Charakteristika reorganizace
Insolvenční zákon zavádí jako nový alternativní
způsob řešení úpadku reorganizaci. Její úprava je obsažena v § 316 až 364 IZ (jeho část druhá, hlava II). Tento způsob řešení úpadku může být
navrhován již při podání insolvenčního návrhu nebo v průběhu insolvenčního řízení,
které bylo zahájeno na základě jediného návrhu na zahájení insolvenčního řízení
společného pro všechny způsoby řešení úpadku. Řízení o reorganizaci je postaveno
na specifickém, přesném a rovnovážném rozdělení rolí mezi procesními
subjekty zúčastněnými na řešení dlužníkova úpadku, tj. mezi dlužníka,
insolvenční soud, insolvenčního správce, věřitele a věřitelský orgán. Insolvenční
zákon ve své obecné části (podrobněji viz části 3/3 a 3/6) zároveň vytváří předpoklady
pro zapojení odborníků do tohoto procesu, jejichž účast bude při provádění
reorganizace ve většině případů nezbytná. Reorganizace je vhodným způsobem řešení
úpadku pro dlužníka s pozitivní motivací k řešení své majetkové situace;
insolvenční zákon dává dokonce dlužníkovi možnost reorganizaci předem připravit (předjednat) s věřiteli, a tím výrazně urychlit celý průběh insolvenčního řízení.
O povolení reorganizace může být insolvenčním soudem rozhodnuto již při
rozhodnutí o úpadku nebo po jeho vydání, a to na základě návrhu dlužníka či věřitele.
Insolvenční zákon tak na rozdíl od zákona o konkursu a vyrovnání umožňuje dlužníkovi
i věřitelům docílit vlastním návrhem podaným po zahájení insolvenčního řízení
(dokonce i po rozhodnutí o úpadku) povolení reorganizace, neboť rozhodnutím
o úpadku není předurčen způsob jeho řešení. Volba způsobu řešení
majetkových potíží dlužníka je tak podle insolvenčního zákona alternativní a
její časový rámec umožňuje dlužníkovi příslušný způsob řešení úpadku s věřiteli
předjednat a předem jej připravit. To je zásadní rozdíl oproti úpravě zákona o
konkursu a vyrovnání, která dlužníkovi po prohlášení konkursu umožňovala
navrhnout již jen nucené vyrovnání. Podstatou reorganizace je provedení opatření
k odstranění krizového stavu dlužníkova podniku, postupné uspokojování
pohledávek věřitelů z provozu dlužníkova podniku podle reorganizačního plánu přijatého
věřiteli a schváleného soudem a průběžná kontrola věřitelů nad provozem podniku
a plněním reorganizačního plánu. Výhodou tohoto řešení, při němž provoz podniku
pokračuje, je překonání krizového stavu (výhoda pro dlužníka), zachování
pracovních příležitostí a většinou i výhodnější uspokojení pohledávek věřitelů
(zejména nepřednostních) než při zpeněžení majetkové podstaty dlužníka v
konkursu. Pohledávky věřitelů se při reorganizaci zásadně uspokojí v
rozsahu, v jakém jsou stanoveny v reorganizačním plánu. V něm mohou být
uvedeny v plné výši (zpravidla bez příslušenství) anebo ve výši snížené (podobně
jako při vyrovnání). Největší prostor k podání návrhu na povolení reorganizace
dává zákonná úprava dlužníkovi, který může návrh na povolení reorganizace podat
spolu s insolvenčním návrhem a zároveň předložit i reorganizační plán přijatý věřiteli.
Insolvenční zákon však vytváří prostor pro podání návrhu na povolení
reorganizace i věřitelům. Insolvenční zákon obsahuje i instituty zamezující
zneužívání reorganizace, zejména nejzazší možnou lhůtu k předložení
reorganizačního plánu, možnost ukončení této lhůty, zbavení či omezení dlužníka
v jeho dispozičních oprávněních, nebo dokonce přeměnu reorganizace v konkurs.
Zákonem stanovená lhůta k předložení reorganizačního plánu v délce 120 dnů odpovídá podobně koncipovaným zahraničním úpravám reorganizace (zejména německé
a americké) a umožňuje, aby poctivý dlužník měl možnost reorganizační plán
sestavit v reálné době. Reorganizační plán musí obsahovat část
informativní (vztahující se k opatřením učiněným po zahájení insolvenčního řízení,
jakož i budoucím opatřením), část vysvětlující (týkající se zejména změny
postavení věřitelů) a část konstruktivní, založenou na určitém distribučním
schématu, resp. jejich vzájemné kombinaci, které insolvenční zákon neklade žádná
omezení. V rámci těchto distribučních schémat je zejména možno připravit fúzi
dlužníka s jinou právnickou osobou, převzetí dlužníka společníkem, emitovat
nové dlužní nebo kmenové cenné papíry,…
