Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 80 - Bydliště

Bydliště člověka (fyzické osoby) vymezuje zákon jako místo, kde se člověk zdržuje s úmyslem žít tam trvale. To platí samozřejmě s výhradou změny okolností. Základním kritériem pro stanovení místa bydliště je tedy skutečný (faktický) stav, nikoliv to, jak je např. místo trvalého pobytu zapsáno v občanském průkazu daného člověka.

Úmysl žít na určitém místě trvale může vyplývat buď z prohlášení člověka, nebo z okolností případu.

Jeden člověk může mít bydliště na více místech (např. během sezonního výkonu práce se člověk zdržuje na jednom místě a mimo pracovní sezónu pak na jiném místě) nebo nemusí mít žádné bydliště (např. si zvolil kočovný způsob života a na žádném místě se nezdržuje trvale). V takovém případě, tj. v případě, kdy člověk bydliště nemá, zákon stanoví fikci, že se za bydliště považuje:

• místo, kde daný člověk žije. Pokud takové místo zjistit nelze nebo jen s neúměrnými obtížemi, pak

• místo, kde má daný člověk majetek,

• případně místo, kde měl bydliště naposledy.