dnes je 5.7.2022

Input:

Hlavní úpadkové řízení

12.11.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.1.3.2
Hlavní úpadkové řízení

Hlavní úpadkové řízení

 

Jelikož stále přetrvávají značné rozdíly v oblasti hmotného práva na území členských států (např. v úpravě institutů zajišťujících závazky dlužníků), není zatím žádoucí nahradit dílčí státní úpravy úpadků jednotným insolvenčním řízením s univerzální působností na celém území Evropské unie. Tento fakt zohledňuje Nařízení tím, že upravuje jedno tzv. hlavní úpadkové řízení a vedle toho umožňuje existenci tzv. vedlejších úpadkových řízení (jež mohou probíhat souběžně s hlavním řízením). K zahájení hlavního úpadkového řízení (které má obecnou platnost a vztahuje se na veškerý majetek dlužníka) je příslušný soud státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka.

 

Hlavní zájmy dlužníka

Za místo hlavních zájmů dlužníka se v případě společnosti nebo jiné právnické osoby považuje její sídlo, pokud není prokázán opak, přičemž takovýmto místem by (podle čl. 13 preambule) mělo být místo, ze kterého dlužník obvykle řídí správu svých zájmů, a je proto zjistitelné třetí stranou. Kritéria pro určení místa hlavních zájmů dlužníka v některých specifických případech - např. u velkých nadnárodních firem či firem majících např. z daňových důvodů pouze formální sídlo v určitém členském státě jsou postupně nalézána v komunitární judikatuře.

 

Judikáty Evropského soudního dvora

1) Mezi první judikáty zabývající se touto problematikou patří rozsudek Evropského soudního dvora, sp. zn. C 341/04 ze dne 2. 5. 2006, z něhož vyplývá, že :

„Domněnka považující za místo hlavních zájmů sídlo dlužníka může být vyvrácena tehdy, existují-li objektivní (třetími osobami zjistitelné) skutečnosti prokazující opak. Jde např. o firmy typu „poštovní schránka“, jež v místě svého sídla nevykonávají žádnou činnost. Oproti tomu, vykonává-li firma svou činnost na území členského státu, kde se nachází její sídlo, pouhá skutečnost, že mateřská společnost se sídlem v jiném členském státě kontroluje její rozhodnutí v hospodářské oblasti k vyvrácení domněnky nestačí.“

 

2) V rozsudku sp.zn. C 339/07 ze dne 12. 2. 2009 se Evropský soudní dvůr v řízení o předběžné otázce zabýval mezinárodní příslušností soudů v případě odpůrčích žalob podaných v úpadkovém řízení (odpůrčí žaloba je v českém právu upravena v § 235 a násl. IZ) a rozhodl tak, že :

„Článek 3 odst. 1 Nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že soudy členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno, jsou příslušné rozhodnout o odpůrčí žalobě podané v úpadkovém řízení a směřující proti žalovanému, který má statutární sídlo v jiném členském státě“.

 

3) Jak vykládat článek 3 Nařízení resp. problematiku místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, řešil Evropský soudní dvůr též v rozsudku (velkého senátu) sp. zn. C 406/09 ze dne 18. 10. 2011, v němž dospěl k závěru, že:

„Při určení místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužící společnosti, je třeba upřednostnit místo ústřední správy této společnosti, jak může být zjištěno pomocí objektivních a pro třetí osoby zjistitelných skutečností. V případě, že se řídící a kontrolní orgány společnosti nacházejí v místě jejího sídla a rozhodnutí o správě této společnosti jsou přijímána, způsobem zjistitelným pro třetí osoby, na tomto místě, nemůže být domněnka stanovená v tomto ustanovení vyvrácena. Pokud se místo ústřední správy společnosti nenachází v jejím sídle, může být existence aktiv společnosti a smluv na jejich finanční využití v jiném členském státě než ve státě sídla této společnosti považována za skutečnosti dostačující k vyvrácení této domněnky pouze za podmínky, že celkové posouzení všech relevantních skutečností připustí třetími osobami ověřitelné zjištění, že se skutečné místo, kde je soustředěno řízení a kontrola uvedené společnosti, jakož i správa jejích zájmů nacházejí v jiném členském státě.

Pojem „provozovna“ ve smyslu čl. 3 odst. 2 Nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje existenci struktury obsahující minimální míru organizace a určitou stabilitu s cílem výkonu hospodářské činnosti. Pouhá existence jednotlivých majetkových hodnot nebo bankovních účtů v zásadě této definici neodpovídá“.

 

Judikáty českých soudů

1) K problematice hlavních zájmů dlužníka - fyzické osoby nepodnikatele se vyjádřil Vrchní soud v Olomouci v usnesení sp.zn. KSBR 40 (26) INS 3469/2008, 2 VSOL 171/2008-A ze dne 22. 4. 2009 (citace z odůvodnění):

„Místem hlavního zájmu dlužníka fyzické osoby nepodnikatele ve smyslu článku 13 preambule je ten stát Evropské unie, na jehož území se dlužník rozhodl trvale (nebo alespoň dlouhodobě) bydlet a výdělečnou činností si zde obstarávat finanční prostředky, je-li jeho vazba na domovský stát (jiný členský stát Evropské unie) udržována pouze občasnými návštěvami příbuzných a skutečností, že si ponechal jeho občanství a formálně zde má evidovánu adresu svého trvalého bydliště“.

 

2) K obdobným závěrům dospěl i Vrchní soud v Praze v usnesení sp.zn. MSPH 95 INS 15225/2011, 3 VSPH 1499/2011-A ze dne 6.

Nahrávám...
Nahrávám...