dnes je 29.3.2024

Input:

Provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

18.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.5.1.2
Provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

Mgr. Ivana Mlejnková

V části Způsoby oddlužení je vysvětleno, že novelou provedenou zákonem č 31/2019 Sb., která nabyla účinnosti dne 1.6.2019 a která se ovšem (dle svého přechodného ustanovení) použije v insolvenčních řízeních, v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka až od účinnosti této novely, tj. od 1.6.2019, byla - při ponechání oddlužení zpeněžením majetkové podstaty - odstraněna forma oddlužení prováděného výhradně plněním pětiletého splátkového kalendáře (i její fakultativní forma kombinovaná se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části, realizovaná na návrh insolvenčního správce a se souhlasem dlužníka) a je nahrazena nově koncipovanou kombinovanou formou, totiž oddlužením plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

To znamená, že v těch insolvenčních řízeních, v nichž bylo do 31.5.2019 rozhodnuto o řešení úpadku dlužníka a schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, pokračuje se podle tehdejšího znění IZ, tj. dříve schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře se provede podle právní úpravy IZ platné do 31.5.2019.

Režim do 31.5.2019 – archiv III

Výklad k původní formě oddlužení prováděného výhradně plněním splátkového kalendáře v právním režimu do 31.5.2019 - viz archiv III této části.

PRÁVNÍ ÚPRAVA OD 1.6.2019

Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

Základní výklad k podstatě této formy oddlužení je podán v části Způsoby oddlužení ad B).

Z tohoto výkladu plyne, že daná forma oddlužení se provádí [ve smyslu § 398 odst. 3 (a dalších ustanovení) IZ ve znění účinném od 1.6.2019]

1) zpeněžením majetku náležejícího do majetkové podstaty, a to

  • - majetku, který soud uložil dlužníku vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení v rozhodnutí o schválení oddlužení touto formou dle § 406 odst. 2 písm. e) IZ [část Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení ad B)-2)],
  • - případně též majetku sloužícího k zajištění či majetku následně vydaného dlužníkem ke zpeněžení dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ,

2) plněním splátkového kalendáře.

[1] ZPENĚŽENÍ MAJETKU

Podle § 409 odst. 2 první věty IZ (ve znění účinném od 1.6.2019) jestliže insolvenční soud uložil dlužníku v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty vydat ke zpeněžení majetek (označený v rozhodnutí), použije se pro toto oddlužení obdobně ust. § 408 odst. 1 IZ, jež vymezuje základní účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ve vazbě na § 398 odst. 2 IZ. K tomu viz příslušnou část Provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty .

Pro účely tohoto zpeněžení - § 398 odst. 6 věta třetí a čtvrtá IZ - nenáleží do majetkové podstaty majetek, který dlužník nabyl poté, co nastaly účinky schválení oddlužení; ustanovení § 409 odst. 4 IZ týkající se majetku sloužícího k zajištění není dotčeno (viz níže).

Ust. § 409 odst. 3 věta druhá IZ pak výslovně obecně určuje, že do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník získá po nastolení účinků schválení oddlužení z části svých příjmů, jež nepodléhají oddlužení, tedy z příjmů, jež nepodléhají části daného oddlužení prováděné plněním splátkového kalendáře. Jde o příjmy dlužníka zcela nepostižitelné a o část jeho postižitelných příjmů, jež mu zůstává jako nezabavitelná podle § 398 odst. 3 IZ a příslušných ustanovení OSŘ – k tomu viz níže pasáž [2] PLNĚNÍ SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE.

Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takovýto majetek nenáležející do majetkové podstaty (nepodléhající danému oddlužení), po dobu trvání daného oddlužení lze nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a které současně vzniknou poté, co nastanou účinky oddlužení (§ 409 odst. 3 věta třetí IZ). To znamená, že trvá zákaz nařízení, zahájení a provedení výkonu rozhodnutí či exekuce, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty, nastolený od okamžiku účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ, resp. (pokud je o samotné zahájení a nařízení exekuce) od rozhodnutí o úpadku dlužníka (§ 140e IZ, část Účinky rozhodnutí o úpadku), a takový zákaz platí i pro postih majetku dlužníka nenáležejícího do majetkové podstaty, pokud by měl být veden pro pohledávky, které jsou pojaty do daného oddlužení (splátkového kalendáře) nebo které vznikly před nastolením účinků schválení tohoto oddlužení. K tomu lze dodat, že nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce pro vymožení pohledávky vzniklé až po jeho schválení oddlužení zakládá podle § 418 odst. 2 IZ vyvratitelnou právní domněnku, že dlužník po schválení oddlužení vznik takového svého peněžitého závazku splatného déle než 30 dnů zavinil, a taková skutečnost je dle § 418 odst. 1 písm. b) IZ [do 31.5.2019 písm. c)] důvodem pro zrušení schváleného oddlužení (viz část Zrušení schváleného oddlužení).

- dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do podstaty

Podle § 409 odst. 3 věty první IZ (ve znění účinném od 1.6.2019) od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dlužník má dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, a to s následujícími výjimkami:

dlužník nemá dispoziční oprávnění

  • k majetku sloužícímu k zajištění (ten ve smyslu § 409 odst. 4 IZ zůstává připraven k tomu, aby mohl být v případě žádosti zajištěného věřitele - k uspokojení jeho zjištěné zajištěné pohledávky - zpeněžen insolvenčním správcem, a proto právě tento správce /namísto dlužníka/ má k tomuto majetku dispoziční oprávnění; viz níže podaný výklad pod heslem "Majetek sloužící k zajištění"),

  • k majetku, který byl postižen v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce,

  • k majetku, který insolvenční soud uložil dlužníku vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení dle § 398 odst. 3 a § 406 odst. 2 písm. e) IZ (ať již jde o majetek postižený v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce, nebo nikoli).

Majetek náležející vydat ke zpeněžení

Z výše uvedeného vyplývá, že majetkem, který insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení uloží dlužníku vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení dle § 398 odst. 3 IZ [§ 406 odst. 3 písm. e) IZ], může být jen majetek

  • - náležející v době rozhodnutí o schválení tohoto oddlužení do majetkové podstaty dlužníka [viz § 409 odst. 2 IZ (odkazující na použití § 408 odst. 1 a potažmo § 398 odst. 2) a § 398 odst. 6 třetí věta IZ],
  • - nesloužící k zajištění, tedy majetek, který není předmětem zajištění ve prospěch zajištěných věřitelů [§ 2 písm. g) IZ] a ke kterému by tak dlužník jinak měl zachováno dispoziční oprávnění ve smyslu § 409 odst. 3 věty první před středníkem IZ (srovnej § 398 odst. 6 věta čtvrtá IZ]; k majetku sloužícímu k zajištění (jak zmíněno shora) má dispoziční oprávnění bez dalšího insolvenční správce a dlužník jej tak nemůže vydat [viz též důvodovou zprávu příslušné novely (zákona č. 31/2019 Sb.) a níže uvedený judikát Vrchního soudu v Praze ze dne 27.3.2020],

na který přitom nedopadá žádná z dvou níže uvedených výjimek stanovených v § 398 odst. 6 IZ, při kterých dlužník takový majetek není povinen vydat ke zpeněžení.

Zdůrazňujeme přitom, že povinností dlužníka "vydat majetek" dle § 398 odst. 3 IZ, kterou mu soud dle § 406 odst. 3 písm. e) IZuložil v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, je třeba rozumět toliko vymezení majetku náležejícího do majetkové podstaty určeného ke zpeněžení v rámci daného způsobu oddlužení, ke kterému za tím účelem přechází na insolvenčního správce dispoziční oprávnění podle § 409 odst. 3 IZ; nejedná se tu tedy o povinnost k fyzickému "vydání majetku" v klasickém civilistickém pojetí.

K závěru, že komentovaná úprava§ 398 odst. 3 a 6 IZ [ve spojení s § 406 odst. 3 písm. e) IZ], se netýká majetku sloužícího k zajištění viz např. také usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPL 56 INS 14991/2019, 2 VSPH 153/2020-B-14, ze dne 27.3.2020 (citace z odůvodnění):

"V rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty může podléhat zpeněžení jen majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka v době rozhodnutí o schválení tohoto oddlužení, do nastolení účinků tohoto rozhodnutí [viz § 409 odst. 2 IZ (odkazující na použití § 408 odst. 1 a potažmo § 398 odst. 2) a § 398 odst. 6 třetí věta IZ]. To s tím, že majetek sloužící k zajištění, tedy majetek, který je předmětem zajištění ve prospěch zajištěných věřitelů [§ 2 písm. g) IZ], zůstává ve smyslu § 409 odst. 4 IZ připraven k tomu, aby mohl být v případě žádosti zajištěného věřitele - k uspokojení jeho zjištěné zajištěné pohledávky - zpeněžen insolvenčním správcem, a proto právě insolvenční správce (namísto dlužníka) má k tomuto majetku po schválení oddlužení dispoziční oprávnění (viz § 409 odst. 3 věta první za středníkem IZ; srov. též § 398 odst. 6 poslední věta IZ). Naproti tomu majetek nesloužící k zajištění (který nebyl postižen v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce) může být zpeněžen (za účelem uspokojení nezajištěných věřitelů), jen pokud insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení podle § 398 odst. 3 a § 406 odst. 3 písm. e) IZ dlužníku uloží, aby tento majetek ke zpeněžení vydal, a to insolvenčnímu správci, jenž pak toto zpeněžení (za užití § 408 odst. 1 a potažmo § 398 odst. 2 IZ) provede a na nějž proto současně přechází k danému majetku dispoziční oprávnění, kterého tak dlužník pozbývá (§ 409 odst. 3 věta první za středníkem IZ).

Jinak řečeno, majetek nesloužící k zajištění lze při uvedeném způsobu oddlužení zpeněžit, jen pokud insolvenční soud při schválení tohoto oddlužení uložil dlužníku povinnost vydat jej insolvenčnímu správci ke zpeněžení, čímž zbavil dlužníka dispozičného oprávnění k danému majetku a přenesl je na správce, zatímco ohledně majetku sloužícího k zajištění takové rozhodnutí nepadá v úvahu, neboť bez dalšího – ze zákona - má dispoziční oprávnění k tomuto majetku insolvenční správce a tím je mu ze strany dlužníka do jeho dispozice právně vydán. K tomu viz též důvodovou zprávu příslušné novely IZ účinné od 1.6.2019 (zákona č.  31/2019 Sb. ): "Právní úprava omezení rozsahu zpeněžování majetkové podstaty v oddlužení nedopadá na zajištěné věřitele. Majetek, který slouží k zajištění, bude i nadále zpeněžován insolvenčním správcem (pokud bude k jeho zpeněžení v konkrétním řízení přikročeno) nezávisle na způsobu oddlužení (srov. ust. § 409 odst. 3, které upravuje dispoziční oprávnění insolvenčního správce). Výjimka ve vztahu k obydlí konstruovaná v § 398 odst. 6 se totiž týká jen majetku, který je dlužník povinen vydat ke zpeněžení podle odstavce 3. Povinnost podle § 398 odst. 3 však na obydlí, které slouží k zajištění, vůbec nedopadá (neboť dispoziční oprávnění k němu má insolvenční správce, a dlužník je tak nemůže vydat), dopadat na ně tedy nemůže ani výjimka z této povinnosti“.

Lze tedy shrnout, že majetkem, který insolvenční soud podle § 398 odst. 3 IZv rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty uloží dlužníku vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení [§ 406 odst. 3 písm. e) IZ], může být jen majetek náležející v té době do majetkové podstaty dlužníka, který neslouží k zajištění a na který současně nedopadá výjimka podle § 398 odst. 6 věty první nebo druhé IZ."

Dlužno dodat, že pro závěr o tom, že ve smyslu § 398 odst. 3 IZjde o majetek náležející do majetkové podstaty, není podstatný případný nedořešený "spor" o důvodnost jeho soupisu do majetkové podstaty, pokud tento soupis trvá, ať již jde o žalobu třetí osoby na vyloučení předmětného majetku se soupisu majetkové podstaty podanou dle § 225 IZči o dlužníkův návrh na vynětí tohoto majetku z majetkové podstaty podaný dle § 226 IZ (jehož důvodem může být jen to, jeho soupis je vyloučen ve smyslu § 207 či § 208 IZ), o nichž dosud nebylo příslušným k tomu určeným postupem pravomocně rozhodnuto. Taková okolnost má v dané souvislosti význam (jen) potud, že po dobu řízení o vylučovací žalobě (od podání žaloby do pravomocného skončení takového exindačního řízení), a stejně tak od podání dlužníkova návrhu na vynětí do rozhodnutí o něm (§ 226 odst. 5 věta druhá IZ), insolvenční správce podle § 225 odst. 4 IZ (s výjimkou situací uvedených v tomto ustanovení) nesmí předmětný majetek určený k vydání (postihu) zpeněžit ani s ním jinak nakládat; takové oprávnění se mu navrátí (srov. § 225 odst. 5 IZ) až v případě neúspěchu vylučovací žaloby či neúspěchu dlužníkova návrhu na vynětí. K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSLB 76 INS 28131/2019, 2 VSPH 988/2020-B-12 ze dne 6.10.2020 (pokud jde o neprojednanou excindační žalobu) a jeho usnesení č.j. KSLB 57 INS 3932/2020, 2 VSPH 1014/2020-B-11 ze dne 30.10.2020 a usnesení č.j. MSPH 60 INS 5165/2020, 2 VSPH 1362/2020-B-13 ze dne 7.1.2021 (pokud jde o návrh dlužníka na vynětí majetku z majetkové podstaty).

Výjimky

Podle § 398 odst. 6 IZ (ve znění účinném od 1.6.2019) dlužník není povinen vydat ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty nesloužící k zajištění, jestliže

  1. ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že by se jeho zpeněžením nedosáhlo uspokojení (nezajištěných) věřitelů, nebo
  2. jde o obydlí dlužníka a jeho hodnota podle zprávy pro oddlužení nepřesahuje hodnotu určenou podle zvláštního prováděcího předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti.

ad a) nevýtěžný majetek

Majetek náležející do majetkové podstaty je insolvenční správce povinen zapsat do soupisu majetkové podstaty samostatnými položkami a opatřit oceněním dle § 219 IZ (část Soupis majetkové podstaty). Tento soupis majetkové podstaty pak doprovází správcovu zprávu pro oddlužení (jestliže je předkládána), ve které současně dle 398a odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1.6.2019) stručně odůvodní ocenění jednotlivých sepsaných majetkových položek (viz část Zpráva pro oddlužení, zpráva o přezkumu, rozhodnutí o subjektivní ne/přípustnosti oddlužení ). Jestliže z tohoto ocenění vyplyne, že reálná hodnota sepsaného majetku nesloužícího k zajištění – jeho očekávatelná výtěžnost – je natolik nízká, že jeho zpeněžením by ve výsledku nebylo dosaženo výtěžku, který by při zapravení přednostních nároků za podstatou - správcovy odměny a jeho hotových výdajů či dalších nákladů spojených se správou, udržováním a zpeněžením tohoto majetku - umožnil jakékoli uspokojení nezajištěných věřitelů, či jen nepatrné, insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení dlužníku neuloží, aby tento majetek vydal správci ke zpeněžení (§ 398 odst. 6 první věta IZ).

K tomuto tématu viz judkatorní závěry Vrchního soudu v Praze shrnuté např. v jeho usnesení č.j. MSPH 60 INS 5165/2020, 2 VSPH 1362/2020-B-13 ze dne 7.1.2021 (citace z odůvodnění – užitým pojmem "vyhláška" rozuměj OdmV):

"Ustanovení § 398 odst. 6 IZ představuje výjimku z obecné povinnosti dlužníka vydat majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení podle § 398 odst. 3 IZ. To znamená, že dlužníkovi nelze uložit povinnost vydat nepatrný majetek, jehož zpeněžením by se nedosáhlo uspokojení (nezajištěných) věřitelů, přičemž kvantitativním vodítkem bude hodnota dlužníkova majetku stanovená ve zprávě pro oddlužení, z níž lze usuzovat na předpokládanou výši výtěžku zpeněžení a kterou bude třeba poměřovat s minimální výší odměny insolvenčního správce stanovené podle § 3 odst. 4 části věty první před středníkem vyhlášky (minimální výše odměny činí 20 000 Kč bez DPH, jestliže nebylo dosaženo výtěžku nižšího než 20 000 Kč). Pokud by totiž insolvenční soud uložil dlužníkovi povinnost vydat ke zpeněžení i nepatrný majetek, nastala by nežádoucí situace, že by po jeho zpeněžení a   odečtení hotových výdajů insolvenčního správce připadl celý výtěžek zpeněžení jen insolvenčnímu správci a věřitelům by se z toho nedostalo ničeho, přičemž nelze vyloučit ani to, že by část nákladů spojených se zpeněžením nepatrného majetku mohla zůstat neuhrazena. Zpeněžení nepatrného majetku v hodnotě nedosahující ani minimální odměny insolvenčního správce ve výši 20 000 Kč (s event. připočtením 21 % DPH pak v celkové výši 24 200 Kč) je   pro věřitele neefektivní, neboť z jeho výtěžku ničeho neobdrží, a je v rozporu se samotným účelem insolvenčního řízení. Lze tedy uzavřít, že dlužníkovi lze uložit povinnost podle § 406 odst. 3 písm. e) IZ vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty jen tehdy, je-li jeho celková hodnota stanovená ve zprávě pro oddlužení (§ 398a odst. 2 IZ) vyšší než minimální  odměna insolvenčního správce určená podle § 3 odst. 4 části věty první před středníkem vyhlášky (s event. zvýšením o DPH podle § 38 odst. 1 IZ). Jinak řečeno, dlužníkovi nelze uložit povinnost podle § 406 odst. 3 písm. e) IZ vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty, vyjde-li najevo, že jeho celková hodnota stanovená ve zprávě pro oddlužení (§ 398a odst. 2 IZ) je nižší než minimální výše odměny insolvenčního správce určená podle § 3 odst. 4 části věty první před středníkem vyhlášky (s event. zvýšením o DPH podle § 38 odst. 1 IZ). Ke stejným závěrům dospěl Vrchní soud v Praze již ve svém usnesení ze dne 4. 2. 2020, č. j. KSPH 65 INS 10960/2019, 4 VSPH 32/2020-B-4, nebo ze dne 16. 1. 2020, č. j. KSUL 71 INS 8434/2019, 3 VSPH 1604/2019-B-13."

ad b) chráněné obydlí

Dlužník zásadně – s níže uvedenou výjimkou - není povinen vydat ke zpeněžení svoje obydlí náležející do majetkové podstaty, jak stanoví § 398 odst. 6 druhá věta IZ. Toto ustanovení blíže nedefinuje předmětné chráněné "obydlí" dlužníka, nicméně z povahy věci (vzhledem k výše uvedenému) je zřejmé, že se tu jedná – nutně musí jednat - o nemovitost (byt nebo dům, popř. s příslušným pozemkem) ve vlastnictví dlužníka (náležející ke dni schválení oddlužení do majetkové podstaty), kterou dlužník užívá ke svému bydlení (skutečně tu bydlí) a která přitom není předmětem zajištění.

Důvodová zpráva příslušné novely účinné od 1.6.2019 (zákona č. 31/2019 Sb.) k tomu uvádí: "Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty zásadně vylučuje možnost nezajištěných věřitelů uspokojovat se ze zpeněžení obydlí dlužníka (ust. § 398 odst. 6 věta druhá). Zájem věřitelů na co možná nejvyšším uspokojení pohledávek je zde vyvážen zájmem dlužníka i společnosti na navrácení dlužníka do běžných socioekonomických vztahů. Důsledek takové úvahy ústí v záměr zachovat dlužníkovi během oddlužení určité materiální zázemí - buď přijde dlužník o své obydlí a bude nucen obstarat si náhradní obydlí, anebo dojde k dlouhodobému postihování příjmů. Dispozice vlastní nemovitostí (obydlím) snižuje fixní měsíční náklady na udržení minimální životní úrovně, přičemž příjmy dlužníka nad tyto náklady mohou být distribuovány mezi nezajištěné věřitele".

- nadlimitní obydlí

Tato ochrana obydlí dlužníka však není absolutní. Výjimkou z uvedeného pravidla zakazujícího zpeněžení dlužníkova obydlí je případ, kdy hodnota tohoto obydlí přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. Oním příslušným prováděcím právním přepisem je nařízení vlády č. 189/2019 Sb., určující způsob určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení. Limitní hodnotu určenou podle uvedeného nařízení vlády a hodnotu obydlí dlužníka dle jeho ocenění provedeného dle § 219 IZuvede insolvenční správce ve zprávě pro oddlužení k porovnání, zda oceněná hodnota obydlí nepřesahuje limitní hodnotu určenou dle nařízení, a zda tedy insolvenční soud má uložit dlužníku povinnost vydat je ke zpeněžení.

Nutno dodat, že způsob určení hodnoty obydlí předepsaný v nařízení vlády č. 189/2019 Sb. je značně komplikovaný (ministerstvo spravedlnosti počítá do budoucna se zveřejněním příslušného kalkulátoru) a že tento prováděcí předpis současně jde poněkud nad rámec zákonného zmocnění, když v § 1 a 2dále sám definuje, co má být považováno za chráněné obydlí dlužníka ve smyslu § 398 odst. 6 IZ, a činí tak navíc zčásti i problematickým způsobem potud, že za takové "obydlí " označuje i "družstevní podíl v bytovém družstvu".

Definice obydlí dle nařízení vlády:

§ 1

odst. 1: Jako obydlí dlužníka v insolvenčním řízení, které není povinen vydat ke zpeněžení při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, může sloužit

a) každá věc užívaná k zajištění bytových potřeb dlužníka a jeho rodiny, zejména dům, jednotka nebo družstevní podíl v bytovém družstvu, nebo

b) část věci užívaná k témuž účelu, jestliže je bytem.

odst. 2: Hodnota dlužníkova obydlí se určí jako výtěžek zpeněžení obydlí, jehož dosažení je výsledkem zpeněžení věci, která slouží jako dlužníkovo obydlí, a tento výsledek insolvenční správce očekává.

odst. 3: Platí, že obydlí se nachází v místě dlužníkova bydliště, v němž se převážně zdržuje.

§ 2

odst. 1: Jestliže je stavba, která plní účel obydlí, součástí pozemku nebo práva stavby, považuje se za obydlí tato stavba.

odst. 2 Za součást obydlí se považuje také pozemek nezbytný k řádnému užívání obydlí a tvořící s ním funkční celek; takovým pozemkem může být zejména pozemek, na němž se obydlí nachází, pozemek zajišťující přístup k obydlí a související společně užívaný pozemek, zpravidla pod společným oplocením.

V praxi však nejspíše nebude nutné řešit otázku chráněného obydlí příliš často, neboť nemovitosti dlužníků procházejících insolvenčním řízením (oddlužením) jsou povětšinou předmětem zajištění a úprava chráněného obydlí se – jak již řečeno – týká jen majetku nesloužícího k zajištění. To ostatně výslovně uvádí i důvodová zpráva příslušné novely (zákona č. 31/2019 Sb.): "Právní úprava omezení rozsahu zpeněžování majetkové podstaty v oddlužení nedopadá na zajištěné věřitele. Majetek, který slouží k zajištění, bude i nadále zpeněžován insolvenčním správcem (pokud bude k jeho zpeněžení v konkrétním řízení přikročeno) nezávisle na způsobu oddlužení (srov. ust. § 409 odst. 3, které upravuje dispoziční oprávnění insolvenčního správce). Výjimka ve vztahu k obydlí konstruovaná v § 398 odst. 6 se totiž týká jen majetku, který je dlužník povinen vydat ke zpeněžení podle odstavce 3. Povinnost podle § 398 odst. 3 však na obydlí, které slouží k zajištění, vůbec nedopadá (neboť dispoziční oprávnění k němu má insolvenční správce, a dlužník je tak nemůže vydat), dopadat na ně tedy nemůže ani výjimka z této povinnosti". K tomu viz výklad podaný shora v této pasáži "Majetek náležející vydat ke zpeněžení" a tam citované závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPL 56 INS 14991/2019, 2 VSPH 153/2020-B-14, ze dne 27.3.2020.

- judikatura

  • Družstevní podíl v bytovém družstvu

Výkladem pojmu obydlí užitým v § 398 odst. 6 větě druhé IZ  se   zabýval Vrchní   soud   v    Praze např. v usnesení č. j. KSHK 35 INS 9712/2019,  4 VSPH 271/2020-B-19 ze dne 16. 4. 2020, v němž dovodil, že záměrem zákonodárce vvyjádřeným v § 398 odst. 6 IZ (ve znění účinném od 1.6.2019) bylo chránit dlužníka před zpeněžením jeho obydlí představované nejenom domem a bytem, ale též družstevním podílem spojeným s právem nájmu k družstevnímu bytu užívanému dlužníkem. Proto uzavřel, že dlužník není povinen vydat ke zpeněžení podle § 398 odst. 3 IZtaké svůj družstevní podíl v bytovém družstvu, je-li s ním spojeno právo nájmu družstevního bytu a dlužník tento byt užívá k zajištění svých bytových potřeb a své rodiny, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že hodnota družstevního podílu přesahuje hodnotu bytu určenou podle výše uvedeného nařízení násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti.

  • Spoluvlastnický podíl k domu či bytu

Dále Vrchní soud v Praze v usnesení č.j. KSCB 44 INS 22106/2019, 2 VSPH 755/2020-B-22 ze dne 7.8.2020 dospěl k závěru, že dlužník není povinen vydat ke zpeněžení podle § 398 odst. 3 IZtaké svůj spoluvlastnický podíl k domu či bytu, který neslouží k zajištění, je-li s ním spojeno právo užívání domu či bytu a dlužník tento dům či byt užívá k zajištění svých bytových potřeb a své rodiny, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že hodnota spoluvlastnického podílu přesahuje hodnotu bytu či domu určenou podle nařízení násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti.

K tomu Vrchní soud v Praze v uvedeném usnesení – při závěru, že zkoumaný spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 k nemovitostem neslouží k zajištění (nejde o majetek, který je předmětem zajištění ve prospěch zajištěných věřitelů) a že dlužnice jako  podílový spoluvlastník nemovitostí (domu) se svými syny (dalšími spoluvlastníky domu) užívá v domě byt o velikosti 2 + 1 – dále uvedl (citace z odůvodnění):

"Pro účely stanovení hodnoty obydlí dlužnice je určující obvyklá hodnota "spoluvlastnického podílu o velikosti 1/3 k nemovitostem", nikoli obvyklá hodnota "1/3 nemovitostí", když prodejní (tržní) cena spoluvlastnického podílu o velikosti 1/3 k nemovitostem je vskutku jiná (zpravidla nižší) než cena 1/3 nemovitostí. Jinými slovy, je třeba odlišovat z hlediska ocenění věci situaci, kdy je předmětem věc celá, od situace, kdy se je předmětem spoluvlastnický podíl, neboť na určení obvyklé ceny nepochybně může mít vliv, zda se nabyvatel stává vlastníkem celé věci a není dotčen ve výkonu vlastnických práv jinou osobou, oproti případům, kdy nabývá pouze spoluvlastnický podíl a vstupuje do spoluvlastnického vztahu. Nejde totiž o stejnou situaci, prodávají-li dva spoluvlastníci nezávisle na sobě podíly (byť v součtu 100 %), a prodává-li se věc celá; cena celé věci bude - obecně nahlíženo vyšší - než součet cen těchto podílů. Srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 976/2011.

Ještě jinak vyjádřeno, obvyklá cena nemovité věci, která má být předmětem prodeje, jako celku může být v daném čase a místě rozdílná oproti matematicky vypočítané ceně prodávaného (draženého) ideálního podílu na ní, neboť je nutné zohlednit, že spoluvlastnictví na nemovité věci ji omezuje v jejím nakládání. Proto nelze cenu podílu určit pouze výše uvedeným matematickým výpočtem z již dříve (znalecky) určené ceny celé nemovité věci. Uvedených faktorů "prodejnosti" nemovité věci jako celku a podílu na ní může být v praxi mnoho, a určení výsledné ceny musí být předmětem odborného posouzení, k čemuž slouží právě institut znaleckého ocenění. Srovnej např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 666/2018, uveřejněného pod číslem 73/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Tuto skutečnost tedy je (bylo) nutno zohlednit i při znaleckém zjišťování obvyklé ceny spoluvlastnického podílu o velikosti 1/3 k nemovitostem, což se v daném případě nestalo, když znalec ve znaleckém posudku stanovil (jen) obvyklou hodnotu nemovitostí ve výši 1 915 900 Kč a obvyklou hodnotu 1/3 nemovitostí ve výši 638 533 Kč (1 915 900 Kč/3)."

Účinky dopadající na postižený majetek

Ve smyslu odkazu na ust. § 408 odst. 1 IZ (409 odst. 2) ohledně majetku, který insolvenčí soud v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty uložil dlužníku vydat ke zpeněžení a kterému tím insolvenční správce získal dispoziční oprávění namísto dlužníka (viz § 409 odst. 3 věta prvá IZ a výklad shora), se uplatní obdobně ustanovení IZ o účincích prohlášení konkursu, tj. na tento majetek dopadají účinky spojené jinak s prohlášením konkursu, včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela (části Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manželů a Vypořádání společného jmění manželů v konkursu).

Jestliže však jde o oddlužení povolené na základě společného návrhu manželů podaného podle § 394a IZ, pak podle věty druhé § 408 odst. 1 IZod okamžiku, kdy nastaly účinky schválení oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, se (ve smyslu fikce stanovené v § 394a odst. 2 IZ) všechen majetek těchto manželů považuje za majetek ve společném jmění manželů, přičemž toto jejich společné jmění manželů nezaniká (a tudíž se nevypořádává). K tomu viz výklad v části Společné oddlužení manželů, kde jsou vyložena i další specifika společného oddlužení manželů.

Zpeněžení postiženého majetku

Majetek, který insolvenční soud uložil dlužníku vydat ke zpeněžení, insolvenční správce zpeněžípostupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (§ 398 odst. 3 IZ) a toto zpeněžení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu - viz části Způsoby zpeněžení majetkové podstaty, Zpeněžení veřejnou dražbou či dražbou provedenou soudním exekutorem , Zpeněžení prodejem podle ustanovení OSŘ o výkonu rozhodnutí, Zpeněžení prodejem mimo dražbu, Prodej dlužníkova podniku jedinou smlouvou , Uplatnění a vymáhání dlužníkových pohledávek , Zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty.

Dovozujeme, že uvedené platí také ohledně případného majetku vydaného dlužníkem ke zpeněžení dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ– viz níže pasáž ad [2] pod heslem "Plnění z mimořádných příjmů, majetkových hodnot".

Podle ust. § 398 odst. 8 IZ [doplněného s účinností od 1.6.2019 (novelou provedenou zákonem č. 31/2019 Sb.) pro ta insolvenční řízení, v nichž bylo rozhodnuto o úpadku až po účinnosti této novely] nerozhodne-li schůze věřitelů jinak, v oddlužení lze postupovat s odchylkymi stanovenými pro případ nepatrného konkursu v § 315 odst. 1 IZ(viz část Nepatrný konkurs).

Majetek sloužící k zajištění

Zajištěnými věřiteli jsou přihlášení věřitelé s pohledávkami zajištěnými majetkem náležejícím do majetkové podstaty některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ (části Vymezení některých základních pojmů insolvenčního zákona a Zajištěné pohledávky).

Dlužno dodat, že pokud přihlášenému věřiteli v insolvenčním řízení byla zjištěna jeho pohledávka s uplatněným právem na uspokojení ze zajištění, pak tato pohledávka nemůže být v oddlužení uspokojována jako nezajištěná, ani kdyby věřitel právo na uspokojení ze zajištění dodatečně vzal zpět. Jinak řečeno, rozhodným okamžikem pro určení, zda se přihlášený věřitel v rámci daného oddlužení uspokojuje jako zajištěný věřitel, je okamžik zjištění jeho pohledávky. Poté již zajištěný věřitel nemůže vzít zpět právo na uspokojení pohledávky ze zajištění s tím účinkem, že bude v oddlužení uspokojován jako nezajištěný věřitel. K uvedenému viz výklad a judikatura v závěru části Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti pod heslem "Dodatečné vzdání se zjištěného práva na uspokojení ze zajištění".

- podmínky zpeněžení majetku sloužícího k zajištění

Podle § 409 odst. 4 IZ (do 31.5.2019 odst. 3) majetek sloužící k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, který ke dni nastolení účinků rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty náleží do majetkové podstaty, insolvenční správce po schválení tohoto oddlužení zpeněží, jen pokud

  • byla zjištěna pravost, výše a pořadí pohledávky zajištěné tímto majetkem (to platí, i pokud jde o pohledávku vůči jiné osobě než dlužníkovi, která je zajištěna majetkem náležejícím do majetkové podstaty, tj. pokud je dlužník jen dlužníkem zástavním, nikoli osobním – věta druhá § 166 IZ),

  • zajištěný věřitel o zpeněžení daného předmětu zajištění po schválení oddlužení (než došlo k jeho splnění) požádal.

Je zřejmé, že v daném místě a čase může být pro zajištěného věřitele zpeněžení zajištění i ekonomicky nevýhodné, a tedy není-li to v jeho zájmu (což záleží na jeho úvaze), není nutné mu zpeněžení zajištění vnucovat; nedojde-li k tomuto zpeněžení, zajištěnému věřiteli (i po přiznání osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek) zůstává zachována možnost upokojení jeho pohledávky ze zajištění – viz níže.

Znovu zdůrazňujeme, že výše uvedené výjimky ze zpeněžování majetkové podstaty včetně úpravy chráněného obydlí zakotvené pro oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty v § 398 odst. 6 IZ nedopadají na majetek sloužící k zajištění, tj. po schválení daného oddlužení má k tomuto majetku dispoziční oprávnění - bez dalšího - insolvenční správce a za splnění výše uvedených podmínek stanovených v § 409 odst. 3 IZ – jen tehdy - jej zpeněží (bez ohledu na hodnotu tohoto majetku).

- zvláštní režim v případě majetku zajištěného v trestním řízení

Specifické podmínky, za nichž lze zpeněžit majetek sloužící k zajištění, se uplatní v případě, že jde o majetek dlužníka, k němuž bylo v trestním řízení dlužníka podle § 47 TrŘ zřízeno zajištění nároků poškozených na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem, nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem. Tyto osoby (poškození) tvoří zvláštní skupinu zajištěných věřitelů, pro které platí určité odchylky od obecné úpravy i co do podmínek jejich uspokojení. K tomu viz podrobný výklad viz Postavení obětí trestných činů v insolvenčním řízení.

- způsob zpeněžení a vydání výtěžku

Za shora uvedených podmínek insolvenční správce provede zpeněžení majetku sloužícího k zajištění jako při konkursu, i při respektování pokynů zajištěného věřitele (viz § 293 IZ a část Způsoby zpeněžení majetkové podstaty). Zpeněžením předmětu zajištění bez dalšího zanikají zajišťovací práva spojená s tímto majetkem - § 167 odst. 4 IZ.

Výtěžek je pak v příslušné výši vydán zajištěnému věřiteli obdobně jako v konkursu postupem dle § 298 IZ, tj. se souhlasem insolvenčního soudu na základě návrhu insolvenčního správce, v němž vyúčtuje zákonem předpokládané související výdaje, jdoucí na vrub zajištěného věřitele, včetně svojí odměny dle § 1 odst. 1 a 2 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. d) OdmV (ve znění účinném od 1.6.2019) – k tomu viz výklad viz Uspokojování pohledávek zajištěných věřitelů.

K vydání výtěžku zajištěnému věřiteli v rámci splátkového kalendáře - od 1.6.2019 plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty - viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 35 INS 4996/2015, 2 VSPH 80/2018-B ze dne 27.6.2018 zařazené v odkazované části.

- uspokojení zajištěné pohledávky pouze ze zpeněžení zajištění

Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty se podle § 398 odst. 4 poslední věty IZ (do 31.5.2019 odst. 3) zajištění věřitelé uspokojují jen z výtěžku zpeněžení zajištění. To znamená, že případný zbytek pohledávky zajištěného věřitele neuspokojený vydáním výtěžku ze zpeněžení zajištění tu nelze uspokojovat z ostatního majetku podstaty.

- hyperocha

Jestliže po zpeněžení majetku sloužícího k zajištění a po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele (vydáním příslušné části výtěžku postupem dle § 298 IZ) pozůstává přebytek výtěžku z tohoto zpeněžení, tato hyperocha se v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty použije k uspokojení nezajištěných věřitelů, a to bez dalšího, tedy aniž by s tím musel dlužník souhlasit anebo mu taková povinnost byla soudem zvlášť ukládána (k tomu srovnej závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPL 56 INS 14991/2019, 2 VSPH 153/2020-B-14, ze dne 27.3.2020 či jeho usnesení č.j. KSPL 29 INS 16095/2019, 2 VSPH 1461/2020-B-44 ze dne 15.12.2020).

Jinak tomu bylo při oddlužení prováděném výhradně plněním splátkového kalendáře v právním režimu do 31.5.2019, ve kterém – jelikož bylo založeno na uspokojování nezajištěných věřitelů pouze z dlužníkových budoucích příjmů - případnou hyperochu pozůstávající ze zpeněženého předmětu zajištění náleželo vrátit dlužníku (vydat do jeho volné dispozice), tedy k uspokojení nezajištěných věřitelů ji nebylo možno nikterak použít, ledaže by dlužník s takovým jejím použitím výslovně souhlasil (a pak ji mohl insolvenční správce rozdělit mezi nezajištěné věřitele v rámci splátkového kalendáře mimořádnou splátkou). K tomu výklad s judikaturou – viz archiv III této části.

V dané souvislosti poznamenáváme, že také při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se případná hyperocha použije k uspokojení nezajištěných věřitelů, a jestliže v takovém oddlužení předpokládaná výtěžnost majetku sloužícího k zajištění (při porovnání s náklady takového zpeněžení a výši pohledávky zajištěného věřitele) slibuje hyperochu, zajištěný věřitel nemůže zabránit zpeněžení tohoto majetku a tedy tomu, že z hyperochy budou uspokojováni nezajištění věřitelé (viz § 408 odst. 3 a část Provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ). Naproti tomu při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty – jak vysvětleno shora – je vždy na zajištěném věřiteli, zda o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění (třeba až po schválení oddlužení) požádá a zda tedy bude i případné hyperochy, z níž by mohli nezajištění věřitelé těžit. Odtud (totiž z hlediska jistoty zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, jestliže skýtá hyperochu) pak může plynout případný důvod, pro který by nezajištění věřitelé mohli pro sebe považovat za výhodnější oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty a pro který by při rozhodování (hlasování) o způsobu oddlužení mohli tuto formu oddlužení preferovat (část Přijetí způsobu oddlužení).

Dodáváme, že tak jak se i v případě oddlužení prováděného plněním splátkového se zpeněžením majetkové podstaty použije případná hyperocha (přebytek výtěžku nespotřebovaného k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele) použije k uspokojení nezajištěných věřitelů, náleží insolvenčnímu správci z této části výtěžku v rozsahu hyperochy příslušná odměna za zpeněžení; dosáhl-li správce daného výtěžku zpeněžením provedeným některým ze způsobů uvedených v § 286 odst. 1 IZ, náleží mu z hyperochy odměna dle § 3 odst. 2 písm. b) OdmV – k tomu viz výklad v části Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce pasáž ad B) Odměna za zpeněžení a připojený shora zmíněný judikát Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2020.

- zachování nerealizovaného práva na uspokojení ze zajištění

Jestliže majetek sloužící k zajištění nebyl v oddlužení zpeněžen (zajištěný věřitel o jeho zpeněžení nepožádal, popř. se takové vyžádané zpeněžení nepodařilo insolvenčnímu správci do okamžiku splnění oddlužení realizovat), zůstává zajištěnému věřiteli zachováno právo domáhat se (mimo rámec insolvenčního řízení) uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku (§ 414 odst. 4 IZ, ve znění účinném od 1.6.2019). K tomu viz závěr části Osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů.

Postup po dokončení zpeněžení

Podle § 409 odst. 2 věty druhé IZ (ve znění účinném od 1.6.2019) po zpeněžení majetku podléhajícího schválenému oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, tedy

  • - majetku nesloužícího k zajištění, který insolvenční soud uložil dlužníku vydat ke zpeněžení ve smyslu § 398 odst. 3 IZ v rozhodnutí o schválení tohoto oddlužení [§ 406 odst. 3 písm. e) IZ],
  • - popř. též majetku sloužícího k zajištění (jehož zpeněžení si zajištěný věřitel za pdmínek stanovených v § 409 odst. 4 IZ vyžádal) či majetku následně vydaného dlužníkem ke zpeněžení dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ /viz níže pasáž ad [2] pod heslem "Plnění z mimořádných příjmů, majetkových hodnot" ,

insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu zprávu o stavu insolvenčního řízení, pro niž se použije přiměřeně ustanovení o konečné zprávě v konkursu a poté se postupuje obdobně podle ustanovení o rozvrhu v konkursu.

To znamená, že po dokončení zpeněžení uvedeného majetku o tom (tedy o provedení této části oddlužení) insolvenční správce - za přiměřeného užití konkursní úpravy obsažené v § 302 až 304 IZ (části Náležitosti konečné zprávy a vyúčtování a část Projednání konečné zprávy a vyúčtování) - sestaví a insolvenčnímu soudu předloží k projednání příslušnou kvazi "konečnou zprávu" s vyúčtováním svojí odměny a výdajů za tuto část oddlužení, tedy odměny dle § 3 odst. 2 písm. b) nebo c), či /též/ písm. d) OdmV (ve znění účinném od 1.6.2019), a odměny z počtu přezkoumaných přihlášek (25 % její výše) podle § 2a OdmV ve spojení s § 38 odst. 1 IZ, jakož i náhrady hotových výdajů dle § 7 odst. 1 až 3 OdmV [viz část Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce pasáž II.)], pokud některý z těchto dílčích nároků nebyl správcem již předtím vyúčtován a soudem mu pravomocně přiznán, což pak ve zprávě uvede. Po právní moci usnesení o schválení zprávy insolvenční soud na základě správcova návrhu vydá podle § 306 a 307 IZ IZ - při zohlednění míry dosavadního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rámci splátkového kalendáře – rozvrhové usnesení (část Uspokojování pohledávek rozvrhem).

Dodáváme, že i v oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty se ve smyslu výše zmíněného ust. § 398 odst. 8 IZ (zavedeného s účinností od 1.6.2019) přiměřeně uplatní speciální odchylka (jestliže ji nevyloučilo rozhodnutí schůze věřitelů), podle které insolvenční správce může (ale nemusí) společně s příslušnou kvazi konečnou zprávou předložit i návrh rozvrhového usnesení a insolvenční soud potom může (ale nemusí) spojit rozhodnutí o schválení uvedené zprávy s rozvrhovým usnesením. V tom případě ovšem rozvrhové usnesení nabude právní moci nejdříve dnem právní moci rozhodnutí o schválení zprávy, tj. takové rozvrhové usnesení nabude právní moci jen v případě, že se stane pravomocným schválení zprávy, s nímž je spojeno (návrh rozvrhového usnesení je vázán na výstupy předložené zprávy, bez jejichž pravomocného schválení pozbývá v předložené podobě podkladu a nemůže pak nabýt právní moci ani rozvrhové usnesení podle tohoto návrhu vydané).

O nárocích insolvenčního správce za část oddlužení prováděnou plněním splátkového kalendáře (o jeho odměně dle § 3 odst. 2 písm. a) OdmV /či ve spojení s § 3 odst. 3 OdmV/, a náhradě hotových výdajů dle § 7 odst. 4 OdmVbude rozhodnuto – na základě příslušného správcova vyúčtování - až při rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž dle § 413 odst. 1 IZ buď vezme na vědomí splnění oddlužení, anebo rozhodne o nesplnění oddlužení (viz viz Splnění oddlužení pasáž "ROZHODNUTÍ INSOLVENČNÍHO SOUDU").

K tématu poukazujeme např. na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 29 INS 16095/2019, 2 VSPH 1461/2020-B-44 ze dne 15.12.2020 (citace z odůvodnění):

"Jde-li o oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, pak část oddlužení prováděná zpeněžením majetkové podstaty má být završena podle § 409 odst. 2 věty druhé IZ správcovou zprávou o stavu insolvenčního řízení, pro niž se použije přiměřeně ustanovení o konečné zprávě v konkursu, a poté se postupuje obdobně podle ustanovení o rozvrhu v konkursu. Jinými slovy, poté, co byl zpeněžen veškerý majetek, který (dle soupisu) náleží do majetkové podstaty a který tomuto oddlužení podléhá, ať již jde o majetek, který soud při schválení oddlužení uložil dlužníku vydat ke zpeněžení insolvenčnímu správci [§ 398 odst. 3 a § 406 odst. 3 písm. e) IZ], či o majetkové hodnoty vydané dlužníkem ke zpeněžení po schválení oddlužení dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, nebo o majetek sloužící k zajištění, o jehož zpeněžení zajištěný věřitel požádal (§ 409 odst. 4 IZ), insolvenční správce o tom (tedy o provedení této části oddlužení) - za přiměřeného užití konkursní úpravy obsažené v § 302 a 303 IZ - sestaví a předloží soudu k projednání (jež bude provedeno dle § 304 IZ) příslušnou kvazi "konečnou zprávu" s vyúčtováním svojí odměny a výdajů za tuto část oddlužení, tedy mimo jiné i odměny dle § 3 odst. 2 písm. b) nebo c), či (též) písm. d) Vyhlášky, jakož i náhrady hotových výdajů dle § 7 odst. 1 až 3 Vyhlášky. Po právní moci usnesení o schválení zprávy [v případě aplikace postupu dle § 315 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 398 odst. 8 IZ pak současně s jejím schválením] soud na základě správcova návrhu podle § 306 a 307 IZ - při zohlednění míry dosavadního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rámci splátkového kalendáře - vydá rozvrhové usnesení. To znamená, že teprve po projednání závěrečné "konečné" zprávy (zahrnujícím i námitkové řízení dle § 304 IZ) a jejím schválení je výtěžek dosažený zpeněžením majetku podléhajícího danému oddlužení v příslušné výši (pozůstávající po odečtení schválených vyúčtovaných nákladů, včetně odměny /či dílčích odměn/ insolvenčního správce) distribuován nezajištěným věřitelům, a to na základě výsledného rozvrhového usnesení,

Vzhledem k uvedenému nebylo opodstatněno, aby soud prvního stupně - namísto pravidelného postupu dle § 409 odst. 2 věty druhé IZ - určil (separátně) napadeným usnesením výši částky, která z hyperochy (přebytku výtěžku ze zpeněžení předmětu zajištění - Nemovitosti) má připadat k rozdělení nezajištěným věřitelům, a rozhodl o její distribuci mimořádnou splátkou v rámci splátkového kalendáře, kdy současně ani nepostavil najisto dílčí odměnu insolvenčního správce vztahující se k dané části výtěžku, o kterou výtěžek určený k rozdělení ponížil, když o této (správcem vyúčtované) odměně nerozhodnul a místo toho mu jen povolil zálohu na tuto odměnu (§ 38 odst. 4 IZ), již navíc, jak vysvětleno

Nahrávám...
Nahrávám...