dnes je 19.4.2021

Input:

Procesní nástupnictví insolvenčních věřitelů

18.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.2.2.1
Procesní nástupnictví insolvenčních věřitelů

Mgr. Tomáš Braun

V insolvenčním řízení může nastat situace, kdy je zřejmé, že insolvenčnímu věřiteli nepřísluší podle hmotného práva pohledávka, kterou uplatňuje vůči dlužníkovi, nebo již není nositelem této pohledávky (protože byla převedena nebo přešla na třetí osobu). Takovýto nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele (žalobce) lze v občanském soudním řízení řešit prostřednictvím institutů přistoupení a záměny účastníků řízení podle § 92 OSŘ, resp. prostřednictvím návrhu rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a OSŘ.

Tato úprava - typická pro civilní sporné řízení – se ale pro insolvenční řízení charakteristické vysokým počtem účastníků nehodí, a proto má IZ v tom směru samostatnou specifickou úpravu v IZ. Dalším důvodem pro autonomní úpravy procesního nástupnictví v insolvenčním řízení je posílení právní jistoty v tom, kdo je osobou uplatňující nárok v insolvenčním řízení (požadavkem doložení převodu či přechodu pohledávky veřejnou listinou či ověřením podpisů), a dále urychlení vstupu do insolvenčního řízení osoby, na níž - podle tvrzení původního věřitele i vstupujícího věřitele - měla pohledávka přejít (rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví je vázáno na lhůty, případně na fikci rozhodnutí a není proti němu opravný prostředek). K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5504/2015 ze dne 30. 11. 2017.

Naopak pro případ, že věřitel ztratil způsobilosti být účastníkem řízení, zákonodárce neshledal důvodu zavádět pro insolvenční řízení speciální právní úpravu a proto se tu užije příslušná obecná úprava obsažená v § 107 OSŘ .

Ve smyslu uvedené lze shrnout, že pro insolvenční řízení je

  1. prostřednictvím § 17 IZ vyloučena aplikace institutů přistoupení (kromě situace předvídané v § 107 IZ) a záměny účastníků podle OSŘ,
  2. v § 18 IZ – viz níže pasáž A) - upraven (co zvláštní předpis vylučující užití obecné úpravy § 107a OSŘ) speciální procesní postup pro vstup nového věřitele do insolvenčního řízení na místo původního věřitele (pro rozhodnutí o procesním nástupnictví věřitele), jestliže v průběhu insolvenčního řízení
    • - došlo k převodu nebo přechodu pohledávky původního věřitele na třetí osobu (nabyvatele), tedy v případě singulární sukcese,
    • - nastala skutečnost, která k podání návrhu na vstup do řízení místo věřitele opravňuje osobu, od níž může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 IZ, nebo osobu, která podle § 184 odst. 3 IZ zákona uspokojila pohledávku, ohledně níž byla přihláška pohledávky vzata zpět,
  3. je zachován postup dle § 107 OSŘ(jeho přiměřeným užitím ve smyslu § 7 IZ) pro případ, že věřitel v průběhu insolvenčního řízení (smrtí, zánikem) ztratil způsobilost být účastníkem tohoto řízení – viz níže pasáž B).

A) ROZHODNUTÍ O ZMĚNĚ V OSOBĚ VĚŘITELE DLE § 18 IZ

1) Singulární sukcese – rozhodnutí na základě návrhu

Podle § 18 odst. 1 IZ nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod přihlášené pohledávky na třetí osobu (např. smlouva o postoupení pohledávky či indosace směnky) nebo její přechod (např. smlouva o prodeji podniku), aniž by původní věřitel ztratil způsobilost být účastníkem řízení [viz pasáž ad B)], insolvenční soud - za níže stanovených podmínek - rozhodne, že místo tohoto (dosavadního) věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky. Přitom není vyloučeno, aby v případě, kdy v průběhu insolvenčního řízení dojde postupně k vícenásobné sukcesi, dosavadní věřitel navrhl, aby do řízení vstoupil poslední z nepřetržité řady nabyvatelů pohledávky, o niž v řízení jde.

Předpoklady rozhodnutí

V těchto případech může insolvenční soud rozhodnout o změně v osobě insolvenčního věřitele jedině na základě návrhu dosavadního věřitele, jestliže

  1. tento návrh je provázen připojeným písemným souhlasem tvrzeného nabyvatele věřitelovy pohledávky,
  2. převod nebo přechod pohledávky na označeného nabyvatele je nepochybný, neboť
    • vyplývá přímo z právního předpisu (např. z § 2820 NOZ, nebo z § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby),

    • v ostatních případech je náležitě doložen

      • - připojenou veřejnou listinou (např. notářským nebo exekutorským zápisem), nebo
      • - připojenou soukromou listinou (typicky smlouvou) s úředně ověřenými podpisy osob, které ji podepsaly.

Z uvedeného plyne, že nastane-li po zahájení insolvenčního řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod pohledávky věřitele, nedochází k jeho procesnímu nástupnictví ze zákona, soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. K jeho procesnímu nástupnictví může dojít, jen pokud tento dosavadní věřitel (účastník) s poukazem na konkrétní rozhodnou právní skutečnost podá příslušný návrh, aby nabyvatel pohledávky vstoupil do řízení na jeho místo, a soud tomuto návrhu vyhoví.

Budiž znovu zdůrazněno, že k podání uvedeného návrhu je věcně legitimován pouze stávající věřitel (účastník insolvenčního řízení), nikoli tvrzený nabyvatel jeho pohledávky K tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 42 INS 9678/2013, 3 VSPH 2536/2015-P1-20 ze dne 30. 3. 2015.

Také při rozhodování o návrhu na změnu v osobě věřitele dle § 18 odst. 1 IZ (stejně jako při rozhodování o procesním nástupnictví dosavadního účastníka řízení dle § 107a OSŘ) platí, že se insolvenční soud - při souhlasu tvrzeného nabyvatele pohledávky s jeho navrženým vstupem do řízení na místo dosavadního věřitele – zásadně omezuje pouze na zkoumání, zda nastala ona tvrzená právní skutečnost s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod pohledávky vůči dlužníku, zda označená právní skutečnost je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod této pohledávky a zda nastala (došlo k ní) po zahájení insolvenčního řízení. Soud naopak neřeší otázky, zda existuje pohledávka, jež měla být převedena, respektive zda náleží původnímu věřiteli a skutečně podle platné postupní smlouvy přešla na nového věřitele, neboť tyto otázky náleží řešit v rámci procesu přezkoumání přihlášených pohledávek (či v rámci rozhodnutí o insolvenčním návrhu původního věřitele – insolvenčního navrhovatele, jde-li o pohledávku uplatněnou touto osobou ve fázi řízení před rozhodnutím o insolvenčním návrhu).

Povinné podání návrhu elektronickým způsobem - § 80a IZ

Podle právní úpravy § 80a IZ (zavedené s účinností od 1. 7. 2017), každé podání, tedy rovněž návrh na změnu v osobě věřitele dle § 18 odst. 1 IZ, včetně jeho příloh, musí být podán elektronickým způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 větě prvé IZ, tj. do datové schránky soudu nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem, jestliže jej činí osoba [dosavadní věřitel nebo jeho zástupce (§ 80a odst. 4 IZ /do 31.5.2019 odst. 3/)], která má povinně (tedy bez žádosti) zřízenou datovou schránku dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

Podle odkazovaného zákona mají povinně zřízenou datovou schránku advokáti, statutární auditoři, daňový poradci, insolvenční správci, právnické osoby zřízené zákonem, právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, organizační složky podniku zahraničních právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku a orgány veřejné moci (orgány územní samosprávy – např. kraje, orgány státní správy - např. finanční úřady, ostatní orgány veřejné moci - např. školy, a soudní exekutoři a notáři.

Insolvenční soud přitom podle § 80a odst. 1 věty druhé IZ může výjimečně - v odůvodněných případech - akceptovat podání (zde návrh podle § 18 odst. 1 IZ) v listinné podobě, tj. pokud je podatel objektivně (bez své viny) nemohl učinit v předepsané elektronické podobě a pokud ovšem takové důvody současně s podáním – a tedy včas - výslovně uvedl (uplatnil), aby soud mohl ověřit a posoudit, zda tvrzená momentální překážka vskutku bránila podateli učinit podání předepsaným elektronickým způsobem.

K tomu srovnej výklad viz Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti v pasáži ad A) a závěry tam citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 64 INS 13501/2017, 2 VSPH 1886/2017-P13-8 ze dne 27.11.2017.

Podání návrhu v ostatních případech

Jestliže návrh podává sám věřitel nebo jeho zástupce, který není osobou podléhající povinné elektronické komunikaci dle § 80a IZ, lze návrh podat způsobem upraveným v § 42 OSŘ v listinné podobě (do podatelny soudu či prostřednictvím doručujícího orgánu) anebo v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě, tj. e-mailem podepsaným uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím datové schránky kdy v obou těchto případech se elektronické podání považuje za podepsané způsobem, s nímž zvláštní právní předpis (§ 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb.) spojuje účinky vlastnoručního podpisu. K tomu odkazujeme na výklad podaný v části Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti v pasáži ad A) pod heslem „Podání přihlášky v ostatních případech”.

Povinný formulář

Návrh na změnu v osobě věřitele podle § 18 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2017) lze podat výhradně na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví § 2 prováděcího právního předpisu, jímž je vyhláška č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení.

K tomu nutno zdůraznit, že pro návrh na změnu v osobě věřitele není předepsán formulář výhradně elektronický. To znamená, že pokud návrh podává osoba podléhající elektronické komunikaci dle § 80a IZ, je povinna zaslat insolvenčnímu soudu vyplněný formulář návrhu i její přílohy elektronickým způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 první větě IZ, ovšem formulář nemusí být užit a předložen v jeho interaktivní elektronické podobě, a tedy zřejmě postačí prostá kopie vyplněného formuláře (scan).

Příslušný formulář s pokyny k jeho vyplnění - v listinné podobě (určené k ručnímu vyplnění) i v elektronické podobě - je uveřejněn na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti – viz www.justice.cz v sekci Formuláře ke stažení, konkrétně pod URL adresou https://isir.justice.cz/isir/common/stat.do?kodStranky=FORMULAR .

Nedodržení povinné formy návrhu či elektronického způsobu podání

Jestliže návrh

- není podán předepsaným elektronickým způsobem (ač podatel podléhá povinné elektronické komunikaci a insolvenční soud neshledal odůvodněnou výjimku umožňující listinnou podobu formuláře), anebo

- není učiněn na stanoveném formuláři,

jde o vadu tohoto podání, kterou ovšem insolvenční soud neodstraňuje - ve smyslu § 80a odst. 3 IZ /do 31.5.2019 odst. 2/ – postupem dle § 43 OSŘ, neboť užití tohoto postupu u daného návrhu - pro jakékoli jeho vady - vylučuje ust. § 18 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017).

Ust. § 18 odst. 2 IZ je s účinností od 1. 6. 2019 (novelou provedenou zákonem č. 31/2019 Sb., jež se podle svého přechodného ustanovení použije jen v insolvenčních řízeních, v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku až od uvedeného data účinnosti této novely) doplněno o úpravu, podle níž k návrhu, který nebude podán na předepsaném formuláři (podle odstavce 1), se nepřihlíží.

Tato úprava je ale nadále legislativně nedotažená: ust. § 18 odst. 2 IZ vylučuje řešit vytčené (či jiné) vady návrhu podle § 43 OSŘ a současně stanoví důsledek spojený s takto vadně podaným návrhem - že se k němu nepřihlíží - jen pro případ, že nebyl podán na stanoveném formuláři, nikoli také pro případ, že nebyl podán (je-li to dle § 80a IZ nutné) předepsaným elektronickým způsobem, přičemž v témže ustanovení je současně upravena fikce vyhovění návrhu, jestliže o něm insolvenční soud nerozhodne do 3 pracovních dnů ode dne, kdy mu takový návrh došel.

Máme za to, že nejpřijatelnějším řešením tohoto opomenutí zákonodárce je přistoupit k věci tak, že insolvenční soud je podle § 18 odst. 2 IZpovinen v uvedené lhůtě rozhodnout o návrhu [tj. vyhovět mu či nevyhovět (zamítnout jej)] jen jde-li o návrh podle „odstavce 1”, který je podaný na předepsaném formuláři, a (také) jen jde-li o návrh, který je podaný (je-li to dle § 80a IZ nutné) předepsaným elektronickým způsobem, a proto také jen na základě takového návrhu může nastat fikce vyhovění návrhu.

Jinými slovy, nepřihlíží se ani k takovému návrhu na změnu v osobě věřitele, který nebude řádný též co do předepsaného elektronického způsobu jeho podání (jestliže je učiněn osobou, jež dle § 80a IZ bylo povinna učinit své podání tímto způsobem), a o takovém návrhu insolvenční soud nerozhoduje, přičemž v takovém případě nenastává ani fikce vyhovění návrhu (viz další výklad níže). Považujeme přitom za žádoucí, aby takový závěr dal insolvenční soud účastníkům řízení procesně vhodným způsobem najevo.

Lhůta k vydání rozhodnutí

Jak již řečeno, ohledně případných vad návrhu na změnu v osobě věřitele se ust. § 43 OSŘ nepoužije (vylučuje to § 18 odst. 2 IZ) s tím, že insolvenční soud je povinen o řádném procesně účinném návrhu rozhodnout do 3 pracovních dnů ode dne, kdy mu takový návrh věřitele došel.

Fikce rozhodnutí o změně věřitele (o vyhovění návrhu)

Pokud insolvenční soud ve stanovené lhůtě o návrhu (nijak) nerozhodne, nastává fikce, že vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl. V takovém případě již podle ust. § 18 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1. 6. 2019) není povinen toto rozhodnutí (dodatečně) písemně vyhotovit, leč (samozřejmě) může tak učinit, shledá-li to potřebným (vhodným).

S uvedenou změnou provedenou s účinností od 1.6.2019 není v souladu ust. § 5 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb., které (v důsledku dalšího opomenutí zákonodárce) nadále ukládá insolvenčnímu soudu uvedené rozhodnutí písemně vyhotovit a doručit a které potud ztrácí podkladu.

2) Singulární sukcese - rozhodnutí na základě souhlasného prohlášení

O změně v osobě věřitele insolvenční soud podle § 18 odst. 3 IZrozhodne také na základě souhlasného prohlášení učiněného - do protokolu u tohoto soudu - stávajícím věřitelem a nabyvatelem jeho pohledávky o tom, že nastala skutečnosti, dle které k převodu nebo přechodu pohledávky na nabyvatele došlo.

Náležitosti souhlasného prohlášení

Podle § 5 odst. 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb. (jednacího řádu pro insolvenční řízení) protokol o souhlasném prohlášení musí obsahovat:

a) obecné náležitosti tj.

  • - označení soudu, který protokol sepsal,
  • - den sepsání protokolu,
  • - označení, že jde o věc dle § 18 odst. 3 IZ,
  • - jména a příjmení přítomných (insolvenčního soudce, asistenta insolvenčního soudce, vyššího soudního úředníka, zapisovatele, osob jednajících za věřitele a nabyvatele pohledávky apod.),

b) označení věřitele a nabyvatele pohledávky (jménem, příjmením, bydlištěm, nebo jde-li o právnickou osobu, firmou, sídlem, identifikačním číslem, anebo jde-li o stát, označením příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje),

c) společné prohlášení, kdy a jaká skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z věřitele na nabyvatele pohledávky, nastala,

d) bližší informace o této skutečnosti,

e) podpis věřitele a nabyvatele pohledávky.

Věřitel a nabyvatel pohledávky mohou odkázat na listinu dokládající převod nebo přechod pohledávky, kterou k protokolu přiloží.

Toto soudem zaprotokolované souhlasné prohlášení stávajícího věřitele a nabyvatele tedy fakticky nahrazuje návrh dle § 18 odst. 1 IZ.

Jinak i v tomto případě platí obdobně úprava § 18 odst. 2 IZ, tedy zejm. předpis 3 denní lhůty pro rozhodnutí soudu (ode dne, kdy bylo učiněno souhlasné prohlášení) a případné fikce vyhovujícího rozhodnutí.

3) Plnění věřiteli dle § 183 IZ – rozhodnutí na základě návrhu

Postup podle § 18 IZ – rozhodnutí na základě příslušného návrhu na procesní nástupnictví stávajícího věřitele (zde však nikoli výhradně na základě návrhu tohoto věřitele) - se podle § 183 odst. 3 IZ přiměřeně (viz judikát zdola) použije i pro případ, že třetí osobě vznikla vůči dlužníku (regresní) pohledávka v důsledku plnění, jež za dlužníka poskytla jeho věřiteli

  1. z věcného zajištění váznoucího na majetku této osoby (§ 183 odst. 1 IZ), nebo
  2. jako osoba s dlužníkem solidárně zavázaná (jako spoludlužník, viz judikát zdola), či
  3. jako jeho ručitel (§ 183 odst. 2 IZ).

Podle § 183 odst. 1 IZ má-li věřitel pohledávku za dlužníkem, kterou zajišťují věci práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty třetí osoby, může se i nadále - mimo insolvenční řízení – domáhat uspokojení své pohledávky z tohoto zajištění (tj. žádat plnění po oné zajišťující osobě), a to i kdyby svoji zajištěnou pohledávku za dlužníkem do insolvenčního řízení nepřihlásil. Své povinnosti plnit ze zajištění se tedy tyto osoby zprostí i v průběhu insolvenčního řízení tím, že budou plnit přímo zajištěnému věřiteli. Stejně tak se podle § 183 odst. 2 IZ může dlužníkův věřitel nadále domáhat uspokojení své pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem, jakož i od dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení.

Osoby, od kterých může věřitel dle § 183 odst. 1 nebo odst. 2 IZ požadovat plnění, mohou svoji pohledávku, která by jim proti dlužníku uspokojením věřitele vznikla, přihlásit jako pohledávku podmíněnou bez zřetele k tomu, zda si jí přihlásil i věřitel či nikoli. [Po dobu, po kterou v insolvenčním řízení uplatňuje vůči dlužníku přihlášenou pohledávku věřitel, se podmíněné pohledávky přihlášené osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 IZ, na přezkumné jednání nezařazují - věta druhá § 191 odst. 1 IZ)].

Jestliže věřitel pohledávku za dlužníkem přihlásil a povinná třetí osoba mu na ni poskytla plnění, pak - bez ohledu na to, zda svoji takto vzniklou pohledávku za dlužníkem přihlásila - může podle § 183 odst. 3 IZv rozsahu tohoto svého plnění vstoupit do insolvenčního řízení na místo věřitele, a to za přiměřeného užití úpravy procesního nástupnictví obsažené v § 18 IZ.

To ale s tou výslovnou výjimkou, že i sama tato plnivší osoba může podat dle § 18 odst. 1 IZ návrh na svůj vstup do řízení na místo věřitele, jemuž plnila.

Pokud věřitel vezme zpět přihlášku pohledávky proto, že ji třetí osoba plněním dle § 183 IZuspokojila, a tento důvod ve zpětvzetí přihlášky uvede (§ 184 odst. 2 IZ), pak insolvenční soud podle § 184 odst. 3 IZ o tomto zpětvzetí přihlášky třetí osobu vyrozumí a poskytne jí lhůtu k podání návrhu na vstup do řízení na místo věřitele. O zpětvzetí přihlášky pak rozhodne až po uplynutí této lhůty s tím, že v rozsahu, v němž návrhu třetí osoby na její vstup do řízení vyhoví, se k věřitelovu zpětvzetí přihlášky pohledávky nepřihlíží.

!!!

Upozorňujeme nicméně, že spoludlužník, který plnil závazek vůči věřiteli, může vstoupit do insolvenčního řízení na místo tohoto věřitele postupem dle § 18 IZ (ve smyslu § 183 odst. 3 a § 184 odst. 3 IZ) pouze rozsahu, který mu zakládá právo regresu vůči dalšímu dlužníkovi, jenž je insolvenčním dlužníkem (tj. v pouze v rozsahu plnění jdoucím nad rámec jeho podílu na dluhu – viz – § 511 ObčZ a § 1872 – 1876 NOZ). K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 77 INS 3227/2014, 1 VSPH 2026/2016-P8-13 ze dne 26. 4. 2017.

K otázce přiměřené aplikace § 18 IZ při návrhu podle § 183 odst. 3 IZ se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 103/2018 ze dne 4. 12. 2018 (citace z odůvodnění):

„Vzhledem k tomu, že ustanovení § 183 odst. 3 věty druhé části věty za středníkem IZ legitimuje k podání návrhu dle § 18 IZ osobu, která zjednodušeně řečeno tvrdí, že dosavadnímu věřiteli zaplatila dlužníkův dluh (nebo jeho část), aniž by tato legitimace měla být podmíněna současným (souhlasným) návrhem věřitele o tomtéž (srov. § 18 odst. 1 IZ), je odtud zjevné, že jen přiměřené užití § 18 IZ se předpokládá právě u předpokladů formulovaných v § 18 odst. 1 IZ (bez součinnosti dosavadního věřitele lze stěží očekávat, že navrhovatel podle § 183 odst. 3 IZ doloží přechod pohledávky v důsledku její úhrady věřiteli) veřejnou listinou nebo listinou, na které je úředně ověřena pravost podpisů osob, které ji podepsaly (srov. opět § 18 odst. 1 IZ).

Potenciální spornost skutečnosti, pro kterou může osoba uvedená v § 183 odst. 3 věty druhé části věty za středníkem IZ podat sama návrh podle § 18 IZ (tvrzená úhrada dluhu nebo jeho části za dlužníka), pak opodstatňuje závěr, že z ustanovení § 18 odst. 2 IZ se přiměřeně uplatní pravidlo, že insolvenční soud je povinen rozhodnout o návrhu do 3 dnů, leč nikoli již nevyvratitelná domněnka, že po marném uplynutí této lhůty se má za to, že insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl (ta byla nastavena pro skutečnosti, o které nemůže být veden spor, vzhledem k povaze listin, jimiž se dokládají).

Oproti tomu se z ustanovení § 183 IZ (ani z jiných ustanovení IZ) nepodává, proč by pro osoby oprávněné k podání návrhu podle § 18 IZ mělo být ustanovením § 183 odst. 3 věty druhé části věty za středníkem IZ vyloučeno použití pravidel vyjádřených v § 18 odst. 3 a 4 IZ, včetně pravidla, podle kterého odvolání proti rozhodnutí o takovém návrhu sice není přípustné, insolvenční soud však tímto rozhodnutím není vázán (§ 18 odst. 4 druhá věta IZ).

Opravný prostředek

Rozhodnutí o návrhu na změnu v osobě věřitele podle § 18 odst. 1 nebo odst. 3 IZ – ad 1) až 3) shora) - se podle ust. § 18 odst. 4 IZ (ve znění účinném od 1. 6. 2019) rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 se nedoručuje zvlášť dlužníku, ve smyslu § 75 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1.6.2019 se však doručuje sobě, která návrh podala.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání (§ 18 odst. 4 věta druhá IZ); insolvenční soud jím však není vázán a proto je může kdykoli nahradit novým (jiným) rozhodnutím.

Dlužno doplnit že judikatura (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 2123/2008, 1 VSPH 467/2009-A ze dne 24. 9. 2009) dovodila, že odvolání není přípustné nejen proti rozhodnutí, jímž bylo návrhu vyhověno (zde je odvolání již z povahy věci subjektivně nepřípustné), ale též proti rozhodnutí, kterým insolvenční soud

Nahrávám...
Nahrávám...