dnes je 29.11.2022

Input:

Způsoby zpeněžení majetkové podstaty

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.6.5.1
Způsoby zpeněžení majetkové podstaty

Způsoby zpeněžení majetkové podstaty

 

Podle § 286 odst. 1 IZ lze majetkovou podstatu zpeněžit:

a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu (dle zák. č. 26/2000 Sb. , o veřejných dražbách),

b) prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí,

c) prodejem majetku mimo dražbu.

 

Souhlas věřitelského orgánu se způsobem zpeněžení

Způsoby zpeněžení majetkové podstaty jsou vymezeny shodně jako v předchozí úpravě (srovnej § 27 odst. 1 ZKV). Oproti předcházející úpravě ovšem IZ k posílení vlivu věřitelů v insolvenčním řízení zakotvuje zásadní změnu, jež spočívá v tom, že dle ( § 286 odst. 2 IZ je insolvenční správce oprávněn zpeněžit majetkovou podstatu jen způsobem, k němuž dal souhlas věřitelský orgán (věřitelský výbor či zástupce věřitelů). Jeho ingerence se přitom prosadí i v rámci již zvoleného způsobu zpeněžení (viz např. § 287 odst. 2 o účinnosti smlouvy o provedení veřejné dražby či úprava prodeje mimo dražbu dle § 289 odst. 1 a § 290 odst. 1 IZ).

Nutno dodat, že schůze věřitelů jako nejvyšší orgán věřitelů je oprávněna atrahovat na sebe rozhodování o kterékoli záležitosti, která jinak patří do působnosti věřitelského orgánu (viz § 46 odst. 2 a § 46 odst. 3 IZ, část 3/6.1). Proto si může vyhradit i právo rozhodnout namísto věřitelského orgánu o způsobu zpeněžení majetku podstaty, nebo o jiné záležitosti, která je v tom směru jinak svěřena výlučně věřitelskému orgánu.

 

Souhlas soudu s prodejem mimo dražbu

K tomu, aby majetek náležející do podstaty (věci, práva, pohledávky či jiné majetkové hodnoty, včetně podniku dlužníka či jeho části), mohl být zpeněžen prodejem mimo dražbu je však navíc třeba vždy i souhlasu insolvenčního soudu ( § 289 odst. 1 IZ). K tomu viz výklad v části /5.1.3 a 7/5.1.3.1.

 

Pokyny zajištěných věřitelů ke zpeněžení

Podle § 293 IZ má-li být zpeněžován majetek (věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty), který slouží k zajištění pohledávky stanoví, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele (viz § 2 písm. g) IZ, část 2/1.2) směřujícími ke zpeněžení.

 

Tyto pokyny však - jak plyne z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 26 INS 4392/2008,1 VSPH 194/2012-B ze dne 12. 3. 2012, citovaného /5.1.3 - nikterak nenahrazují souhlas věřitelského orgánu tam, kde je jeho souhlas zákonem předepsán ( § 287 odst. 2, § 289 odst. 1 a § 290 odst. 1 IZ), natož předepsaný souhlas insolvenčního soudu. Určují pouze konkrétní postup správce při zvoleném způsobu zpeněžení předmětu zajištění. Přitom patrně není vyloučeno, aby pokyny insolvenčnímu správci uděloval zajištěný věřitel i v průběhu zpeněžování. To však samozřejmě za předpokladu, že jsou vzhledem k momentálnímu stavu procesu zpeněžení realizovatelné.

K doplnění důvodů zmíněného judikátu považujeme za nutné vyjádřit přesvědčení, že nemá dostatečné opodstatnění argumentace, podle níž zpeněžení předmětu zajištění je pouze věcí zajištěného věřitele, a že proto není důvodu, aby v té věci jakkoli ingeroval i věřitelský orgán, a aby k případnému prodeji mimo dražbu byl nutný i souhlas insolvenčního soudu. Předně nelze pouštět ze zřetele, že náklady zpeněžení předmětu zajištění mohou být dle zvoleného způsobu zpeněžení různé, přičemž výše, v jaké je lze od výtěžku vydávaného zajištěnému věřiteli odečíst (tedy v jaké nese tyto náklady sám zajištěný věřitel a v jaké se tedy nedotýkají uspokojování ostatních věřitelů) je v § 298 IZ limitována, ledaže zajištěný věřitel souhlasí se svým větším podílem na těchto nákladech (viz výklad /6.2). Současně je třeba vzít v úvahu i okolnost, že zpeněžením předmětu zajištění může být dosaženo takového výtěžku, který (vzhledem k výši pohledávky zajištěného věřitele) nebude spotřebován na uspokojení tohoto zajištěného věřitele, takže jeho přebytek (hyperochu) bude možno použít i k uspokojování ostatních nezajištěných věřitelů, kteří takto mohou na výtěžku také participovat. Specifická situace pak může nastat v případě zajištěného věřitele, který má právo na uspokojení jen ze zajištění dle § 166 věty druhé IZ, tedy jemuž je dlužník jen zástavním dlužníkem, nikoli dlužníkem osobním. Protože takový zajištěný věřitel nebude nijak participovat na rozvrhu (tedy ani na případném přebytku výtěžku ze zástavy), lze si snadno představit, že bude spokojen s výtěžkem, který postačí k jeho uspokojení, a žádnými "náročnějšími pokyny“ nebude správce zatěžovat. Dlužno dodat, že insolvenční zákon nepřijal (možnou) konstrukci, podle které by se majetek sloužící k zajištění režimu majetkové podstaty vůbec nepodrobil; místo toho

Nahrávám...
Nahrávám...