Přípustné riziko jako okolnost vylučující protiprávnost činu

16.12.1.2

Přípustné riziko jako okolnost vylučující protiprávnost činu

JUDr. František Púry

Trestní zákoník nově výslovně upravuje přípustné riziko jako jednu z okolností vylučujících protiprávnost činu (vedle krajní nouze, nutné obrany, svolení poškozeného a oprávněného použití zbraně – viz § 28 až § 32 TZ). Trestní zákoník především v podstatě v souladu s dřívějšími závěry trestněprávní nauky pozitivně vymezuje, co se chápe přípustným rizikem. Podle § 31 odst. 1 TZ trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak. Zároveň se v ustanovení § 31 odst. 2 TZ vymezují podmínky, kdy nejde o přípustné riziko, a to jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu s jiným právním předpisem souhlas, nebo výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům.

Z ustanovení § 31 TZ o přípustném riziku lze – i se zaměřením na hospodářskou sféru a podnikání – vyvodit následující podmínky přípustného rizika jako okolnosti vylučující protiprávnost činu:

1. musí jít o postup směřující k dosažení společensky prospěšného výsledku rizikového jednání,
2. je třeba respektovat zájmy chráněné trestním zákonem, zejména život a zdraví lidí a majetek,
3. rizikové jednání je nutno chápat jako subsidiární, tj. takové, že společensky žádoucího cíle nelze dosáhnout bez podstoupení rizika,
4. musí být úměrný vztah mezi očekávaným přínosem rizikového jednání a hrozící ztrátou (škodou),
5. je třeba učinit vše k minimalizaci možných ztrát (škod),
6. je nezbytné vyloučit škody na životě a zdraví dotčených osob, přičemž ohrožení života nebo zdraví není možné bez souhlasu oprávněné osoby daného v souladu s příslušným právním předpisem,
7. je třeba zajistit optimální informovanost jednající osoby a dodržet postup "lege artis" při rizikovém jednání,
8. k rizikovému jednání je oprávněna jen oprávněná osoba při výkonu určitého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce,
9. musí být soulad rizikového jednání s požadavky příslušných právních norem, které přicházejí v úvahu,
10. rizikové jednání nelze podstoupit, pokud by to bylo v rozporu s veřejným zájmem, zásadami lidskosti nebo s dobrými mravy.

Přípustné riziko se sice v praxi orgánů činných v trestním řízení vyskytuje jen velmi sporadicky, ale jeho výslovná úprava v trestním zákoníku může vyvolávat úvahy, zda a do jaké míry lze považovat za přípustné riziko jako okolnost vylučující protiprávnost činu ve smyslu § 31 odst. 1 TZ též podnikatelské riziko, které nepochybně souvisí i s úpadkovými trestnými činy.

Především není sporu o tom, že přípustné riziko podle § 31 odst. 1 TZ nelze…