Spor
o vyloučení věci z majetkové podstaty
Vyrozumění
o soupisu
Podle §
204 odst. 2 IZ platí, že osoby, které se domáhají toho, aby věc,
právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota byla vyloučena z majetkové
podstaty, tak mohou učinit jen vylučovací žalobou podle tohoto zákona. Žádný
dopad nebude mít tedy na insolvenční řízení rozsudek, kterým bude např. určeno,
že žalobce je vlastníkem majetku sepsaného do majetkové podstaty, nebo
rozsudek, kterým bude smlouva uzavřená s dlužníkem shledána neplatnou (pokud by
takové rozhodnutí bylo vydáno jiným soudem či jiným orgánem v průběhu insolvenčního
řízení - § 231 IZ).
Podle § 205 IZ náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni
zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník v průběhu
insolvenčního řízení nabyl. Majetek třetích osob náleží do podstaty, stanoví-li
tak zákon, přitom půjde zejména o majetek z neúčinných právních úkonů (k tématu
majetkové podstaty podrobněji viz části 6/1.1 a 6/1.3). Do soupisu majetkové
podstaty se poznamená, komu sepisovaný majetek náleží nebo kdo k majetku uplatňuje
své právo. Tuto soupisem dotčenou osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o
zahrnutí majetku do soupisu a na žádost jí o tom vydá osvědčení ( § 224 odst. 1 IZ).
K náležitostem
vyrozumění o soupisu viz část 6/1.3 , vzor vyrozumění viz část 6/1.3.1.
Lhůta
k podání žaloby
Pokud
se třetí osoba nesmíří se soupisem věci do podstaty, může podat podle § 225 IZ žalobu
na její vyloučení z podstaty. Žalobu je nutno podat v propadné 30denní lhůtě
počítané od doručení shora uvedeného vyrozumění o soupisu. Jde opět o lhůtu
hmotněprávní, takže žaloba musí být nejpozději posledního dne lhůty podána
u insolvenčního soudu. Pozdě podanou žalobu soud odmítne.
Upozornění!!!
Zamítne-li
insolvenční soud žalobu nebo ji odmítne či zastaví-li řízení, nastane
nevyvratitelná domněnka, že majetek byl do podstaty zahrnut oprávněně ( § 225 odst. 4 IZ).
Předpoklady
pro vyloučení věci ze soupisu
I při
rozhodování soudů o vylučovací žalobě podle insolvenčního zákona jsou plně využitelné
závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29
Cdo 2086/2000 (publikovaném v časopise Právní rozhledy č. 12/2002) o tom, že soud
může vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu pouze za předpokladu, že
- věc byla do soupisu
skutečně pojata,
- žaloba byla podaná
osobou odlišnou od dlužníka a došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené
této osobě k podání žaloby,
- žalovaným je správce,
- v době rozhodování
soudu je věc nadále zapsána v soupisu a
- osoba, která se vyloučení
věci ze soupisu domáhá, prokázala nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena,
nýbrž i to, že právo, které vylučuje zařazení věci do soupisu, svědčí jí.
Vrchní
soud v Praze v usnesení sp. zn. 45 ICm 1002/2010, 101 VSPH 317/2012
(KSHK 45 INS 6059/2010)…
