dnes je 29.3.2024

Input:

Předjednaná reorganizace

15.4.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

17.7.2.1
Předjednaná reorganizace

JUDr. Sylva Rychtalíková

Insolvenční zákon umožňuje dlužníkovi zvláštní postup, který vede k zahájení řízení o reorganizaci a který motivuje dlužníka k aktivnímu řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku. V americkém insolvenčním právu je tento způsob řešení úpadku nazýván "prepackaged bankruptcy". Toto řízení také bývá označováno jako tzv. konsensuální reorganizace, neboť je zahájeno a probíhá s podporou většiny věřitelů. Podle § 316 odst. 5 IZ(ve znění účinném od 1. 1. 2014 – viz novelu IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) může dlužník předložit insolvenčnímu soudu společně s insolvenčním návrhemnejpozději však do rozhodnutí o úpadku, reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek. V takovém případě je reorganizace přípustná, i kdyby dlužník nesplňoval kvantitativní podmínky uvedené v § 316 odst. 4 IZ (viz část >8.2). Dle předchozího znění § 316 odst. 6 IZ platného do 31. 12. 2013 činila lhůta pro předložení reorganizačního plánu 15 dnů po rozhodnutí o úpadku; tato lhůta se však v praxi ukázala jako nevhodná (viz výklad této změny podaný níže).

Pokud dlužník spolu s insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení reorganizace předloží soudu předjednaný (zajištěnými a nezajištěnými věřiteli většinově schválený) reorganizační plán, insolvenční soud musí s rozhodnutím o úpadku spojit i rozhodnutí o způsobu jeho řešení – o povolení reorganizace dle § 148 odst. 2 IZ (k tomu podrobněji viz část 4.6.1).

Prodloužení lhůty k předložení dlužníkova předjednaného reorganizačního plánu

S účinností od 1. 1. 2014 je dlužníku prostřednictvím nově zavedeného § 316 odst. 6 IZ umožněno, aby při reorganizaci prováděné podle § 316 odst. 5 IZ v insolvenční řízení zahájeném na návrh věřitele podal insolvenčnímu soudu žádost o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu. O této žádosti rozhodne soud v rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 4 IZ) – k tomu podrobněji viz část 4.5.3. Lhůtu k předložení reorganizačního plánu lze takto prodloužit nejdéle o 30 dnů.

Tato změna – ve spojení se souběžně povedenou změnou § 136 odst. 4 IZ (zavedenou s účinností od 1. 1. 2014) je vyjádřením záměru umožnit při tzv. fakultativní konsensuální reorganizaci (tj. reorganizaci podle § 316 odst. 5 IZ odložení rozhodnutí o způsobu řešení úpadku jen těm dlužníkům, kteří jsou v řízení aktivní. Pro případ, že dlužník s ohledem na svou ekonomickou situaci může předpokládat dosažení dohody s věřiteli, se mu umožňuje, aby požádal soud o stanovení lhůty pro předložení reorganizačního plánu přijatého většinou věřitelů (jenž v sobě zahrnuje i návrh na povolení reorganizace). U dlužníka, který ani neuplatní požadavek na určení další lhůty k předložení reorganizačního plánu, není důvod váhat s rozhodnutím o prohlášení konkursu.

K důvodům komentovaných změn – nové lhůty k předložení předjednaného reorganizačního plánu zavedené s účinností od 1. 1. 2014 výše uvedenou novelou IZ citujeme z její důvodové zprávy:

"S ustanovením § 316 odst. 5 IZ souvisí problém lhůty stanovené pro předložení reorganizačního plánu přijatého alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek. Formulace použitá v tomto ustanovení nabádá k výkladu, že by soudy zásadně neměly s rozhodnutím o úpadku spojovat rozhodnutí o prohlášení konkursu, ale měly by vyčkat uplynutí této lhůty (srov. také § 318 odst. 1 větu druhou IZ). Na druhé straně však ustanovení § 148 IZ předepisuje, aby insolvenční soud spojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon "vylučuje" řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. Toto ustanovení bylo po určitou dobu vykládáno částí soudní praxe tak, že nebude-li podnikatel splňovat velikostní test podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ, insolvenční soud automaticky spojí rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu.

Rozhodovací praxi insolvenčních soudů posléze sjednotil Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. ledna 2011, senátní značka 29 NSČR 30/2010, uveřejněným pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm (mimo jiné) uzavřel, že: "Je-li dlužník podnikatelem, u kterého reorganizace podle IZ není vyloučena podle § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ, je reorganizace přípustná

Nahrávám...
Nahrávám...