Porušení povinnosti v insolvenčním řízení
A) Zákonné znaky trestného činu
Trestný čin porušení povinnosti v
insolvenčním řízení podle § 225 TrZ spáchá a trestem odnětí svobody na 6 měsíců až 3 léta nebo trestem
zákazu činnosti bude potrestán, kdo v insolvenčním řízení maří nebo hrubě ztěžuje
výkon funkce insolvenčního správce, a tím ohrozí účel insolvenčního řízení.
Skutková podstata podle § 225 TrZ zcela odpovídá
dřívější právní úpravě trestného činu porušení povinnosti v insolvenčním řízení
podle § 126 tr. zák. z r. 1961 po jeho novele provedené zákonem č. 296/2007 Sb. (s účinností
od 1. 1. 2008).
B) Výklad zákonných znaků
Podstatou jednání pachatele je maření
nebo hrubé ztěžování funkce insolvenčního správce ( § 21 a
násl. IZ, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších
předpisů); jde o jednání stanovená alternativně, proto postačí kterékoli
z nich. Insolvenčním správcem se ve smyslu § 128 odst. 1 TrZ rozumí i další správci vystupující v insolvenčním řízení,
resp. v některých jeho fázích nebo v případě některých specifických dlužníků;
rozumí se jím i správce konkursní podstaty, vyrovnací správce a další správci
podle ZKV.
Trestný čin porušení povinnosti v insolvenčním
řízení podle § 225 TrZ lze spáchat jen v průběhu insolvenčního řízení konaného podle IZ,
tj. teprve po jeho zahájení a až do ukončení. Ve smyslu § 128 odst. 2 TrZ se insolvenčním řízením pro účely § 225 TrZ rozumí též
konkursní a vyrovnací řízení, které se řídilo (a podle § 432 odst. 1 IZ i nadále řídí) ZKV.
Maření výkonu funkce insolvenčního správce
Mařit výkon funkce insolvenčního správce znamená usilovat o znemožnění výkonu takové
funkce v době, kdy má být splněn. V důsledku jednání pachatele tedy
dochází k tomu, že insolvenční správce nemůže ve stanovené době a na daném
místě vykonat ty úkony insolvenčního řízení (resp. řízení o konkursu a
vyrovnání), které mu ukládá zákon nebo rozhodnutí insolvenčního soudu.
Jednání pachatele nemusí zcela zmařit výkon funkce insolvenčního
správce, ale postačí, je-li k tomu způsobilé, třebaže se podařilo zvýšeným
úsilím insolvenčního správce překonat mařící jednání pachatele a dosáhnout
toho, aby správce provedl stanovené úkony insolvenčního řízení.
Hrubé ztěžování výkonu funkce insolvenčního
správce
Hrubé ztěžování výkonu funkce insolvenčního
správce je takové jednání
pachatele, kterým vytvoří podmínky, v důsledku nichž je třeba k výkonu funkce
insolvenčního správce vynaložit podstatně více energie, času a prostředků, než
by jinak bylo nutné. K hrubému ztížení výkonu funkce insolvenčního správce musí
skutečně dojít. Přitom je třeba vycházet z toho, jaké úsilí a prostředky
navíc si výkon uvedené funkce vyžádal. Hrubé ztížení oproti maření vždy
znamená, že i přes hrubé ztěžování ze strany pachatele nakonec insolvenční
správce provedl příslušné úkony insolvenčního řízení (resp. řízení o
konkursu a vyrovnání).
Způsoby maření nebo hrubého ztěžování
Maření nebo hrubé ztěžování výkonu funkce
insolvenčního správce se týká zejména oprávnění vyplývajících z postavení
insolvenčního správce a z povinností, které vůči němu mají další osoby,
zejména dlužník a jiné osoby, jež jsou povinny poskytovat insolvenčnímu
správci součinnost při výkonu jeho funkce (zejména podle § 210 až 213 a § 237 IZ). Za maření či hrubé ztěžování výkonu funkce insolvenčního správce lze
považovat i taková jednání, která nespočívají jen v porušení či neplnění
povinností vyplývajících z IZ, jež jsou uloženy dlužníkovi nebo dalším osobám,
pokud je však jejich podstatou útok přímo na osobu insolvenčního správce,
na osobu jemu blízkou nebo na jeho majetek. V příčinné souvislosti s mařením
nebo hrubým ztěžováním výkonu funkce insolvenčního správce musí být ohrožení
účelu insolvenčního řízení, tedy v důsledku pachatelova jednání nelze náležitě
uspořádat majetkové vztahy dlužníka k dalším osobám, zejména věřitelům, nebo
nelze dosáhnout co nejvyššího a poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů,
anebo jsou porušeny další zásady insolvenčního řízení uvedené v § 5 IZ.
Pachatelé trestného činu
Pachatelem trestného činu podle § 225 TrZ
může být především dlužník, který maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce
insolvenčního správce zejména tím, že nesplní povinnosti poskytovat insolvenčnímu
správci součinnost podle § 210 a násl. IZ směřující ke zjišťování
majetkové podstaty, včetně toho, že nepředloží seznam majetku (§ 104
IZ), neumožní přístup insolvenčnímu správci na všechna místa, kde má dlužník
majetek atd. Za takové jednání dlužníka lze považovat i…
