dnes je 30.11.2022

Input:

Vztah trestního řízení a insolvenčního řízení

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.12.7
Vztah trestního řízení a insolvenčního řízení

Vztah trestního řízení a insolvenčního řízení

 

Obecně k tomuto vztahu

Trestní řízení vedou orgány činné v trestním řízení proti osobě, kterou důvodně podezírají ze spáchání trestného činu, přičemž postupují zejména podle zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce TrŘ). Příslušné právní předpisy - až na výjimky - výslovně neupravují vztah mezi trestním řízením a insolvenčním řízením. Z těchto výjimek je třeba zmínit zejména ustanovení § 266 odst. 1 písm. a) IZ, podle něhož se prohlášením konkursu nepřerušuje trestní řízení, v kterém pak lze rozhodnout též o náhradě škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem, popřípadě o vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem ( § 43 odst. 3, § 228 TrŘ)), pokud tyto nároky pošozeného souvisejí s majetkem patřícím do majetkové podstaty (neplatí již omezení podle § 14 odst. 1 písm. c) ZKV]. Další souvislost vyplývá např. z ustanovení § 225 a § 226 TrZ, protože trestné činy porušení povinnosti v insolvenčním řízení a pletichy v insolvenčním řízení lze spáchat - jak vyplývá již z jejich pojmenování - jen v insolvenčním řízení. Podobně spáchání trestného činu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 TrZ je vázáno - mimo jiné - na řízení před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci, tj. i na insolvenční řízení, v němž se týká povinnosti dlužníka podle § 214 a § 215 IZ. Odpovědnost pachatele za trestné činy zvýhodnění věřitele podle § 223 TrZ a způsobení úpadku podle § 224 TrZ je vázána na stav úpadku určitého věřitele, který se posuzuje zejména podle toho, jak týž stav vymezuje ustanovení § 3 IZ.

 

Trestní řízení i insolvenční řízení mohou probíhat souběžně, ale obě řízení nejsou na sobě přímo závislá. Proto např. trestní stíhání pachatele za trestné činy poškození věřitele podle § 222 TrZ nebo zvýhodnění věřitele podle § 223 TrZ nevyžaduje, aby již bylo zahájeno insolvenční řízení, nebo aby vůbec bylo vedeno insolvenční řízení. Výsledky insolvenčního řízení mohou mít určitý vliv na rozhodnutí v trestním (adhezním) řízení o nároku na náhradu škody způsobené některými úpadkovými trestnými činy, popřípadě o nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem.

V soudní praxi byly výsledky insolvenčního (konkursního) řízení posuzovány např. z toho hlediska, zda a jaký majetek byl podle § 233 a násl. IZ (resp. podle § 15 odst. 2 ZKV) vydán z neplatných nebo neúčinných právních úkonů do majetkové (konkursní) podstaty a použit k uspokojení pohledávek poškozených věřitelů. To pak mělo význam pro přiznání nároku na náhradu škody způsobené trestným činem poškozeným věřitelům podle § 228 TrŘ, resp. na výši tohoto nároku.

 

Posuzování předběžných otázek v trestním řízení

Relativní samostatnost trestního řízení a jeho nezávislost na insolvenčním řízení se projevuje i při řešení předběžných otázek podle § 9 TrŘ. Zde totiž platí, že orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. Orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě vydáno, vyčkají jeho vydání.

 

Proto např. orgány činné v trestním řízení posuzují samostatně a nezávisle na výsledku případně probíhajícího insolvenčního řízení, jestli byl určitý dlužník ve stavu úpadku, jde-li o trestné činy zvýhodnění věřitele podle § 223 TrZ nebo způsobení úpadku podle § 224 odst. 2 TrZ, nebo zda se dlužník dostal do stavu úpadku, jde-li o trestný čin způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 TrZ, anebo jestli dlužník v úpadku zvýhodnil určitého věřitele na úkor jiného svého věřitele, jde-li o trestný čin zvýhodnění věřitele podle § 223 TrZ, popřípadě zda a v jaké výši byla způsobena škoda zmíněnými trestnými činy. Podobně se posuzuje vůbec samotná existence závazkového právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, který je zpravidla předpokladem spáchaní většiny tzv. úpadkových trestných činů. Ve všech těchto případech totiž jde o otázku viny obviněného ve smyslu § 9 odst. 1 TrŘ, tj. o otázku, zda obviněný spáchal některý z trestných činů naplněním všech znaků jeho skutkové podstaty, mezi něž patří i otázka existence závazkového vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, stavu úpadku dlužníka, způsobení a výše škody atd. Takže i kdyby předtím učinil soud v insolvenčním řízení nějaké rozhodnutí v uvedeném směru,

Nahrávám...
Nahrávám...