Započtení pohledávek v novém pojetí dle právní úpravy v insolvenčním zákoně

 NahoruZapočtení pohledávek v novém pojetí dle právní úpravy v insolvenčním zákoně

Započtení na majetek patřící do konkursní podstaty

Zatímco zákon o konkursu a vyrovnání ve svém § 14 odst. 1 písm. i) kategoricky zakazoval v průběhu konkursního řízení započtení na majetek patřící do konkursní podstaty, přičemž tento zákaz neplatil pouze při aplikaci institutu vyrovnání, nový insolvenční zákon tuto cestu opouští. Podle § 140 odst. 2 IZ (viz části 4/5.3 a 7/3.4) je započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak (tj. především není-li dána některá z dalších překážek započtení stanovených v odst. 3). V souladu s dikcí § 140 odst. 2 a 3 IZ proto obecně platí, že vznikla-li pohledávka za majetkovou podstatou po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, není zápočet možný, poněvadž zákonné podmínky pro toto započtení nebyly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Z uvedeného plyne, že v insolvenčním řízení nelze provést započtení vůči pohledávce vzniklé až po rozhodnutí o úpadku, která bude mít povahu pohledávky za majetkovou podstatou. To platí pochopitelně i pro situace, kdy se jedná o daňové pohledávky přihlašované do insolvenčního řízení správci daně. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. III. ÚS 648/04 připustil, že právní pojem „započtení“ je pojmem jak práva soukromého, tak i práva veřejného, bylo by nošením dříví do lesa, kdybychom začali znovu rozebírat, zda úkony správce daně v daňovém řízení podle § 59 odst. 3 a 5 ve spojení s § 64 ZSDP mají či nemají znaky započtení. Přihlédneme-li ke skutečnosti, že v insolvenčním zákoně zákonodárce ohledně tohoto institutu nestanovil žádná zvláštní pravidla či výjimky pro veřejnoprávní pohledávky, dopadají účinky započtení i na postup správců daně.…