Rozhodnutí
o způsobu řešení úpadku
Způsoby
řešení úpadku
Ustanovení § 4 odst. 1 IZ (k tomu viz též část 2/1.5) stanoví, že způsobem řešení úpadku nebo
hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním řízení (v legislativní zkratce
označovaném jen jako „způsob řešení úpadku“) se rozumí:
a) konkurs ( § 244 - 313 IZ)
b) reorganizace ( § 316 - 364 IZ)
c) oddlužení ( § 389 - 418 IZ)
d) zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento
zákon stanoví pro určité subjekty (míněn úpadek finančních institucí upravený v § 367-388 IZ - viz část 10) nebo pro určité druhy případů (míněn nepatrný konkurs upravený
v § 314 - 315 IZ - viz část 7/10).
Jednotlivá
rozhodnutí o způsobu řešení úpadku
Rozhodnutím
o způsobu řešení úpadku se podle § 4 odst. 2 IZ rozumí:
a) rozhodnutí o prohlášení konkursu - jde-li o
konkurs nebo o některý ze zvláštních způsobů řešení úpadku ( § 244 IZ)
b) rozhodnutí o povolení reorganizace ( § 328 IZ)
c) rozhodnutí o povolení oddlužení ( § 397 IZ).
Rozhodnutí
o způsobu řešení úpadku společně s rozhodnutím o úpadku
Ustanovení § 148 odst. 1 až 3 IZ stanoví, v jakých případech (za jakých podmínek) insolvenční soud rozhodne
o některém z výše uvedených způsobů řešení úpadku již s rozhodnutím o úpadku. S
rozhodnutím o úpadku spojí (tj. v tomto rozhodnutí obsáhne)
a) rozhodnutí o prohlášení konkursu (popř. i rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs dle § 314 IZ - viz část 7/10), pokud dlužníkem je osoba, u které je vyloučeno jiné řešení
úpadku, tj.
- reorganizací
(ta je bezvýjimečně vyloučena, jestliže dlužník není podnikatelem - § 316 odst. 2 IZ, nebo je právnickou osobu v likvidaci, obchodníkem s cennými papíry nebo
osobou oprávněnou k obchodování na komoditní burze - § 316 odst. 3 IZ; jinak je
reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ obecně nepřípustná, pokud celkový obrat dlužníka
za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu nedosáhl alespoň
100 mil Kč nebo zaměstnává méně než 100 zaměstnanců v hlavním pracovním poměru, ledaže dlužník postupem dle § 316 odst. 5 IZ
(prolamujícím podmínku dle odstavce 4) předložil ve zde uvedených lhůtách věřiteli
kvalifikovaně schválený reorganizační plán) - podrobněji část 8/2 a níže uvedené judikáty, zejm. Shrnující
judikát NS a k němu připojený přehled jeho závěrů (ty promítnuty i v části 8/4.5.2),
- oddlužením
(to je vyloučeno u dlužníka, který je podnikatelem nebo má dluhy z podnikání -
podrobněji část 9/2.1, a dále jde o případ předchozího odmítnutí nebo zamítnutí
návrhu na povolení oddlužení nebo jeho účinného zpětvzetí, kdy je předepsáno řešení
úpadku konkursem - podrobněji část 9/2.3 a 9/3.1, a rovněž jde o případ, kdy je insolvenční řízení
zahájeno k návrhu věřitele a v době rozhodnutí o úpadku již dlužníku
uplynula lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení) - podobněji část
9/2.1;
b) rozhodnutí o povolení reorganizace -
jde o případ reorganizace dlužníkem s věřiteli předem dojednané, kdy dlužník
- podnikatel, u nějž je reorganizace přípustná dle § 316 odst. 3 IZ, společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení svého
úpadku navrhl reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň
polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a
alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek
(pozn.: do dne 20. 7. 2009, kdy vstoupila v účinnost novela IZ provedená
zákonem č. 217/2009 Sb., byla pro daný případ podmínka věřitelského souhlasu
s reorganizačním plánem stanovena přísněji tak, že bylo nutné jeho
schválení všemi skupinami věřitelů), a současně jsou splněny i ostatní zákonné
podmínky pro vydání rozhodnutí o povolení reorganizace dle § 328 IZ (podrobněji viz část 8/4.5)a níže uvedené judikáty, zejm. Shrnující judikát NS a
k němu připojený přehled jeho závěrů (ty promítnuty i v části 8/4.5.2);
c) rozhodnutí o povolení oddlužení,
pokud dlužník, u nějž je oddlužení přípustné, podá návrh na povolení oddlužení
společně s insolvenčním návrhem, a jsou splněny i ostatní zákonné podmínky pro
vydání rozhodnutí o povolení oddlužení dle § 397 IZ (viz část 9/3.2).
Rozhodnutí
o způsobu řešení úpadku po rozhodnutí o úpadku
Není-li o způsobu řešení úpadku rozhodnuto již v rozhodnutí o úpadku, rozhodne o
něm insolvenční soud dle § 149 odst. 1 a 2 IZ samostatným usnesením, a to
a) do 30 dnů od rozhodnutí o úpadku v případě,
že dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném
jinou osobou (dlužníkovým věřitelem) - § 149 odst. 2 IZ;
Pozn.
Tato úprava - podrobněji viz část 9/2.1 - vychází z předpokladu, že
insolvenční návrh podaný věřitelem musel být dlužníku před rozhodnutím o úpadku
doručen, a proto by-li návrh na povolení oddlužení dlužníkem včas - do 30 dnů
od doručení tohoto insolvenčního návrhu - podán, pak ho při řádném běhu věci má
soud k dispozici natolik včas, aby na jeho podkladě mohl do 30 dnů po
rozhodnutí o úpadku o povolení oddlužení rozhodnout),
b) ve všech ostatních případech, tj. nejde-li
o řešení úpadku oddlužením, do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku, ne však dříve než po skončení schůze věřitelů
svolané rozhodnutím o úpadku - § 149 odst. 1 IZ ), a to buď
- již
před konáním schůze věřitelů svolané rozhodnutím o
úpadku, jestliže se ještě před jejím konáním ukázalo být jiné řešení úpadku
než konkurs vyloučeným (jestliže je reorganizace nepřípustná dle § 316 odst. 4 IZ a dlužník nedal s návrhem na povolení reorganizace včas předjednaný
reorganizační plán dle § 316 odst. 5 IZ),
- až
po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku v ostatních
případech.
Pozn.:
Schůze musí být vždy svolána tak, aby se konala do 3 měsíců rozhodnutí o
úpadku - § 137 odst. 1 IZ (ze 2 měsíců na měsíce 3 byla tato lhůta prodloužena novelou IZ provedenou
zákonem č. 69/2011 s účinností od 31.3.2011); na této schůzi věřitelé dle ( § 150 IZ) mohou, nikoli musejí, přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku,
jímž je pak insolvenční soud dle § 152 IZ zásadně vázán - podrobněji viz část 4/6.1.1). Konat tuto schůzi věřitelů, na
níž má být rozhodováno o způsobu řešení úpadku hlasováním věřitelů, ještě před
konáním přezkumného jednání, lze jen ve zcela výjimečných případech - viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH
1017/2011-B ze dne 14. 10. 2011 zařazeného /6.1.1 jako
judikát č. 1.
K tomu, kdy (u dlužníka, u nějž nepřichází v úvahu oddlužení) jsou dány procesní podmínky pro rozhodnutí o povolení reorganizace dlužníka a
kdy naopak - teprve - jsou dány podmínky pro rozhodnutí
o „zbytkovém způsobu řešení úpadku“, tedy o prohlášení
konkursu, viz podrobný výklad, jejž poskytují níže uvedené judikáty, zejm. závěrečný Shrnující judikát NS - usnesení
Nejvyššího soudu sp.zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B ze dne 20. 1.
2011 a k němu připojený přehled jeho závěrů (ty promítnuty i části 8/4.5.2).
Povaha
rozhodnutí
Rozhodnutí
o způsobu řešení úpadku (o povolení oddlužení, o povolení reorganizace či o
prohlášení konkursu), jakož i rozhodnutí, jimiž byl návrh na povolení oddlužení
nebo na povolení reorganizace zamítnut, náleží mezi tzv. statusová rozhodnutí
insolvenčního soudu, kterými je rozhodováno „ve věci samé“. Tedy jde o rozhodnutí svojí povahou meritorní (viz usnesení Nejvyššího soudu
sen.zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 96/2011
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto rozhodnutí musí
být za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona ( § 7 odst.
1 IZ) i řádně odůvodněno.
Z uvedeného
mimo jiné plyne, že rozhodne-li insolvenční soud (ať již současně
s rozhodnutím o úpadku nebo následným samostatným usnesením) o řešení
úpadku řešení konkursem (o prohlášení konkursu na majetek dlužníka),
musí být toto rozhodnutí vždy odůvodněno, tj. musí v něm být především ve
smyslu výše uvedeného vysvětleno, proč jiný způsob řešení úpadku nepřichází
v daném případě v úvahu - k tomu viz např. usnesení Vrchního
soudu v Praze sp. zn. KSHK 41 INS 1743/2009, 1 VSPH 309/2009- A ze dne 23.
6. 2009 a další připojená judikatura.
Ke
způsobilým odvolacím důvodům, jimiž lze napadat rozhodnutí o prohlášení
konkursu, viz usnesení Nejvyššího soudu, sen. zn. 29 NSČR 12/2011 ze
dne 23. 3. 2011, uveřejněné pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek s právní větou:
I.
Opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti
rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může
uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro
vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání
rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým
ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí
rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku ( § 158 IZ).
II.
Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v
podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno
opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti
rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně
brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení
konkursu právně bezvýznamné.
Judikáty
A) K problematice rozhodování o způsobu řešení úpadku současně
s rozhodnutím o úpadku (tj. v režimu § 148 IZ)
poukazujeme na:
1) Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne, sp. zn. KSCB 26 INS 2109/2008, 1 VSPH
310/2008-B ze dne 29. 12. 2008, v němž se dovozuje následující (citace
z odůvodnění):
Přichází-li
v úvahu vedle konkursu řešit dlužníkův úpadek oddlužením či reorganizací,
soud v případech, kdy jsou splněny podmínky uvedené ve druhém či třetím
odstavci § 148 IZ, spolu s rozhodnutím o zjištění úpadku rozhodne též o
jeho řešení oddlužením či reorganizací. Pouze je-li jiné řešení (oddlužením či reorganizací) vyloučeno, může
soud rozhodnutí o úpadku spojit
s rozhodnutím o jeho řešení konkursem, jinak o způsobu řešení rozhodne
později, za podmínek vymezených v § 149 insolvenčního zákona.
2) Usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 23.6.2009, sp.zn. KSHK 41 INS 1743/2009, 1
VSPH 309/2009-A. ze dne 23. 6. 2009
3) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 26 INS 22287/2012, 3
VSPH 403/2013-A ze dne 3. 5. 2013, které se vyslovuje k tomu, že při neúspěchu návrhu na povolení oddlužení (jeho odmítnutí) je dle § 396 IZ nezvratně jediným možným řešením úpadku dlužníka konkurs, i kdyby u něj
nebyla vyloučena reorganizace- jeho závěry jsou citovány v na konci
této části pod heslem „Další judikatura“ (judikát č. 3).
B) K problematice rozhodování o způsobu řešení úpadku dlužníka samostatným
rozhodnutím vydaným po skončení schůze věřitelů (tj. v režimu § 149 odst.
1 IZ), poukazujeme na:
1) Usnesení
Vrchního soudu v Praze, sp.zn. KSUL 46 INS 5304/2009, 1 VSPH 179/2009-B ze
dne 27. 4. 2009, které se vyslovuje k podmínkám vyhovění návrhu na povolení reorganizace ve
vztahu k výsledku hlasování věřitelů (konkrétně když se schůze na způsobu
řešení úpadku neusnesla), a to zvlášť pro případ návrhu podaného dlužníkem a zvlášť pro návrh podaný věřitelem. K tomu citace z odůvodnění:
„Z obsahu protokolu o přezkumném
jednání a schůzi věřitelů ze dne 9. března 2009 odvolací soud zjistil, že přítomní
věřitelé hlasovali nejprve o způsobu řešení úpadku dlužníka reorganizací, která
však ve smyslu § 151 IZ nebyla schválena potřebným počtem hlasů. Následně bylo hlasováno o způsobu řešení
úpadku konkursem, který rovněž nebyl schválen. Odvolací soud nesdílí názor
soudu prvního stupně, na němž napadené rozhodnutí stojí, dle kterého při
absenci kvalifikovaného souhlasu věřitelů s návrhem dlužníka na povolení
reorganizace je nutno vždy rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem. Tak by
tomu mělo zcela jistě být, vzhledem k dikci § 326 odst. 1 písm. c) IZ, v případě návrhu věřitele, u dlužnického návrhu pak
jen tehdy, pokud by věřitelé dali kvalifikovaně najevo, že si přejí řešit dlužníkův
úpadek konkursem ( § 150-152 IZ). O žádnou z těchto variant ale v souzené věci nejde, proto prohlášení
konkursu přicházelo v úvahu jen pokud by soud dospěl k závěru, že
v daném případě insolvenční zákon reorganizaci neumožňuje. Nechal-li přitom
soud věřitele o dlužníkově návrhu hlasovat, měl zřejmě jeho návrh
z hlediska náležitostí vyžadovaných v § 317 a
násl. za řádně podaný, i samu reorganizaci za přípustnou ve smyslu § 316 IZ. Bylo-li tomu skutečně tak, zbývalo již toliko posoudit, zda tu nejsou důvody
pro zamítnutí návrhu upravené v § 326 odst. 1 a v případě negativní odpovědi bylo namístě dlužníkově návrhu
vyhovět.“
2) Usnesení Vrchního soudu v Praze, sp.zn. KSCB 27 INS 3617/2008, 1 VSPH
351/2009-A, 1 VSPH 307/2009-B, 1 VSPH 350/2009-B ze
dne 25.6.2009, jež se týká nenaplnění podmínek pro
rozhodování o způsobu řešení úpadku po schůzi věřitelů v případě, že dlužníku (pro chybný procesní postup soudu - nedoručení insolvenčního návrhu věřitele a
absenci poučení o právu podat návrh na povolení oddlužení, část 9/2.1) zůstala
otevřena možnost domáhat se oddlužení. Z odůvodnění rozhodnutí
citujeme následující:
„V posuzovaném
případě soud prvního stupně nespojil s rozhodnutím o dlužníkově úpadku i
rozhodnutí o způsobu jeho řešení dle § 148 IZ a napadené usnesení o prohlášení konkursu na dlužníkův majetek vydal
v režimu § 149 odst. 1 IZ, tj. o tomto způsobu řešení
úpadku rozhodl samostatným rozhodnutím vydaným po skončení schůze věřitelů svolané
rozhodnutím o úpadku na den 19. 2. 2009. K takovému postupu však podmínky
dány nebyly, a to bez ohledu na to, že k této schůzi dlužník nebyl řádně předvolán,
když se tak mělo stát právě rozhodnutím o úpadku, jež mu ovšem nebylo doručeno. Nutno vyjít
z toho, že dlužník není podnikatelem, neboť podle výpisu z Živnostenského
rejstříku podnikání ukončil v roce 2005 (v tom roce zaniklo jeho poslední živnostenské
oprávnění), a v řízení nevyšly najevo ani žádné jeho dluhy z tohoto
podnikání (takové pohledávky nebyly přihlášeny). Proto v dlužníkově případě
sice není přípustné řešení úpadku reorganizací ( § 316 odst. 2 IZ), ostatně návrh na její povolení ani nepodal, nicméně § 389 IZ zakládá jeho právo podat návrh na povolení oddlužení, a to (dle § 390 odst. 1 věty druhé IZ) do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu věřitele,
k jehož návrhu bylo řízení zahájeno. O tomto právu musí být dlužník při
doručení insolvenčního návrhu poučen. V daném případě ovšem insolvenční
návrh nebyl dosud dlužníku doručen, a proto mu zákonná lhůta k podání
návrhu na povolení oddlužení dosud nepočala běžet a v době vydání usnesení
o prohlášení konkursu na jeho majetek tak zůstávala otevřena. Takový stav věci
by byl dán i pokud by insolvenční návrh dlužníku doručen byl, neboť soud
prvního stupně mu dosud neadresoval povinné poučení o jeho právu podat návrh na
povolení oddlužení dle § 390 odst. 1 věty druhé IZ. Z uvedeného je zřejmé,
že v době konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku nebyl
konkurs jediným způsobem řešení dlužníkova úpadku, jak dovodil soud prvního
stupně, ale zůstávala mu nadále otevřena možnost navrhnout řešení svého úpadku
oddlužením. Rozhodování o tomto způsobu řešení úpadku (tj. o povolení oddlužení) však zásadně - i kdyby se
tak mělo stát dle § 149 odst. 2 IZ až samostatným rozhodnutím vydaným po rozhodnutí o úpadku - není
vázáno na schůzi věřitelů, neboť podléhá výlučné rozhodovací kompetenci
insolvenčního soudu (viz úpravu oddlužení obsaženou v § 389 a
násl. IZ). Proto zákon v § 149 odst. 2 soudu ukládá, aby o povolení oddlužení (jsou-li k tomu splněny zákonné
podmínky) rozhodl bez dalšího do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku. Tato úprava
vychází z předpokladu, že insolvenční návrh podaný věřitelem musel být dlužníku
před rozhodnutím o úpadku doručen, a proto by-li návrh na povolení oddlužení
dlužníkem včas (do 30 dnů od doručení tohoto insolvenčního návrhu) podán, pak
ho při řádném běhu věci má soud k dispozici natolik včas, aby na jeho
podkladě mohl do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku o povolení oddlužení rozhodnout.
V daném případě však pro výše popsané závady v postupu soudu nebyla
dosud uzavřena možnost, aby se dlužník domohl řešení svého úpadku oddlužením, a
proto nebyly dány zákonné předpoklady k tomu, aby soud prvního stupně o způsobu
řešení dlužníkova úpadku rozhodl a jednání schůze věřitelů o této věci bylo
bezpředmětné.“
C) K podmínkám prohlášení konkursu po podání návrhu na povolení reorganizace poukazujeme
na
usnesení
Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL
20 INS 2563/2009, 3 VSPH 470/2010-B ze dne 23. 7. 2010, jež
pro případ podání návrhu na povolení reorganizace zdůrazňuje, že
a) pokud insolvenční soud návrh na povolení
reorganizace neodmítne nebo nevezme na vědomí jeho zpětvzetí, je povinen o něm
věcně rozhodnout, tj. buď tento návrh zamítne ( § 326 ),
anebo mu vyhoví (navrženou reorganizaci povolí - § 328 IZ),
b) rozhodnutím, jímž insolvenční
soud návrh na povolení reorganizace odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí
nebo jej zamítne, účinky spojené s podáním tohoto návrhu zanikají ( § 327 odst. 1 IZ) - dokud insolvenční soud o návrhu na povolení
reorganizace takto nerozhodne, je prohlášení konkursu na dlužníkův majetek
vyloučeno.
V tomto
rozhodnutí Vrchní soud v Praze s odkazem na své ustálené judikatorní
závěry (vyjádřené např. ve výši citovaném usnesení sp.zn. KSUL 46 INS
5304/2008, 1 VSPH 179/2009-B ze dne 28.4.2009) opakovaně vysvětlil, že absence
kvalifikovaného souhlasu věřitelů s návrhem na povolení reorganizace vytváří překážku
pro její povolení jen v případě návrhu podaného věřitelem (viz dikci § 326 odst. 1 písm. c/ IZ) - u dlužnického
návrhu by taková překážka byla dána jen pokud by věřitelé dali kvalifikovaně
(svým hlasováním) najevo, že si přejí řešit dlužníkův úpadek konkursem ( § 150-152 IZ), tedy pokud bylo hlasováno i o řešení úpadku konkursem. Současně Vrchní
soud v Praze zdůraznil, že usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení
úpadku dle § 149 odst. 1 IZ, jež předvídá § 150 , může
vzejít jen z hlasování, pro něž platí alternativní zvláštní hlasovací
kvóra upravená ve výše citovaném § 151 odst. 1 IZ.
Další
judikáty k problematice ad B) a C) jsou zařazeny i v závěru
této části.
Shrnující judikát NS
„V režimu úpravy obsažené v § 148 až § 150 a § 316 IZ přicházejí v úvahu tři základní
typové situace:
1/ Dlužník je podnikatelem, kterého
z reorganizace vylučuje úprava obsažená v § 316 odst. 3 IZ. V takovém případě lze
s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení
konkursu na majetek dlužníka, jelikož dlužníkem je osoba, u které
insolvenční zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací ( § 148 odst. 1 IZ). Jestliže insolvenční soud v takovém případě
s rozhodnutím o úpadku nespojil rozhodnutí o prohlášení konkursu (např.
proto, že přehlédl, že dlužník
je insolvenčním zákonem z reorganizace vyloučen), není při vydání
rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku vázán požadavkem vyčkat skončení
(první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku ( § 149 odst. 1 IZ). Schůze věřitelů totiž v takovém případě ani nemůže
přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku reorganizací a kdyby takové rozhodnutí přesto přijala, nebyl by jím insolvenční soud
vázán (srov. § 152 IZ). Závazné pro insolvenční soud v takovém případě není
(byť způsob řešení úpadku odpovídá zákonu) ani usnesení schůze věřitelů o tom, že způsobem
řešení dlužníkova úpadku má být konkurs (srov. opět dikci § 152 IZ).
2/ Dlužník je podnikatelem, u kterého je
reorganizace podle insolvenčního zákona - objektivně vzato
- přípustná (nejde o případ dle § 316 odst. 3 IZ a dlužník současně splňuje některý z požadavků
formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ).
V takovém případě nelze s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího
i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (nelze postupovat dle § 148 odst. 1 IZ). Předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím
o úpadku ( § 136 odst. 2 písm. g) IZ) v takovém případě je (má být) vždy též bod nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení
dlužníkova úpadku.
S přihlédnutím k ustanovení § 325 IZ, podle kterého při projednání návrhu na povolení reorganizace postupuje
insolvenční soud podle § 148 až 152 IZ, není insolvenční soud v takovém případě oprávněn
rozhodnout o dlužníkově včas podaném a opodstatněném návrhu na povolení
reorganizace až do skončení (první) schůze věřitelů svolané
rozhodnutím o úpadku.
Nevznese-li k výzvě insolvenčního
soudu návrh na přijetí usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova
úpadku žádný z přítomných věřitelů, je tím příslušný bod jednání této schůze
věřitelů vyčerpán.
Schůze věřitelů přitom může v nyní
popisovaném případě přijmout usnesení o tom, že povoluje způsob
řešení dlužníkova úpadku reorganizací,
bez zřetele k tomu, že v době konání schůze věřitelů k tomu
oprávněným osobám (v intencích § 317 odst. 1 IZ tedy dlužníku nebo některému z přihlášených věřitelů) již
uplynula lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace.
Z povahy věci pak plyne (vzhledem
k tomu, že podle systematiky IZ je způsob řešení dlužníkova úpadku „zbytkovým“
řešením vždy tam, kde není rozhodnuto o
přijetí sanačního způsobu řešení dlužníkova úpadku /o povolení
reorganizace/), že tam, kde schůze věřitelů hlasuje o návrhu některého
z přítomných věřitelů na přijetí usnesení o způsobu řešení dlužníkova
úpadku, ačkoli dlužník ani některý z přihlášených věřitelů nepodal návrh
na povolení reorganizace, hlasuje
vždy o tom, zda povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací. Není-li takové usnesení
přijato, není zde usnesení schůze věřitelů, jimž by byl insolvenční soud
ve smyslu § 152 věty
první IZ vázán, ale insolvenční soud rozhodne automaticky o prohlášení
konkursu na majetek dlužníka, neboť jiné rozhodnutí za daného stavu věci nepřichází
v úvahu (není zde nevypořádaných návrhů na povolení
reorganizace).
Je-li zde v době konání (první) schůze
věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku
návrh dlužníka na povolení reorganizace, může vedle hlasování o
tom, zda schůze věřitelů povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku
reorganizací, obstát i hlasování o tom, zda způsobem řešení dlužníkova
úpadku má být konkurs.
Záporná (a třeba i jednomyslně přijatá)
odpověď daná hlasováním schůze věřitelů o tom, zda způsobem řešení dlužníkova
úpadku má být konkurs, pak nevylučuje rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu řešení dlužníkova úpadku
konkursem (takové hlasování nelze interpretovat ani jako usnesení
o povolení způsobu řešení dlužníkova úpadku reorganizací, ba dokonce ani jako usnesení, jímž schůze
věřitelů ve smyslu § 323 odst. 1 IZ schválila návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem). Jestliže však schůze věřitelů přijme předepsanou většinou ( § 151 IZ) usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být
konkurs, je tím pro insolvenční soud v intencích § 152 věty
první IZ závazným způsobem určen způsob řešení dlužníkova úpadku
(konkursem), a to bez zřetele k tomu, že je zde jinak věcně zdůvodněný
a včasný návrh dlužníka na povolení reorganizace, jemuž by insolvenční
soud jinak (kdyby nebylo usnesení schůze věřitelů podle § 150 IZ) vyhověl.
V takovém případě insolvenční soud po skončení schůze věřitelů vydá usnesení, jímž se jednak vypořádá s dlužníkovým
návrhem na povolení reorganizace, a to tak, že jej zamítne s poukazem na závaznost usnesení schůze věřitelů o jiném (než dlužníkem navrženém)
způsobu řešení jeho úpadku, jednak současně (opět s odůvodněním, že
usnesení schůze věřitelů o této otázce je pro něj závazné) prohlásí
konkurs na majetek dlužníka.
To je ostatně ve shodě s tím, jak se
k úpravě obsažené v ustanoveních § 148 až § 152 IZ vyslovuje důvodová zpráva k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (jenž
projednávala Poslanecká Sněmovna ve svém 4. volebním období 2002 - 2006 jako
tisk č. 1120). Ve vládním návrhu insolvenčního zákona se úprava obsažená nyní v § 150 až 152 IZ nacházela (v nezměněné podobě) v ustanoveních § 150 a § 151, Podle této důvodové zprávy: „Ustanovení
§ 149 návrhu pak pro další případy předepisuje insolvenčnímu soudu, aby o
způsobu řešení úpadku rozhodl (nejpozději do 3 měsíců po rozhodnutí o
úpadku) až po schůzi věřitelů, na které se věřitelé mohou k řešení
dlužníkova úpadku závazně vyslovit (§ 150 odst. 1). Pro tento účel se zavádí
speciální kvórum (§ 150 odst. 2), jež odpovídá významu schůzí přijímaného
usnesení. Důvody, pro které insolvenční soud nemusí rozhodnout o způsobu řešení
úpadku podle takto přijatého usnesení schůze věřitelů, jsou taxativně
(v souladu s logikou věci) vypočteny v § 151 návrhu“.
K uvedenému zbývá doplnit, že úsudek,
podle kterého schůze věřitelů svým rozhodnutím překonává i dlužníkův včasný
a jinak přípustný návrh na povolení reorganizace, podporuje i výčet
výjimek ze závaznosti usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova
úpadku, obsažených v ustanovení § 152 větě
druhé IZ. Ve vztahu k dlužníkovým pokusům o povolení reorganizace totiž označené ustanovení dovoluje insolvenčnímu
soudu pominout usnesení přijaté schůzí věřitelů podle § 150 IZ, jen je-li zde již dlužníkem předložený a všemi skupinami věřitelů přijatý
reorganizační plán, se kterým je takové usnesení v rozporu. Prosté včasné
podání jinak přípustného návrhu na povolení reorganizace závaznost usnesení schůze
věřitelů přijatého podle § 150 IZ neprolamuje a to ani tehdy, je-li spolu
s ním již předložen reorganizační plán, který ovšem nebyl schválen způsobem
popsaným v § 152 větě druhé IZ.
3/ Dlužník je podnikatelem, u kterého
reorganizace podle insolvenčního zákona není přípustná bez dalšího (nejde sice o případ dle § 316 odst. 3 insolvenčního zákona, avšak dlužník nesplňuje ani některý z požadavků
formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4
insolvenčního zákona). V takovém případě je reorganizace podle insolvenčního zákona přípustná
podmíněně, za předpokladu, že dlužník ve spojení se včas
podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené v § 316
odst. 5 IZ reorganizační plán přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení,
čímž překoná nesplnění některé z podmínek kladených pro přípustnost
reorganizace ustanovením § 316 odst. 4 IZ. S vydáním rozhodnutí o
úpadku nelze za této situace spojit rozhodnutí o prohlášení konkursu ( § 148 odst. 1 IZ). Na program jednání první schůze věřitelů svolané
rozhodnutím o úpadku ( § 136 odst.
2 písm. g/ IZ) v takovém případě insolvenční soud zařadí i bod
nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Jestliže však lhůta určená k předložení reorganizačního
plánu dlužníkem v § 316 odst. 5 IZ marně uplyne ještě před konáním oné (první) schůze věřitelů, stává se
reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze
věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka. O usnesení schůze věřitelů,
která by přijala usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku až po marném
uplynutí lhůty dle § 316 odst. 5 IZ, platí dále to, co bylo o
povaze takového usnesení řečeno výše
pod bodem 1/.“
V případech, kdy nepřichází
v úvahu povolení oddlužení, insolvenční soud rozhodne o způsobu řešení
úpadku dlužníka (reorganizací
nebo konkursem) takto:
1) s rozhodnutím o úpadku spojí prohlášení
konkursu na majetek dlužníka (a s tím předcházejícím výrokem zamítne návrh na povolení
reorganizace, pokud byl podán) jen pokud je reorganizace u
dlužníka vyloučena, tj. dlužník není podnikatelem (§ 316 odst. 2
IZ) anebo je osobou uvedenou v § 316 odst. 3 IZ
2) samostatným rozhodnutím po rozhodnutí o
úpadku - před schůzí věřitelů
jestliže dlužník (u nějž není
reorganizace dle § 316 odst. 2 a 3 IZ vyloučena) nesplňuje kriteria přípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ - pak je reorganizace podmíněně
přípustná, pokud dlužník dá včas návrh na povolení reorganizace a schválený
reorganizační plán dle § 316 odst. 5 IZ
- tehdy soud na program schůze věřitelů
svolané v rozhodnutí o úpadku zařadí hlasování o způsobu řešení úpadku, a
pak v případě že
a) dlužník
dá včasný návrh na povolení reorganizace a schválený reorganizační plán - soud
bez dalšího povolí reorganizaci (jiné stanovisko schůze věřitelů by na
podmínkách povolení reorganizace nemohlo nic změnit - viz § 152 IZ, a tedy jednání schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku již není zapotřebí),
b) dlužník
nedá včasný návrh na povolení reorganizace a schválený reorganizační plán -
reorganizace se stala definitivně nepřípustnou a soud bez dalšího rozhodne o
prohlášení konkursu (stanovisko schůze věřitelů
na tom nemůže nic změnit, její usnesení nemůže nepřípustnost reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ prolomit),
c) případný
věřitelův návrh na povolení reorganizace (i kdyby byl včasný) soud zamítne a
prohlásí konkurs,
3) samostatným rozhodnutím po rozhodnutí o
úpadku - po schůzi věřitelů
jestliže reorganizace ( která není
dle § 316 odst. 2 a 3 IZ vyloučena) je u dlužníka dle § 316 odst. 4
IZ přípustná
- tehdy soud na program schůze věřitelů
svolané v rozhodnutí o úpadku zařadí hlasování o způsobu řešení úpadku,
k němuž (jestliže se k hlasování potřební věřitelé dostaví a bude-li
některým z přítomných takové hlasování navrženo) vždy dojde, a pak v případě že
a) byl
dán včasný návrh na povolení reorganizace věřitelem ( § 318 IZ) - soud navrženou reorganizaci povolí, jen pokud se schůze věřitelů na řešení
úpadku reorganizací usnesla ( § 326 odst. 1 písm. c/ IZ), jinak (tj. nebyl-li věřitelův návrh na povolení
reorganizace schůzí věřitelů přijat, popř. žádné…
