Návrhová předběžná opatření

Návrhová předběžná opatření

IZ upravuje následující předběžná opatření, která lze nařídit pouze na návrh.

 

A) Předběžná opatření týkající se započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele

IZ na straně jedné připouští, aby si dlužník a jeho věřitelé v průběhu insolvenčního řízení započetli (jednostranně nebo dohodu) své vzájemné pohledávky, na straně druhé stanovuje určité (omezující) podmínky přípustnosti započtení po rozhodnutí o úpadku (viz část 7/3.4), nebo v některých specifických případech započtení zakazuje zcela. Před rozhodnutím o úpadku je započtení nepřípustné dle § 122 odst. 3 IZ po dobu trvání moratoria (viz část 4/4.3.1) a dle § 324 odst. 3 a § 352 odst. 3 IZ od zveřejnění podání návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku do účinnosti reorganizačního plánu (viz část 8/4.3). Tyto zákazy započtení mohou být prolomeny návrhovými předběžnými opatřeními dle § 82 odst. 3 písm. a) a b) IZ (viz další výklad ad 1) a 2), a naopak jinak přípustné započtení může insolvenční soud - pro určité případy nebo na určitou dobu - zakázat návrhovým předběžným opatřením dle § 82 odst. 3 písm. c) IZ (viz další výklad ad 3).

Tato předběžná opatření může insolvenční soud nařídit jen za následujících podmínek:

- na návrh dlužníka či insolvenčního správce (v závislosti na tom, kdo z nich je v době rozhodnutí k započtení oprávněn), věřitele, jehož se započtení týká nebo osoby, která na tom má právní zájem, přičemž navrhovatel je povinen složit jistotu (k tomu podrobnější výklad níže),

- neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů (viz § 2 písm.j) IZ a část 2/1.2),

- z důvodů hodných zvláštního zřetele.

Doručení rozhodnutí
Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 3 IZ se doručuje vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu a jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a v případě, že se předběžné opatření vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům, se doručuje do vlastních rukou.

Rozhodnutí o odmítnutí nebo zamítnutí předběžného opatření podle § 82 odst. 3 IZ se doručuje vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu a jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, dlužníkovi, insolvenčnímu správci a osobě, která takový návrh podala, se doručuje zvlášť.

Vyrozumění o nařízení předběžného opatření
Ustanovení § 82 odst. 6 IZ určuje, že pokud je dlužník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 3 IZ současně s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku Českou národní banku. Povinnost insolvenčního soudu informovat (vyrozumět) Českou národní banku o situacích, které jsou relevantní z hlediska provádění zúčtování nebo vypořádání byla do IZ vtělena jeho novelou provedenou zákonem č. 139/2011 Sb., kterým se měnil zákon o platebním styku a některé další zákony. Tento zákon, který nabyl účinnosti dnem 27. 5. 2011, transponoval, resp. zavedl do českého právního řádu směrnice Evropské unie v oblasti finančního trhu.

1) Předběžné opatření, jímž insolvenční soud udělí souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria

Domníváme se, že podmínky pro nařízení tohoto předběžného opatření budou dány především v případech, kdy požadovaný zápočet vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele nebude mít podstatný vliv na realizaci stabilizačních opatření, které dlužník - v zájmu překonání úpadku či hrozícího úpadku - hodlá provést po dobu moratoria. O takovou situaci půjde např. tehdy, kdy předmětem zápočtu bude fakticky nedobytná pohledávka dlužníka (dlužníkův dlužník bude nemajetný nebo budou chybět podklady pro soudní vymáhání pohledávky apod.).

2) Předběžné opatření, jímž insolvenční soud udělí souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku

Judikatura
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 37 INS 1718/2011, 1 VSPH 1466/2011-A ze dne 20. 12. 2011 (citace z odůvodnění):

„V zásadě shodně se soudem insolvenčním je též soud odvolací toho názoru, že pohledávky, které dlužník sporoval, není možno započíst. Byl-li již podán návrh na povolení reorganizace, pro započtení v této situaci by musely existovat pohledávky, o kterých není důvod pochybovat, a musel by být dán společný zájem věřitelů pro navržené započtení, který však navrhovatel netvrdil ani neprokazoval. Jestliže dlužník činil pohledávky spornými a tvrdil, že pohledávku vůči navrhovateli za rok 2009 uhradil ve splátkách a pohledávku z titulu přeplatku za rok 2010 neuznal a v této věci inicioval smírčí řízení proti tomuto vyúčtování za rok 2010, nelze mít existenci pohledávek způsobilých k započtení postavenou najisto.

Rovněž tak není odvolací soud přesvědčen o tom, že by započtení neodporovalo společnému zájmu věřitelů, když by navrhovanou kompenzací fakticky došlo k uspokojení pohledávek navrhovatele, čímž by navrhovatel byl zvýhodněn před jinými insolvenčními věřiteli, jejichž míra uspokojení není dosud zřejmá. Důvod hodný zvláštního zřetele nespatřuje odvolací soud v režimu IZ ani v tom, že navrhovatel opírá svoji odvolací argumentaci o veřejnoprávní charakter své pohledávky a namítá, že jde o prostředky, jejichž poskytnutím plnil svoji zákonnou povinnost. Nejde totiž o pohledávky za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 a následující IZ, takže je třeba respektovat princip rovnosti věřitelů obsažený v § 5 IZ“.

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 79 INS 21410/2011, 1 VSPH 454/2012-B ze dne 2. 5. 2012 (citace z odůvodnění):

„Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po rozhodnutí o úpadku dlužníka je možné jen při současném splnění všech podmínek uvedených v § 140 odst. 2 až 4 IZ. Podá-li však dlužník návrh na povolení reorganizace, způsobuje jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku překážku tohoto jinak možného započtení. Tuto překážku lze prolomit jedině předběžným opatřením vydaným podle § 82 odst. 3 IZ.

V daném případě soud prvního stupně napadeným usnesením vydaným podle § 82 odst. 3 IZ odstranil překážku bránící započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele ( § 324 odst. 3 IZ) shledav důvodnou argumentaci věřitele v situaci, kdy o dlužníkově návrhu na povolení reorganizace dosud nebylo rozhodnuto. Pro posouzení věci je dle odvolacího soudu rozhodující změna stavu insolvenčního řízení, v němž na schůzi konkursních věřitelů vzal dlužník zpět návrh na povolení reorganizace, což vzal soud na vědomí usnesením tam vyhlášeným a na základě výsledku hlasování schůze věřitelů rozhodl následně o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Za popsaného procesního stavu věci, kdy účinky návrhu na povolení reorganizace byly odklizeny v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka, resp. již s jeho zpětvzetím ve spojení s rozhodnutím insolvenčního soudu o vzetí na vědomí tohoto zpětvzetí, stalo se napadené usnesení obsoletním, neboť započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele - při splnění podmínek stanovených § 140 odst. 2 až 4 IZ - v době rozhodování odvolacího soudu již nebrání nic, co by bylo lze odstranit předběžným opatřením vydaným podle § 82 odst. 3 IZ“.

3) Předběžné opatření, jímž insolvenční soud zakáže započtení pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele

Judikatura
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 27 INS 1919/2010, 1 VSPH 642/2010-B ze dne 31. 8. 2010 (citace z odůvodnění):
„K odvolací argumentaci dlužníka je třeba uvést, že insolvenční řízení má za cíl uspořádat majetkové poměry dlužníka a v co nejvyšší míře uspokojit všechny insolvenční věřitele. V rámci insolvenčního řízení je třeba sledovat zásadu rovnosti všech účastníků, která je obecnou zásadou civilního řízení, přičemž pokud jde o vztah mezi insolvenčními věřiteli navzájem, je třeba dodržovat zásadu hájení společného zájmu věřitelů ( § 5 IZ), protože insolvenční řízení nemá za cíl uspokojit jen jednoho či několik málo z věřitelů, jak je tomu v případě exekučního řízení. Společný zájem věřitelů je zájmem nadřazeným zájmům jednotlivců a jeho cílem je, aby byli spravedlivě a v co nejvyšší možné míře uspokojeni všichni věřitelé.

Výše uvedenému postupu však neodpovídá situace, kdy by soud povolil vzájemné započtení pohledávek dlužníka a některých jeho věřitelů, a to právě s ohledem na možnost uspokojení věřitelů mimo odvolatele s přihlédnutím k tomu, že celkově by došlo k vzájemnému započtení pohledávek ve výši 25.810.957,02 Kč, celková výše neuhrazených pohledávek dlužníka činila k 8. 3. 2010 dle vyjádření předběžného správce 45.153.460,62 Kč (dle seznamu majetku a závazků dlužníka z 31. 5. 2010 činily pohledávky dlužníka 55.923.766,02 Kč), celková výše neuhrazených závazků činila 46.871.964 Kč. Je nutno zohlednit, že majetek dlužníka tvoří především pohledávky, a proto je třeba přisvědčit argumentaci věřitelky L. i soudu prvního stupně, že by v případě povolení vzájemného započtení bylo uspokojení ostatních věřitelů obtížné.

Dlužníku nelze přisvědčit ani v argumentaci, že povolením vzájemného započtení nedojde ke zmenšení majetkové podstaty. S ohledem na skutečnost, majetek dlužníka tvoří především pohledávky, u kterých není zatím možné kvalifikovaně předpovědět míru jejich dobytnosti, nelze bez dalšího dospět k závěru, že započtením pohledávek by ke zmenšení majetkové podstaty dlužníka nedošlo.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že povolení vzájemného započtení pohledávek dlužníka a jeho koncernových věřitelů není z hlediska společného zájmu věřitelů žádoucí. Jestliže bylo prokázáno, že dlužník a odvolatelé byli koncernově spjati, lze se rovněž domnívat, že museli vědět o úpadku či hrozícím úpadku dlužníka. Jinak řečeno, jestliže Ing. S. K. je dle přílohy k účetní závěrce roku 2008 osobou s podstatným vlivem, jež má 52,14 % akcií odvolatele c) a zároveň podíl ve výši 150/650 ve společnosti dlužníka, nemohla o ekonomické situaci dlužníka nevědět, rovněž s ohledem na to, že její manžel Ing. J. K. měl ve společnosti dlužníka podíl 500/650. Započtení vzájemných pohledávek proto nepřichází v úvahu rovněž z důvodů uvedených v § 140 odst. 3 písm. c) IZ“.

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 79 INS 6021/2011, 2 VSPH 1274/2011- B ze dne 21. 11. 2011 (citace z odůvodnění):
„V daném případě dlužník ničím neosvědčil tvrzení, že by v důsledku započtení pohledávek věřitele došlo ke změnám v rozsahu jeho majetkové podstaty nebo ke zvýhodnění jednoho, resp. poškození jeho ostatních věřitelů, kterému je nutné zabránit nařízením uvedeného předběžného opatření. Soud se pak v odůvodnění napadeného usnesení omezil na to, že zcela obecně uvedl, že existuje důvodná obava, že může dojít k výraznému zmenšení majetkové podstaty dlužníka, aniž by vysvětlil, jak k takovému závěru dospěl. Dlužno přitom připomenout, že § 140 IZ započtení vzájemných pohledávek věřitelů a dlužníka umožňuje. Skutečnosti, z nichž dovodil potřebu omezit věřitele podle § 82 odst. 3 písm. c) IZ, insolvenční soud nijak nepopsal, a konkrétní důvod nařízení předběžného opatření tak není z odůvodnění napadeného usnesení zřejmý.

Z těchto důvodů zrušil odvolací soud rozhodnutí o nařízení předběžného opatření jakožto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSLB 76 INS 14670/2011, 3 VSPH 541/2012-B ze dne 27. 8. 2012 (citace z odůvodnění):
„Napadeným usnesením krajský soud nařídil předběžné opatření, jímž zakázal věřitelům započtení jejich pohledávek za dlužníkem proti pohledávkám dlužníka za nimi do doby právních účinků zjištění pravosti jejich pohledávek nebo do právní moci rozhodnutí soudu v řízení o určení pravosti jejich pohledávek, nebo do doby, kdy nastane skutečnost, s níž by byl spojen zánik účasti věřitele v insolvenčním řízení „bez přechodu věřitele na jiný právní subjekt“.

Závěr insolvenčního soudu o důvodnosti uložení předběžného opatření podle § 82 odst. 3 písm. c) IZ však odvolací soud nesdílí. Důvody hodné zvláštního zřetele pro uložení předběžného opatření totiž nelze spatřovat v obecném důvodu, že v souladu se zákonem by věřitelé mohli započíst své pohledávky za dlužníkem proti pohledávkám dlužníka za nimi a ohrozit dlužníkovu majetkovou podstatu. Insolvenčnímu správci totiž nic nebrání uplatnit a vymáhat v situaci, kdy je prohlášen na dlužníkův majetek konkurs, podle § 294 IZ dlužníkovy pohledávky za jeho dlužníky, resp. věřiteli, kteří do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky, a v soudním řízení se bránit námitkou neplatnosti případných zápočtů pro neexistenci započítávané pohledávky“.

 

B) PREDBĚŽNÉ OPATŘENÍ K ZAJIŠTĚNÍ NÁHRADY ŠKODY NEBO JINÉ ÚJMY ZPŮSOBENÉ DLUŽNÍKU NEDŮVODNÝM ZAHÁJENÍM INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ

Dne 1. 11. 2012 se stala účinnou tzv. protišikanozní novela IZ provedena zákonem č. 334/2012, jejímž cílem je zejména reagovat na rozmáhající se praxi ze strany věřitelů, kteří se podáním insolvenčních návrhů snažili vyřadit (eliminovat) své konkurenty v podnikatelském prostředí. Jinými slovy, novela je reakcí na pokusy zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškození zájmů třetích osob nebo dlužníka. K tomu citace z důvodové zprávy /5.2.2.

Jedním z opatření, jež mají přispět k efektivnímu zásahu proti takovým postupům, je rozšíření pravomocí insolvenčního soudu, jemuž se v § 82 odst. 2 písm. c) IZ nově umožňuje, aby v době do rozhodnutí o…