Dlužník
Procesní
práva a povinnosti
Jelikož
předmětem úpravy insolvenčního zákona je řešení dlužníkova úpadku nebo
hrozícího úpadku (viz část 2/1.1), je dlužník ( § 9 písm. b) IZ) samozřejmě
účastníkem každého insolvenčního řízení. V souladu s principem subsidiarity,
obsaženým v občanském soudním řádu (viz část 2/1.4) je nositelem
-
tzv. obecných procesních práv a povinností stanovených občanským
soudním řádem, a
-
speciálních práv a povinností typických pro insolvenční řízení,
které upravuje insolvenční zákon.
Obecná
procesní práva a povinnosti
Mezi obecná procesní práva dlužníka patří např. právo účastnit se jednání
soudu ( § 116 OSŘ), jednat před
soudem v mateřském jazyce ( § 18 odst. 2 OSŘ), vyjádřit
se k osobám soudců z hlediska jejich podjatosti ( § 15a OSŘ), nahlížet do
soudního spisu a činit si z něho výpisy a opisy ( § 44 OSŘ).
Mezi obecné procesní povinnosti dlužníka patří např. povinnost starat se o
proces, povinnost součinnosti se soudem nebo povinnost na předvolání dostavit
se k výslechu.
V
porovnání s předchozí úpravou provedenou zákonem o konkursu a vyrovnání
obsahuje insolvenční zákon podrobnější úpravu odchylek od občanského soudního řádu
obsažených zejména v třetí hlavě první části insolvenčního zákona.
Speciální
procesní práva a povinnosti
Mezi speciální procesní práva dlužníka patří kupř. právo podat insolvenční
návrh ( § 97 odst. 1 IZ),
navrhnout povolení reorganizace ( § 317 odst. 1 IZ), oddlužení
( § 389 odst. 1 IZ) nebo
moratoria ( § 115 odst. 1 IZ),
navrhnout zproštění insolvenčního správce ( § 32 odst. 1 IZ), popírat
pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek ( § 192 odst. 1 IZ),
navrhnout zrušení konkursu ( § 308 odst. 2 IZ).
Právu
podat insolvenční návrh odpovídá speciální procesní povinnost dlužníka,
který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, podat insolvenční
návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo měl dozvědět o svém
úpadku ( § 98 IZ - viz část 4/1.1).
Ke stěžejním povinnostem dlužníka po zahájení insolvenčního řízení patří součinnost
při zjišťování majetkové podstaty ( § 210 a násl. IZ - viz část
6/1.2).
Sankce
za nesplnění povinností
Nesplnění
procesních povinností dlužníka s sebou nese riziko
-
uložení pořádkového opatření (např. předvedení v případě, že se dlužník nedostaví
k prohlášení o majetku - viz § 214 IZ a část 6/1.2),
-
odpovědnosti za škodu (např. za škodu způsobenou porušením povinnosti podat
insolvenční návrh - viz § 99 IZ a část 4/1.1),
-
vydání pro dlužníka nepříznivého rozhodnutí (např. odmítnutí návrhu na povolení
oddlužení pro opožděnost a vady - viz § 390 odst. 3 , § 393 odst. 3 IZ a část
9/2.1 a 9/2.2).
Nesoučinnost
dlužníka vůči správci je nadále sankcionována § 126 TZ (viz část 6/1.2),
zároveň však novelou TZ provedenou třetí částí doprovodného zákona k IZ došlo k
vypuštění druhého odstavce téhož paragrafu, jenž postihoval nepodání návrhu na
prohlášení konkursu jako trestný čin.
Opatrovník
Ani
v poměrech insolvenčního řízení není vyloučeno, aby insolvenční soud dlužníkovi
ustanovil opatrovníka ( § 29 OSŘ), či k
jeho žádosti mu ustanovil zástupce ( § 30 OSŘ).
Úkolem
opatrovníka je důsledně hájit zájmy zastoupeného účastníka, přičemž
opatrovník má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Byl-li dlužníku ustanoven opatrovníkem (zástupcem) advokát, je povinen za něj
jednat (zastupovat ho) tak, jak by byl povinen v rámci smluvního
zastoupení, tedy s veškerou odbornou péčí, kterou za dané situace
(např. při zastupování účastníka neznámého pobytu) po něm lze při ochraně zájmů
zastoupeného požadovat. Činnost opatrovníka vykonávaná advokátem se považuje za
poskytování právních služeb a je proto níže uvedeným způsobem honorována. Tuto funkci je opatrovník povinen vykonávat do doby, než důvod zastoupení odpadne (bude-li např. zjištěn pobyt zastoupeného dlužníka).
Ustanovení opatrovníka dle § 29 odst. 2 OSŘ
Ustanovení § 29 odst. 2 OSŘ umožňuje
předsedovi senátu ustanovit opatrovníka též právnické osobě, která jako
účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná
za ni jednat nebo je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, je-li tu
nebezpečí z prodlení.
K
otázce výběru osoby opatrovníka právnické osobě bez statutárního orgánu se v poměrech insolvenčního řízení vyjádřil např. Vrchní soud
v Praze v usnesení sp.zn. MSPH 96 INS 1320/2008, 2 VSPH 102/2008
ze dne 14.8.2008, v němž konstatoval, že úprava obsažená v zákoně o
advokacii sice usnadňuje soudu, aby opatrovníkem účastníka občanského soudního řízení
ustanovil advokáta, neboť advokát je povinen tuto funkci vykonávat, ledaže má důvod,
pro který by byl ve vztahu k dotčenému účastníku (jinak) povinen odmítnout
poskytování právních služeb podle § 19 zákona o advokacii,
avšak je-li záměrem insolvenčního soudu umožnit dlužníkovi výkon jeho
procesních oprávnění a pro potřeby insolvenčního řízení zajistit
poskytnutí informací o jeho majetkových poměrech, je vhodné opatrovníkem
ustanovit (v tom směru kontaktovat) bývalý statutární orgán či bývalé členy statutárního orgánu (např. členy představenstva a dozorčí rady) takové právnické osoby. Je však nutno
mít na zřeteli, že tyto osoby musí s ustanovením do funkce opatrovníka
souhlasit (viz § 29 odst. 4 OSŘ ve znění
účinném od 1. 7. 2009).
Ustanovení
opatrovníka dle § 29 odst. 3 OSŘ
Ustanovení § 29 odst. 3 OSŘ umožňuje
předsedovi senátu ustanovit opatrovníka též účastníku, jehož pobyt
není znám. K ustanovení účastníka neznámého pobytu je však možno přistoupit
až poté, co soud provedl dostatečně aktuální a odpovídající šetření o jeho
(neznámém) pobytu.
K
otázce důvodů pro ustanovení osoby opatrovníka účastníku, jehož pobyt není
znám se v poměrech insolvenčního řízení vyjádřil např. Vrchní soud
v Praze v usnesení sp.zn. KSUL 45 INS 11110/2010, 3 VSPH
1060/2010-B ze dne 31. 3. 2011, v němž konstatoval, že soud prvního
stupně nepochybil, pokud na základě zjištění, že kontakt s dlužníkem na
žádné z jeho známých adres není možný a že jeho současný pobyt je neznámý, ustanovil dlužníku v zájmu ochrany jeho práv
v insolvenčním řízení pro toto…
