dnes je 20.4.2024

Input:

Ustanovení insolvenčního správce do funkce a odmítnutí funkce

12.11.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.2.3.2
Ustanovení insolvenčního správce do funkce a odmítnutí funkce

Ustanovení insolvenčního správce do funkce a odmítnutí funkce

 

Výběr osoby insolvenčního správce

Insolvenčního správce ustanovuje do funkce nadále insolvenční soud, výběr konkrétní osoby § 25 odst. 1 IZ svěřuje - kromě níže uvedené výjimky u tzv. “předjednané" reorganizace - předsedovi příslušného insolvenčního soudu a nikoli insolvenčnímu soudci. Pokud insolvenční soudce v konkrétním řízení dospěje k závěru, že je třeba ustanovit insolvenčního správce (popř. zástupce insolvenčního správce, odděleného, zvláštního nebo předběžného insolvenčního správce), požádá o určení konkrétní osoby předsedu svého soudu, který tak neprodleně učiní formou opatření. Takto určenou osobu pak insolvenční soud ve svém rozhodnutí (vydaném např. v rámci rozhodnutí o úpadku dle § 136 odst. 2 písm. b) IZ či v rámci rozhodnutí o předběžném opatření k zajištění rozsahu majetkové podstaty dle § 113 odst. 4 IZ) ustanoví do funkce.

 

Povaha opatření

Podle § 4 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, takové opatření předsedy insolvenčního soudu nemá povahu rozhodnutí a tudíž proti němu není odvolání přípustné.

 

Judikatura

1) usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 27 INS 8406/2009, 3 VSPH 193/2010-B ze dne 31. 3. 2010 (citace z odůvodnění):

„V daném případě dlužník napadl odvoláním opatření předsedy insolvenčního soudu, jímž dle § 25 odst. 2 IZ a § 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb. určil osobu, kterou má insolvenční soud do funkce insolvenčního správce v dané věci ustanovit. V souladu s tímto určením pak insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku dlužníka ze dne 29. 1. 2010 (proti němuž opravný prostředek podán nebyl) insolvenčního správce ustanovil. Protože dlužníkem napadené opatření předsedy insolvenčního soudu nemá povahu rozhodnutí, a odvoláním je tudíž napadnout nelze, postupoval odvolací soud podle § 218 písm. c) OSŘ a dlužníkovo nepřípustné odvolání odmítl“.

 

2) usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 14491/2011, 3 VSPH 190/2013-A ze dne 4. 4. 2013 (citace z odůvodnění):

„Jakkoli obecně vzato není vyloučeno, aby opatření předsedy soudu určující osobu insolvenčního správce bylo užito i pro nové rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané poté, co takové předchozí rozhodnutí bylo odvolacím (či dovolacím) soudem zrušeno, lze tak postupovat, jen pokud se v mezidobí procesní (skutková) situace nezměnila, anebo zjevně ne natolik, aby tím mohla být ovlivněna zákonná kritéria, z nichž předseda soudu při určení osoby insolvenčního správce vychází.

 

V daném případě ale k takové změně situace, jež vylučovala užít pro napadené usnesení původní opatření, zcela zjevně došlo. Užité opatření vycházelo z předpokladu, že dlužník s AIA tvoří koncern, a právě z toho důvodu (eliminujícího užití kritérií stanovených v § 25 odst. 2 větě prvé a druhé IZ) určilo dlužníku co insolvenčního správce („koncernového správce“) ARES, která působí jako insolvenční správce AIA. Jelikož se ale existence koncernu dlužníka nakonec nepotvrdila, musela mu být osoba insolvenčního správce určena novým opatřením předsedy insolvenčního soudu, kterým by tato osoba byla vybrána podle obecných zákonných kritérií stanovených v § 25 odst. 2 větě prvé a druhé IZ. Protože se tak nestalo a ARES byla ustanovena insolvenčním správcem na základě opatření předsedy soudu, které k tomu zcela zjevně nebylo možno použít, nemůže rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce vydané pod bodem III. výroku napadeného usnesení obstát“.

 

Zveřejnění opatření v insolvenčním rejstříku

Opatření má písemnou formu, zakládá se do insolvenčního spisu a dle § 421 odst. 1 IZ se také zveřejňuje v insolvenčním rejstříku (viz část 2/2.2). Byť IZ v témže ustanovení určuje, že písemnosti a informace se v insolvenčním rejstříku zveřejňují chronologicky s uvedením okamžiku jejich vložení, domníváme se, že opatření předsedy soudu o ustanovení insolvenčního správce a také předchozí žádost insolvenčního soudce o ustanovení insolvenčního správce je vhodné v insolvenčním rejstříku zveřejnit až současně s rozhodnutím soudu, které je pro ustanovení insolvenčního správce rozhodné. Jiným postupem by totiž bylo dlužníku již předem „avizováno“, že insolvenční soud má v úmyslu rozhodnout např. o jeho úpadku či o předběžném opatření postihujícím jeho majetek, čímž by se dlužníkovi poskytla možnost mařit účel insolvenčního řízení.

 

Kritéria výběru

Při určení konkrétní osoby insolvenčního správce by měl předseda soudu podle § 25 odst. 2 IZ reflektovat dosavadní stav insolvenčního řízení a přihlédnout zejména

a) k osobě dlužníka a jeho majetkovým poměrům (předpokládanému rozsahu majetkové podstaty a její správy) a

b) k odborné způsobilosti insolvenčního správce a jeho zatížení.

Při výběru insolvenčního správce je zajisté nutné dbát i na to, aby povaha případu byla přiměřená jeho možnostem a schopnostem. Je zjevné, že jinými odbornými znalostmi (právními, ekonomickými...) a jiným odborným zázemím (odborným aparátem) musí být vybaven insolvenční správce dlužníka provozujícího podnikatelskou činnost a vlastnícího značný majetek než např. insolvenční správce nepodnikajícího dlužníka s nepatrným majetkem.

 

Výběr insolvenčního správce u dlužníků tvořících koncern

S účinností od 20. 7. 2009 (novelou IZ provedenou zák.č. 217/2009 Sb.) byla do § 25 odst. 1 IZ vtělena úprava, kterou se předsedovi insolvenčního soudu ukládá, aby v insolvenčních řízeních u dlužníků tvořících koncern zásadně postupoval tak, že insolvenčním správcem určí jednu a tutéž osobu. Tento zákonný požadavek zavazuje předsedu insolvenčního soudu i tehdy, jestliže insolvenční řízení dalšího dlužníka tvořícího koncern probíhá u jiného na výběr daného místně příslušného soudu (viz § 87 odst. 2 OSŘ a část 4/5.1.2). Možný střet zájmů, do něhož se takto ustanovený insolvenční správce může dostat, upravuje novelizovaný § 34 IZ v odst. 2 tím, že insolvenčnímu soudu pro tyto případy ukládá povinnost ustavit odděleného insolvenčního správce (viz část 3/3.6.4).

 

Judikatura

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 90 INS 11487/2011, 3 VSPH 9/2011-A ze dne 30. 5. 2011 uveřejněné pod č. 132/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Osobou oprávněnou podat odvolání proti usnesení o ustanovení insolvenčního správce není insolvenční správce jiného dlužníka, který namítá, že insolvenčním správcem měl být určen on, neboť dlužníci tvoří koncern ( § 25 odst. 2 IZ).

 

Odvolací soud v tomto rozhodnutí vysvětlil (citace z odůvodnění):

Úprava obsažená v § 25 odst. 2 IZ v zájmu věřitelů a dlužníka, tedy v zájmu uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem, vytváří předpoklady, aby insolvenčním správcem dlužníků, jež tvoří koncern, byla pokud možno jedna osoba. Z toho dovodil, že právo prosazovat vlastními procesními úkony tuto úpravu v konkrétním řízení náleží (jen) dlužníku a věřitelům, kteří vůči němu v insolvenčním řízení uplatňují svá práva, a že tato úprava proto nezakládá nárok konkrétní osoby (míněno jakési osobní právo), aby byla ustanovena insolvenčním správcem“.

 

Ve spojitosti s tím, že insolvenční řízení u osob tvořících koncern řeší vedle jediného insolvenčního správce nově i jediný insolvenční soudce (viz novelizovaný § 42 odst. 2 zák.č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích), jde o procesní koncentraci, jejíž cílem je zrychlení a zefektivnění těchto insolvenčních řízení.

 

Výběr insolvenčního správce u dlužníků dle § 3 odst. 2 ZIS

S účinností od 1. 8. 2013 (novelou IZ provedenou zák. č. 185/2013 Sb.) byla do § 25 odst. 3 IZ vtělena úprava, podle níž pro insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek dlužníka, u něhož má právo vykonávat činnost insolvenčního správce osoba zapsaná do zvláštní části seznamu podle § 17 odst. 3 ZIS (viz část 3/3.1), předseda insolvenčního soudu určí (je povinen určit) insolvenčním správcem tuto osobu bez ohledu na způsob řešení úpadku. V praxi to bude znamenat, že v případě řešení úpadku dlužníka, který je finanční institucí se zvláštním režimem nebo obchodníkem s cennými papíry, centrálním depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem penzijní společností nebo penzijním fondem, anebo dlužníkem, u něhož je bez dalšího přípustná reorganizace podle zvláštního zákona (u dlužníka, jenž splňuje kvantitativní podmínky přípustnosti reorganizace obsažené v § 316 odst. 4 IZ), musí předseda insolvenčního soudu vybrat insolvenčního správce ze zvláštní části seznamu insolvenčních správců bez ohledu na způsob řešení dlužníkova úpadku.

 

Výběr insolvenčního správce při “předjednané" reorganizaci

Jak výše avizováno, novela IZ provedená zák.č. 217/2009, jež je účinná od 20.7. 2009, prolamuje výlučnou působnost předsedů insolvenčních soudů při jmenovitém ustanovování insolvenčních správců, když do § 25 odst. 1 IZ byla vtělena úprava, podle níž v případech tzv. „předjednané“ reorganizace již osobu insolvenčního správce neurčuje předseda insolvenčního soudu, ale fakticky dlužník a jeho věřitelé (k tomu viz též část 8/4.5.2). Pokud totiž dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení svého úpadku navrhl reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek (viz § 148 odst. 2 IZ a části 4/6.1 a 8/2.1), v němž je určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud

Nahrávám...
Nahrávám...