dnes je 20.4.2024

Input:

Povinnost podat insolvenční návrh

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.3.1.1
Povinnost podat insolvenční návrh

Povinnost podat insolvenční návrh

 

Určitým průlomem do dispoziční zásady jsou ustanovení IZ o povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh. Zákonodárce totiž nenechává jenom na vůli dlužníka, jestli dojde k zahájení insolvenčního řízení, ale v § 98 odst. 1 IZ stanoví, který dlužník a za jakých podmínek je povinen svoji úpadkovou situaci řešit podáním insolvenčního návrhu. Toto ustanovení doznalo (v rámci opatření proti ekonomické krizi) s účinností novely IZ provedené zákonem č. 217/2009 Sb. jistých, zčásti jen dočasných, změn.

 

Dlužníkova povinnost podat insolvenční návrh

Povinnost podat insolvenční návrh má dlužník, který je

a) právnickou osobou (samozřejmě kromě osob vyňatých z působnosti insolvenčního zákona dle § 6 - viz část 2/1.1),

b) fyzickou osobou - podnikatelem.

(tj. povinnost podat insolvenční návrh se netýká toliko fyzických osob, jež nejsou podnikateli)

a musí tak učinit bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, což se týká úpadku ve formě předlužení tak ve formě platební neschopnosti (k povinnosti podat insolvenční návrh u dlužníka v likvidaci podrobněji viz text níže pod heslem „ Likvidátor dlužníka“),

 

Předchozí dočasná změna právní úpravy

S účinností od 20. 7. 2009 do 31. 12. 2011 došlo k dočasné změně § 98 odst. 1 IZ, a to tak, že dlužník (nebyl-li v likvidaci) nebyl povinen podat na sebe insolvenční návrh při předlužení ( § 3 odst. 3 IZ).

 

 

Zastavení výkonu rozhodnutí/exekuce

Za výše uvedených předpokladů má dlužník povinnost podat insolvenční návrh i v případě, že byl pravomocně zastaven

- výkon rozhodnutí prodejem dlužníkova podniku, nebo

- exekuce podle zvláštního právního předpisu (jímž je dle § 71 exekučního řádu OSŘ)

a to proto, že cena majetku náležejícího k podniku dlužníka nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku (srov. úpravu obsaženou v § 338n odst. 6 a § 338w odst. 3 OSŘ); to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.

 

Nutno poznamenat, že pro insolvenční řízení nebyla převzata předchozí konkursní právní úprava obsažená v § 4b ZKV, která ve výše uvedených případech ukládala povinnost podat návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka správci podniku (jakožto samostatnému navrhovateli, který není povinen dokládat dle § 4 odst. 2 ZKV svoji splatnou pohledávku za dlužníkem).

 

Oprávnění správce podniku jednat za dlužníka v insolvenčním řízení

Nutno předeslat, že dle § 338k odst. 1 OSŘ je úkolem správce podniku dlužníka především dbát o to, aby po nařízení výkonu rozhodnutí (či exekuce) nedošlo bezdůvodně ke zmenšení majetku prodávaného podniku, přičemž k řádnému zajištění majetku podniku činí vhodná opatření, zejména vyrozumí peněžní ústav, že s prostředky na účtu povinného, které slouží k provozování podniku, může povinný nakládat jen s jeho souhlasem. Vyžadují-li to okolnosti případu, může správce vyzvat dlužníky povinného, aby plnění svých peněžitých dluhů skládali na účet povinného, který za tím účelem zřídil. Zjistí-li správce, že součástí podniku je nemovitost, vyrozumí bez zbytečného odkladu příslušný katastrální úřad, že byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem podniku a že povinný nesmí bez jeho souhlasu nemovitost převést na jiného, zatížit ji nebo s ní jinak nakládat. Z odst. 6 téhož ustanovení dále vyplývá, že ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají podniku, je správce oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci ( § 28a odst. 1 ). Po dobu, po kterou správce podniku zastupuje povinného, nesmí jiné osoby povinného zastupovat nebo za něj jednat.

 

Již pro poměry konkursního řízení vzbuzovala rozpaky otázka aplikace § 338k odst. 6 OSŘ, tj. otázka oprávnění správce podniku zastupovat dlužníka v takovém řízení (tedy jednat namísto něj jako jeho zástupce, což je situace odlišná od případů jeho speciální legitimace k podání návrhu dle § 4b ZKV zmíněných výše). Ohledně práva správce podniku podat za dlužníka návrh na prohlášení konkursu, disponovat s ním anebo podávat řádné či mimořádné opravné prostředky, se v soudní praxi bylo možno setkat jak s názorem, že správce podniku, má-li dlužník pouze tento podnik, je minimálně do rozhodnutí o prohlášení konkursu oprávněn za dlužníka jednat, tak i s názorem, že správce podniku není oprávněn zastupovat dlužníka v konkursním řízení vůbec, tj. v žádné jeho fázi. Posledně uvedené stanovisko posléze zaujal i Nejvyšší soud v níže citovaném rozhodnutí ze dne 22.5.2008, sp.zn. 29 Cdo 699/2008, přičemž s ohledem na jeho závěry i na skutečnost, že oproti konkursnímu řízení je v insolvenčním řízení účinek zákazu provedení exekuce (jenž nutně vylučuje výkon funkce správce podniku) spojen dokonce již s jeho zahájením (viz § 109 odst. 1 písm. c) IZ), je podle našeho názoru namístě dovodit, že správce podniku není oprávněn zastupovat dlužníka v žádné fázi insolvenčního řízení (a nemá ani zvláštní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, jakou zakotvoval § 4b ZKV, jak vysvětleno výše pod heslem „Zastavení výkonu rozhodnutí/exekuce“)

 

Judikát

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2008, sp.zn. 29 Cdo 699/2008, jehož závěry jsou podle našeho názoru, jak uvedeno výše, použitelné i pro insolvenční řízení, citujeme následující:

 

Zákonná úprava (v § 338k odst. 6 OSŘ) nepřiznává správci podniku postavení zástupce povinného v žádné fázi konkursního řízení.

V té fázi konkursního řízení (řízení podle zákona o konkursu a vyrovnání), která předchází rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu, se tento závěr podává již z toho, že v takovém případě nejde o řízení, které by se týkalo pouze podniku povinného, který správce podniku spravuje a ze kterého jedině své postavení zástupce povinného odvozuje.Konkursní řízení se i v té fázi, jež začíná podáním návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (povinného) a končí rozhodnutím soudu o tomto návrhu, týká jakéhokoli dalšího majetku dlužníka (povinného), včetně jiného podniku dlužníka (povinného) předjímaného v § 4b ZKV, Vzhledem k tomu, že zastavením výkonu rozhodnutí nebo exekuce prodejem podniku zaniká působnost ustanovení § 338k OSŘ, je zjevné, že v takovém případě podává správce podniku návrh na

Nahrávám...
Nahrávám...