Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce

9.6.1

Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce

Mgr. Ivana Mlejnková

Úprava odměny a hotových výdajů insolvenčního správce má svůj základ v § 38 IZ, přičemž ve smyslu zmocňovacího ust. § 431 písm. b) IZ jsou způsob určení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce a podmínky jejich hrazení státem stanoveny ve vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen "OdmV "). Základní výklad k tomuto tématu je podán viz Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce.

Pro každý způsob oddlužení je upravena

• odměna insolvenčního správce v § 3 OdmV (ve spojení s § 38 odst. 1 třetí větou IZ),

• náhrada hotových výdajů insolvenčního správce v § 7 OdmV.

Jak vysvětleno v části Způsoby oddlužení, původní právní úprava platná do 30. 6. 2017 (398 odst. 1 IZ) nepřipouštěla provést oddlužení jinak, než

1. buď výhradně formou zpeněžení majetkové podstaty (podle tehdejšího § 398 odst. 2 IZ),
2. nebo výhradně formou plnění splátkového kalendáře (podle tehdejšího § 398 odst. 3 IZ).

S účinností od 1.7.2017 pak byla v § 398 odst. 1 IZ (jeho tehdejším znění)

1. navíc umožněna eventuální kombinovaná forma oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo její určené části, to však jedině na základě návrhu insolvenčního správce (činěného ve zprávě pro oddlužení dle § 398a IZ) a výslovného souhlasu dlužníka.

Novela IZ provedená s účinností od 1.6.2019 zákonem č. 31/2019 Sb. (která se dle přechodného ustanovení použije v insolvenčních řízeních, v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka až od účinnosti dané novely, tj. od 1.6.2019) zavedla v rámci řešení úpadku dlužníka oddlužením zásadní koncepční změny, a to také co do způsobů (forem) oddlužení (§ 398 IZ), které lze provést nadále pouze jako

[A] oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ad a) shora,

anebo

[B] oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, které - co nově koncipovaná kombinovaná (a přitom primární) forma oddlužení - nahradilo původní formu oddlužení ad b) shora prováděného výhradně plněním splátkového kalendáře i jeho fakultativní kombinovanou formu ad c) se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části.

Současně – jak vyloženo v části 9.6 - je v ust. § 412a IZ (zavedeném s účinností od 1.6.2019) pro každý způsob oddlužení nově a výslovně vymezeno, kdy je toto oddlužení splněno.

V závislosti na tom pak insolvenční soud podle § 413 IZ vydá buď rozhodnutí, jímž vezme na vědomí splnění oddlužení, anebo rozhodnutí o nesplnění oddlužení, s nimiž současně zprostí insolvenčního správce jeho funkce a rozhodne o správcově odměně a nákladech (náhradě hotových výdajů), a to celkově anebo v rozsahu, ve kterém tyto nároky nebyly správcem vyúčtovány (ve smyslu § 38 odst. věty prvé 3 IZ) a soudem určeny již v předchozím průběhu insolvenčního řízení (oddlužení).

Od 1. 1. 2014 – změna pro oddlužení splátkovým kalendářem

Ve vztahu k původní formě oddlužení plněním splátkového kalendáře byla s účinností od 1.1.2014 (novelou provedenou vyhláškou č. 398/2013 Sb.) provedena změna úpravy v určení výše odměny insolvenčního správce [v tehdejším ust. § 3 písm. b) a c) OdmV] a jeho náhrady hotových výdajů (§ 7 OdmV). Podle přechodných ustanovení uvedené novelizační vyhlášky (obsažených v jejím čl. II.) se úprava podle této novely užije v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem její účinnosti, jestliže do dne její účinnosti ještě nebylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (o prohlášení konkursu, o povolení reorganizace, o povolení oddlužení – viz § 4 odst. 1 IZ).

Toto novelizací účinnou od 1. 1. 2014 přitom byla současně  – ovšem pouze pro případ řešení úpadku konkursem, nikoli pro oddlužení - změněna úprava odměny insolvenčního správcetak, že byla zavedena (se změnou znění § 38 odst. 1 IZ) správcova odměna jako "dvousložková", když vedle dosavadní odměny ze zpeněžení (§ 1 OdmV) mu náleží také odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů upravená v § 2a OdmV; ta podle přechodných ustanovení dané novelizační vyhlášky č. 398/2013 Sb. náleží insolvenčnímu správci, pokud přede dnem účinnosti této novely nedošlo k přezkoumání přihlášek pohledávek insolvenčním správcem podle IZ (čímž se míní jejich zařazení do seznamu přihlášených pohledávek). K tomu viz výklad v části Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce pod heslem "Odměna z počtu přezkoumaných pohledávek (odměna B)".

Od 1.7.2017 – druhá složka odměny při oddlužení

S účinností od 1.7.2017 (novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) bylo ust. § 38 odst. 1 IZ doplněno vložením třetí věty, jež stanoví, že "v případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu".

Tato změna zákona – aniž by byla jakkoli promítnuta do OdmV – zavedla také pro každý způsob oddlužení druhou složku odměny insolvenčního správce z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, ovšem náležející jen v rozsahu 25 % výše této odměny stanovené pro konkurs v § 2a OdmV.

Tato druhá složka správcovy odměny při oddlužení byla zakotvena s úvahou, že v právním režimu zavedeném s účinností od 1.7.2017 se přezkoumání přihlášených pohledávek již neděje prostřednictvím přezkumného jednání, nýbrž zvláštní procedurou vedenou v zásadě v režii insolvenčního správce (§ 410 odst. 2 IZ), který tak "odbřemení" soud od přezkumného jednání a přezkum fakticky provede sám správce bez ingerence soudu. Ve skutečnosti se však tento nový režim přezkoumání přihlášených pohledávek neuplatní vždy (přezkumné jednání se neuskuteční, jen pokud rozhodnutí o povolení oddlužení bylo spojeno s rozhodnutím o úpadku dlužníka - část Přezkoumání pohledávek ).  

Jak řečeno, správcův nárok na další odměnu při oddlužení byl s účinností od 1.7.2017 založen změnou zákona (ustanovení § 38 odst. 1 IZ) a nebyl nijak projeven v OdmV, která tak k dané změně nemohla zavést speciální přechodné ustanovení (jak se to stalo v roce 2014 při zavedení druhé složky správcovy odměny dle § 2a OdmV – pro konkurs - přechodným ustanovením novelizační vyhlášky č. 398/2013 Sb. zmíněným shora).

Proto nárok na tuto druhou složku odměny při oddlužení v insolvenčních řízeních, která byla zahájena před účinností dané novely (před datem 1.7.2017), je třeba posoudit podle obecného přechodné ustanovení novely (čl. II. bodu 1. zákona č. 64/2017 Sb.), neboť k dané změně jiné (speciální) přechodné ustanovení není k dispozici Tímto ustanovením byl vztah nové a dosavadní právní úpravy vytyčen tradičním režimem tzv. nepravé zpětné účinnosti (nepravé retroaktivity), tedy tak, že IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti dané novely se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti této novely, přičemž právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti novely, zůstávají zachovány. Nepravá retroaktivita spočívá na zásadě, že účastník řízení se v důsledku novely zásadně nemá ocitnout v horším postavení, než jaké mu dávala dosavadní právní úpravy, jinak řečeno, ponovu lze postupovat za předpokladu, že tomu nebrání již nabytá práva účastníků řízení - tedy novou úpravu nelze aplikovat tam, kde by tím byla účastníkům odňata práva, která jim dávala dosavadní právní úprava. Z toho pohledu by byl neadekvátní výklad, že nárok na další odměnu zakotvenou s účinností od 1.7.2017 v § 38 odst. 1 IZ mají insolvenční správci ode dne účinnosti této novely "zpětně" ve všech běžících insolvenčních řízeních, v nichž bylo před novelou povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením a v nichž dosud nebylo o správcově odměně rozhodnuto. Takový přístup k věci by neúnosně měnil právní režim (poměry) probíhajícího oddlužení, kdy (mimo jiné) by zkracoval míru uspokojení nezajištěných věřitelů oproti tomu, s čím od povolení oddlužení (a volby jeho způsobu) právem počítali. Znění ust. § 38 odst. 1 druhé věty IZ přitom nedává oporu ani případnému výkladu (vedenému ve smyslu důvodů této nové úpravy), podle kterého by správci náležela předmětná další složka odměny (jen) v těch běžících insolvenčních řízeních, v nichž bylo rozhodnuto o povolení oddlužení po účinnosti dané novely a neproběhnul přezkum přihlášených pohledávek.

Jako přiléhavý proto byl soudní praxí přijat výklad, že insolvenční správce má nárok na další odměnu dle § 38 odst. 1 věty třetí IZ, tj. ve výši 25% odměny stanovené v § 2a OdmV v těch insolvenčních řízeních zahájených před účinností novely (před datem 1.7.2017), v nichž bylo rozhodnuto o povolení oddlužení po účinnosti novely (bez ohledu na to, zda se přezkumné jednání koná, či nikoli).

Od 1.6.2019 – odměna při oddlužení splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty

Pro tento nově koncipovaný způsob oddlužení ad [B] shora zavedený s účinností od 1.6.2019, při kterém plnění splátkového kalendáře (vedle případného zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, pro které je úprava správcovy odměny od počátku k dispozici) má být pravidelně provázeno též zpeněžením majetku nesloužícího k zajištění, je s účinností od 1.6.2019 - prostřednictvím novely OdmV provedené vyhláškou č. 133/2019 Sb. - doplněna úprava odměny insolvenčního správce z takového zpeněžení, a to s některými dílčími změnami ohledně paušální odměny za plnění splátkového kalendáře. K tomu viz výklad níže v pasáži II.)

Podle přechodného ustanovení uvedené novelizační vyhlášky č. 133/2019 Sb. (obsaženého v jejím čl. II.) úprava podle této novely OdmV se užije v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem její účinnosti pouze při určování odměny insolvenčního správce za zpeněžení, které bylo provedeno nejdříve v den nabytí její účinnosti; oddlužení plněním splátkového kalendáře se přitom považuje za oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Takto formulované přechodné ustanovení neodpovídá zcela tomu, jak vzhledem k povaze věci a vysvětlení podanému v důvodové zprávě dané novely bylo míněno, jak má vyznít, totiž tak, že ona nová úprava OdmV se v insolvenčním řízení zahájeném před její účinností užije pro schválená oddlužení plněním splátkového kalendáře – prováděná v právním režimu platném do 31.5.2019 – pouze v jediném případě, a to ohledně odměny insolvenčního správce za zpeněžení uskutečněné od účinností dané novely, tj od data 1.6.2019, dle § 412 IZ odst. 1 písm. b) IZ (v rámci oné původní formy oddlužení k jinému zpeněžení majetku nesloužícího k zajištění dojít nemohlo), a jinak se zcela užije pro formu oddlužení, které se tato novelizace týká, totiž pro oddlužení ad [B] plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty schválené v režimu novely IZ provedené od 1.6.2019 zákonem č. 31/2019 Sb. [třebaže v tomto režimu může být oddlužení ad [B] schváleno nikoli pouze v insolvenčním řízení zahájeném až od data 1.6.2019 (jak by naznačovalo přechodné ustanovení komentované novely OdmV), ale též v insolvenčním řízení zahájeném ještě před datem 1.6.2019, pokud v něm do té doby nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku (viz přechodné ustanovení souběžné novely IZ).

Jinak řečeno, jestliže ve dříve schváleném oddlužení plněním splátkového kalendáře – prováděném v právním režimu do 31.5.2019 – uskutečnil insolvenční správce zpeněžení majetkové hodnoty podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ v době od data 1.6.2019, má nárok na odměnu z tohoto zpeněžení určenou dle § 3 odst. 2 písm. b) nebo c) OdmV ve znění účinném od 1.6.2019 - k tomu viz níže pasáž ad II.) - B) Odměna za zpeněžení, bod [1] Výtěžek určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele.

K aplikaci – výkladu - tohoto předchodného ustanovení novely OdmV poukazujeme závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 81 INS 13015/2014, 2 VSPH 138/2020-B-29 ze dne 31.3.2020 (citace z odůvodnění – užitým pojmem "Vyhláška" rozuměj OdmV):

"Budiž řečeno, že podle závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017 připínajících se k právní režimu platnému do 31. 5. 2019 (shrnutých např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2019, č. j. MSPH 90 INS 8718/2017, 2 VSPH 729/2019-B-30) činnost insolvenčního správce související s realizací postupu dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ nezakládá tomuto správci nárok na nějakou zvláštní odměnu (ať už by se jednalo o zpeněžení či jen o rozdělení mimořádné splátky mezi věřitele), neboť IZ ani Vyhláška (ve znění účinném do 31. 5. 2019) správcovu odměnu za takovouto činnost neupravuje (neupravovala); to s tím, že za podmínek stanovených v § 38 odst. 3 IZ tu pak lze uvažovat (vykonal-li insolvenční správce v souvislosti s mimořádnou majetkovou hodnotou nějakou činnost nad rámec jeho běžných povinností) jen o případném zvýšení (celkové) správcovy odměny, která by mu za celé insolvenční řízení náležela dle Vyhlášky (a § 38 odst. 1 IZ).

Teprve pro poměry oddlužení prováděného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty v právní režimu účinném od 1. 6. 2019 došlo k novelizaci Vyhlášky (vyhláškou č. 133/2019 Sb.) i potud (body 11. a 12 shora), že podle Vyhlášky ve znění účinném od 1. 6. 2019 lze určit odměnu insolvenčního správce také z výtěžku (příjmu majetkové podstaty) dosaženého realizací postupu dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, přičemž výše správcovy odměny - jde-li o zpeněžení majetku nesloužícího k zajištění - tu závisí na tom, zda dosáhnul výtěžku (provedl zpeněžení) některým ze způsobů uvedených v § 286 odst. 1 IZ (např. i úplatným postoupením dlužníkovy Pohledávky sepsané do jeho majetkové podstaty cestou prodeje mimo dražbu), kdy z takového výtěžku náleží správci odměna dle § 3 odst. 2 písm. b) /s celkovým minimálním limitem dle § 3 odst. 4/ Vyhlášky, anebo zda byl výtěžek (příjem) dosažen jiným způsobem, např. vymožením dlužníkovy sepsané pohledávky dle § 274 IZ, kdy správci náleží odměna podle § 3 odst. 2 písm. c) Vyhlášky.

Této úpravy pak lze užít - ve smyslu výše uvedeného přechodného ustanovení novelizační vyhlášky č. 133/2019 Sb. - také /resp. jedině/ pro případ, že v rámci oddlužení prováděného plněním splátkového v právním režimu účinném do 31. 5. 2019 bylo při postupu dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ uskutečněno zpeněžení (dosaženo výtěžku) v době od účinnosti uvedené novelizační vyhlášky, tj. od data 1. 6. 2019.

Právě o takový případ se jedná v daném oddlužení prováděném plněním splátkového kalendáře, kdy při postupu dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ byla insolvenční správcem do soupisu majetkové podstaty dlužníka dodatečně zahrnuta jeho Pohledávka ve výši 257 731,73 Kč (dle soupisu zveřejněného v insolvenčním rejstříku dne 6. 2. 2015 pod B-9), kterou úspěšně soudně uplatil a byla pak žalovaným dlužníkem v celé výši uhrazena dne 21. 11. 2019, tedy po účinnosti uvedené novelizační vyhlášky č. 133/2019 Sb.

Ve smyslu přechodného ustanovení této novelizační vyhlášky tudíž soud prvního stupně správně dovodil, že z výtěžku dosaženého vymožením Pohledávky ve výši 257 731,73 Kč náleží určit odměnu insolvenční správce podle Vyhlášky ve znění účinném od 1. 6. 2019, s čímž byl správce v odvolání srozuměn (již neprosazoval svůj původní - neopodstatněný - požadavek na určení odměny z tohoto výtěžku dle § 1 odst. 3 Vyhlášky), a přitom ovšem soud - a správce se mýlí, když usuzuje jinak - nepochybil ani v závěru, že tuto odměnu je třeba určit dle § 3 odst. 2 písm. c) Vyhlášky, tedy v rozsahu 4 % z daného výtěžku zpeněžení (zahrnujícího i částku připadající na odměnu insolvenčního správce), neboť uvedeného výtěžku bylo zjevně dosaženo jinak než zpeněžením, které by správce provedl některým ze způsobů uvedených v § 286 odst. 1 IZ."

I.) ODDLUŽENÍ ZPENĚŽENÍM MAJETKOVÉ PODSTATY

A) Odměna ze zpeněžení

Podle § 3 odst. 1 písm. a) OdmV [do 31.5.2019 se jednalo o § 3 písm. a)] odměna insolvenčního správce při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty činí – shodně jako při konkursu - částku určenou dle § 1 OdmV, nejméně však 45.000 Kč.

Tuto odměnu dle § 1 odst. 1 OdmV tvoří součet

1. odměny určené z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění (jímž je i funkční celek tvořený souborem věcí, práv či majetkových hodnot), resp. z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna, a to v procentních sazbách stanovených v § 1 odst. 2 OdmV,
2. odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, a to v procentních sazbách stanovených v § 1 odst. 3 OdmV;

výtěžek rozhodný pro určení této odměny insolvenčního správce ovšem podle § 1 odst. 4 OdmVtvoří nejen výtěžek rozdělovaný v rozvrhu (mezi nepřednostní nezajištěné věřitele), ale rovněž ta část výtěžku, která byla před rozvrhem použita pro uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou (§ 169 IZ); předmětný výtěžek tudíž nemůže představovat částka použitá k uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou dle § 168 IZ, nýbrž ta částka, která zbyla po jejich plném uspokojení;

dodáváme, že součástí dosaženého rozhodného výtěžku tu může být i výtěžek ze zpeněžení majetku postiženého ve smyslu § 406 odst. 2 IZ [do 31.5.2019 ust. § 406 odst. 1 písm. b)], tedy toho majetku uvedeného dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, který dlužník neuvedl – ač měl – v seznamu majetku, a majetku navráceného z neúčinného právního úkonu dlužníka (viz výklad v části Provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pod heslem "Další postižitelné majetkové hodnoty").

V obou případech přitom pro účely výpočtu odměny (podle § 1 odst. 1 OdmV) onen rozhodný výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům [zajištěným věřitelům ad 1) či nezajištěným věřitelům ad 2)] zahrnuje i částku připadající na odměnu insolvenčního správce [vč. navýšení o příslušnou DPH, jestliže správce je jejím plátcem – závěrečná pasáž IV.)].

Způsob určení uvedených dílčích odměn – viz podrobný výklad v části Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce pod heslem "Odměna ze zpeněžení (odměna A)", a to

- ohledně odměny ad 1) shora v pasáži "Odměna ad a)"

- ohledně odměny ad 2) shora v pasáži "Odměna ad b)".

Pokud odměnu ze zpeněžení podle § 1 odst. 2 až 4 OdmV lze určit, tj. pokud bylo dosaženo alespoň jednoho ze dvou uvedených rozhodných výtěžků ad 1) nebo 2) shora, z nichž se odměna A) vypočítává, tato činí celkově nejméně 45.000 Kč (§ 3 odst. 1 OdmV). Tento minimální dolní limit odměny A) se tedy neuplatní, pokud žádného z těchto rozhodných výtěžků nebylo dosaženo - pak se správcova odměna vypočte pouze v rozsahu druhé složky odměny ad B) níže z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů dle § 2a OdmV ve spojení s § 38 odst. 1 věty třetí IZ, která rovněž má stanoven minimální dolní limit, a to právě pro případ, že odměnu A) nelze podle § 1 odst. 2 až 4 OdmV určit.

K tématu určení odměny ze zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, které neprovedl insolvenční správce, nýbrž soudní exekutor v exekučním řízení, poukazujeme na závěry usnesení Nejvyššího soudu senzn. 29 NSČR 180/2017 ze dne 29.7.2019, uveřejněného pod č. 39/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Byl-li majetek tvořící předmět zajištění (zástava) v souladu se zákonem zpeněžen v exekučním řízení a byl-li dosažený výtěžek takového zpeněžení postupem podle § 46 odst. 7 exekučního řádu předán do majetkové podstaty dlužníka, kde má být vydán zajištěnému (zástavnímu) věřiteli, jehož zástavní právo v exekučním řízení zaniklo podle § 337h odst. 1 OSŘ, nenáleží insolvenčnímu správci dlužníka odměna za zpeněžení předmětu zajištění, kterou by si postupem podle § 298 odst. 2 IZ mohl odečíst od výtěžku zpeněžení předmětu zajištění před jeho vydáním zajištěnému věřiteli.

Tímto judikátem byly překonány dřívější odlišné závěry prezentované např. v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 33 INS 21416/2016, 2 VSPH 1164/2018-B-24 ze dne 27.9.2018.

V dané souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sp.z. 29 Cdo 3202/2019 ze dne 13.11.2019 také uzavřel, že ustanovení § 5 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb (o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem) je třeba pro případ, že soudnímu exekutorovi vzniká povinnost vydat veškeré prodejem nemovitosti povinného získané plnění insolvenčnímu správci podle ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu, vyložit tak, že "vymoženým plněním", ve smyslu ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu je veškeré plnění, které exekutor po odečtení svých nákladů exekuce vydá insolvenčnímu správci.

Důvody obou výše uvedených usnesení – jejich další související vysvětlení - jsou citovány v odkazované části Náležitosti konečné zprávy a vyúčtování pasáž "Odměna ad a)".

B) Odměna z počtu přezkoumaných přihlášek 25 %

Jak je vyloženo v úvodní pasáži této části pod heslem "Od 1.7.2017 – druhá složka odměny při oddlužení", změnou ust. § 38 odst. 1 IZ provedenou s účinností od 1.7.2017 je pro každý způsob oddlužení zavedena druhá složka odměny insolvenčního správce, jež činí 25 % odměny náležející (při konkursu) z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů podle § 2a OdmV. Tamtéž jsou také objasněny důvody závěru, že tato druhá složka odměny náleží insolvenčnímu správci v insolvenčních řízeních zahájených před datem 1.7.2017 (před účinností dané novely), v nichž bylo rozhodnuto o povolení oddlužení po tomto datu (bez ohledu na to, zda se přezkumné jednání koná, či nikoli).

Dílčí odměna stanovená v § 2a OdmV (první a druhé větě) činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky částku 1.000 Kč, nejvýše však celkem 1.000.000 Kč; v tom smyslu se za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky, kterou insolvenční správce (či některý ze správců činných v insolvenčním řízení) zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle § 189 IZ [viz pasáž C) části Odstranění vad přihlášek, sestavení seznamu přihlášek ]. V oddlužení pak insolvenčnímu správci (dle § 38 odst. 1 věty třetí IZ) náleží odměna ve výši 25% takto vypočtené částky.

Jestliže insolvenční správce je plátcem DPH, tato odměna mu náleží s navýšením o příslušnou částku této daně [viz závěrečná pasáž IV.)].

Podle poslední (třetí) věty § 2a OdmV "je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč". Celé ust. § 2a OdmV upravující druhou složku odměny insolvenčního správce z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů je konstruováno pro případ řešení dlužníkova úpadku konkursem. Jeho užití k určení takové složky odměny pro případ řešení dlužníkova úpadku oddlužením – kdy ovšem takto vypočtená odměna náleží toliko v rozsahu 25 % - plyne pouze z novelizace § 38 odst. 1 IZ provedené od 1.7.2017 vložením jeho nové třetí věty "v případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu". Tato změna zákona nebyla v OdmV nijak projevena, tedy ani v jejím ust. § 3 obsahujícím úpravu odměny insolvenčního správce při oddlužení, ani v ust. § 2a, jež ve spojení se zněním třetí věty § 38 odst. 1 IZ úpravu odměny při oddlužení provedenou v § 3 OdmV - pro oba způsoby oddlužení - fakticky doplňuje.

Jak je vysvětleno v části Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce pod heslem "Odměna z počtu přezkoumaných pohledávek (odměna B)", druhá věta § 2a OdmV váže minimální výši této správcovy odměny k situaci, kdy v konkursu "nedošlo ke zpeněžení". Tomu je nutno rozumět tak, že odměna z počtu přezkoumaných přihlášek činí nejméně 45.000 Kč nikoli (pouze) v případě, že v konkursu vůbec k žádnému zpeněžení nedošlo, nýbrž také v případě, že v konkursu nelze určit odměnu ze zpeněžení, protože nebylo dosaženo žádného z rozhodných výtěžků dle § 1 odst. 2 až 4 OdmV, tj. nedošlo ke zpeněžení zajištění (§ 1 odst. 2 OdmV) a nebylo tu ani jiného zpeněžení či jinak získaných finančních prostředků generujících (po uspokojení zapodstatových pohledávek dle § 168 IZ) výtěžek určený k rozdělení pro nezajištěné věřitele (§ 1 odst. 3 a 4 OdmV), takže celková odměna bude určována jen z druhé složky dle § 2a OdmV (přičemž ovšem přezkoumaných pohledávek bylo méně než 45). Zjevným cílem této právní úpravy je zajistit, aby správce v konkursu (jestliže proběhne pravidelným způsobem) měl vždy zaručenu alespoň onu minimální odměnu 45.000 Kč.

V případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je správcova odměna – z povahy věci – koncipována stejně jako při konkursu, kdy první složku představuje odměna ad A) z provedeného zpeněžení dle § 1 OdmV, a proto je nutno dovodit, že tu pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek platí i předpis minimálního dolního limitu plynoucí z poslední věty § 2a OdmV – ve smyslu § 38 odst. 1 třetí věty IZ – tak, že bude-li správcova celková odměna určována jen podle § 2a OdmV ve spojení s § 38 odst. 1 IZ, protože tu není žádného výtěžku pro určení odměny A) ze zpeněžení ad 1) nebo 2) dle § 1 odst. 2 až 4 OdmV, činí tato odměna nejméně 45.000 Kč (tj. i kdyby přezkoumaných přihlášek pohledávek bylo méně než 45).

Z uvedeného také plyne, že minimální limity výše odměny ad A) a B) stanovené částkou 45.000 Kč se ani při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty – stejně jako při konkursu – nijak "nesčítají", ale uplatní se ve výsledku pouze jedenkrát, tedy buď ad A) dle § 3 odst. 1 OdmV, nebo ad B) dle § 2a OdmV ve spojení s § 38 odst. 1 věta třetí IZ. Nejde tu totiž – jak vysvětleno výše - o nic jiného, než že insolvenčnímu správci je uvedenou právní úpravou i pro oddlužení zaručena celková odměna v uvedené minimální výši.

Popsaná (dvousložková) konstrukce odměny insolvenčního správce při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pak – obdobně jako při konkursu – fakticky eliminuje případy, kdy by po schválení daného oddlužení bylo nutno určit odměnu podle  § 5 OdmV úvahou insolvenčního soudu, neboť k tomu může dojít jen v případě, že správcou odměnu nelze určit podle § 1 až 4 OdmV, ji nelze určit ani ad A) podle § 1 OdmV (protože tu není žádný rozhodný výtěžek), ani ad B) podle § 2a OdmVve spojení s § 38 odst. 1 IZ (protože nebyly správcem přezkoumány žádné přihlášky pohledávek). K tomu viz výklad týkající se odměny v konkursu v části Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce pod heslem "Určení odměny úvahou insolvenčního soudu".

K odměně insolvenčního správce v případě rozhodnutí o neschválení oddlužení

• spojeného se zastavením insolvenčního řízení - pasáž ad III.) níže,

• spojeného s prohlášením konkursu na majetek dlužníka (přeměna oddlužení v konkurs) – závěr této části.

Insolvenčnímu správci náleží náhrada hotových výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty v jejich prokázané (důvodně vynaložené) výši určené dle § 7 odst. 1 až 3 OdmV - k tomu viz výklad v části Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce.

Výše popsané určení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce se užije i v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů (§ 394a IZ), které probíhá jako jediná společná insolvenční věc obou manželů považovaných za jediného dlužníka a kdy v takovém společném oddlužení samozřejmě vystupuje jen jeden insolvenční správce (viz část Společné oddlužení manželů). Institut společného oddlužení manželů dle § 394a IZ nemá žádná specifika, která by bylo zapotřebí vyjádřit při konstrukci odměny insolvenčního správce, jež mu při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty náleží. Oddlužením zde prochází jediná majetková podstata, a to ještě s tím, že všechen majetek se považuje za majetek náležející do jejich společného jmění manželů, které nezaniká (tedy splnění tohoto oddlužení není komplikováno ani případným výlučným majetkem některého z manželů, ani vypořádáním jejich SJM).

II.) ODDLUŽENÍ PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE SE ZPENĚŽENÍM MAJETKOVÉ PODSTATY

Podrobný výklad ohledně realizace daného kombinovaného způsobu oddlužení je podán v části Provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Z odkazovaného výkladu lze pro účely pojednání o nárocích správce z titulu odměny a náhrady hotových výdajů velmi stručně shrnout:

Tato forma oddlužení se provádí (ve smyslu § 398 odst. 3 a dalších souvisejících ustanovení IZ ve znění účinném od 1.6.2019)

1) zpeněžením majetku náležejícího do majetkové podstaty, a to

• majetku (nesloužícího k zajištění), který soud uložil dlužníku vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení v rozhodnutí o schválení oddlužení touto formou dle § 406 odst. 2 písm. e) IZ,

• případně též majetku sloužícího k zajištění (jestliže o jeho zpeněžení požádal zajištěný věřitel, jemuž byla pohledávka s právem na uspokojení z toho zajištění zjištěna, § 409 odst. 4 IZ) či majetku následně vydaného dlužníkem ke zpeněžení dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ,

kdy v případě zpeněžení majetku sloužícího k zajištění (bude-li vyžádáno) dojde k vydání výtěžku zajištěnému věřiteli (postupem dle § 298 IZ) a po zpeněžení ostatního uvedeného majetku (nesloužícího k zajištění) o tom insolvenční správce za přiměřeného užití konkursní úpravy (§ 409 odst. 2 IZ) insolvenčnímu soudu podá příslušnou kvazi "konečnou zprávu" s vyúčtováním svojí odměny a výdajů za tuto část oddlužení s tím, že po právní moci usnesení o schválení této zprávy insolvenční soud na základě správcova návrhu - při zohlednění míry dosavadního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rámci splátkového kalendáře – vydá rozvrhové usnesení, které správce v soudem určené lhůtě splní, popř. ve smyslu speciální odchylky (§ 398 odst. 8 IZ) může dojít ke spojení rozhodnutí o schválení "konečné zprávy" s rozvrhovým usnesením;

2) plněním splátkového kalendáře podle rozhodnutí, jímž insolvenční soud dané oddlužení schválil, a to

• příslušnými měsíčními splátkami z pravidelných postižitelných příjmů dlužníka (tj. zákonem určenou měsíční splátkou dle § 398 odst. 3 IZ, popř. jinou měsíční splátkou určenou soudem na žádost dlužníka dle § 398 odst. 5 IZ, anebo také /či pouze/ tzv. zálohovou splátkou určenou z jeho podnikatelských příjmů dle § 398b IZ),

které je dlužník povinen poskytovat (k rukám insolvenčního správce, jenž provádí jejich distribuci mezi nezajištěné věřitelé v určeném poměru jejich pohledávek) od termínu první splátky určeného soudem v rozhodnutí o schválení oddlužení - a vydat též případné mimořádné příjmy použitelné k plnění splátkového kalendáře dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ - až do podání zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení.

Za podmínek stanovených v ust. § 412b odst. 1 IZ (zavedeném s účinností od 1.6.2019) - z důležitých důvodů a na návrh dlužníka nebo insolvenčního správce - přitom insolvenční soud může rozhodnout o přerušení průběhu tohoto oddlužení, resp. přerušení plnění (běhu) splátkového kalendáře ad 2) na dobu maximálně 1 roku (nikoli opakovaně). Doba přerušení průběhu oddlužení se (dle § 412b odst. 4 IZ) nezapočítává do doby rozhodné pro splnění oddlužení podle § 412a odst. 1 písm. b) nebo c) (či odst. 4 a 6) IZ.

Úprava odměňování insolvenčního správce při tomto povinně kombinovaném způsobu oddlužení je s účinností od 1.6.2019 obsažena v § 3 odst. 2 až 4 OdmV – viz novelu provedenou vyhláškou č. 133/2019 Sb. a vysvětlení v úvodní pasáži této části pod heslem "Od 1.6.2019 – odměna při oddlužení splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty".

Režim do 31.5.2019 – archiv III

Výklad k odměňování a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce při původní formě oddlužení prováděné výhradně plněním splátkového kalendáře či fakultativní kombinovanou formou plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majtekové podstaty nebo její části v právním režimu do 31.5.2019– viz archiv III této části.

Odkazovaný archivovaný výklad platí s tím doplněním, že podle přechodného ustanovení novely OdmV účinné od 1.6.2019 (k němuž podáno vysvětlení v úvodní pasáži této části) při původním oddlužení plněním splátkového kalendáře se správcova odměna za zpeněžení provedené v režimu dle § 412 IZ odst. 1 písm. b) IZ v době od 1.6.2019 určí podle úpravy OdmV účinné od toho data, tedy jako níže komentovaná ad B) Odměna za zpeněžení. Pro dřívější zpeněžení (získání) takového majetku platí původní výklad – archiv III. této části pod heslem "Odměna a náhrada hotových výdajů při zpeněžení majetku dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ" včetně tam citovaných závěrů usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSCR 27/2017 ze dne 28.11.2018, podle nichž při oddlužení plněním splátkového kalendáře (v právním režimu do 31.5.2019) insolvenčnímu správci nenáleží odměna za zpeněžení majetkové hodnoty podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, čímž ale není nevyloučeno případného zvýšení odměny insolvenčního správce určené podle § 3 písm. b) OdmV (ve znění účinném do 31.5.2019) moderací insolvenčního soudu za podmínek stanovených § 38 odst. 3 IZ.

A) Paušální měsíční odměna (za plnění splátkového kalendáře a předchozí činnost)

Jak uvedeno shora, v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dlužníkova povinnost k plnění splátkového kalendáře, počínající termínem první splátky určené v rozhodnutí o schválení oddlužení, končí podáním zprávy insolvenčního správce o splnění tohoto oddlužení (§ 398 odst. 3 IZ, ve znění účinném od 1.6.2019). To znamená, že předložením této zprávy insolvenčnímu soudu je skončeno plnění splátkového kalendáře. K tomu – jakož i k případu správcovy mylné zprávy o splnění oddlužení a souvisejícímu rozhodnutí insolvenčního soudu o obnovení splátek (o obnovení povinnosti dlužníka plnit splátkový kalendář) dle § 413 odst. 3 IZ - viz pasáž [B] části Splnění oddlužení.

Odměna insolvenčního správce za část oddlužení prováděnou plněním splátkového kalendáře i za činnost insolvenčního správce konanou před schválením tohoto oddlužení, tedy od jeho povolení, resp. od ustanovení správce do funkce. která se navyšuje o příslušnou částku DPH, jestliže správce je jejím plátcem [viz závěrečná pasáž IV.)], činí:

od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře

• za každý započatý kalendářní měsíc 750 Kč [§ 3 odst. 2 písm. a) OdmV, ve znění účinném od 1.6.2019],

• v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů za každý započatý kalendářní měsíc se uvedená částka zvyšuje o 50% a tedy činí 1.125 Kč [§ 3 odst. 3 písm. a) OdmV, ve znění účinném od 1.6.2019];

k institutu společného oddlužení manželů dle § 394a IZ viz část Společné oddlužení manželů.

Takto určená měsíční částka odměny insolvenčního správce se sníží o 70% (tedy na 30%) po dobu přerušení průběhu oddlužení, k němuž došlo rozhodnutím insolvenčního soudu podle § 412b odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.6.2019) – [§ 3 odst. 3 písm. a) OdmV, ve znění účinném od 1.6.2019]. K přerušení průběhu oddlužení viz výklad v pasáži [2] části Provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. To znamená, že za dobu přerušení průběhu daného oddlužení - resp. přerušení plnění splátkového kalendáře (srov. § 412b odst. 2 IZ) – náleží insolvenčnímu správci měsíční částka odměny jen ve výši 225 Kč a v případě společného oddlužení manželů částka 337,50 Kč. Dodáváme, že po dobu přerušení průběhu oddlužení zůstává nezměněna – nijak se nesnižuje – paušální měsíční částka náhrady hotových výdajů insolvenčního správce stanovená v § 7 odst. 4 OdmV – viz níže pod heslem "NÁHRADA HOTOVÝCH VÝDAJŮ" ad A).

Jinak - nejde-li o přerušení průběhu oddlužení – náleží insolvenčnímu správci uvedená měsíční paušální odměna v plné výši i pokud v daném měsíci (měsících) žádná splátka nebyla od dlužníka k dipozici a tedy správce žádnou distribuci neprováděl. Taková situace nicméně – v případě dlužníkem zaviněné absence splátky trvající déle než 3 měsíce – podle § 418 odst. 1 písm. c) IZ (ve znění účinném od 1.6.2019) zakládá důvod ke zrušení daného oddlužení (viz část Zrušení schváleného oddlužení), což správce je povinen insolvenčním soudu neprodleně signalizovat příslušnou písemnou zprávou dle § 36 odst. 3 IZ (k tomu viz též závěr části Povinnosti dlužníka a insolvenčního správce ).

Pokud by ale insolvenční správce bezdůvodně neprovedl (zadržel) výplatu inkasované splátky dlužníka, tedy bez objektivní překážky – svévolně - přerušil plnění splátkového kalendáře a žádnou činnost k jeho realizaci tak nekonal, nelze mu za tu dobu přiznat paušální nárok na měsíční odměnu ad A) dle § 3 odst. 2 písm. a)a náhradu hotových výdajů dle § 7 odst. 4 OdmV.

K tomu srovnej - potud využitelné - dřívější judikaturní závěry přijaté ve vztahu k původní formě oddlužení plněním splátkového kalendáře a vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 34686/2013, 2 VSPH 640/2017-B-31 ze dne 28. 4. 2017 [podle něhož insolvenčnímu správci nelze přiznat nárok na paušální měsíční odměnu a náhradu hotových výdajů za dobu, po kterou v průběhu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře přerušil jeho plnění tím, že bez objektivních překážek, které by tomu bránily, zadržel výplatu částky sražené z příjmů dlužníka, jež umožňovala úplné zaplacení pohledávek nezajištěných věřitelů zahrnutých do splátkového kalendáře (včetně všech přednostních pohledávek) před uplynutím pětileté lhůty jeho trvání stanovené v § 398 odst. 3 IZ, a v důsledku tohoto správcova prodlení s distribucí poslední splátky došlo k předčasnému splnění schváleného oddlužení později, než k němu při správcově řádném postupu dojít mohlo a mělo].

K tomu citujeme z odůvodnění:

"Pravomocným usnesením ze dne 9.1.2015 (č.d. B-10), účinným od 12.1.2015, byla ze schváleného splátkového kalendáře (jeho změnou) vyjmuta popřená pohledávka Věřitelky, vůči níž v té době již byl nastolen zákonný následek, že se k ní nepřihlíží. Od této změny (se kterou byli všichni účastníci řízení, včetně Věřitelky a správce, srozuměni a nijak proti ní nebrojili) nebylo – nemohlo být - žádných pochyb o tom, že pohledávka Věřitelky v rámci daného splátkového kalendáře nikterak uspokojována nebude. Správce byl povinen postupovat při plnění splátkového kalendáře nadále tak, jak bylo jeho změnou určeno, tj. částky deponované
na popřenou pohledávku Věřitelky rozdělit mezi ostatní 3 nezajištěné věřitele, kteří (jediní) zůstali splátkového kalendáře účastni, v nově určeném poměru jejich pohledávek a podle tohoto poměru pak mezi ně (při plné úhradě přednostních pohledávek) distribuovat všechny další měsíční srážky provedené z příjmů dlužníka jeho zaměstnavatelem. Takto správce další měsíční srážky také distribuoval, a jelikož k jiné změně splátkového kalendáře nedošlo (ani on sám žádnou nenavrhoval), stejným způsobem byl povinen naložit i s poslední srážkou, již obdržel od dlužníkova zaměstnavatele v září 2016, a to bezodkladně, neboť rozsah a způsob plnění splátkového kalendáře byl jasně určen a žádnou pochybnost (nejistotu) v tom směru tedy správce mít nemohl. Věřitelé, jejichž pohledávky byly (zůstaly) v té době zahrnuty do splátkového kalendáře, měli právo na to, aby částky připadající na jejich pohledávky ze srážky provedené v září 2016 obdrželi neprodleně, jakmile to bylo možné, což zjevně bylo možné (neboť tomu nic nebránilo) již v uvedeném měsíci. Stejně tak i dlužník měl právo na to, aby s touto jeho srážkou, která umožňovala úplné doplacení pohledávek nezajištěných věřitelů, správce neprodleně naložil určeným způsobem a docílil tak splnění schváleného oddlužení.

Tuto svoji povinnost vůči dlužníku a věřitelům zahrnutým do splátkového kalendáře však správce porušil, když bez důvodu – s irelevantní námitkou nedořešené účasti Věřitelky v insolvenčním řízení - zadržel výplatu ze srážky obdržené v září 2016 a tuto výplatu provedl až v únoru 2017, tj. po tuto dobu svévolně přerušil plnění splátkového kalendáře a žádnou činnost k jeho realizaci tak nekonal."

B) Odměna za zpeněžení

Odměna insolvenčního správce za zpeněžení majetku náležejícího (vydaného) do majetkové podstaty, resp. jeho odměna z výtěžku určeného k uspokojení věřitelů, je upravena zvlášť pro případ

[1] výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, a to ve dvou modalitách v závislosti na způsobu dosažení rozhodného výtěžku [§ 3 odst. 2 písm. b) a c) OdmV],

[2] výtěžku určeného k vydání zajištěným věřitelům [§ 3 odst. 2 písm. d) OdmV].

[1] Výtěžek určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele

Jde tu o výtěžek, který může pocházet

• - z majetku, který soud uložil dlužníku vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení v rozhodnutí o schválení oddlužení dle § 406 odst. 2 písm. e) IZ,
• - anebo z majetku následně vydaného dlužníkem ke zpeněžení - použití (jde-li o vydané finanční hodnoty) - dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ.

Z hlediska určení odměny insolvenčního správce je ovšem rozhodné (jen) to, jakým způsobem byl získán výtěžek určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, ze kterého se odměna vypočítává, totiž

• zda tento výtěžek byl dosažen zpeněžením, které provedl sám insolvenční správce některým ze způsobů stanovených v § 286 IZ, jimiž (jedině) lze v insolvenčním řízení zpeněžení majetkové podstaty provést (část Způsoby zpeněžení majetkové podstaty a navazující části) – viz níže Odměna ad a) určená podle § 3 odst. 2 písm. b) OdmV,

anebo

• zda tento výtěžek byl získán jinak – viz níže Odměna ad b) určená podle § 3 odst. 2 písm. c) OdmV;

půjde tu o jiné příjmy majetkové podstaty, které se ve smyslu § 283 odst. 1 IZ také považují za zpeněžení, jako jsou dlužníkem vydané finanční prostředky [lhostejno zda vydané dle § 406 odst. 2 písm. e) či dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, kdy může jít o finanční částku vydanou z neúčinného právního úkonu dlužníka, jeho peněžité dědictví nebo dar, mimořádné příjmy], nebo vymožené (získané) plnění z pohledávek dlužníka sepsaných do majetkové podstaty (§ 294 IZ a část Uplatnění a vymáhání dlužníkových pohledávek ) anebo výtěžek vydaný do majetkové podstaty ze zpeněžení provedeného soudním exekutorem v exekučním řízení [takového zpeněžení provedeného mimo insolvenční řízení – ovšem ohledně majetku sloužícího k zajištění – se týkají závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 33 INS 21416/2016, 2 VSPH 1164/2018-B-24 ze dne…