Zpeněžení
majetkové podstaty
Úprava
zpeněžení majetkové podstaty v § 283-295 IZ v zásadě navazuje na předchozí úpravu obsaženou v zákoně o konkursu a
vyrovnání a oproti ní přináší jen dílčí změny či doplnění. (K tématu rozsahu,
zjištění a soupisu majetkové podstaty viz podrobněji část 6/1.)
Pojem
zpeněžení majetkové podstaty
Ustanovení § 283 odst. 1 IZ definuje pro účely konkursního řízení pojem zpeněžení majetkové podstaty,
a to tak, že se jím rozumí převedení veškerého majetku, který do majetkové
podstaty náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení
k tomuto účelu se považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní
hotovosti, i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek. Ujednáními,
která by úplatnému postoupení pohledávek dlužníka v konkursu (jejich zpeněžení)
bránila, není insolvenční správce omezen.
Okamžik
zahájení zpeněžování majetkové podstaty
Podstatnou
změnu oproti úpravě v zákoně o konkursu a vyrovnání představuje § 283 odst. 2 IZ ,
podle něhož ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit až po právní moci
rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů. Insolvenční
soud však může povolit výjimku z tohoto zákazu dřívějšího zpeněžení. Bez
dalšího není insolvenční správce uvedeným časovým omezením zahájení
zpeněžování vázán v případě věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením (k jejich zpeněžení mimo dražbu by nepotřeboval ani souhlas insolvenčního soudu
a věřitelského výboru - viz § 289 odst. 1 IZ). Smyslem uvedené nové úpravy je zabránit těžko řešitelným situacím, jež by
zpeněžení majetkové podstaty nastolilo v případě změny či zrušení rozhodnutí o
prohlášení konkursu.
Nutno dodat, že nejde-li o výše uvedené výjimky, ke zpeněžování majetkové podstaty může dojít (po první schůzi věřitelů) až poté, co již
nabylo právní moci jak rozhodnutí o prohlášení konkursu, tak i rozhodnutí o
úpadku.
K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR
23/2011 ze dne 30. 11. 2011, uveřejněné pod č. 43/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek (citace z odůvodnění):
„Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že nepřehlédl, že usnesením
ze dne 24. 9. 2010 insolvenční soud již rozhodl, že způsobem řešení dlužníkova
úpadku bude konkurs a že toto usnesení již (přes zjevně nesprávné poučení o nepřípustnosti
odvolání) nabylo právní moci; případný dlužníkův úspěch v řízení o odvolání
proti rozhodnutí o úpadku, by však samozřejmě založil povinnost odvolacího
soudu odklidit usnesení o prohlášení konkursu coby závislý „výrok“ (srov. i
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné
pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení § 283 odst. 2 IZ, jež dovoluje přikročit ke zpeněžení majetkové podstaty teprve po
právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů,
pokud nejde o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením anebo pokud
insolvenční soud nepovolí výjimku, je samozřejmě nezbytné vyložit (v souladu s
jeho účelem) pro situaci, kdy je sice v právní moci usnesení o prohlášení
konkursu, leč nikoliv rozhodnutí o úpadku, tak, že ke zpeněžení majetkové
podstaty nelze (až na tam pojmenované výjimky) přikročit, dokud není v právní
moci rozhodnutí o úpadku.“
Předkupní
práva při zpeněžování majetkové podstaty
Smluvními
předkupními právy není insolvenční správce při zpeněžení majetkové
podstaty vázán ( § 284 odst. 2 IZ), přičemž speciálně (s odkazem na § 8 zák. č. 114/1995 Sb., o vnitrostátní plavbě) se při zpeněžení majetkové
podstaty v konkursu zakládá předkupní právo státu k nemovitostem, které tvoří
pozemní část veřejného přístavu ( § 284 odst. 1 IZ).
Předkupní
práva nájemců bytových družstev
Podle § 285 odst. 4 IZ je insolvenční správce při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním
právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu ( § 22, § 23 odst. 1
a 3 a § 27 zák.
č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů). Byty a nebytové prostory ve
vlastnictví bytového družstva, nakládání s nimiž je omezeno právem fyzických
osob (členů družstva), které jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné
nabytí těchto bytů a prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 cit. zákona, musí insolvenční
správce nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému
nabytí vlastnictví za podmínek stanovených uvedeným zvláštním právním předpisem (v § 23 až 28 cit. zákona). Je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu
těchto bytů potřebné, a za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí
vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných
úkonů a odměna stanovená podle zvláštního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k nabytí do výlučného vlastnictví takovou nabídku do 3 měsíců od jejího doručení,
přikročí insolvenční správce ke zpeněžení a ustanovení zvláštního zákona o
ochraně práv nájemců (§ 22 cit. zákona) se v tom případě nepoužijí.
Judikáty
Výklad
k nárokům nájemců dlužníka - bytového družstva, zejm. k režimu nároků správce
(jeho odměny a náhrady nákladů nezbytně vynaložených na provedení úkonů potřebných
k bezplatnému převodu bytů nebo nebytových prostor oprávněným osobám)
poskytuje usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 96 INS 714/2009,
3 VSPH 1068-B ze dne 31. 1. 2011. V něm Vrchní soud v Praze
odmítl odvolání dlužníka (bytového družstva) proti usnesení, jímž insolvenční
soud určil výši odměny insolvenčního správce a náhrady nezbytných nákladů při převodu
bytové jednoty oprávněné osobě. Učinil tak se závěrem, že k odvolání tu
není dlužník oprávněn (není k němu subjektivně legitimován), neboť určení
těchto nároků insolvenčního správce se nijak nedotýká majetkové podstaty ani
práv či povinností dlužníka - uspokojení nároku oprávněné osoby předjímaného
ustanovením § 285 odst. 4 IZ se vždy děje pouze na náklady konkrétní oprávněné osoby, nikoli
k tíži majetkové podstaty. K tomu Vrchní soud v Praze vysvětlil
(citace z odůvodnění):
„Náklady
spojené se všemi úkony, jež jsou v konkrétní situaci potřebné
k tomu, aby byt nebo nebytový prostor byl insolvenčním správcem nabídnut
oprávněné osobě, jakož i odměnu insolvenčního správce, je povinna uhradit
oprávněná osoba (srov. zákonnou dikci „za to mu od osob oprávněných k výlučnému
nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených k provedení všech
potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu“).
Nárok
oprávněné osoby na převod bytu či nebytového prostoru do jejího
výlučného vlastnictví je zvláštním druhem zákonného předkupního práva. Toto
právo zasahuje do zpeněžování majetkové podstaty jen potud, že zákon předem
výlučně určuje osoby, které jsou v procesu zpeněžování majetkové podstaty
oprávněny nabýt vlastnictví k bytům, popř. nebytovým prostorám podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů. Jde o
převod bezplatný, což v poměrech insolvenčního práva znamená jediné; ačkoliv
je zpeněžována majetková podstata, není tu výtěžku použitelného pro účely
uspokojení pohledávek věřitelů. Jde ovšem o nárok (právo) podmíněné,
a to tím, že oprávněná osoba zaplatí náklady, jež si vyžádají všechny potřebné
úkony insolvenčního správce, nutné k naplnění nároku oprávněné osoby a též
odměnu insolvenčního správce za toto „zpeněžení“.
Insolvenční správce není oprávněn, byť dočasně (míněno zálohově), hradit
náklady potřebných úkonů z majetkové podstaty (tedy ani z případné
zálohy na náklady insolvenčního řízení). K tomu, aby mohl insolvenční
správce přistoupit k jednotlivým potřebným úkonům, je nezbytné, aby na
náklady s tím spojené složila oprávněná osoba potřebnou částku předem. Rozsah a výše těchto nákladů bude odvislá od toho, v jakém stadiu se dosud
nalézal proces uspokojování nároků oprávněné osoby; např. ještě ani nemusel být
započat proces vyčleňování bytových jednotek či prostor, v jiném insolvenčním
řízení věc již může být ve stadiu připraveného návrhu smlouvy o převodu. Je vhodné
a zákonné konstrukci nároku oprávněné osoby odpovídající, jestliže závazek
oprávněné osoby k úhradě nákladů a odměny insolvenční správce též
vyjádří v návrhu smlouvy o převodu bytu či nebytového prostoru do
vlastnictví oprávněné osoby.
Jestliže
oprávněná osoba insolvenčnímu správci předem neposkytne potřebné finanční prostředky
a insolvenční správce proto nebude oprávněn přistoupit k jednotlivým potřebným
úkonům, pak to brání uspokojení jejího nároku. Insolvenční správce již není
vázán předkupním právem oprávněné osoby a zpeněží tuto část majetkové podstaty
obvyklým způsobem.
Z uvedeného
plyne, že převod bytu nebo nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné
osoby je činností správce při zpeněžování majetkové podstaty; ustanovení §
285 IZ je součástí dílu pátého, jež…
