Hlavní úpadkové řízení
Jelikož stále přetrvávají značné rozdíly v oblasti hmotného práva
na území členských států (např. v úpravě institutů zajišťujících závazky dlužníků),
není zatím žádoucí nahradit dílčí státní úpravy úpadků jednotným insolvenčním řízením
s univerzální působností na celém území Evropské unie. Tento fakt zohledňuje Nařízení
tím, že upravuje jedno tzv. hlavní úpadkové řízení a vedle toho umožňuje
existenci tzv. vedlejších úpadkových řízení (jež mohou probíhat souběžně s
hlavním řízením). K zahájení hlavního úpadkového řízení (které má
obecnou platnost a vztahuje se na veškerý majetek dlužníka) je příslušný soud
státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka.
Hlavní
zájmy dlužníka
Za místo hlavních zájmů dlužníka se v případě společnosti nebo
jiné právnické osoby považuje její sídlo, pokud není prokázán opak, přičemž
takovýmto místem by (podle čl. 13 preambule) mělo být místo, ze kterého dlužník
obvykle řídí správu svých zájmů, a je proto zjistitelné třetí stranou. Kritéria
pro určení místa hlavních zájmů dlužníka v některých specifických případech -
např. u velkých nadnárodních firem či firem majících např. z daňových důvodů
pouze formální sídlo v určitém členském státě jsou postupně nalézána v
komunitární judikatuře.
Judikáty
Evropského soudního dvora
1) Mezi první judikáty zabývající se touto
problematikou patří rozsudek Evropského soudního dvora, sp. zn. C 341/04 ze
dne 2. 5. 2006, z něhož vyplývá, že :
„Domněnka považující za místo hlavních zájmů sídlo dlužníka může být
vyvrácena tehdy, existují-li objektivní (třetími osobami zjistitelné) skutečnosti
prokazující opak. Jde např. o firmy typu „poštovní schránka“, jež v místě svého
sídla nevykonávají žádnou činnost. Oproti tomu, vykonává-li firma svou činnost
na území členského státu, kde se nachází její sídlo, pouhá skutečnost, že mateřská
společnost se sídlem v jiném členském státě kontroluje její rozhodnutí v
hospodářské oblasti k vyvrácení domněnky nestačí.“
2) V rozsudku sp.zn. C 339/07 ze dne 12. 2. 2009 se Evropský
soudní dvůr v řízení o předběžné otázce zabýval mezinárodní příslušností
soudů v případě odpůrčích žalob podaných v úpadkovém řízení (odpůrčí
žaloba je v českém právu upravena v § 235 a
násl. IZ) a rozhodl tak, že :
„Článek
3 odst. 1 Nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že soudy členského
státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno, jsou příslušné rozhodnout
o odpůrčí žalobě podané v úpadkovém řízení a směřující proti žalovanému,
který má statutární sídlo v jiném členském státě“.
3) Jak vykládat článek 3 Nařízení resp.
problematiku místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, řešil Evropský
soudní dvůr též v rozsudku (velkého senátu) sp. zn.
C 406/09 ze dne 18. 10. 2011, v němž dospěl k závěru, že:
„Při určení místa, kde jsou soustředěny hlavní
zájmy dlužící společnosti, je třeba upřednostnit místo ústřední správy této
společnosti, jak může být zjištěno pomocí objektivních a pro třetí osoby
zjistitelných skutečností. V případě, že se řídící a kontrolní orgány společnosti
nacházejí v místě jejího sídla a rozhodnutí o správě této společnosti jsou přijímána,
způsobem zjistitelným pro třetí osoby, na tomto místě, nemůže být domněnka
stanovená v tomto ustanovení vyvrácena. Pokud se místo ústřední správy společnosti
nenachází v jejím sídle, může být existence aktiv společnosti a smluv na jejich
finanční využití v jiném členském státě než ve státě sídla této společnosti
považována za skutečnosti dostačující k vyvrácení této domněnky pouze za podmínky,
že celkové posouzení všech relevantních skutečností připustí třetími osobami ověřitelné
zjištění, že se skutečné místo, kde je soustředěno řízení a kontrola uvedené
společnosti, jakož i správa jejích zájmů nacházejí v jiném členském státě.
Pojem „provozovna“ ve smyslu čl. 3 odst. 2 Nařízení
musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje existenci struktury obsahující
minimální míru organizace a určitou stabilitu s cílem výkonu hospodářské činnosti.
Pouhá existence jednotlivých majetkových hodnot nebo bankovních účtů v zásadě
této definici neodpovídá“.
Judikáty českých soudů
1) K problematice hlavních zájmů dlužníka - fyzické osoby
nepodnikatele se vyjádřil Vrchní soud v Olomouci v usnesení
sp.zn. KSBR 40 (26) INS 3469/2008, 2 VSOL 171/2008-A ze dne 22. 4. 2009 (citace
z odůvodnění):
„Místem hlavního zájmu dlužníka fyzické
osoby nepodnikatele ve smyslu článku 13 preambule je ten stát Evropské unie, na
jehož území se dlužník rozhodl trvale (nebo alespoň dlouhodobě) bydlet a výdělečnou
činností si zde obstarávat finanční prostředky, je-li jeho vazba na domovský stát (jiný členský stát Evropské unie) udržována
pouze občasnými návštěvami příbuzných a skutečností, že si ponechal jeho občanství
a formálně zde má evidovánu adresu svého trvalého bydliště“.
2) K obdobným závěrům dospěl i Vrchní soud v Praze
v usnesení sp.zn. MSPH 95 INS 15225/2011, 3 VSPH 1499/2011-A ze dne 6.…
