Správa daní u
daňových subjektů v úpadku
Dne 1.1. 2011 nabyl účinnosti zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád
(dále jen „DŘ), který nahradil zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
(ZSDP). V tomto
zákoně je soustředěna veškerá procesní materie společná pro všechny daňové
zákony, což je dáno i tím, že DŘ je považován za obecný procesní předpis. DŘ,
coby procesní předpis, upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových
subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní.
DŘ definuje správu daně jako postup, jehož cílem je
správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady ( § 1 odst. 2 DŘ). Zastavíme-li se chvíli u pojmu „správa daní“, pak je více
než zřejmé, že tato činnost je postavena na principu, že daňový subjekt nese
břemeno tvrzení ohledně své vlastní daňové povinnosti, čímž se také
parametricky správa daní odlišuje např. od trestního řízení.
Položíme-li si otázku, co je předmětem správy daní, odpověď
se nabízí sama. Dle definice v § 2 odst. 1 DŘ předmětem správy daně jsou daně, které tvoří příjem veřejného rozpočtu
nebo snížení příjmu veřejného rozpočtu (např. v podobě nadměrného odpočtu
DPH). Z hlediska používání pojmů v rámci DŘ nutno připomenout, že
definice pojmu „daň“ zahrnuje všechny daně, které jsou upraveny zvláštními
zákony a jež tvoří daňovou soustavu (např. daň z příjmů, daň z přidané
hodnoty, daň dědická, daň silniční apod.). Z hlediska povahy tvoří příjem
veřejného rozpočtu pro účely DŘ též clo, byť již není z větší části příjmem
národního rozpočtu, ale příjmem rozpočtu EU.
Pokud se jedná o poplatky, pak pod definici daně spadají
dle DŘ poplatky soudní, místní, správní
a další poplatky, jestliže zákon, jenž předmětné poplatky upravuje, výslovně
nestanovil, že řízení o nich je vedeno v režimu správního řádu.
Z hlediska této materie nelze pominout ani pojem příslušenství
daně, které zahrnuje úrok z prodlení, úrok z posečkané částky,
penále, pořádkové pokuty, pokuty za opožděné tvrzení daně a náklady řízení. Je
třeba též uvést, že úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují
osud daně - tedy změní-li se v průběhu času výše vyměřené daně (tj. je-li
např. daň prominuta), změní se současně s tím i výše naběhlých úroků,
penále a pokut za opožděné tvrzení daně.
Pro tuto probíranou problematiku je důležitý okamžik vzniku daňové
povinnosti. Podle DŘ daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti,
které jsou podle zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost
zakládající, jak ostatně plyne z § 3 DŘ.
Nejen pro účely daňového řízení, ale též i pro účely insolvenčního řízení, je
proto důležité, že daňová povinnost nevzniká až v momentu jejího přiznání,
vyměření či splatnosti, jak může být někdy i účelově různými subjekty tvrzeno.
Základní zásady správy daní
Základní zásady správy daní jsou základními interpretačními
pravidly - v podstatě
prostředkem ke správnému výkladu ustanovení všech daňových zákonů, které tvoří
daňovou soustavu ČR. Tyto zásady vyjádřené v DŘ představují obecná
pravidla, jež je…
