Návrhová předběžná opatření
IZ upravuje následující předběžná opatření, která lze nařídit
pouze na návrh.
A) Předběžná opatření
týkající se započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele
IZ na straně jedné připouští, aby si dlužník a jeho věřitelé
v průběhu insolvenčního řízení započetli (jednostranně nebo dohodu) své
vzájemné pohledávky, na straně druhé stanovuje určité (omezující) podmínky přípustnosti
započtení po rozhodnutí o úpadku (viz část 7/3.4), nebo v některých
specifických případech započtení zakazuje zcela. Před rozhodnutím o úpadku je započtení
nepřípustné dle § 122 odst. 3 IZ po dobu trvání moratoria (viz část 4/4.3.1) a dle § 324 odst. 3 a § 352 odst. 3 IZ od zveřejnění podání návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku do účinnosti reorganizačního plánu (viz část
8/4.3). Tyto zákazy započtení mohou být prolomeny návrhovými předběžnými
opatřeními dle § 82 odst. 3 písm. a) a b) IZ (viz další výklad ad 1) a 2), a naopak jinak přípustné započtení může insolvenční soud - pro určité případy nebo na určitou dobu - zakázat návrhovým předběžným opatřením dle § 82 odst. 3 písm. c) IZ (viz další výklad ad 3).
Tato předběžná opatření může
insolvenční soud nařídit jen za následujících podmínek:
- na návrh dlužníka či insolvenčního
správce (v závislosti na tom, kdo z nich je v době rozhodnutí
k započtení oprávněn), věřitele, jehož se započtení týká nebo osoby, která
na tom má právní zájem, přičemž navrhovatel je povinen složit jistotu (k tomu
podrobnější výklad níže),
- neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů (viz § 2 písm.j) IZ a část 2/1.2),
- z důvodů hodných zvláštního zřetele.
Doručení rozhodnutí
Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 3 IZ se doručuje vyvěšením
na úřední desce insolvenčního soudu a jeho současným zveřejněním v insolvenčním
rejstříku, dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala,
a v případě, že se předběžné opatření vztahuje na pohledávky jednotlivých
věřitelů, i těmto věřitelům, se doručuje do vlastních rukou.
Rozhodnutí o odmítnutí nebo zamítnutí
předběžného opatření podle § 82 odst. 3 IZ se doručuje vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu
a jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, dlužníkovi, insolvenčnímu
správci a osobě, která takový návrh podala, se doručuje zvlášť.
Vyrozumění o nařízení předběžného opatření
Ustanovení § 82 odst. 6 IZ určuje, že pokud je dlužník provozovatelem nebo účastníkem
platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního
systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností
vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 3 IZ současně s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku Českou
národní banku. Povinnost insolvenčního soudu informovat (vyrozumět) Českou
národní banku o situacích, které jsou relevantní z hlediska provádění zúčtování
nebo vypořádání byla do IZ vtělena jeho novelou provedenou zákonem č. 139/2011
Sb., kterým se měnil zákon o platebním styku a některé další zákony. Tento
zákon, který nabyl účinnosti dnem 27. 5. 2011, transponoval, resp. zavedl do českého
právního řádu směrnice Evropské unie v oblasti finančního trhu.
1) Předběžné opatření, jímž insolvenční soud udělí souhlas se započtením
vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria
Domníváme se, že podmínky pro nařízení tohoto předběžného opatření
budou dány především v případech, kdy požadovaný zápočet vzájemných pohledávek
dlužníka a věřitele nebude mít podstatný vliv na realizaci stabilizačních opatření,
které dlužník - v zájmu překonání úpadku či hrozícího úpadku - hodlá
provést po dobu moratoria. O takovou situaci půjde např. tehdy, kdy předmětem
zápočtu bude fakticky nedobytná pohledávka dlužníka (dlužníkův dlužník bude
nemajetný nebo budou chybět podklady pro soudní vymáhání pohledávky apod.).
2) Předběžné opatření, jímž insolvenční soud udělí souhlas se započtením
vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po okamžiku zveřejnění návrhu na
povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku
Judikatura
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn.
KSPH 37 INS 1718/2011, 1 VSPH 1466/2011-A ze dne 20. 12. 2011 (citace z odůvodnění):
V zásadě shodně se soudem insolvenčním je též soud odvolací
toho názoru, že pohledávky, které dlužník sporoval, není možno započíst. Byl-li
již podán návrh na povolení reorganizace, pro započtení v této situaci by
musely existovat pohledávky, o kterých není důvod pochybovat, a musel by být
dán společný zájem věřitelů pro navržené započtení, který však navrhovatel
netvrdil ani neprokazoval. Jestliže dlužník činil pohledávky spornými a tvrdil,
že pohledávku vůči navrhovateli za rok 2009 uhradil ve splátkách a pohledávku
z titulu přeplatku za rok 2010 neuznal a v této věci inicioval smírčí
řízení proti tomuto vyúčtování za rok 2010, nelze mít existenci pohledávek způsobilých
k započtení postavenou najisto.
Rovněž tak není odvolací soud přesvědčen o tom, že by započtení
neodporovalo společnému zájmu věřitelů, když by navrhovanou kompenzací fakticky
došlo k uspokojení pohledávek navrhovatele, čímž by navrhovatel byl
zvýhodněn před jinými insolvenčními věřiteli, jejichž míra uspokojení není
dosud zřejmá. Důvod hodný zvláštního zřetele nespatřuje odvolací soud v režimu
IZ ani v tom, že navrhovatel opírá svoji odvolací argumentaci o veřejnoprávní
charakter své pohledávky a namítá, že jde o prostředky, jejichž poskytnutím
plnil svoji zákonnou povinnost. Nejde totiž o pohledávky za majetkovou
podstatou ve smyslu § 168 a
následující IZ, takže je třeba respektovat princip rovnosti věřitelů obsažený v § 5 IZ.
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 79 INS
21410/2011, 1 VSPH 454/2012-B ze dne 2. 5. 2012 (citace z odůvodnění):
Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po
rozhodnutí o úpadku dlužníka je možné jen při současném splnění všech podmínek
uvedených v § 140 odst. 2 až 4 IZ. Podá-li však dlužník návrh na povolení reorganizace, způsobuje
jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku překážku tohoto jinak možného
započtení. Tuto překážku lze prolomit jedině předběžným opatřením vydaným podle § 82 odst. 3 IZ.
V daném případě soud prvního stupně napadeným usnesením
vydaným podle § 82 odst. 3 IZ odstranil překážku bránící započtení vzájemných pohledávek dlužníka
a věřitele ( § 324 odst. 3 IZ) shledav důvodnou argumentaci věřitele v situaci, kdy o
dlužníkově návrhu na povolení reorganizace dosud nebylo rozhodnuto. Pro
posouzení věci je dle odvolacího soudu rozhodující změna stavu insolvenčního řízení,
v němž na schůzi konkursních věřitelů vzal dlužník zpět návrh na povolení
reorganizace, což vzal soud na vědomí usnesením tam vyhlášeným a na základě
výsledku hlasování schůze věřitelů rozhodl následně o prohlášení konkursu
na majetek dlužníka. Za popsaného procesního stavu věci, kdy účinky návrhu
na povolení reorganizace byly odklizeny v důsledku prohlášení konkursu na
majetek dlužníka, resp. již s jeho zpětvzetím ve spojení s rozhodnutím
insolvenčního soudu o vzetí na vědomí tohoto zpětvzetí, stalo se napadené
usnesení obsoletním, neboť započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele
- při splnění podmínek stanovených § 140 odst. 2 až 4 IZ - v době rozhodování odvolacího soudu již nebrání nic, co
by bylo lze odstranit předběžným opatřením vydaným podle § 82 odst. 3 IZ.
3) Předběžné opatření, jímž insolvenční soud zakáže započtení pro
určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a
věřitele
Judikatura
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn.
KSPL 27 INS 1919/2010, 1 VSPH 642/2010-B ze dne 31. 8. 2010 (citace z odůvodnění):
K odvolací argumentaci dlužníka je třeba uvést, že insolvenční řízení
má za cíl uspořádat majetkové poměry dlužníka a v co nejvyšší míře
uspokojit všechny insolvenční věřitele. V rámci insolvenčního řízení je třeba
sledovat zásadu rovnosti všech účastníků, která je obecnou zásadou civilního řízení,
přičemž pokud jde o vztah mezi insolvenčními věřiteli navzájem, je třeba
dodržovat zásadu hájení společného zájmu věřitelů ( § 5 IZ), protože insolvenční řízení nemá za cíl uspokojit jen jednoho či několik
málo z věřitelů, jak je tomu v případě exekučního řízení. Společný
zájem věřitelů je zájmem nadřazeným zájmům jednotlivců a jeho cílem je, aby
byli spravedlivě a v co nejvyšší možné míře uspokojeni všichni věřitelé.
Výše uvedenému postupu však neodpovídá situace, kdy by soud
povolil vzájemné započtení pohledávek dlužníka a některých jeho věřitelů, a to
právě s ohledem na možnost uspokojení věřitelů mimo odvolatele s přihlédnutím
k tomu, že celkově by došlo k vzájemnému započtení pohledávek ve
výši 25.810.957,02 Kč, celková výše neuhrazených pohledávek dlužníka činila
k 8. 3. 2010 dle vyjádření předběžného správce 45.153.460,62 Kč (dle
seznamu majetku a závazků dlužníka z 31. 5. 2010 činily pohledávky dlužníka
55.923.766,02 Kč), celková výše neuhrazených závazků činila 46.871.964 Kč. Je
nutno zohlednit, že majetek dlužníka tvoří především pohledávky, a proto je třeba
přisvědčit argumentaci věřitelky L. i soudu prvního stupně, že by v případě
povolení vzájemného započtení bylo uspokojení ostatních věřitelů obtížné.
Dlužníku nelze přisvědčit
ani v argumentaci, že povolením vzájemného započtení nedojde ke zmenšení
majetkové podstaty. S ohledem na skutečnost, majetek dlužníka tvoří především
pohledávky, u kterých není zatím možné kvalifikovaně předpovědět míru jejich
dobytnosti, nelze bez dalšího dospět k závěru, že započtením pohledávek by
ke zmenšení majetkové podstaty dlužníka nedošlo.
Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl
k závěru, že povolení vzájemného započtení pohledávek dlužníka a jeho
koncernových věřitelů není z hlediska společného zájmu věřitelů žádoucí.
Jestliže bylo prokázáno, že dlužník a odvolatelé byli koncernově spjati,
lze se rovněž domnívat, že museli vědět o úpadku či hrozícím úpadku dlužníka.
Jinak řečeno, jestliže Ing. S. K. je dle přílohy k účetní závěrce roku
2008 osobou s podstatným vlivem, jež má 52,14 % akcií odvolatele c) a
zároveň podíl ve výši 150/650 ve společnosti dlužníka, nemohla o ekonomické
situaci dlužníka nevědět, rovněž s ohledem na to, že její manžel Ing. J.
K. měl ve společnosti dlužníka podíl 500/650. Započtení vzájemných pohledávek
proto nepřichází v úvahu rovněž z důvodů uvedených v § 140 odst. 3 písm. c) IZ.
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 79 INS
6021/2011, 2 VSPH 1274/2011- B ze dne 21. 11. 2011 (citace z odůvodnění):
V daném případě dlužník ničím neosvědčil tvrzení, že by v důsledku
započtení pohledávek věřitele došlo ke změnám v rozsahu jeho majetkové
podstaty nebo ke zvýhodnění jednoho, resp. poškození jeho ostatních věřitelů,
kterému je nutné zabránit nařízením uvedeného předběžného opatření. Soud se pak
v odůvodnění napadeného usnesení omezil na to, že zcela obecně uvedl,
že existuje důvodná obava, že může dojít k výraznému zmenšení majetkové
podstaty dlužníka, aniž by vysvětlil, jak k takovému závěru dospěl. Dlužno
přitom připomenout, že § 140 IZ započtení vzájemných pohledávek věřitelů a dlužníka umožňuje. Skutečnosti,
z nichž dovodil potřebu omezit věřitele podle § 82 odst. 3 písm. c) IZ, insolvenční soud nijak nepopsal, a konkrétní důvod nařízení
předběžného opatření tak není z odůvodnění napadeného usnesení zřejmý.
Z těchto důvodů zrušil odvolací soud rozhodnutí o nařízení předběžného
opatření jakožto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSLB 76 INS
14670/2011, 3 VSPH 541/2012-B ze dne 27. 8. 2012 (citace z odůvodnění):
Napadeným usnesením krajský soud nařídil předběžné opatření, jímž zakázal věřitelům
započtení jejich pohledávek za dlužníkem proti pohledávkám dlužníka za
nimi do doby právních účinků zjištění pravosti jejich pohledávek nebo do právní
moci rozhodnutí soudu v řízení o určení pravosti jejich pohledávek, nebo
do doby, kdy nastane skutečnost, s níž by byl spojen zánik účasti věřitele
v insolvenčním řízení bez přechodu věřitele na jiný právní subjekt.
Závěr insolvenčního soudu o důvodnosti uložení předběžného opatření
podle § 82 odst. 3 písm. c) IZ však odvolací soud nesdílí. Důvody hodné zvláštního
zřetele pro uložení předběžného opatření totiž nelze spatřovat v obecném důvodu,
že v souladu se zákonem by věřitelé mohli započíst své pohledávky za dlužníkem
proti pohledávkám dlužníka za nimi a ohrozit dlužníkovu majetkovou podstatu.
Insolvenčnímu správci totiž nic nebrání uplatnit a vymáhat v situaci, kdy
je prohlášen na dlužníkův majetek konkurs, podle § 294 IZ dlužníkovy pohledávky za jeho dlužníky, resp. věřiteli, kteří do
insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky, a v soudním řízení se
bránit námitkou neplatnosti případných zápočtů pro neexistenci započítávané
pohledávky.
B) PREDBĚŽNÉ OPATŘENÍ K ZAJIŠTĚNÍ NÁHRADY ŠKODY NEBO JINÉ
ÚJMY ZPŮSOBENÉ DLUŽNÍKU NEDŮVODNÝM ZAHÁJENÍM INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ
Dne 1. 11. 2012 se stala účinnou tzv. protišikanozní novela IZ provedena zákonem č. 334/2012,
jejímž cílem je zejména reagovat na rozmáhající se praxi ze strany věřitelů,
kteří se podáním insolvenčních návrhů snažili vyřadit (eliminovat) své
konkurenty v podnikatelském prostředí. Jinými slovy, novela je reakcí na pokusy
zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením
k poškození zájmů třetích osob nebo dlužníka. K tomu citace z důvodové
zprávy /5.2.2.
Jedním z opatření, jež mají přispět k efektivnímu zásahu proti
takovým postupům, je rozšíření pravomocí insolvenčního soudu,
jemuž se v § 82 odst. 2 písm. c) IZ nově umožňuje, aby v době do rozhodnutí o…