dnes je 3.7.2022

Input:

Projednání způsobu řešení úpadku schůzí věřitelů

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.3.6.1.1
Projednání způsobu řešení úpadku schůzí věřitelů

Projednání způsobu řešení úpadku schůzí věřitelů

 

Zpráva insolvenčního správce a jeho vyjádření ke způsobu řešení úpadku

V případech, kdy insolvenční soud rozhoduje o způsobu řešení dlužníkova úpadku (v režimu § 149 odst. 1 IZ, viz část 4/6.1) až po schůzi věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku, na níž se věřitelé budou moci k této otázce závazně vyslovit, musí být z tohoto důvodu předmětem jednání schůze věřitelů vždy také zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření k vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč ( § 149 odst. 3 IZ). Tyto body programu schůze věřitelů insolvenční soud vymezí již v oznámení o jejím svolání.

 

Hlasování na schůzi věřitelů

Takto svolaná schůze věřitelů může (avšak nemusí) přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku ( § 150 IZ). Toto usnesení je dle § 151 odst. 1 IZ přijato, jestliže z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze

a) pro ně hlasovala nejméně polovina všech přítomných zajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a současně nejméně polovina všech přítomných nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek, nebo

b) pro ně hlasovalo nejméně 90 % přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek.

Za přítomného se však nepovažuje věřitel, který hlasoval písemně ( § 151 odst. 2 IZ). Z uvedeného plyne, že pro hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku jsou stanoveny jisté odlišnosti od obecné úpravy obsažené v § 49 a násl. IZ, když na rozdíl od § 49 odst. 1 IZ je pro tento případ stanoveno ve dvou variantách speciální hlasovací kvorum (zvlášť zohledňuje zájmy zajištěných věřitelů a zvlášť zájmy věřitelů nezajištěných a ve druhé variantě je toto rozlišení nahrazeno požadavkem maximálního možného konsensu věřitelů), a není povolen korespondenční způsob hlasování dle § 50 IZ. Jinak o hlasovacím právu věřitelů platí § 49 a násl. IZ (viz část. 3/6.1.1).

 

Judikát

1) K tomu, že schůze věřitelů, jež se má konat po rozhodnutí o úpadku a na níž má být rozhodováno o způsobu řešení úpadku hlasováním věřitelů, může být svolána na termín předcházející konání přezkumného jednání, jen zcela výjimečně, a také k režimu hlasování a rozhodování o přiznání hlasovacích práv, viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH 1017/2011-B ze dne 14. 10. 2011 (citace z odůvodnění):

„Jakkoli zákon nevylučuje, aby se schůze věřitelů svolaná v rozhodnutí o úpadku konala ještě před nařízeným přezkumným jednáním, z povahy věci plyne, že má-li být předmětem takové (první) schůze i projednání klíčové otázky dané fáze insolvenčního řízení, jíž je způsob řešení dlužníkova úpadku (včetně rozhodnutí o nevypořádaných návrzích na povolení reorganizace), a má-li rozhodnutí o tom vzejít z usnesení schůzí k tomu přijatých, má se tato schůze konat až po přezkumném jednání. Výjimku z tohoto pravidelného postupu mohou zakládat jen mimořádné okolnosti, které však v daném případě zjevně dány nebyly, ba právě naopak.“

(...)

„Na tyto okolnosti věci je třeba nahlížet v kontextu obecné úpravy hlasovacích práv stanovené v § 49 a násl. IZ. Z té plyne, že hlasovací právo je bez dalšího spojeno jen s pohledávkou, která byla zjištěna. Ohledně popřených pohledávek (obdobně pohledávek vázaných na odkládací podmínku) zákon svěřuje rozhodnutí o hlasovacích právech zásadně schůzi věřitelů ( § 51 odst. 1 a 2 IZ). Její rozhodnutí o přiznání hlasovacího práva i v rozsahu popření pohledávky nemůže insolvenční soud změnit, korigovat může jen její negativní rozhodnutí. Sám rozhodne též, pokud schůze žádné rozhodnutí o hlasovacím právu nepřijme (na žádném se potřebnou většinou neusnese).

Pokud má k hlasování dojít před přezkumným jednáním, kdy ještě nebyla žádná z přihlášených pohledávek zjištěna, není žádný z věřitelů (pro hlasování uskutečněné osobně na schůzi nebo korespondenčně mimo schůzi) vybaven právem hlasu. Udělit mu ho pak může - v režimu § 51 odst. 4 IZ - jen insolvenční soud, a to rozhodnutím, které je oprávněn vydat toliko na návrh dlužníka, insolvenčního správce nebo některého z věřitelů.

Jestliže tedy soud postupuje tak, že schůzi věřitelů, která má přijmout k určité otázce své usnesení, svolá na termín předcházející přezkumnému jednání, vystavuje řízení riziku, že návrh na udělení hlasovacích práv věřitelů nebude podán a k naplnění předmětu jednání schůze tak nedojde. I kdyby však tyto podmínky pro rozhodnutí soudu o hlasovacích právech byly dány, soud se ocitá v situaci, kdy mu není známo stanovisko insolvenčního správce, věřitelů a dlužníka ke všem přihlášeným pohledávkám (a jeho důvody), a kdy tedy soud - na rozdíl od rozhodování o hlasovacích právech dle § 51 odst. 1 IZ, po přezkumu - nebude mít k dispozici úplný relevantní podklad pro posouzení, kterému věřiteli (a v jaké výši) hlasovací právo přiznat a kterému nikoli. Za takové situace je v zásadě vyloučeno jiné rozhodnutí dle § 51 odst. 4 IZ než rozhodnutí, kterým soud rozhodne o všech zkoumaných hlasovacích právech shodně, tedy buď je nepřizná žádnému z přítomných (či korespondenčně hlasujících) věřitelů, nebo je naopak všem ve stejném rozsahu přizná (jak také soud v dané věci na schůzi věřitelů konané dne 18. 7. 2011 nakonec postupoval). V tom případě ovšem výsledek hlasování nikterak neodráží skutečnou sílu hlasů jednotlivých věřitelů, neboť vůbec nevychází z testu jejich pravosti. Takový výsledek hlasování tudíž může být významně ovlivněn hlasy těch věřitelů, kteří by po přezkumném jednání hlasovat nemohli, tedy těch, jejichž pohledávky byly posléze účinně popřeny, právo hlasu (v rozsahu popření) poté - dle § 51 odst. 1 IZ - rozhodnutím schůze věřitelů nezískali a ani soud - posoudiv argumenty a důkazy nabídnuté na podporu pravosti popřené pohledávky a nabídnuté popírajícím k jejich zpochybnění - neshledal dostatečných důvodů, aby zamítavé rozhodnutí věřitelů změnil.

Současně nelze přehlédnout, že při hlasování před přezkumným jednáním jsou věřitelé v situaci, kdy ještě nemohou s dostatečnou mírou pravděpodobnosti (tak, jak by tomu bylo po přezkumu) posoudit, zda a v jakém rozsahu je zjištění jejich pohledávky v daném insolvenčním řízení reálně ohroženo, a zda se tedy výkonem hlasovacích práv spojených s jejich přihlášenou pohledávkou (pro případ, že by byla úspěšně popřena v rozsahu větším než 50 %) nedopustí procesně nepřípustného jednání, které může být postiženo sankcí dle poslední věty § 178 ve spojení s § 180 IZ. Riziko této sankce je tím vyšší, čím závažnější je pro další průběh insolvenčního řízení záležitost, o níž věřitel hlasoval. Z toho hlediska má hlasování týkající se způsobu řešení dlužníkova úpadku význam zcela zásadní. Jde přitom o věc, jež se rozhodným způsobem dotýká práv věřitelů v insolvenčním řízení, neboť předurčuje i vyhlídky na rozsah jejich uspokojení v tomto řízení. Jestliže je rozhodnutí o této věci závislé na výsledku hlasování věřitelů, je z výše uvedeného zřejmé, že bude-li takové hlasování probíhat ještě před přezkumným jednáním, může být projevení stanoviska věřitelů k této otázce neúměrně (a tedy nepřijatelně) zatíženo jejich obavou z procesního postihu, který by s tím pro ně mohl být podle výsledků přezkumu spojen. I z tohoto důvodu pak hlasování může být buď zcela zmařeno, nebo ve svém výsledku nežádoucím způsobem zkresleno.

Přitom, jak již shora zmíněno, je v rámci rozhodování věřitelů a soudu o způsobu řešení dlužníkova úpadku - pro věcné posouzení vhodnosti a uskutečnitelnosti reorganizace namísto konkursu - podstatná (mimo jiné) nejen výše přihlášených pohledávek, ale právě i předpoklad jejich pravosti vycházející ze stavu jejich přezkoumání. Taková úvaha je ovšem před přezkumným jednáním významně ztížena, či spíše vyloučena.

Lze tedy uzavřít, že v daném případě

Nahrávám...
Nahrávám...