Pozastavení a zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce

Pozastavení a zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce

Důvody pro pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce

Podle § 9 odst. 1 ZIS se právo vykonávat činnost insolvenčního správce vždy pozastavuje:

a) dnem zveřejnění rozhodnutí o úpadku insolvenčního správce v insolvenčním rejstříku (viz § 136 IZ a část 4.5.3) - je otázkou, zda bude v praxi toto ustanovení aplikováno, když takový insolvenční správce nesplňuje podmínku bezúhonnosti dle § 6 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 7 písm. c) ZIS, a tudíž by jeho právo vykonávat činnost insolvenčního správce mělo být zrušeno postupem dle § 13 odst. 1 písm. a) ZIS,

b) dnem vykonatelnosti rozhodnutí o vzetí insolvenčního správce do vazby ( § 67 a násl. TrŘ),

c) dnem, kdy insolvenční správce nastoupil výkon trestu odnětí svobody - dlužno dodat, že samotné pravomocné odsouzení insolvenčního správce za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce nebo jiný úmyslný trestný čin proti hospodářské kázni je pro ztrátu bezúhonnosti důvodem ke zrušení povolení k výkonu funkce dle § 13 odst. 1 písm. a) ZIS,

d) jde-li o insolvenčního správce, který je ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti, dnem, kdy veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce. Tato úprava (na rozdíl od úpravy týkající se správců konkursních podstat obsažené v prováděcí vyhlášce k zákonu o konkursu a vyrovnání č. 476/1991 Sb.) insolvenčním správcům neumožňuje, aby současně vykonávali funkci insolvenčního správce jako fyzické osoby a jako ohlášení společníci v rámci veřejné obchodní či zahraniční společnosti (k tomu srov. § 11 odst. 2 písm. a) ZIS)- k této problematice viz níže uvedená judikatura,

e) jde-li o veřejnou obchodní společnost nebo zahraniční společnost, dnem, ke kterému bylo pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce ohlášenému společníku veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti,

f) dnem, kdy insolvenční správce začal vykonávat funkci člena vlády, člena orgánu územní samosprávy (zastupitelstva kraje nebo obce), poslance nebo senátora anebo jinou volenou či jmenovanou veřejnou funkci, a také

g) dnem vydání rozhodnutí ministerstva o pozastavení práva podle § 10 ZIS.

Judikatura

K problematice pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce, který je ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti se vyjádřil Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSPH 41 INS 4795/2010, 3 VSPH 237/2011-B ze dne 1. 6. 2011, uveřejněném pod č. 133/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Skutečnost, že insolvenčnímu správci byla pozastavena činnost ve smyslu § 9 odst. 1 písm. d) ZIS, není sama o sobě důvodem pro jeho odvolání z funkce ve smyslu § 31 IZ.

V tomto rozhodnutí odvolací soud dále vysvětlil (citace z odůvodnění):

„Zákon vychází z koncepce, že není možné, aby jedna a táž fyzická osoba mohla být ustanovena v insolvenčním řízení jednak jako insolvenční správce, jednak jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti. Takový je smysl úpravy pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce v citovaném ustanovení § 9 odst. 1 písm. d) zákona. Jinak řečeno, jakmile je insolvenčnímu správci, který se stal ohlášeným společníkem, pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce, není možné, aby byl od tohoto dne ustanoven podle § 25 IZ insolvenčním správcem. Tím může být ustanovena pouze veřejná obchodní společnost, jejímž je společníkem a on sám nadále může vykonávat činnost insolvenčního správce již jen jako ohlášený společník.

Naproti tomu nelze z této úpravy bez dalšího dovozovat, jak to učinil soud prvního stupně, že pozastavení činnosti insolvenčního správce ve smyslu § 9 odst. 1 písm. d) zákona je samo o sobě důvodem pro jeho odvolání. Aby tomu tak bylo, musely by přistoupit důležité důvody pro odvolání insolvenčního správce stanovené v § 31 odst. 1 IZ, popř. důvody pro jeho zproštění podle § 32 IZ. Žádný takový důvod v dané věci nepřichází v úvahu; soud prvního stupně své rozhodnutí založil pouze na závěru, že pozastavení činnosti insolvenčního správce zakládá samostatnou skutkovou podstatu pro odvolání insolvenčního správce Mgr. K. T. Tento závěr, jak vyloženo, ovšem správný není.

Argumentačně stejnou váhu má i přihlédnutí k jedné ze zásad, na nichž je insolvenční řízení založeno, totiž k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení ( § 5 písm. a) IZ). Změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy zásah do řízení, zvláště pokud již v něm stávající správce činil úkony významně ovlivňující jeho další průběh. Odvolat insolvenčního správce z funkce lze především tehdy, pokud řádně neplní své povinnosti tak, že by jeho činnost odůvodňovala jeho zproštění funkce ( § 32 IZ), jestliže tak rozhodli samotní věřitelé (usnesením schůze věřitelů o odvolání správce dle § 29 IZ), anebo pokud by vyšlo najevo, že insolvenční správce nesplňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců".

K těmto závěrům se Vrchní soud v Praze přihlásil i v usnesení sp. zn. KSUL 45 INS 9441/2009, 2 VSPH 307/20123-B ze dne 15. 3. 2012.

Informační povinnost správce

Insolvenční správce má podle § 9 odst. 3 ZIS informační povinnost neprodleně oznámit skutečnosti uvedené pod písm. a) až f) Ministerstvu spravedlnosti k bezodkladnému zápisu údaje o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce do seznamu insolvenčních správců (viz § 18 odst.…