dnes je 1.10.2022

Input:

Mechanismus dovolání se neúčinnosti právních úkonů

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.5.3.2
Mechanismus dovolání se neúčinnosti právních úkonů

Mechanismus dovolání se neúčinnosti právních úkonů

 

Neplatnost versus neúčinnost

Ve smyslu § 235 odst. 1 IZ jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon pro tyto účely se považuje i dlužníkovo opomenutí.

Podle právní úpravy má neplatnost před odporovatelností přednost. O odporovatelnosti je možno uvažovat pouze v případě platného právního úkonu - pokud je právní úkon neplatný, pak nemůže být úspěšně odporován. Proto i § 234 IZ v případě, kdy byla zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, který lze současně považovat za neúčinný, ukládá postupovat podle § 233 IZ (viz část 6/3.1).

 

Odpůrčí žaloba

Podle § 235 odst. 2 IZ se neúčinnost dlužníkových právních úkonů zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenčního správce. Insolvenční zákon principielně opustil koncepci neúčinnosti právních úkonů dlužníka ze zákona, to ovšem s výjimkou případů uvedených /3.2.1.

 

Žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu ve smyslu § 235 a násl. IZ přichází zásadně v úvahu jen tam, kde by se bez takového určovacího rozsudku soudu do majetkové podstaty dlužníka nemohlo dostat žádného plnění, tedy obvykle pokud dlužník sám neměl z takového svého úkonu vůči svému dlužníku ke dni zahájení insolvenčního řízení žádnou splatnou pohledávku (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 15 Cmo 191/2010-53 ze dne 4. 1. 2011).

 

Upozornění!!!

Aby mohl insolvenční správce získat zpět plnění, které odporovatelným úkonem dlužníkův majetek opustilo, bude se muset nejprve úspěšně dovolat neúčinnosti žalobou a teprve poté plnění do majetkové podstaty sepsat a následně zpeněžit. Podle § 239 odst. 4 IZ náleží dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty až právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Následné podání vylučovací žaloby vlastníkem tohoto plnění není přípustné. Pokud není plnění z neúčinného právního úkonu vydáno dobrovolně do majetkové podstaty, nezbude, než aby se tohoto plnění domáhal insolvenční správce soudní cestou. Takový spor není incidenčním sporem (viz judikát níže).

 

Judikát :

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. Ncp 2311/2010 ze dne 18. 11. 2010 (citace z odůvodnění) :

„Pro účely rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu v dané věci je nezbytné posoudit, zda spor o vydání plnění z neplatného či neúčinného úkonu do majetkové podstaty dlužníka je incidenčním sporem.

Žalobce primárně uplatňuje nárok z neplatné smlouvy, tedy z hlediska právní kvalifikace, jež se prozatím podává ze žaloby, nárok z bezdůvodného obohacení. Insolvenční zákon v ustanovení § 233 odst. 1 předpokládá, že bezdůvodné obohacení bude vydáno, jen jestliže byla zjištěna neplatnost smlouvy nebo jiného právního úkonu pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného orgánu. Neplatnost právního úkonu může být v průběhu insolvenčního řízení zjištěna prejudiciálně, či přímo, jedině ve výroku pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu. Přitom platí, že dokud nebude neplatnost právního úkonu zjištěna pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu, nevznikne v insolvenčním řízení ani povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z takového neplatného úkonu. Insolvenční zákon tedy předpokládá dvě fáze uplatnění právních následků neplatných úkonů a v návaznosti na to vedení dvou sporů. V první fázi jde o zjištění neplatnosti rozhodnutím insolvenčního soudu na základě žaloby insolvenčního správce; tento spor je z hlediska pravidel věcné příslušnosti soudu incidenčním sporem ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 IZ a § 9 odst. 4 OSŘ.

Jakmile byla neplatnost právního úkonu zjištěna pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu, insolvenční správce zapíše předmět bezdůvodného obohacení do soupisu majetkové podstaty a pohledávku uplatní vůči tomu, kdo se bezdůvodně obohatil. Jestliže tato osoba neplní dobrovolně, je insolvenční správce povinen vymáhat plnění ve prospěch majetkové podstaty. V této druhé fázi uplatnění neplatnosti právního úkonu jde o vymáhání pohledávek ve prospěch majetkové podstaty ve smyslu ustanovení § 294 odst. 1 IZ. Peněžitou pohledávku insolvenční správce takto vymáhá žalobou na plnění (zaplacení). Spory vzniklé na základě žalob podle § 294 IZ nejsou incidenčními spory; pro určení věcné příslušnosti soudu se v těchto sporech nepoužije ustanovení § 9 odst. 4 OSŘ.

Obdobně je tomu ve vztahu nároku na určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu cestou odpůrčí žaloby podle § 239 odst. 1 IZ Touto žalobou je zahájeno sporné řízení, jež je z hlediska výše zmíněných pravidel věcné příslušnosti též incidenčním sporem. Teprve pravomocným rozhodnutím, kterým insolvenční soud vyhoví odpůrčí žalobě, se zakládá neúčinnost dlužníkova právního úkonu a dnem právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu náleží dlužníkovo plnění do majetkové podstaty (§ 239 odst. 4 IZ).

Na základě pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu o neúčinnosti dlužníkova právního úkonu insolvenční správce zapíše dlužníkovo plnění do soupisu majetkové podstaty. O zápisu vyrozumí osobu, která byla žalovaným v incidenčním sporu z odpůrčí žalobě, neboť tato osoba má povinnost vydat dlužníkovo plnění do majetkové podstaty. Nesplní-li tato osoba svou povinnost dobrovolně, insolvenční správce se domáhá žalobou podle § 294 odst. 1 IZ vydání plnění do majetkové podstaty (v dané věci žalobou na zaplacení). Tento spor rovněž není incidenčním sporem; pro určení věcné příslušnosti soudu se v těchto sporech se rovněž nepoužije ustanovení § 9 odst. 4 OSŘ.“

 

Žalobcem pouze insolvenční správce

Na rozdíl od předchozí úpravy obsažené v ZKV, kdy vedle správce konkursní

Nahrávám...
Nahrávám...