dnes je 15.8.2022

Input:

Doručování písemností

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.10.2.10.1
Doručování písemností

Doručování písemností

 

Při doručování insolvenčnímu správci ve věci daňového dlužníka je třeba uvést dodatek „insolvenční správce“, aby bylo zřejmé, že příslušná osoba je pověřena soudem v příslušném insolvenčním řízení výkonem této funkce. Jinak se však nic v daňově-právních vztazích dlužníka nemění, tedy zůstává až do skončení insolvenčního řízení osobou, která je označena na rozhodnutích vydaných v daňovém řízení vedených ve věcech týkajících se jeho daňových povinností coby příjemce tohoto rozhodnutí, byť v průběhu insolvenčního řízení, kde úpadek dlužníka je řešen konkursem, je doručováno toto rozhodnutí insolvenčnímu správci, je-li správce osobou s dispozičním oprávněním. Nejdůležitějším v kontextu s výše zmíněným se pak jeví § 32 odst. 1 ZSDP, podle něhož platí, že v daňovém řízení lze ukládat povinnosti nebo přiznávat práva jen rozhodnutím. Tato rozhodnutí pak mohou být pro příjemce právně účinná jen tehdy, jsou-li jim řádným způsobem doručena nebo sdělena, pokud zákon o správě daní a poplatků nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

 

Zajištění plnění povinností uložených daňovými předpisy

Insolvenční zákon na rozdíl od zákona o konkursu a vyrovnání ukládá insolvenčnímu správci povinnost zajistit plnění povinností uložených daňovými předpisy toliko v případě řešení úpadku konkursem, a tak pro jiné způsoby řešení úpadku zůstává povinnost plnit své daňové povinnosti na dlužníkovi. Ukládá-li insolvenční zákon jakožto speciální předpis insolvenčnímu správci povinnost zajistit plnění povinností uložených příslušnými daňovými předpisy, musí být rozhodnutí, v nichž je daňová povinnost ukládána i nadále dlužníkovi, doručována insolvenčnímu správci, je-li navíc v pozici osoby s dispozičním oprávněním.

 

Zastoupení insolvenčního správce v daňovém řízení

Přihlédneme-li k platné právní úpravě zákona o správě daní a poplatků, zjistíme, že insolvenční správce se může nechat v daňovém řízení zastoupit též zástupcem, jehož si sám zvolí. Je-li takovýmto zástupcem advokát, je nutno jej ve smyslu § 11 odst. 2 ZSDP považovat v daňovém řízení za daňového poradce. V § 17 odst. 2 ZSDP dále zákonodárce stanovil, že písemnosti určené daňovému poradci se doručují v jeho kanceláři. Má-li být doručení mimo tuto kancelář platné, nesmí být oprávněnou osobou odmítnuto. Udělil-li insolvenční správce zástupci, příp. daňovému poradci, generální plnou moc pro daňové řízení, jež je uložena ve spisu u místně příslušného správce daně, budou veškeré daňové písemnosti bez dalšího doručovány tomuto zástupci. Třeba ještě v daném kontextu uvést, že tím, že insolvenční správce se nechá v daňovém řízení zastoupit zástupcem, nedochází k zastoupení dlužníka, nýbrž toliko insolvenčního správce.

 

Judikát

Jak uvádí Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 2 Afs 23/2003-34, příjemcem rozhodnutí je daňový subjekt, kterému jsou daňovým rozhodnutím ukládána práva nebo povinnosti. Příjemci rozhodnutí se pak předmětné rozhodnutí doručuje, s výjimkou případů, kdy má příjemce rozhodnutí zástupce. Příjemce rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 2 ZSDP není zmocněný zástupce daňového subjektu, a to i když se mu má dané rozhodnutí doručit.

 

Judikát

V rozhodnutí ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 2 Afs 40/2004-43 Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že mezi základní náležitosti rozhodnutí patří přesné označení příjemce rozhodnutí. U subjektů zapsaných do obchodního rejstříku je přesným označením třeba rozumět označení odpovídající obchodnímu jménu zapsanému v obchodním rejstříku. Jestliže správce daně uvedl jako příjemce rozhodnutí označení „ZD Polabský chmelař“ se sídlem Polepy, namísto správného označení „Zemědělské družstvo Polabský chmelař Polepy“, přičemž rozhodnutí bylo řádně doručeno správnému daňovému subjektu, nelze tuto nepřesnost v označení považovat za

Nahrávám...
Nahrávám...