dnes je 30.11.2022

Input:

Neúčinnost a neplatnost právních úkonů dlužníka

15.4.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

17.6.3.2
Neúčinnost a neplatnost právních úkonů dlužníka

Mgr. Ivana Mlejnková

Neúčinnost majetkových dispozic dlužníka po prohlášení konkursu

Pokud dlužník některý z právních úkonů uvedených v § 246 odst. 1 IZ(viz část 7.3.1), které již příslušejí jen insolvenčnímu správci, učinil poté, co prohlášením konkursu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, je takový úkon vůči jeho věřitelům neúčinný dle § 246 odst. 2 IZ. Znění tohoto ustanovení účinné od 1. 1. 2014 (viz novela IZ provedená zákonem č. 294/2013 Sb.) výslovně zdůrazňuje, že jde o neúčinnost nastávající – bez dalšího – ze zákona a že ustanovení § 235 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014, viz část 6.3.2) se zde neužije. Takové právní úkony tedy vždy byly a i nadále jsou ze zákona neúčinné, tj. není třeba úspěšné odpůrčí žaloby, aby byly tyto úkony považovány vůči věřitelům za neúčinné. Předmět plnění z takto neúčinného právního úkonu proto insolvenční správce – aniž by byl nucen řešit věc odpůrčí žalobou – může bez dalšího do majetkové podstaty sepsat a jeho vydání do majetkové podstaty vymáhat (viz následující heslo „Plnění z neúčinných právních úkonů náleží do podstaty”). Proti soupisu toto plnění do majetkové podstaty lze (za podmínek stanovených v § 225 IZ, viz část 5.4.5) brojit excindační žalobou.

Popsaná úprava představuje výjimku z pravidla vyjádřeného s účinností od 1. 1. 2014 v § 235 odst. 2 IZ, podle něhož i právní úkony učiněné dlužníkem až po zahájení insolvenčního řízení, které zákon označuje za neúčinné (jako je tomu např. s úkony dlužníka učiněnými v rozporu se zákazem formulovaným v § 111 IZviz část >4.3.1.1 a část 7.3.1), jsou neúčinné, jen pokud se insolvenční správce jejich neúčinnosti odpůrčí žalobou úspěšně dovolá (viz části 6.3.2 a >6.3.2.1).

K tomu důvodová zpráva zákona č. 294/2013 Sb. (zmíněné revizní novely IZ) uvádí: „Změna § 246 odst. 2 IZ navazuje na změny promítnuté v textu § 235 odst. 2 IZ). Výjimka z povinnosti řešit neúčinnost vyvolanou porušením pravidla obsaženého v § 246 odst. 2 insolvenčního zákona odpůrčí žalobou (jež povede k tomu, že navrácení majetku do majetkové podstaty se bude řešit jednodušeji /soupisem/ a dotčený subjekt se bude bránit vylučovací žalobou) má své opodstatnění vzhledem k situaci, která je důvodem pro vyslovení neúčinnosti (dlužník je v konkursu a tento veřejně dostupný /přes insolvenční rejstřík/ údaj) by měl každého, kdo je dbalý svých práv, vést k tomu, aby právní úkony týkající se majetkové podstaty nesjednával s dlužníkem). Nutit insolvenčního správce k podání odpůrčí žaloby i v této situaci, kdy jde o neúčinnost očividnou, by bylo neúčelné a mohlo by vést k záměrnému šantročení majetku dlužníkem.”

Domněnka přechodu majetkových dispozic na insolvenčního správce

IZ zakotvuje domněnku ve prospěch přechodu dispozic s majetkovou podstatou na insolvenčního správce, když v § 246 odst. 3 stanoví, že nakládal-li dlužník s majetkovou podstatou v den, kdy se rozhodnutí o úpadku stalo účinným, má se v pochybnostech za to, že tak učinil poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, pokud zákon nestanoví jinak. Tato vyvratitelná právní domněnka má insolvenčnímu správci (v odpůrčím řízení) usnadnit důkazní břemeno ohledně prokázání skutečnosti, že k právnímu úkonu dlužníka učiněnému v den, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, resp. rozhodnutí o prohlášení konkursu, došlo po jeho účinnosti, jež nastala dle § 71 odst. 2 a § 89 odst. 1 IZ okamžikem daným dnem, hodinou a minutou jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Pokud tedy dlužník nebo osoba, jíž se jeho právní úkon týkal, neprokáže, že tento úkon dlužníka byl učiněn před uvedeným okamžikem, pokládá se předmětný právní úkon dlužníka za neúčinný.

Plnění z neúčinných právních úkonů náleží do podstaty

Dle § 205 odst. 4 IZ do majetkové podstaty náleží za podmínek stanovených zákonem i majetek jiných osob než dlužníka, a to zejména plnění z neúčinných právních úkonů – pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka (podrobněji viz část 6.3.2). Stejně tak i § 236 odst. 1 IZ stanoví, že v insolvenčním řízení náleží dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. K tomu viz též části 6.3.2 a >6.3.2.1.

Neúčinnost práv na uspokojení ze zajištění

Podle § 248 odst. 2 IZnejde-li o zajištění poskytnuté podle § 41 IZ(zajištění úvěrů uzavřených insolvenčním správcem za účelem udržení provozu podniku náležejícího do majetkové podstaty), stávají se prohlášením konkursu neúčinnými práva na uspokojení ze zajištění, která se týkají majetkové podstaty a která dlužníkovi věřitelé získali poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. To platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo (dle znění § 248 odst. 2 IZ účinného od 1. 1. 2014) exekutorského zástavního práva na nemovitostech. Tato změna navazuje na změnu (doplnění) dikce § 109 odst. 1 písm. b) IZ (viz část >4.3). Okamžikem „získání práv na uspokojení ze zajištění” je nutno rozumět okamžik, kdy toto zajištění vzniklo. Uspokojování zajištěných věřitelů v insolvenčním řízení upravuje obecně § 167 a násl. IZ, přičemž způsoby zajištění pohledávek, s nimiž se v insolvenčním řízení pojí právo na toto uspokojení, jsou vymezeny v § 2 písm. g) IZ. Problematice uspokojování zajištěných věřitelů v konkursu se podrobně věnuje část 7.6.2.

Protože tato neúčinnost se neuplatňuje obecně, nýbrž jen jako důsledek prohlášení konkursu, je zřejmé, že ji nelze prosazovat v procesu přezkoumání přihlášených pohledávek (popřením uplatněného práva na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění, které se dle 248 odst. 2 IZ stalo neúčinným).

Jak již uvedeno výše, podle nového znění § 235 odst. 2 IZ účinného od 1. 1. 2014 se neúčinnost dlužníkových právních úkonů (včetně těch, které zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení) zakládá až rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenčního správce, jestliže IZ výslovně nestanoví jinak. Jelikož užití úpravy § 235 odst. 2 IZ (výslovně vyloučené u zákonné neúčinnosti dlužníkových majetkových dispozic dle § 246 odst. 2 IZ) není zákonem vyloučeno pro řešený případ neúčinnosti práv na uspokojení ze zajištění nastalé dle § 248 odst. 2 IZ, je patrně nutno dovodit, že u těch zajištění, která byla po nastolení účinků zahájení insolvenčního řízení založena (zřízena) úkonem dlužníka

Nahrávám...
Nahrávám...