NahoruVyužití institutu započtení v daňovém řízení u daňového
subjektu v úpadku
Charakter § 40a odst. 4 ZSDP
Shrneme-li již
uvedené, byl i správce daně v pozici účastníka insolvenčního řízení podle
§ 14 IZ postaven v kontextu s touto koncepcí do situace, kdy bylo třeba
s dopady institutu započtení počítat i ve vztahu k daňovému řízení
vedenému u daňového subjektu v úpadku. Tyto nové podmínky jsou vyjádřeny v § 40a odst. 4 ZSDP, který má povahu lex specialis vůči § 140 odst. 2 a 3 IZ (viz
obecné části 4/5.3, 7/3.4 a předchozí 11/2.11). V daném případě proto ona
povaha lex specialis vyjadřuje to, že jestliže jedna norma dopadá na určité
jednání v určité životní situaci a tato životní situace nebo
jednání je podmnožinou životních situací nebo jednání, na něž dopadá jiná
norma, jiná norma neplatí nebo platí pouze v rozsahu, ve kterém nedopadá
na životní situace a jednání prvou normou upravené. To však nic nemění
na tom, že i správce daně je ohledně možnosti započtení daňových pohledávek
vzniklých před rozhodnutím o úpadku vázán obecně podmínkami obsaženými v § 140 odst. 3 IZ.
Postavení
správce ve vztahu k možnosti započtení
Je zcela
nezpochybnitelné, že má-li správce daně použít institutu započtení ve vztahu
k daňovým pohledávkám vzniklým před rozhodnutím o úpadku, musí být
v pozici přihlášeného věřitele - tedy účastníkem insolvenčního řízení
podle § 14 IZ. Rovněž tak je
nesporné, že ač správce daně pohledávku z titulu daní ve faktickém slova smyslu
nezískává, ale tuto pohledávku ex lege toliko spravuje, musí jít o
pohledávku ze zákonně vedeného daňového řízení. Podmínka, aby správce
daně nabýval pohledávku v době, kdy věděl o dlužníkově úpadku, je z hlediska
praxe spíše diskutabilní, protože správce daně není subjektem
soukromého práva a podle zákona ani není oprávněn spravovanou daňovou
pohledávku nabývat do svého vlastnictví. Poslední z podmínek obsažených v § 140 odst. 3 IZ je
aplikovatelná při dodržení koncepce vratitelného přeplatku ve vztahu k
pohledávkám a závazkům z daňově-právních vztahů vážících se k období před
rozhodnutím o úpadku, kdy navíc musí být nově aplikován systém oddělené
evidence úhrad na jednotlivé daňové povinnosti dlužníka podle § 59 odst. 6 ZSDP. Oproti
dřívější právní úpravě zákon o správě daní a poplatků navíc deklaruje, že pro
potřeby úpadku je za majetek daňového subjektu považován vratitelný přeplatek
podle § 64 odst. 2 ZSDP.
Přihlédneme-li
ke skutečnosti, že daňové řízení se podle § 266 odst. 1 písm. c) IZ
prohlášením konkursu nepřerušuje (viz část 7/3.8.2), a nová právní úprava zakotvená
v zákoně o správě daní a poplatků umožňuje vést daňové řízení i v průběhu
insolvenčního řízení, tj. též pro případ reorganizace nebo oddlužení, má
správce daně podle § 192 odst. 2 IZ možnost
až do přezkoumání jím přihlášené daňové pohledávky, dokud…
