dnes je 3.7.2022

Input:

Zpeněžení prodejem mimo dražbu

12.11.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.6.5.1.3
Zpeněžení prodejem mimo dražbu

Zpeněžení prodejem mimo dražbu

 

Předmět prodeje mimo dražbu

Prodej mimo dražbu upravuje § 289 IZ. Tímto způsobem lze zpeněžit jak věci (včetně podniku úpadce či jeho části - viz výklad k § 290 až 292 IZ /5.1.3.1), tak pohledávky úpadce náležející do majetkové podstaty (viz § 283 odst. 1 IZ), které nebudou jejich dlužníky uhrazeny a u nichž nebudou dány podmínky k jejich uplatnění a vymáhání v soudním řízení (viz § 294 IZ a část 7/5.1.4), či jiná práva nebo majetkové hodnoty náležející do podstaty.

 

Souhlas s prodejem mimo dražbu

Prodej mimo dražbu může insolvenční správce podle § 289 odst. 1 IZ uskutečnit jen se souhlasem

a) věřitelského výboru (jde-li o majetek nesloužící k zajištění) anebo zajištěného věřitele (jde-li o majetek sloužící k zajištění) - viz § 286 odst. 2 a § 293 IZ a podrobný výklad o způsobech zpeněžení majetkové podstaty /5.1, a

b) insolvenčního soudu.

 

 

 

Souhlasu není třeba

- k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením,

- u věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

V usnesení sp. zn. MSPH 94 INS 12509/2010, 1 VSPH 100/2013-B ze dne 30. 1. 2013 pak Vrchní soud v Praze vysvětlil, že usnesení, jímž insolvenční soud nestandardně „nahradil" souhlas zástupce věřitelů s prodejem mimo dražbu, není rozhodnutím předvídaným § 289 IZ a jako takové - vydané mimo rámec IZ - nemůže mít do průběhu insolvenčního řízení nebo do poměrů jeho účastníků jakékoliv účinky.

 

Důsledky absence souhlasu

Dokud není souhlas věřitelského výboru a insolvenčního soudu s daným způsobem zpeněžení (nikoli s konkrétní smlouvou) udělen, a to alespoň dodatečně, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu, již insolvenční správce uzavřel, účinnosti.

Současně však nelze přehlédnout závěry, jež judikatura přijala k důsledkům absence souhlasu soudu ke zpeněžení mimo dražbu ve vztahu ke konkursnímu řízení dle ZKV, a jež se ovšem podle našeho názoru uplatní (protože není dostatečného důvodu, proč by tomu tak být nemělo) i v poměrech insolvenčního řízení. Jde o závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12.2006, sp.zn. 29 Odo 31/2004, uveřejněného pod č. 63/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Souhlas konkursního soudu s tím, aby správce konkursní podstaty zpeněžil majetek podstaty prodejem mimo dražbu ( § 27 odst. 2 ZKV), není odkládací podmínkou ve smyslu ustanovení § 36 ObčZ, nýbrž předpokladem platnosti právního úkonu, jímž správce konkursní podstaty majetek podstaty uvedeným způsobem zpeněží; jeho absence má za následek absolutní neplatnost takového právního úkonu ( § 39 ObčZ).

Proto dovozujeme, že bez souhlasu s prodejem majetku podstaty mimo dražbu uděleného insolvenčním soudem a věřitelským orgánem - jde-li o případ, kdy je tento souhlas nutný - správcem uzavřená smlouva nejenže (dle výslovné dikce § 289 odst. 1 IZ) nemůže nabýt účinnosti, ale podle našeho názoru bez souhlasu insolvenčního soudu tato smlouva ani není platná.

Rovněž podle našeho názoru - jak již zmíněno výše - není důvodu dovozovat, že vedle souhlasu příslušných procesních subjektů s tím, že majetek podstaty (jeho část) bude zpeněžen prodejem mimo dražbu (z volné ruky), a to za podmínek, které k tomu insolvenční soud případně stanoví (viz další výklad), je nutný také jejich souhlas s konkrétní smlouvou, kterou správce dle tohoto souhlasu uzavřel, nebo že souhlas dle § 289 odst. 1 IZ se realizuje (má realizovat) teprve až schválením oné konkrétní smlouvy. Domníváme se, že takový postup (zcela odlišný od aplikace obdobné úpravy obsažené v § 27 odst. 2 ZKV) nemá žádné opodstatnění; jeho důsledkem by bylo jen bezdůvodné přenášení odpovědnosti za konkrétní provedení prodeje (za uzavřenou smlouvu) z insolvenčního správce na insolvenční soud. To zajisté není žádoucí, zvláště pak za situace, kdy insolvenční řízení je v řadě dalších ohledů přizpůsobeno tomu, že v něm působí profesionalizovaní insolvenční správci, u nichž je - novými požadavky pro jejich zápis do seznamu správců - zajištěna jejich dostatečná kvalifikace pro výkon funkce s potřebnou odbornou erudicí.

 

Dále poukazujeme na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 94 INS 12509/2010, 1 VSPH 100/2013-B ze dne 30. 1. 2013, v němž dospěl k závěru, že usnesení, jímž insolvenční soud nestandardně „nahradil“ souhlas zástupce věřitelů s prodejem mimo dražbu, není rozhodnutím předvídaným § 289 IZ a jako takové - vydané mimo rámec IZ - nemůže mít do průběhu insolvenčního řízení nebo do poměrů jeho účastníků jakékoliv účinky. K tomu vrchní soud vysvětlil, že takovým rozhodnutím soud prvního stupně v žádném případě nenahradil negativní stanovisko zástupce věřitelů k prodeji mimo dražbu, což ani nemohl, neboť IZ takové oprávnění insolvenčnímu soudu nesvěřuje a insolvenční soud není oprávněn si je na úkor věřitelského orgánu atrahovat (srov. § 66 IZ). Jde tedy o usnesení vydané mimo pravomoc a působnost insolvenčního soudu, které nemá žádného zákonného podkladu.

 

Zpeněžení majetku sloužícího k zajištění

Jak již zmíněno /5.1 (viz výklad „Pokyny zajištěného věřitele ke zpeněžení"), nelze ve světle judikatury Vrchního soudu v Praze považovat za správný v praxi se vyskytující názor, že v případě zpeněžení majetku sloužícího k zajištění postačí k jeho prodeji mimo dražbu jen souhlas zajištěného věřitele, a souhlasu insolvenčního soudu ani věřitelského orgánu k platnosti a účinnosti smlouvy není zapotřebí.

 

Z usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn.KSCB 26 INS 4392/2008,1 VSPH 194/2012-B ze dne 12. 3. 2012, plyne závěr právě opačný (a dle našeho názoru zcela správný), a sice že také při zpeněžení majetku, který slouží k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, prodejem mimo dražbu - nejde-li o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením či o věci běžně zcizované při pokračujícím provozu dlužníkova podniku - je podmínkou účinnosti smlouvy o prodeji souhlas insolvenčního soudu a věřitelského orgánu ( § 289 odst. 1 IZ). Pokyny zajištěného věřitele ( § 293 IZ) nemohou povinný souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru nahradit, určují pouze konkrétní postup správce při zpeněžení předmětu zajištění. K tomu vrchní soud dále dovodil, že bez tohoto souhlasu tudíž nelze vydat výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli ( § 298 IZ).

Své závěry vrchní soud vysvětlil v předmětném usnesení následovně (citace z odůvodnění):

„Citované ustanovení /míněno ustanovení § 289 IZ upravuje zpeněžení majetkové podstaty (a to bez ohledu na povahu tohoto majetku, tedy zda jde o majetek, který slouží k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, či nikoliv) jedním z možných způsobů, a to prodejem mimo dražbu. Podmínkou účinnosti (každé) smlouvy o prodeji mimo dražbu - nejde-li o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením a o věci běžně zcizované při pokračujícím provozu dlužníkova podniku - je dle textu zákona souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru, jenž by měl být dán zásadně předem, event. v odůvodněných případech i následně. Z uvedeného nutně vyplývá, že bez tohoto souhlasu nelze výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty použít na uspokojení pohledávek věřitelů. Jinými slovy řečeno, s výtěžkem zpeněžení lze naložit až v době, kdy je proces zpeněžení dovršen. Jde-li o prodej mimo dražbu majetku sloužícího k zajištění pohledávky, je žádoucí, aby insolvenční soud při udělení souhlasu stanovil správci jako podmínku prodeje též to, aby se správce řídil pokyny zajištěného věřitele ( § 293 IZ).

Podle § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

Uvedené ustanovení toliko vymezuje některé další povinnosti, resp. postup, jenž musí insolvenční správce nadto respektovat při zpeněžení té (zvláštní) části majetkové podstaty, která slouží k zajištění pohledávky, aniž by tím ovšem byla jakkoliv dotčena shora citovaná ustanovení § 286 a § 289 IZ. Svými pokyny ovlivňuje zajištěný věřitel především konkrétní postup správce při zpeněžení předmětu zajištění (např. výběr realitní kanceláře, inzerce, organizace výběrového řízení, kupce, dražební kanceláře apod.). Pokyny zajištěného věřitele však nemohou nahradit souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru vyžadovaný k účinnosti prodeje mimo dražbu ( § 289 odst. 1 IZ). Odvolací soud je toho názoru, že i věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, které slouží k zajištění

Nahrávám...
Nahrávám...