Neúčinnost a neplatnost právních úkonů dlužníka

Neúčinnost a neplatnost právních úkonů dlužníka

Neúčinnost majetkových dispozic dlužníka po prohlášení konkursu

Pokud by dlužník učinil některý z právních úkonů uvedených v § 246 odst. 1 IZ poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, byl by takový úkon vůči jeho věřitelům neúčinný ( § 246 odst. 2 IZ). Nutno zdůraznit, že (shodně s předchozí úpravou § 14 odst. 1 písm. a) ZKV) k neúčinnosti těchto právních úkonů dlužníka dochází prohlášením konkursu bez dalšího, tj. neúčinnost je nastolena účinky tohoto rozhodnutí ze zákona (obdobně je tomu dle § 248 odst. 2 IZ i s neúčinností nastolenou prohlášením konkursu ohledně zajištění, jež se týkají majetkové podstaty a dlužníkovi věřitelé je získali poté, co nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení, a rovněž s neúčinností věcných břemen vzniklých za nápadně nevýhodných podmínek poté, co nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení, zakotvené v § 248 odst. 3 IZ - viz další výklad). V uvedených případech se tedy neuplatní obecná úprava neúčinnosti právních úkonů dlužníka obsažená v § 235 až 243 IZ (viz část 6/3.2), která stojí na konceptu neúčinnosti na základě odporovatelnosti, jež se zakládá soudním rozhodnutí majícím konstitutivní povahu, kdy povinnost vydat plnění přijaté z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty nastává až právní mocí rozsudku, jímž bylo odpůrčí žalobě vyhověno (a před jeho právní mocí tedy nelze předmět původního dlužníkova plnění do majetkové podstaty sepsat). Uvedená obecná úprava neúčinnosti dlužníkových právních úkonů na základě odporovatelnosti totiž dopadá zásadně na dlužníkovy úkony, jež činil v době, kdy nebyl v dispozici se svým majetkem omezen, kdežto v případě neúčinnosti dopadající na jeho právní úkony v důsledku prohlášení konkursu jde o postih stíhající jeho nakládání s majetkem náležejícím do majetkové podstaty poté, co v insolvenčním řízení pozbyl oprávnění s tímto majetkem nakládat. Proto zákon nastoluje neúčinnost takovýchto dlužníkových právních úkonů v případě prohlášení konkursu ze zákona a insolvenční správce se jí tedy nemusí dovolávat odpůrčí žalobou (k tomu viz též část 6/3.2.1).

Neúčinnost majetkových dispozic dlužníka před prohlášením konkursu

Obdobná úprava neúčinnosti ze zákona je obsažena i v § 111 odst. 3 IZ pro případ právních úkonů, jež dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených již se zahájením insolvenčního řízení. O nich jsme se zmínili již v závěru předchozí části 7/3.1 s tím, že jde o podobnou úpravu, jakou obsahoval § 4a odst. 1 písm. a) ZKV (ten sice - na rozdíl od § 111 odst. 3 IZ - neúčinnost právních úkonů dlužníka vůči jeho věřitelům jako důsledek porušení zde formulovaného zákazu výslovně nestanovil, dovodila ho však - pro případ prohlášení konkursu - soudní judikatura - viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 596/2003).

Domněnka přechodu majetkových dispozic na insolvenčního správce

Nově insolvenční zákon zakotvuje domněnku ve prospěch přechodu dispozic s majetkovou podstatou na insolvenčního správce, když v § 246 odst. 3 stanoví, že nakládal-li dlužník s majetkovou podstatou v den, kdy se rozhodnutí o úpadku stalo účinným, má se v pochybnostech za to, že tak učinil poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, pokud zákon nestanoví jinak. Tato vyvratitelná právní domněnka má insolvenčnímu správci usnadnit důkazní břemeno ohledně prokázání skutečnosti, že k právnímu úkonu dlužníka učiněnému v den, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, resp. rozhodnutí o prohlášení konkursu, došlo po jeho účinnosti, jež nastala dle § 71 odst. 2 a § 89 odst. 1 IZ okamžikem daným dnem, hodinou a minutou jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Pokud tedy dlužník nebo osoba, jíž se jeho právní úkon týkal, neprokáže, že tento úkon dlužníka byl učiněn před uvedeným okamžikem, pokládá se předmětný právní úkon dlužníka za neúčinný.

Plnění z neúčinných právních úkonů náleží do podstaty

Dle § 205 odst. 4 IZ do majetkové podstaty náleží za podmínek stanovených zákonem i majetek jiných osob než dlužníka, a to zejména plnění z neúčinných právních úkonů - pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka (podrobněji viz část 6/3.2). Stejně tak i § 236 odst. 1 IZ stanoví, že v insolvenčním řízení náleží dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty.

Neúčinnost práv na uspokojení ze zajištění

Podle § 248 odst. 2 IZ nejde-li o zajištění poskytnuté podle § 41 IZ (zajištění úvěrů uzavřených insolvenčním správcem za účelem udržení provozu podniku náležejícího do majetkové podstaty), stávají se prohlášením konkursu neúčinnými práva na uspokojení ze zajištění, která se týkají majetkové podstaty a která dlužníkovi věřitelé získali poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. To platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech. Jak vysvětleno výše, i v tomto případě jde o neúčinnost nastolenou v důsledku prohlášení konkursu ze zákona (viz předchozí výklad k § 246 IZ o neúčinnosti úkonů, jimiž dlužník nakládá s majetkovou podstatou). Byl-li majetek sloužící k zajištění v této době (v době nastolení neúčinnosti) již zpeněžen, náleží do majetkové podstaty výtěžek získaný zpeněžením a jeho nabyvatel je povinen ho do ní vydat na výzvu insolvenčního správce. Obdobně pojatý účinek spojoval s prohlášením konkursu i zákon o konkursu a vyrovnání v § 14 odst. 1 písm. f) , na rozdíl od něj však uvedená nová úprava namísto zániku (zániku práva na oddělené uspokojení) konstruuje neúčinnost práva na uspokojení ze zajištění a nevztahuje ho k období počínajícímu před podáním návrhu na zahájení řízení, ale - věcně logicky - ho váže na období následující až od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Pokud v tomto směru § 248 odst. 2 IZ vymezuje rozhodný okamžik “získáním„ práv na uspokojení ze zajištění, je…