dnes je 1.10.2022

Input:

Podmínky schválení reorganizačního plánu soudem

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.7.6.7
Podmínky schválení reorganizačního plánu soudem

Podmínky schválení reorganizačního plánu soudem

 

Insolvenční soud dle § 348 IZ schválí reorganizační plán při kumulativním splnění těchto podmínek:

a) reorganizační plán je v souladu s insolvenčním zákonem a jinými právními předpisy;

b) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že reorganizačním plánem není sledován nepoctivý záměr (podrobněji viz část 8/4.5.1); při posuzování kredibility reorganizačního plánu ve smyslu § 348 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zkoumá zejména dobrou víru předkladatele reorganizačního plánu, jakož i navrhovatele reorganizace;

c) reorganizační plán byl přijat všemi skupinami věřitelů, příp. se má ve smyslu § 347 odst. 4 IZ za to, že byl přijat všemi skupinami věřitelů (viz část 8/6.6);

d) u každého z věřitelů je splněn tzv. test nejlepšího zájmu, jehož obsah je definován v § 348 odst. 1 písm. d) IZ (podrobněji viz další výklad);

e) byly splněny nebo podle reorganizačního plánu mají být ihned po nabytí jeho účinnosti uhrazeny všechny pohledávky za majetkovou podstatou dlužníka a pohledávky jim na roveň postavené ( §168 a 169 IZ), pokud mezi dlužníkem a příslušným věřitelem nebylo dohodnuto jinak.

 

Test nejlepšího zájmu věřitelů

Test nejlepšího zájmu věřitelů je jednou ze základních podmínek sestavení a schválení reorganizačního plánu. Jde o základní pravidlo týkající se reorganizačního plánu převzaté ze zahraničních právních úprav reorganizace („Best Interest of Creditors Test„). V americkém insolvenčním právu je však toto pravidlo definováno jinak; vztahuje se pouze k věřiteli, který reorganizační plán odmítl a důkazní břemeno ohledně jeho splnění nese dlužník.

 

Obsah testu nejlepšího zájmu

Podle § 348 odst. 1 písm. d) IZ test nejlepšího zájmu spočívá v důkazu, že každý jednotlivý věřitel získá podle reorganizačního plánu plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby úpadek byl řešen konkursem. Není-li tato podmínka splněna, lze reorganizační plán schválit pouze tehdy, souhlasí-li věřitel s nižším plněním, než které by zřejmě obdržel, kdyby úpadek byl řešen konkursem.

 

K otázce podmínek, za kterých insolvenční soud rozhoduje o schválení reorganizačního plánu, viz následující judikát.

 

Judikát:

Vrchní soud v Praze v usnesení sp.zn. KSCB 28 INS 2880/2008, 1 VSPH 343/2009-B-103 ze dne 28. 7. 2009 vyslovil následující závěry (citace z odůvodnění):

„Ustanovení § 348 IZ upravuje ve dvou odstavcích, v závislosti na tom, zda bylo dosaženo úplného souhlasu věřitelských skupin, dva různé okruhy podmínek, přičemž úprava v odstavci prvém je k úpravě v odstavci druhém v poměru speciality. To znamená, že má-li soud zkoumat určitou podmínku, vymezenou v odstavci druhém, zabývá se jí jen tehdy, jestliže platí předpoklad stanovený v odstavci druhém (hypotéza), tedy není-li dosaženo úplného konsensu skupin věřitelů. Tedy platí, že podmínky, které zákon stanoví v odstavci druhém, soud nepřezkoumává ani v rámci zkoumání podmínky zákonnosti podle odst. 1 písm. a) nebo poctivosti podle odst. 1 písm. b) IZ. Z uvedeného plyne, že soud se v případech úplného konsensu nezabývá otázkou rovnosti zacházení s věřiteli, uskutečnitelnosti reorganizačního plánu ani spravedlností reorganizační plánu ve smyslu § 349 (argumentem může být též i ustanovení § 338 odst. 3 IZ).“

 

Judikát:

Ke splnění podmínky uvedené v § 348 odst. 1 písm. e) IZ vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení sp.zn. KSPL 27 INS 1573/2009, 3 VSPH 441/2010-B-81 ze dne 26. 10. 2010 následující závěry (citace z odůvodnění):

„Jestliže dlužník v případě řešení jeho úpadku reorganizací odmítá provést úhradu některé z pohledávek za majetkovou podstatou či pohledávek jim na roveň postavených, protože ji nepovažuje za oprávněnou, a z toho důvodu je o této pohledávce veden soudní spor, je třeba nahlížet na ni jako na neuhrazenou spornou pohledávku. Je zřejmé, že pokud je dlužník při povolení reorganizace vybaven popěrným právem, jímž si vynutí přezkoumání pravosti, výše či pořadí popřené pohledávky soudem (v incidenčním sporu), a takovouto pohledávku není povinen uhradit (v příslušném pořadí) dříve, než bude zjištěna, musí mít obdobnou možnost s obdobnými důsledky i ohledně pohledávky v režimu za podstatou. Z uvedeného plyne, že tak jak popřenou pohledávku, o níž je veden incidenční spor, není dlužník při provádění reorganizace povinen uspokojit dříve, než bude v tomto sporu pravomocně určena (nebo než nastane jinak následek, že se považuje za zjištěnou), a pro ten případ ovšem musí dlužník v reorganizačním plánu s plněním příslušejícím této pohledávce v dané skupině počítat a zajištění tohoto plnění reálně vymezit ( § 340 odst. 2 IZ), není žádného rozumného důvodu, aby bylo jinak zacházeno se spornými pohledávkami, jež svojí povahou náleží mezi pohledávky za majetkovou podstatou či mezi pohledávky postavené jim na roveň.“

Judikát:

Ke způsobu nakládání se spornými pohledávkami za majetkovou podstatou v reorganizačním plánu vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSPL 27 INS 1573/2009 č.j. 3 VSPH 441/2010-B-81 ze dne 26.10.2010 tyto závěry

Nahrávám...
Nahrávám...