dnes je 30.6.2022

Input:

Souhlas manžela dlužníka s oddlužením

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.8.2.2.1
Souhlas manžela dlužníka s oddlužením

Souhlas manžela dlužníka s oddlužením

 

Oddlužení manželů s majetkem a závazky náležejícími do SJM

Zásadní význam má výklad právního významu a důsledků souhlasu manžela dlužníka s oddlužením (náležitosti návrhu na povolení oddlužení stanovené v § 392 odst. 3 IZ, viz část 9/2.2) přijatý prvně v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009-A ze dne 15. 12. 2009 (,,výchozí judikát“). Tento výklad se týká specifické problematiky oddlužení manželů, jejichž majetek a závazky náležejí do společného jmění manželů. Vychází z podstaty institutu SJM upraveného v § 143 - 151 ObčZ, a to se zřetelem k úpravě postižitelnosti tohoto majetku pro všechny závazky náležející do SJM obsažené v ustanoveních OSŘ o výkonu rozhodnutí, zejména v § 262a OSŘ, jehož přiměřené užití se projevuje i ve vymezení rozsahu a složení majetkové podstaty ( § 205 a násl IZ - viz část 6/1.1).

 

A) VÝCHOZÍ JUDIKÁT

Předmětný výklad a závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009-A ze dne 15. 12. 2009 předkládáme citací z jeho odůvodnění:

Právní úprava majetkové podstaty v ustanovení § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení společného jmění manželů, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a odst. 1.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek v SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. Společné jmění manželů může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí společného jmění manželů není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí společného jmění manželů a podle okolností ji lze postihnout např.při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.

Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají být) příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou v SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30% jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle 406 IZ plné úhrady (100%) jejich pohledávek s příslušenstvím.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh (popřípadě každý z nich samostatně). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek v SJM užit pro účely oddlužení.

Je namístě v této souvislosti z hlediska procesního k dané problematice doplnit, že lze s ohledem na práva věřitelů pokládat za žádoucí, aby tam, kde insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení (opatřený ověřeným podpisem manžela navrhovatele) podává jen jeden z manželů, insolvenční soud již ve vyhlášce oznamující zahájení insolvenčního řízení ( § 101 odst. 1 IZ) poskytl věřitelům informaci o tom, že oddlužení se bude týkat i dlužníkova manžela (míněno tím společných závazků dlužníka a jeho manžela). Naopak, podá-li návrh každý z manželů samostatně, je zásadně namístě obě řízení spojit ke společnému projednání tak, aby společné jmění manželů náleželo do jedné majetkové podstaty a aby pro oba tyto dlužníky byl ustanoven jeden insolvenční správce.

Přitom nelze pouštět ze zřetele ani souvislosti s výkonem rozhodnutí (exekucí). Nelze připustit, aby majetek v SJM, který by podle zásad vyjádřených v § 262a OSŘ byl k dispozici jednotlivému věřiteli k vymožení jeho peněžité pohledávky jen vůči dlužníku, nebyl k dispozici všem věřitelům při uspořádání majetkových vztahů k dlužníku cestou oddlužení. Bylo by v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, vyjádřenou v § 5 písm. a), kdyby ten majetek, který typicky dlužník pořídil za finanční prostředky získané půjčkou či úvěrem ( prodejem na splátky) nemohl být zdrojem úhrady pohledávek financujících věřitelů. Jinak řečeno, dlužníku nelze vytvořit právní prostor k tomu, aby mohl dosáhnout osvobození od placení zbytku neuspokojených pohledávek věřitelů podle úpravy v ustanovení § 414 IZ jen splácením dluhů ze svých příjmů, ačkoliv plněním i z vyplacených příjmů dlužníkova manžela by věřitelé dosáhli vyšší míru uspokojení svých pohledávek. Významné je, že ani v případném pozdějším individuálním výkonu rozhodnutí nebo exekuci proti manželu povinného by věřitel nemohl dosáhnout uspokojení zbývající části své pohledávky, odpovídající společnému dluhu manželů ve smyslu § 262a o.s.ř., která by takto zůstala neuspokojena.

Z uvedeného lze dovodil, že svým podpisem na návrhu dlužníka na povolení oddlužení dává manžel dlužníka souhlas, aby pro účely oddlužení byl použit veškerý majetek v SJM jeho a dlužníka, včetně příjmů které budou v budoucnu vyplaceny. Lhostejno přitom, zda půjde o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, či plněním splátkového kalendáře. Jestliže dlužníkův manžel svůj podpis a souhlas na návrh na povolení oddlužení nepřipojí ani přes výzvu soudu, soud návrh odmítne podle § 393 odst. 3, ledaže bude doloženo, že oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů a rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem.

Jde-li o oddlužení plněním splátkového kalendáře, zavazuje se dlužníkův manžel svým podpisem poskytnout po celou dobu i veškerou součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce z jeho příjmů plnění v rozsahu podle § 398 odst. 3 IZ. Nedostatek součinnosti bude zpravidla bránit tomu, aby proces oddlužení byl ve vztahu k oběma manželům (i ke každému z nich zvlášť) úspěšně dovršen rozhodnutím insolvenčního soudu o jejich osvobození od placení zbývající části pohledávek, tedy, podle toho, v jaké fázi řízení vyšel najevo, by tvořil překážku povolení nebo schválení oddlužení, popřípadě by mohl vést ke zrušení již schváleného oddlužení. Takovou překážkou by například mohla být situace, kdy dlužníkův manžel návrh na oddlužení sice podepsal, ale své příjmy či jejich část zatajil, popřípadě neučinil všechny úkony potřebné k tomu, aby se jeho příjem stal v režimu oddlužení zdrojem pro uspokojení věřitelských pohledávek.“

 

 

Podstatné závěry citovaného judikátu lze shrnout následovně:

Manžel dlužníka svým podpisem na návrhu dlužníka na povolení oddlužení dává souhlas k tomu, aby pro účely oddlužení byl použit veškerý majetek ve společném jmění jeho a dlužníka, včetně příjmů které budou v budoucnu vyplaceny. Jestliže dlužníkův manžel svůj podpis a souhlas na návrh na povolení oddlužení nepřipojí ani přes výzvu soudu, soud návrh odmítne podle § 393 odst. 3 IZ, ledaže bude doloženo, že oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného SJM a rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem.

Jde-li o oddlužení splátkovým kalendářem, zavazuje se dlužníkův manžel svým podpisem poskytnout po celou dobu i veškerou součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce z jeho příjmů plnění v rozsahu podle § 398 odst. 3 IZ. Nedostatek takové součinnosti bude zpravidla bránit tomu, aby proces oddlužení byl ve vztahu k oběma manželům (i ke každému z nich zvlášť) úspěšně dovršen rozhodnutím insolvenčního soudu o jejich osvobození od placení zbývající části pohledávek, tedy, podle toho, v jaké fázi řízení vyšel najevo, by tvořil překážku povolení nebo schválení oddlužení, popřípadě by mohl vést ke zrušení již schváleného oddlužení.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, pak nutno ve smyslu výše uvedených závěrů dovodit, že na základě souhlasu manžela dlužníka s oddlužením bude veškerý jejich společný majetek náležející do SJM v rozsahu vymezeném v § 408 odst. 1 IZ (majetek nabytý do schválení oddlužení) použit pro účely oddlužení, a tedy se zde z účinků konkursu, jež se jinak se schválením oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pojí, neuplatní ten, jenž spočívá v zániku SJM dlužníka a jeho manžela s jeho následným vypořádáním.

!!!

Na tomto místě upozorňujeme na jistou modifikaci a další rozvedení uvedených závěrů obsaženou ve výkladu v závěru této části ad B) pod heslem „Další vývoj judikaturY“.

 

Jestliže s insolvenčním návrhem podají (jako dlužníci) návrh na povolení oddlužení oba manželé, jejichž majetek a závazky náležejí do SJM - pak insolvenční soud tyto návrhy posoudí a projedná společně (jsou-li podány zvlášť, řízení o nich spojí) a společně o nich rozhodne s tím, že oba manželé (na podkladě svých návrhů) jsou od počátku účastníky řízení (dlužníky) a mají práva a povinnosti, jež tomuto procesnímu subjektu podle zákona příslušejí.

 

Aplikační souvislosti společného oddlužení manželů

Je zřejmé, že aplikace shora prezentovaného specifického přístupu k procesu oddlužení u dlužníků - manželů, jejichž majetek a závazky tvoří SJM, má nutně - zejména pokud jde oddlužení, k němuž se manžel dlužníka připojil „pouze“ svým souhlasem na dlužníkově návrhu, nikoli návrhem vlastním - dosah do řady konkrétních procesních postupů a rozhodnutí soudu, na nichž daný způsob řešení úpadku spočívá. Jelikož insolvenční zákon v tom směru dostatečnou zřetelnou právní oporu neposkytuje, nutno vyjít z následných konkrétních závěrů soudní praxe, jimiž se s toto problematikou ve všech jejích souvislostech vypořádá. K tomu viz dosavadní aplikační závěry vyplývající z výchozího judikátu, jež dokumentují rozhodnutí zařazená v této části pod heslem Další judikáty“, a dále viz nové modifikované závěry zařazené následně v závěru této části ad B) pod heslemDalší vývoj judikatury“).

Mezi souvislosti dané problematiky, na něž judikatura v tomto díle prezentovaná vesměs již dala odpověď, patří předně otázka přípustnosti oddlužení z hlediska § 389 odst. 1 a § 395 IZ, tj. zda je třeba zkoumat překážku oddlužení spočívající v existenci dluhů z podnikání (část 9/2.1) či v nepoctivém záměru (část 9/3.1) ve vztahu ke každému z manželů, a zda se má takto zacházet i s předpokladem minimálního 30% rozsahu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení (tedy že netřeba požadovat, aby při oddlužení splátkovým kalendářem zajistil třicetiprocentní míru uspokojení věřitelů samotný příjem dlužníka, ale je třeba zohlednit příjem manžela, který je na základě svého souhlasu tomuto rozhodnutí podroben).

Dále je tu, mimo jiné, i primární otázka procesní pozice manžela dlužníka (pouze souhlasícího s návrhem), který - na rozdíl od dlužníka - účastníkem daného insolvenčního řízení není (takovému manželu zřejmě bude nutno - ve smyslu § 15 IZ - přiznat status osoby zúčastněné na té fázi řízení, v níž se o jejích právech jedná). S tím souvisí např. možnost popírání přihlášených pohledávek ze strany manžela, či jeho práv a povinností ve vztahu k soupisu majetkové podstaty (část 6/1.2 a 6/1.4) a řady dalších procesních práv a povinností příslušejících jinak jen dlužníku.

Stejně tak je třeba vyjít z praxe přijatých závěrů v otázce způsobu, jakým má být plnění dlužníkova manžela pojato do oddlužení schvalovaného ve formě splátkového kalendáře , tj. zda - ve smyslu závěrů shora citovaného výchozího judikátu - lze na podkladě manželova souhlasu (s ohledem na jeho dovozovaný právní význam a důsledky) v rozhodnutí o schválení oddlužení touto formou ( § 406 odst. 3 IZ, viz část 9/5) uložit plátci jeho mzdy provádění zákonných srážek, jakými lze postihnout i samotného dlužníka ( § 398 odst. 3 IZ, viz část 9/4.1 a 9/5), a požadovat po něm plnění povinností stíhajících dlužníka dle § 412 IZ (část 9/5.1.2.1).

 

Závěry shora citovaného judikátu přitom nutně nastolují též otázku jejich promítnutí do již běžících (dříve schválených) oddlužení prováděných splátkovými kalendáři, tedy otázku změny splátkových kalendářů (viz pojednání /5.1.2), pokud byly schváleny tak, že se na jejich plnění manželé dlužníků (ač jejich majetek a závazky patří do SJM a souhlas s oddlužením dali) nijak nepodílejí a plnění na závazky pojaté do splátkového kalendáře neposkytují. S tím souvisí otázka osvobození od placení zbývající části pohledávek. K tomu shora citovaný výchozí judikát (stejně jako následná judikatura - viz „Další judikáty“) dovozuje, že bez spoluúčasti dlužníkova manžela na plnění splátkového kalendáře nelze onoho osvobození dosáhnout, a to ani ve vztahu k dlužníku (manželu), který se v této pozici insolvenčního řízení účastní. Naproti tomu nové závěry prezentované v judikátu zařazeném pod heslem „Další vývoj judikatury“ se zdají opouštět tuto koncepci s tím, že i při neúčasti manžela na plnění splátkového kalendáře nelze upřít dlužníku osvobození od zbytku jeho dluhů, které byly do oddlužení pojaty, a že pak ovšem ty dluhy, k jejichž plnění byl zavázán vedle dlužníka i jeho manžel (a samozřejmě individuální dluhy manželovy), lze po skončení dlužníkova oddlužení proti tomuto manželu vymoci, a to postihem majetku náležejícího do jejich SJM (k tomu viz též část 9/6.2). Protože z celkového kontextu uvedených souvislostí vyplývá, že i v případě oddlužení vedeného na návrh jen jednoho z manželů mají být příjmy druhého manžela (který s oddlužením souhlasí) postiženy při splátkovém kalendáři stejně, lze dovodit, že pokud by měly zákonné splátky z příjmů obou manželů představovat ve výsledku výrazně vyšší než 50%.uspokojení pohledávek jejich nezajištěných věřitelů, byl by tu zřejmě důvod pro žádost o jejich nižší splátky (či nižší splátky jednoho z manželů) dle § 391 odst. 2 a § 398 odst. 3 IZ (část 9/4.1); takovou žádost ovšem je nutno podat nejpozději s návrhem na povolení oddlužení.

Společný návrh manželů na jejich oddlužení

Většina naznačených výkladových problémů odpadá v případě, že návrh na povolení oddlužení spojený s insolvenčním návrhem podají oba manželé, jejichž majetek a závazky náležejí do SJM. Potom - jak již výše řečeno - insolvenční soud tyto návrhy posoudí a projedná společně (jsou-li podány zvlášť, řízení o nich spojí) a společně o nich rozhodne s tím, že oba manželé (na podkladě svých návrhů) jsou od počátku účastníky řízení (dlužníky) a mají práva a povinnosti, jež tomuto procesnímu subjektu podle zákona příslušejí. (Ke společnému projednání návrhů na oddlužení manželů viz výklad v dalších částech, souhrnně výklad /5). Tedy nelze než doporučit, aby manželé s majetkem a závazky náležejícími do SJM, kteří se nacházejí ve stavu úpadku či hrozícího úpadku a chtějí ho řešit cestou oddlužení završeného osvobozením od zbytku dluhů, podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení společně.

 

K problematice společného projednání insolvenčních návrhů manželů - dlužníků spojených s návrhem na povolení oddlužení viz podrobný výklad obsažený v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19. 4. 2011, jehož závěry jsou prezentovány zejména v úvodu části 9/5 k heslu „Společné oddlužení manželů se SJM“ a dále v části 9/5.1.2 (k tématu změn splátkového kalendáře) a v části 9/5.1.3 o přezkoumání pohledávek.

 

Další judikáty

V intencích shora citovaného výchozího judikátu - usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009-A ze dne 15. 12. 2009 - se již k řadě konkrétních aplikačních souvislostí problematiky oddlužení manželů se SJM, v němž je manžel dlužníka podroben procesu oddlužení (jen) na základě svého souhlasu, vyslovila další vybraná judikatura:

K řadě konkrétních aplikačních souvislostí problematiky oddlužení manželů se již vyslovila další judikatura:

1) Usnesení Vrchního soudu v Praze KSUL 46 INS 6680/2009, 1 VSPH 677/2009-A ze dne 15. 4. 2010 se v rámci přezkumu rozhodnutí o uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyslovilo k závěru soudu prvního stupně, že nelze očekávat řešení úpadku oddlužením, jehož se dlužník domáhal, ale konkursem, neboť ani pro případ oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (absence hodnotnějšího majetku), ani pro případ splátkového kalendáře (vzhledem k příjmům dlužníka) není dán předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů v oddlužení - podmínka přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ (citace z odůvodnění):

Soud prvního stupně však přehlédl, že podle údajů obsažených v návrhu na povolení oddlužení je dlužník ženatý, a že v kolonce č. 18 formuláře návrhu připojila jeho manželka (dle § 392 odst. 3 IZ) svůj souhlas s oddlužením, jejž opatřila úředně ověřeným podpisem. Jestliže majetek a závazky dlužníka a jeho manželky tvoří jejich společné jmění manželů (§ 143 a násl. ObčZ), a v daném případě tato domněnka ničím zpochybněna není, pak souhlas dlužníkovy manželky s oddlužením znamená, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění manželů pro účely oddlužení použit, a tedy aby v případě splátkového kalendáře byly pro jeho plnění použity i případné její budoucí příjmy. Jen za podmínky takovéto spoluúčasti manželky dlužníka mohou oba dosáhnout osvobození od placení zbytku společných dluhů dle § 414 a násl IZ. Z uvedeného je zřejmé, že pro posouzení dosažitelnosti oddlužení provedeného splátkovým kalendářem je v daném případě podstatné, zda dlužníkova manželka má nějaké relevantní příjmy, a jaká je jejich výše. Jelikož dlužník sám takové údaje neuvedl a soud prvního stupně ho k tomu dosud nevedl, je předčasný jeho závěr, že v dlužníkově případě nemůže být podmínka pro povolení oddlužení stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) IZ splněna, a že tudíž lze očekávat řešení jeho úpadku jedině konkursem. Teprve až bude k dispozici úplný skutkový podklad pro úsudek o předpokládaném způsobu řešení dlužníkova úpadku, bude možno posoudit i důvody pro složení zálohy na náklady insolvenčního a její výši, neboť při oddlužení (zvláště má-li jít o splátkový kalendář, kde jsou nároky správce hrazeny v měsíčních splátkách) je zpravidla zapotřebí zálohy v podstatně nižší výši, než v případě dlužníkova konkursu“

 

2) Obdobně judikoval Vrchní soud v Praze také v usnesení sp.zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B ze dne 24.8.2010, jímž se ve věci zrušení schváleného oddlužení splátkovým kalendářem - s výše uvedenými východisky - vyslovil k podmínce přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a účasti manžela na oddlužení splátkovým kalendářem.

Vrchní soud v Praze tu vysvětlil, že pokud majetek a závazky dlužníka a jeho manželky tvoří jejich společné jmění manželů, dlužníkova manželka se svým souhlasem s oddlužením zavázala poskytovat po celou dobu splátkového kalendáře veškerou součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce i z jejích příjmů plnění v rozsahu podle § 398 odst. 3 IZ, a zavázala se též usilovat o zajištění maximálního možného uspokojení společných nezajištěných závazků stejně, jako je k tomu povinen sám dlužník. Jen za podmínky takovéto spoluúčasti manželky dlužníka mohou oba dosáhnout osvobození od placení zbytku společných dluhů dle § 414 a násl. IZ. V takovémto případě musel insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení splátkovým kalendářem zavázat k jeho plnění obdobně jako dlužníka i jeho manželku. Jestliže tak neučinil a o zrušení schváleného oddlužení rozhodl bez toho, že by zkoumal budoucí příjmy dlužníkovy manželky, jež plnění podle splátkového kalendáře podléhají - o těchto příjmech zatím ničeho podstatného zjištěno nebylo - je nutně předčasný závěr, že potřebné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nemůže být během splátkového kalendáře dosaženo. Z uvedeného plyne, že pokud má být oddlužení účastna i manželka dlužníka, je nutno ji k předvolat k jednání (ve fázi řízení po povolení oddlužení k projednání způsobu oddlužení na schůzi věřitelů konané po rozhodnutí o povolení oddlužení dle § 399 a násl. IZ - viz část 9/4.2, ve fázi řízení po schválení oddlužení splátkovým kalendářem k případnému jednání ve věci zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. b/ a odst. 3 IZ - viz část 9/7), a při tomto projednání věci se zabývat i jejím možným ekonomickým přínosem pro plnění splátkového kalendáře, neboť z hlediska posouzení předpokladu řádného dovršení oddlužení je rozhodná společná nabídka plnění obou manželů, již jsou potenciálně schopni k uspokojení společných závazků pojatých do oddlužení poskytnout.

V tomto rozhodnutí Vrchní soud dospěl také k závěru, že není důvodu pokládat za další osobní příjem dlužníka částky vyplácené mu jeho manželem dle „smlouvy o důchodu“, pokud tyto prostředky pocházejí ze společného jmění těchto manželů, a tudíž jde o jejich společné prostředky, s nimiž jsou oba oprávněni společně nakládat (zde ve prospěch plnění splátkového kalendáře) a nemůže je jeden druhému „darovat“.

Další závěry uvedeného judikátu jsou zařazeny /7.

 

3) V usnesení sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19. 4. 2011 Vrchní soud v Praze prezentoval mimo jiné závěr, který lze shrnout následovně:

Jestliže je v

Nahrávám...
Nahrávám...