dnes je 5.12.2022

Input:

Zrušení konkursu

12.11.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.6.9
Zrušení konkursu

Zrušení konkursu

 

Úprava zrušení konkursu je koncipována v zásadě stejně jako předchozí úprava provedená v § 44 až 45 ZKV, oproti ní však obsahuje řadu zpřesnění a doplnění tohoto institutu. Ke zrušení konkursu tak může dojít z důvodů uvedených v § 308 IZ (jsou obdobné, jaké stanovil § 44 odst. 1 ZKV), v důsledku smrti dlužníka dle § 310 IZ (obdobně jako dle § 44 odst. 2 ZKV), přičemž - jakkoli to insolvenční zákon výslovně neuvádí - obdobné účinky jako se zrušením konkursu jsou nepochybně spojeny i s rozhodnutím odvolacího soudu, jímž změnil nebo zrušil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu (srovnej § 44a ZKV).

 

Zrušení konkursu i bez návrhu

Podle § 308 odst. 1 IZ insolvenční soud i bez návrhu rozhodne o zrušení konkursu

a) zjistí-li, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek (tj. stav definovaný v § 3 IZ); to neplatí, došlo-li již ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty

- užitá formulace zdůrazňuje, že institut zrušení konkursu není náhradou opravných prostředků proti rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu,

b) zjistí-li, že zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou ( § 168 IZ) a pohledávky jim na roveň postavené ( § 169 IZ) jsou uspokojeny

- tento důvod nesouvisí ve své podstatě s existencí úpadku dlužníka (ten by existence jediného věřitele nenaplňovala), ale reaguje na situaci, kdy věřitelé, kteří musejí své pohledávky do insolvenčního řízení přihlásit, tak v propadné lhůtě stanovené dle § 136 odst. 2 písm. d) a § 136 odst. 3 IZ neučinili a není ani žádného jiného věřitele, k uspokojení jehož pohledávky by bylo třeba konkurs vést,

c) po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení (tj. po splnění rozvrhu) - viz § 307 odst. 3 IZ a příslušný výklad /8.2

- dojde-li v důsledku zrušení konkursu z tohoto důvodu ke zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou, bez právního nástupce podle § 68 odst. 3 písm. f) ObchZ, neuspokojené pohledávky nebo jejich neuspokojené části zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze zajištění (§ 311 IZ),

d) zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující (tj. pro nedostatek majetku); přitom nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným (a vyňatým) z majetkové podstaty ( § 225 až 227 IZ) - ke skutkovým okolnostem odůvodňujícím zrušení konkursu pro nedostatek majetku viz též část 7/8.1

- dojde-li v důsledku zrušení konkursu z tohoto důvodu ke zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou, bez právního nástupce podle § 68 odst. 3 písm. f) ObchZ, neuspokojené pohledávky nebo jejich neuspokojené části zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze zajištění ( § 311 IZ).

 

 

Zrušení konkursu na návrh dlužníka

Na návrh dlužníka insolvenční soud zruší konkurs v případě, že k němu připojil listinu, na které všichni věřitelé i insolvenční správce vyslovili se zrušením konkursu souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu těchto osob ( § 308 odst. 2 IZ).

 

Dovozujeme, že v případech zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm a) a b) a dle § 308 odst. 2 IZ, k němuž dojde dříve, než byla projednána a schválena konečná zpráva s vyúčtováním odměny a výdajů správce, bude třeba, aby místo této konečné zprávy (tak jak se výslovně předpokládá při úmrtí dlužníka v § 310 odst. 2 IZ - viz závěr této části) insolvenční správce sestavil zprávu o dosavadních výsledcích konkursu s vyúčtováním své odměny a dosavadních výloh, jež bude insolvenčním soudem projednána podobně jako konečná zpráva (za přiměřeného užití § 304 IZ).

 

Podmínky zrušení konkursu pro absenci dlužníkova úpadku

K podmínkám zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. a) se podrobně vyslovil Vrchní soud v Praze také v usnesení sp. zn. KSPL 14764/2010, 1 VSPH 80/2013 ze dne 14. 2. 2013 se závěrem, že při zkoumání důvodů zrušení konkursu podle § 308 IZ se insolvenční soud nezabývá správností procesního postupu soudu předcházejícího vydání usnesení o úpadku a o prohlášení konkursu, ani správností rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu, případně správností rozhodnutí je potvrzujících. K tomu viz výňatek z odůvodnění:

„Jak vysvětlil Nejvyšší soud ve své judikatuře vztahující se k § 44 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání (srov. např. rozhodnutí zveřejněné pod č. 29/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí k tomuto ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání obsahově odpovídajícímu znění § 308 odst. 1 písm. a) IZ), „při zkoumání důvodů zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání se konkursní soud nezabývá správností procesního postupu soudu předcházejícího vydání usnesení o prohlášení konkursu, ani správností rozhodnutí o prohlášení konkursu, případně rozhodnutí je potvrzujícího. Okolnost, že nebyl podán návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebo že tento návrh podala jménem navrhovatele osoba, která k tomu nebyla řádně zmocněna, není důvodem pro zrušení konkursu postupem podle § 44 odst. l písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů.“

Nejvyšší soud tak vyložil institut zrušení konkursu nikoli jako další opravný prostředek pro posouzení důvodnosti rozhodnutí o konkursu (nyní o úpadku), ale jako procesní nástroj k řešení té situace, kdy soud zjistí, že důvody prohlášení konkursu (zjištění úpadku) nejsou dány ke dni, kdy soud o zrušení konkursu rozhoduje. Z toho ovšem plyne, že pro posouzení důvodu pro zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. a) IZ není podstatná otázka, zda dostatečně doložil navrhovatel svoji právní subjektivitu v době podání svého návrhu nebo zda byl v době rozhodování o úpadku on nebo jiný věřitel řádně zastoupen. Naopak je podstatné to, že jak pohledávka navrhovatele, tak i dalších věřitelů byla při přezkumném jednání řádně zjištěna, tedy že podmínky úpadku dlužníka jsou osvědčeny.

Obdobným způsobem soud hodnotí i otázku rozsahu zjištěného majetku dlužníka, který dle tvrzení v odvolání má být ve skutečnosti vyšší než pohledávky přihlášených věřitelů. Jak opět uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zveřejněném pod č. 95/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, „byl-li konkurs na majetek dlužníka prohlášen pro úpadek formou platební neschopnosti (insolvence), nezakládá důvod ke zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV sám o sobě rozsah zjištěného majetku konkursní podstaty, je-li uspokojení pohledávek konkursních věřitelů vázáno na nutnost zpeněžení tohoto majetku“.

Ve světle uvedeného výkladu smyslu ustanovení o zrušení konkursu provedeného Nejvyšším soudem pro poměry zákona o konkursu a vyrovnání, které jsou však dle názoru odvolacího soudu zcela použitelné i pro poměry zrušení konkursu dle insolvenčního zákona, je zřejmé, že závěr soudu I. stupně, jenž neshledal podmínky pro zrušení konkursu dlužníka, je správný. Za situace, kdy úpadek dlužníka byl nepochybně osvědčen pro jeho insolvenci, pohledávky navrhovatele a jeho věřitelů jsou zjištěny a probíhá zpeněžování jeho zajištěného majetku, nejsou dány důvody pro zrušení konkursu ani z důvodu § 308 odst. 1 písm. a), neboť otázku procesního postupu soudu před zjištěním úpadku dlužníka nelze v této fázi řízení při posuzování podmínek zrušení konkursu již zkoumat a rozsah majetku dlužníka zjištěného v průběhu insolvenčního řízení není za této situace rozhodující.“

 

 

Podmínky zrušení konkursu pro nedostatek majetku

Ohledně podmínek zrušení konkursu pro nedostatek majetku dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ odkazujeme na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 1285/2008, 1 VSPH 42/2009-B ze dne 18. 5. 2009 (uvedeno v části 7/7.1), a dále na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 99 INS 6774/2009, 3 VSPH 512/2010-B ze dne 20. 12. 2010 (uvedeno /7).

Z těchto závěrů plyne, že zrušení konkursu pro nedostatek majetku vždy musí předcházet

- projednání a pravomocné schválení konečné zprávy a rozhodnutí o vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce (část 7/7.2), v jejichž rámci byly postaveny najisto výsledky konkursu (co do aktiv a pasiv), a bylo tak zákonem předpokládaným způsobem rozhodnuto i o nárocích správce a o existenci dalších (ostatních) dosud neuspokojených pohledávek za majetkovou podstatou ( § 168 IZ) či pohledávek jim na roveň postavených ( § 169 IZ),

- následné poměrné uspokojení pohledávek za podstatou dle § 297 ve spojení s § 305 odst. 2 IZ, pokud podle schválené konečné zprávy je tu nespotřebovaný výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty.

Pokud podle schválené konečné zprávy zůstaly neuspokojeny pohledávky za majetkovou podstatou či pohledávky jim na roveň postavené, přičemž současně již není žádného nespotřebovaného výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, který by bylo možno k jejich (poměrnému) uspokojení použít (tedy rozhodnutí dle § 297 odst. 2 IZ nelze vydat), jsou bez dalšího dány podmínky pro zrušení konkursu pro nedostatek majetku dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ.

 

 

Další judikát

K podmínkám zrušení konkursu pro nedostatek majetku viz např. také usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 40 INS 6493/2010, 2 VSPH 257/2013-B ze dne 21. 2. 2013 (citace z odůvodnění):

K odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že dlužníkova představa, že srážky z jeho starobního (invalidního) důchodu je třeba inkasovat do majetkové podstaty i po schválení konečné zprávy, by fakticky vedla k tomu, že konkurs, v němž již není žádný nezpeněžený majetek, by nemohl být skončen, pokud by dlužník dosahoval nějakých (třeba i zanedbatelných) postižitelných příjmů nebo dokud by z nich nebyly uspokojeny všechny pohledávky insolvenčních věřitelů. Při tomto postupu by konkurs - ačkoli jde o způsob řešení úpadku založený na zpeněžení majetkové podstaty a poměrném uspokojení zjištěných pohledávek věřitelů - byl veden nepřiměřeně dlouhou dobu, v jejímž průběhu by byl dlužník neopodstatněně podroben účinkům konkursu. Nelze totiž přehlížet, že po skončení konkursu mohou věřitelé pro své zjištěné a v konkursu neuspokojené pohledávky, které dlužník nepopřel, vést výkon rozhodnutí (exekuci) na jeho majetek (viz ust. § 312 odst. 4 IZ), tedy i na jeho budoucí postižitelné příjmy (viz ust. § 276 a násl. OSŘ).“

 

Dále viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 41 INS 13850/2010, 1 VSPH 947/2013- B ze dne 3. 7. 2013, podle nichž dokud není na účet podstaty zaplacen vratitelný přeplatek z důvodu nadměrného odpočtu, nelze konkurs zrušit z důvodu nepostačujícího majetku. K tomu citujeme z odůvodnění:

Podle § 105 odst. 1 z.č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. Tento postup se neuplatní, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou daňové povinnosti na základě dodatečného vyměření, a postupuje se podle daňového řádu.

 

Podle tohoto odstavce se vrací vratitelný přeplatek vzniklý na základě řádného daňového přiznání automaticky do třiceti dnů. Pojem přeplatek je pojmem definovaným v § 154 daňového řádu a za den jeho vzniku se považuje den (konkludentního) vyměření. Vratitelným se dle § 154 daňového řádu stává přeplatek, jestliže není současně evidován nedoplatek na jakémkoli osobním účtu daňového subjektu.

Přeplatek vzniklý v důsledku dodatečného přiznání se dle § 155 odst. 2 daňového řádu vrací až na žádost plátce (nikoli automaticky), činí-li více než 100 Kč a nemá-li současně daňový dlužník nedoplatek na jiné dani u téhož

Nahrávám...
Nahrávám...