Způsobení úpadku

Způsobení úpadku

 

A) Zákonné znaky trestného činu

Trestný čin způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 TrZ spáchá a trestem odnětí svobody až na 1 rok nebo trestem zákazu činnosti bude potrestán, kdo, byť i z hrubé nedbalosti, si přivodí úpadek tím, že

a) činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům,

b) spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru,

c) užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem,

d) poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač to je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, nebo

e) učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům.

 

Trestný čin způsobení úpadku podle § 224 odst. 2 TrZ spáchá a trestem odnětí svobody až na 1 rok nebo trestem zákazu činnosti bude potrestán, kdo, byť i z hrubé nedbalosti, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu, ač ví, že je v úpadku, a tím zhorší postavení dosavadních věřitelů.

 

Přísnější trest v podobě odnětí svobody až na 3 roky hrozí podle § 224 odst. 3 TrZ pachateli, který způsobí činem uvedeným v § 224 odst. 1 nebo 2 TrZ značnou škodu.

 

Ještě přísnějším trestem v podobě odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let může být podle § 224 odst. 4 TrZ pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v § 224 odst. 1 nebo 2 TrZ škodu velkého rozsahu.

 

Skutková podstata trestného činu způsobení úpadku podle § 224 TrZ v zásadě odpovídá dřívější úpravě trestného činu předlužení podle § 256c tr. zák. z r. 1961, ovšem se dvěma podstatnými rozdíly. Jednak je nyní předpokladem trestní odpovědnosti podle § 224 TrZ jakýkoli úpadkový stav, nikoli jen předlužení ( § 3 odst. 3 IZ, § 1 odst. 3 ZKV), takže jím může být i platební neschopnost ( § 3 odst. 1 IZ, § 1 odst. 2 ZKV). Druhou změnou je subjektivní stránka pachatele, která vyžaduje alternativně zavinění úmyslné, nebo z nedbalosti, přičemž může jít o vědomou i nevědomou nedbalost ( § 16 odst. 1 TrZ), ale co do její intenzity se vyžaduje hrubá nedbalost ve smyslu § 16 odst. 2 TrZ.

 

B) Výklad zákonných znaků

Dvě skutkové podstaty

V § 224 TrZ jde o dvě samostatné skutkové podstaty (odst. 1 a odst. 2) a pro obě je charakteristický stav úpadku pachatele ( § 3 IZ, § 1 odst. 2, 3 ZKV), liší se však v tom, že zatímco podle § 224 odst. 1 TrZ se do tohoto stavu pachatel dostane některým z taxativně vyjmenovaných jednání uvedených pod písm. a) až e) citovaného ustanovení, podle § 224 odst. 2 TrZ pachatel jedná za stavu, kdy už je v úpadku, přičemž nerozhoduje, jak se do tohoto stavu dostal. Není samozřejmě vyloučeno, aby se pachatel nejdříve dostal uvedenými způsoby do stavu úpadku a pak ještě přijal nový závazek nebo zřídil zástavu, tj. naplnil postupně obě skutkové podstaty. Jednáním pachatele jsou ohroženi jeho stávající věřitelé, popřípadě i noví věřitelé.

 

K trestnosti podle § 224 odst. 1, 2 TrZ se však nevyžaduje, aby došlo ke zkrácení věřitelů ani k jiným formám způsobení škody na cizím majetku, přestože je zřejmé, že v konečném důsledku mohou být věřitelé dlužníka, který je v úpadku, skutečně poškozeni. Škoda má právní význam až u kvalifikovaných skutkových podstat podle § 224 odst. 3, 4 TrZ.

 

Pro trestní odpovědnost však nestačí jen samotný stav úpadku určitého dlužníka, ale trestně postižitelný může být pouze ve spojení s určitým jednáním, které vedlo k takovému stavu ( § 224 odst. 1 TrZ), nebo jehož se v tomto stavu dále dopouští ( § 224 odst. 2 TrZ).

 

Pachatel trestného činu a jeho zavinění

Pachatelem trestného činu podle § 224 TrZ může být kterýkoli dlužník, pokud si v důsledku popsaných jednání, byť i z hrubé nedbalosti, přivodí stav úpadku, nebo v tomto stavu přijme nový závazek nebo zřídí zástavu. Nemusí jít jen o podnikatele, jakkoli je zřejmé, že některé alternativy míří především a typicky na podnikatele [např. podle § 224 odst. 1 písm. e) TrZ]. Jde o tzv. konkrétní subjekt se zvláštní vlastností ve smyslu § 114 odst. 1, 2 TrZ.

 

Z hlediska zavinění se vyžaduje, aby si dlužník (resp. osoba za něj jednající ve smyslu § 114 odst. 2 TrZ) přivodil některým z výše uvedených způsobů stav úpadku buď úmyslně ( § 15 ), nebo z hrubé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 2 TrZ. Pokud jde o zavinění z nedbalosti, trestný čin zde tedy může být spáchán z vědomé (§ 16 odst. 1 písm. a) TrZ) i nevědomé nedbalosti (§ 16 odst. 1 písm. b) TrZ), ovšem v obou případech se vyžaduje vyšší intenzita v podobě hrubé nedbalosti. Podle legální definice je trestný čin spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným TrZ. Nejde o žádnou další, zvláštní formu nedbalosti, jen o její vyšší intenzitu požadovanou z důvodu, aby se zabránilo nadměrnému uplatňování trestní represe v méně závažných případech. Otázku, jestli přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným § 224 TrZ, bude třeba posuzovat podle individuálních okolností každého konkrétního případu, přičemž může záležet i na tom, v jakém postavení pachatel jednal, jaké okolnosti mu byly známy, zda a jaké povinnosti měl při nakládání se svým majetkem, jakým způsobem a z jakých důvodů je porušil, zda a do jaké míry dodržel potřebnou opatrnost ve svém jednání atd.

 

Zavinění pachatele se zde zkoumá k době, kdy učinil některé z jednání uvedených v § 224 odst. 1 nebo 2.

 

a) Pachatel si přivodí úpadek

 

Způsoby, jimiž si pachatel přivodí úpadek

Pokud jde o trestný čin předlužení podle alternativy uvedené v § 224 odst. 1 TrZ, zákon zde pod písm. a) až e) taxativním výčtem vymezuje celkem 5 různých způsobů, kterými si pachatel přivodí stav úpadku ve výše uvedeném smyslu. Tyto způsoby jsou stanoveny alternativně, proto k trestní odpovědnosti postačí kterýkoli z nich, přičemž není vyloučeno, aby si pachatel přivodil stav úpadku i jejich kombinací. Nevyžaduje se však, aby takové jednání pachatele bylo jedinou a výlučnou příčinou jeho úpadku; podstatné je, že jde o příčinu, bez níž by nenastal stav úpadku, třebaže k němu přispěly i další okolnosti. Kdyby se však určitá osoba dostala do stavu úpadku jen v důsledku jiných skutečností (např. jednáním svého dlužníka spočívajícím ve spáchání trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1, odst. 4 písm. c) TrZ), nebyla by ani v případě svého zavinění trestně odpovědná za trestný čin podle § 224 odst. 1 TrZ.

 

Podstata toho, že si pachatel přivodí úpadek

Přivodit si úpadek tedy znamená, že pachatel, který je dlužníkem (nebo jedná za dlužníka ve smyslu § 114 odst. 2 TrZ), a dosud nebyl v úpadku, si úmyslně nebo z hrubé nedbalosti počíná ve vztahu ke svému majetku některým ze způsobů popsaných v § 224 odst. 1 písm. a) až e) TrZ a v příčinné souvislosti s tím se dostane do stavu platební neschopnosti nebo předlužení ( § 3 odst. 1, 3 IZ, § 1 odst. 2, 3 ZKV). Úmyslné nebo hrubě nedbalé jednání pachatele tedy musí předcházet stavu úpadku, který si tím pachatel způsobí. K trestnímu postihu proto nestačí samotné zjištění stavu úpadku, stejně tak není trestný ten, kdo, byť i z hrubé nedbalosti, jedná některým ze způsobů uvedených v § 224 odst. 1 písm. a) až e) TrZ, jestliže to u něj nemá za následek vznik stavu úpadku; některé typy úmyslného jednání by však mohly být jinými trestnými činy, např. jednání podle § 224 odst. 1 písm. c) TrZ by mohlo být úvěrovým podvodem podle § 211 odst. 2 TrZ. Pokud je určitý dlužník již v úpadku, aniž se do tohoto stavu dostal zmíněnými způsoby, může být jeho následné jednání jen jiným trestným činem, např. poškozením věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) TrZ, jestliže by se zbavoval majetku, aby z něj nemusel uspokojit pohledávku věřitele, nebo může být další alternativou způsobení úpadku podle § 224 odst. 2 TrZ, jestliže by přijal nový závazek nebo zřídil zástavu, a tím zhoršil postavení dosavadních věřitelů (viz níže).

 

b) Pachatel jedná již za stavu úpadku

 

Způsoby jednání pachatele za stavu úpadku

U trestného činu způsobení úpadku podle § 224 odst. 2 TrZ je podstatné, že pachatel jako dlužník (nebo jednající za dlužníka ve smyslu § 114 odst. 2 TrZ) jedná za již existujícího stavu úpadku ( § 3 odst. 1, 3 IZ, § 1 odst. 2, 3 ZKV), bez ohledu na to, jakým způsobem si ho dlužník přivodil. K této podmínce musí z hlediska trestní odpovědnosti přistoupit další ze dvou taxativně vyjmenovaných a alternativně stanovených okolností, přičemž postačí kterákoli z nich:

a) pachatel přijme nový závazek, tj. jako dlužník na sebe vezme na základě nového závazkového vztahu povinnost k plnění, kterou dosud neměl; podstatné je, aby takový závazek významnějším způsobem negativně ovlivnil majetkovou situaci dlužníka, nebo

b) pachatel zřídí zástavu, tj. uzavře písemnou smlouvu o zástavním právu (zástavní smlouvu) podle § 152 a násl. a § 552 ObčZ, která za splnění dalších podmínek vede ke vzniku tohoto práva, jež je jedním ze zajišťovacích institutů k zajištění pohledávky a jejího příslušenství; i zřízení zástavy by mělo významnějším způsobem negativně ovlivnit majetkovou situaci dlužníka, který je v úpadku a který se stane zástavcem.

 

Nestačí tedy, že pachatel, který je jako dlužník ve stavu úpadku, nepodá tzv. dlužnický insolvenční návrh, jak je povinen učinit podle § 98 IZ, ale k této jeho nečinnosti musí přistoupit některé z dalších jednání pod písm. a) nebo b).

 

 

Kombinace obou alternativ a vztah k jiným trestným činům

V konkrétním případě může jít o kombinaci obou jednání podle § 224 odst. 2 TrZ, pokud např. pachatel jako dlužník v úpadku přijme úvěr a k jeho zajištění…