NahoruJednání v daňovém řízení a postavení insolvenčních
správců v tomto řízení
Osoba s dispozičním oprávněním
Pro účely daňového
řízení je osoba s dispozičním oprávněním osobou, která disponuje
s majetkovou podstatou v takovém rozsahu, že umožňuje vykonávat
zejména činnosti uvedené v § 228 IZ (viz část 6/2.1), které u části majetku nejsou fakticky možné. Dlužník
bude tedy plnit daňové povinnosti jak u oddlužení plněním splátkového kalendáře,
tak i u oddlužení zpeněžováním majetkové podstaty, byť zpeněžování samotné
bude plně v rukou ustanoveného insolvenčního správce.
Obecným ustanovením, obsahujícím ve
vazbě na jednotlivé fáze insolvenčního řízení výčet osob, kterým
insolvenční zákon dispoziční oprávnění ve vztahu k majetkové podstatě přiznává, je § 229 odst. 3 IZ (viz část 6/2.2). Ten určuje, že nestanoví-li zákon jinak, považuje
se za osobu s dispozičními oprávněními ve vztahu k majetkové podstatě:
- dlužník v době
do rozhodnutí o úpadku,
- insolvenční
správce v době od prohlášení konkursu,
- dlužník od
povolení reorganizace,
- dlužník od
povolení oddlužení.
Insolvenční zákon si klade za cíl podpořit
jiné (sanační) způsoby řešení dlužníkova úpadku, než je konkurs jakožto likvidační
forma řešení úpadku, a těmi jsou u podnikatelských subjektů reorganizace a u nepodnikatelů oddlužení. U těchto dalších způsobů řešení úpadku se dispoziční
oprávnění ponechávají dlužníkovi. Motivu této úpravy by odporovalo pojetí,
podle kterého by dlužník rozhodnutím o úpadku o dispoziční oprávnění nejprve přišel
(a insolvenční správce by je nabyl) a po rozhodnutí podle § 229 odst. 3 písm. c) nebo d) IZ by je případně opět nabyl (a insolvenční správce by
je pozbyl). Ustanovení insolvenčního správce jako osoby s dispozičními
oprávněními již při rozhodnutí o úpadku by oslabilo nelikvidační formy řešení
úpadku. Tímto způsobem by došlo ke zmaření účelu zavedení uceleného řízení
podle insolvenčního zákona.
V této
souvislosti nutno poukázat na zákonné omezení dlužníkových dispozic s
majetkem stanovené v § 111 IZ (a § 140 IZ). K omezením dlužníkových dispozičních oprávnění dochází v rozsahu
vymezeném v § 111 IZ již v okamžiku, kdy nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ( § 109 odst. 4 IZ), tedy zveřejněním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v
insolvenčním rejstříku do 2 hodin od podání insolvenčního návrhu. K tématu
viz části 4/3.1, 4/3.1.1.
K dalším
omezením dlužníkových dispozičních oprávnění může insolvenční soud přistoupit před
rozhodnutím o úpadku formou předběžného opatření při splnění podmínek v § 113 IZ (viz část 4/3.1.2). Ustanovení § 140 odst. 1 IZ stanoví, že i po rozhodnutí o úpadku trvají účinky spojené s předběžným
opatřením nařízeným insolvenčním soudem, ten však může i bez návrhu změnit své
rozhodnutí o předběžném opatření. V rozsahu, ve kterém není dlužník oprávněn
nakládat s majetkovou podstatou, přejde toto právo rozhodnutím o úpadku na
insolvenčního správce. Rozsah zákonných omezení dlužníkových dispozičních
oprávnění ve prospěch insolvenčního správce nad rámec uvedený v § 111 IZ se ponechává rozhodnutím o úpadku nedotčen, předjímá se jen možná změna těch
omezení, která insolvenční soud založil svým předběžným opatřením. Tím, že mezi
účinky rozhodnutí o úpadku není zařazena automatická změna dispozičních
oprávnění, je myšleno, že neurčí-li insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku
jinak, zůstávají dispoziční oprávnění v nezměněném rozsahu zachována tomu, kdo
je měl před rozhodnutím o úpadku, tedy dlužníkovi.
Insolvenční
zákon výslovně nestanoví, kdo je osobou s dispozičním oprávněním
v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku,
nicméně touto otázkou se zaobírala expertní skupina pro insolvenční právo zřízená
při Ministerstvu spravedlnosti a dospěla k závěru, že nestanoví-li
insolvenční soud jinak (předběžným opatřením, rozhodnutím o úpadku), je
ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičním oprávněním i
v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužník. (Nositelem daňověprávního vztahu zůstává i po dobu tohoto řízení dlužník,
jak vysvětleno níže).
Nositel daňověprávního
vztahu
Ustanovení § 9a ZSDP přiznává insolvenčnímu správci obdobná práva jako daňovému subjektu.
V praxi to znamená, že takovéto postavení má ve vztahu ke správci daně pouze insolvenční správce, na něhož přešlo oprávnění nakládat
s majetkovou podstatou dlužníka, tj. správce, který je v danou
chvíli v pozici osoby s dispozičním oprávněním. Osobou s dispozičním…