Zákaz provedení výkonu rozhodnutí či
exekuce
Vztah konkursu a vykonávacího řízení postihujícího majetek
podstaty
Na § 266 odst. 1 písm. k ) IZ,
podle kterého mezi řízení, jež se prohlášením konkursu nepřerušují, náleží i řízení
o výkon rozhodnutí nebo exekuce postihující majetek v podstatě, navazuje § 267 IZ upravující zákaz
provedení takového výkonu rozhodnutí či exekuce. (Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení se dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ
pojil ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, které by postihovaly majetek
ve vlastnictví dlužníka jakož i jiný majetek náležející do majetkové podstaty,
je možno nařídit, nelze je však provést. Uvedená úprava se týká všech druhů
vykonávacího řízení, tj. jak soudního výkonu, tak řízení správního (včetně daňového,
jakož i exekucí podle exekučního řádu), a je koncipovaná obdobně jako předchozí
úprava obsažená v § 14 odst. 1 písm. c) a e) ZKV (a rozvinutá soudní judikaturou), když vychází z toho, že je vyloučeno, aby
při konkursu existoval dvojí režim uspokojování dlužníkových závazků. Jejich
uspokojení v konkursu se proto před uspokojením ve výkonu rozhodnutí či v
exekuci vždy prosadí. Nově ovšem insolvenční zákon upravuje možnost provedení
výkonu rozhodnutí či exekuce pro pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky
jim na roveň postavené ( § 267 odst. 2 až 4 IZ a
další výklad).
Zákaz provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihujících
majetek podstaty
Podle § 267 odst. 1 IZ výkon rozhodnutí
nebo exekuci postihující majetek náležející do majetkové podstaty lze pro
pohledávky věřitelů po prohlášení konkursu nařídit ( § 261 a násl. OSŘ),
nelze jej však provést ( § 265 a násl. OSŘ). S výjimkou případů uvedených v odstavci 2 až 4 lze i návrh na nařízení
výkonu rozhodnutí nebo exekuce podat jen proti povinnému. Proti insolvenčnímu
správci jej nelze podat ani v případě, že povinným je dlužník. Nutno dodat, že účinky
nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce dle § 285 odst. 1 písm. b) IZ zpeněžením
majetkové podstaty zanikají v rozsahu, v němž se týkají zpeněženého majetku (viz výklad /5).
Nerozdělený výtěžek exekuce náležející do
podstaty
Nutno dodat, že v době zahájení insolvenčního
řízení se může exekuční řízení postihující majetek podstaty nacházet v různé
fázi, a může tedy dojít kupř. i k situaci, kdy před zahájením insolvenčního
řízení byly již nařízený výkon rozhodnutí či exekuce prodejem nemovitosti
úpadce provedeny (po právní moci usnesení o příklepu bylo vydražitelem
zaplaceno nejvyšší podání a vydražitel se stal vlastníkem dražených nemovitostí), ale nebylo dosud vydáno rozvrhové usnesení dle § 337 a násl. OSŘ o
uspokojení pohledávek z rozdělované podstaty nebo bylo vydáno ale nebylo
dosud splněno. Výtěžek dražby (uhrazené nejvyšší podání s úroky
z něho) tedy dosud nebyl v exekučním řízení použit k uspokojení
pohledávek oprávněných osob, přičemž je zřejmé, že tento nerozdělený výtěžek
exekuce je stále majetkem povinného (dlužníka) a jako takový náleží dle § 205 IZ do majetkové podstaty (po prohlášení
konkursu je s ním oprávněn disponovat dle § 246 IZ pouze insolvenční
správce) a po dobu trvání účinků insolvenčního řízení lze z tohoto
majetku pohledávky věřitelů dlužníka uspokojit jen v rámci insolvenčního řízení
(za podmínek stanovených v IZ).
Ze shora uvedeného je podle našeho názoru
zřejmé, že provedením výkonu rozhodnutí či exekuce postihujících majetek
patřící do majetkové podstaty, který § 267 odst. 1 IZ zapovídá, je třeba rozumět nejen faktické
provedení konkrétního postihu majetku povinného (dlužníka), který byl nařízen, ale i úkony směřující k dokončení exekuce, tj. rozhodnutí o použití
výtěžku exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného či dalších jeho věřitelů
podle příslušné procesní úpravy.
Související judikatura
V tomto směru lze poukázat na
judikaturu k předchozí obdobně koncipované konkursní úpravě obsažené v §
14 odst. 1 písm. e) ZKV vztahující zákaz provedení výkonu rozhodnutí či exekuce
ke dni prohlášení konkursu, když závěry obsažené v níže uvedených
judikátech lze aplikovat i na úpravu
téhož zákazu, jejž IZ pojí se zahájením insolvenčního řízení. Jde jednak o usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2004, sp. zn. 20 Cdo 2372/2003 (a rovněž o
jeho usnesení ze dne 31.5.2006, sp.zn. 29 Odo 332/2004), v nichž
dovodil, že „rozhodl-li odvolací soud o odvolání proti usnesení o příklepu přes
zákaz provedení výkonu rozhodnutí formulovaný ustanovením § 14 odst. 1 písm. e/
ZKV, je to důvodem ke zrušení takového usnesení“. Ze závěrů vyslovených
v tomto rozhodnutí dále plyne, že usnesení o udělení příklepu není samo
o sobě skutečností, jež by vylučovala soupis dražených nemovitostí do konkursní
podstaty úpadce (povinného), a že naopak další úkony, jež by soud činil po
prohlášení konkursu na majetek povinného za tím účelem, aby usnesení o příklepu
nabylo právní moci, nutno pokládat za…
