Vztah mezi nimi může nabývat tří podob:

  1. výdaj = náklad (např. úhrada za koupený materiál nebo zboží v hotovosti, placený úrok nebo nájemné),
  2. výdaj, který není nákladem (např. zaplacená záloha, poskytnutá zápůjčka, uhrazení starého závazku),
  3. náklad, který není výdajem (např. závazek, který není ihned uhrazen, ztrátový kursový rozdíl, účetní odpisy, změna stavu zásob vlastní činnosti).

K účetnímu zachycení nákladů slouží nákladové účty, které jsou obsaženy v účtové třídě 5 – Náklady, přičemž zvýšení (přírůstky) nákladů se účtuje na stranu Má dáti a příp. snížení nákladů na stranu Dal.

Na nákladových účtech se náklady účtují narůstajícím způsobem od počátku účetního období, a to v odpovídajícím časovém rozlišení.

Časové rozlišení

Účetnictví je ovládáno zásadou věcného a časového rozlišování, která se odborně nazývá akruální princip. Jde v zásadě o to, aby účetní náklady byly uplatněny ve stejném účetním období, jako s nimi související účetní výnosy. Principy časového rozlišení přímo souvisí i s dosažením věrného obrazu účetnictví. Obecně platí, že účetní jednotky účtují o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí. Pouze v případě, že není možno tuto zásadu dodržet, mohou účetní jednotky účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. Časově se nerozlišují pokuty, penále, manka a škody.

Co to vlastně znamená, že se náklady a výnosy účtují časově rozlišené? Podstatou je, že nákladové a výnosové položky, které časově souvisí s jiným účetním období, se neúčtují v běžném (aktuálním) účetním období přímo na účty nákladů a výnosů, ale nejprve na příslušné účty časového rozlišení. Teprve pak se v odpovídajícím účetním období přeúčtují, resp. doúčtují na odpovídající účty nákladů a výnosů.

Výjimkou jsou pouze nákladové druhy, které tvoří tzv. komplexní náklady příštích období, jejichž tvorba se účtuje klasicky přímo na příslušné účty nákladů, ale současně se celkový úhrn těchto komplexních nákladů vyúčtuje ve prospěch speciálního nákladového účtu, čímž budou prvotní náklady „neutralizovány”. Pomocným podvojným účtem bude opět účet časového rozlišení, z něhož se komplexní náklady promítnou definitivně do nákladů až v odpovídajícím účetním období. Účty časového rozlišení tak lze přirovnat k dočasnému skladu nákladů a výnosů tak, aby byla naplněna účetní zásada časové a věcné souvislosti.

Účetní metodika rozlišuje následujících pět kategorií (účtů) časového rozlišení.

Položka časového rozlišení  Účetní období  
Běžné (aktuální)  Budoucí (následné)  
Příjem  Výnos  Výdaj  Náklad  Příjem  Výnos  Výdaj  Náklad  
Náklady příštích období                       
Komplexní náklady příštích období                       
Výdaje příštích období                       
Výnosy příštích období                       
Příjmy příštích období                       

Důsledné časové rozlišování bez výjimky je náročné, proto je umožněno časové rozlišení nepoužívat:

  • když se jedná o nevýznamné částky, jejichž ponecháním v nákladech či výnosech bez časového rozlišení není dotčen účel časového rozlišení a účetní jednotka tím prokazatelně nesleduje záměrné upravování výsledku hospodaření,

  • jde-li o pravidelně se opakující výdaje, popř. příjmy za předpokladu, že se výrazněji neovlivní věcná a časová souvislost nákladů a výnosů.

Příklad

Využití nákladů příštích období

Firma uzavřela v lednu nájemní smlouvu na nájem kanceláře, přičemž bylo dohodnuto, že nájemné 10 000 Kč měsíčně bude zaplaceno předem najednou na dva roky. Aby se účetně nájemné promítlo do účetních (i daňových) nákladů rovnoměrně, je nutno zapojit účet 381 – Náklady příštích období, kam se dočasně „odloží” část předem uhrazeného výdaje
120 000 Kč (nájemného na další rok), které se stane nákladem až v dalším roce.

A zrcadlově obdobně bude postupovat pronajímatel, pokud vede účetnictví. U něj také nebude celé předem přijaté nájemné za dva roky okamžitým účetním a daňovým výnosem, ale hezky rovnoměrně se rozprostře na celou dobu nájmu. Takže do účetních a tím pádem i daňových výnosů za každý rok (účetní období) se promítne nájemné v odpovídající výši 12 x 10 000 Kč. Pronajímatel k tomuto účely využije účet 384 – Výnosy příštích období, kam při přijetí celkového nájemného za dva roky dočasně „odloží” nájemné připadající na druhý rok.

Daňově uznatelné výdaje

Mezi účetnictvím a daněmi z příjmů je partnerský vztah, obě odvětví si žijí do značné míry svým vlastním životem, ovšem jedna bez druhé se prakticky neobejde; spoléhají na sebe navzájem, komunikují spolu, ale na řadu věcí mají poněkud jiný názor. Aby se účetní náklad stal daňově účinným a snížil tak nejen účetní výsledek hospodaření, ale také základ daně z příjmů, musí být splněny podmínky jeho daňové uznatelnosti stanovené zákonem o daních z příjmů.

Na druhé straně nejen zaúčtované náklady mohou vést ke snížení základu daně, v některých případech totiž může dojít ke snížení základu daně, aniž by došlo k ovlivnění účetního výsledku hospodaření. Na podrobný rozbor všech variant daňových a nedaňových výdajů, resp. nákladů zde nemáme prostor. Pro základní vhled do této složité a pestré problematiky si ukážeme pouze stručné základní daňové posouzení jednotlivých zavedených nákladových účtů. Obdobná pravidla, ovšem opět s početnými výjimkami, platí také pro daňové posouzení výdajů u poplatníků, kteří nevedou účetnictví, ale daňovou evidenci.

Účet  Název účtu  Daňově uznatelné položky  Daňově neuznatelné položky  
501  Spotřeba materiálu   Většinou všechny včetně
úbytků v rámci tzv. norem
ztrát   
Úbytky nad normu ztrát,
reprezentace, osobní spotřeba,
neprokázaná likvidace   
502  Spotřeba energie   Většinou všechny   Nepodložené dohadné položky   
503  Spotřeba ostatních
neskladovatelných
dodávek   
Většinou všechny   Nezapomínat zahrnovat do
nedokončené výroby   
504  Prodané zboží   Většinou všechny včetně
úbytků v rámci tzv. norem
ztrát   
Úbytky nad normu ztrát,
reprezentace, osobní spotřeba,
neprokázaná likvidace   
511  Opravy a udržování   Většinou všechny (jde-li o
majetek v obchodním
majetku)   
Pozor na záměnu s technickým
zhodnocením (rekonstrukce,
modernizace)   
512  Cestovné   Většinou všechny   Není-li přiznáváno podle zákoníku
práce   
513  Náklady na
reprezentaci   
Propagační předměty s
logem do 500 Kč/kus,
obchodní vzorky   
Téměř všechny, pohoštění,
občerstvení   
518  Ostatní služby   Většinou všechny, nejde-li
o dlouhodobý nehmotný
majetek, nájemné časově
rozlišené   
Zvyšující ocenění majetku, pozor
na podmínku kupní ceny při
odkoupení věci po jejím nájmu nebo po finančním leasingu   
521  Mzdové náklady   Většinou všechny   Většinou žádné   
522  Příjmy společníků obchodní korporace ze
závislé činnosti   
Většinou všechny   Podíl na zisku není mzda, pojistné
za jednatele z titulu odpovědnosti
za škodu   
523  Odměny členům
orgánů obchodní korporace   
Většinou všechny    Případné pojistného z titulu
odpovědnosti za škodu    
524  Zákonné sociální pojištění   Vždy, je-li zaplaceno do 31. 1. za uplynulý rok, i když se týká daňově
neúčinných benefitů zaměstnanců    
Jen nezaplacené do 31. 1. za uplynulý rok, jinak jsou daňově účinné až při zaplacení  
525  Ostatní sociální
pojištění   
Pokud nárok vyplývá
z vnitřní směrnice, pracovní
aj. smlouvy, nestanoví-li zákon jinak   
V ostatních případech   
526  Sociální náklady individuálního podnikatele
(OSVČ)   
Nikdy   Vždy   
527  Zákonné sociální
náklady   
Všechny plynoucí z právních
předpisů   
Neodůvodněné či nadlimitní