dnes je 3.7.2022

Input:

Jednání v daňovém řízení a postavení insolvenčních správců v tomto řízení

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.10.2.10
Jednání v daňovém řízení a postavení insolvenčních správců v tomto řízení

Jednání v daňovém řízení a postavení insolvenčních správců v tomto řízení

 

Osoba s dispozičním oprávněním

Pro účely daňového řízení je osoba s dispozičním oprávněním osobou, která disponuje s majetkovou podstatou v takovém rozsahu, že umožňuje vykonávat zejména činnosti uvedené v § 228 IZ (viz část 6/2.1), které u části majetku nejsou fakticky možné. Dlužník bude tedy plnit daňové povinnosti jak u oddlužení plněním splátkového kalendáře, tak i u oddlužení zpeněžováním majetkové podstaty, byť zpeněžování samotné bude plně v rukou ustanoveného insolvenčního správce.

 

Obecným ustanovením, obsahujícím ve vazbě na jednotlivé fáze insolvenčního řízení výčet osob, kterým insolvenční zákon dispoziční oprávnění ve vztahu k majetkové podstatě přiznává, je § 229 odst. 3 IZ (viz část 6/2.2). Ten určuje, že nestanoví-li zákon jinak, považuje se za osobu s dispozičními oprávněními ve vztahu k majetkové podstatě:

- dlužník v době do rozhodnutí o úpadku,

- insolvenční správce v době od prohlášení konkursu,

- dlužník od povolení reorganizace,

- dlužník od povolení oddlužení.

 

Insolvenční zákon si klade za cíl podpořit jiné (sanační) způsoby řešení dlužníkova úpadku, než je konkurs jakožto likvidační forma řešení úpadku, a těmi jsou u podnikatelských subjektů reorganizace a u nepodnikatelů oddlužení. U těchto dalších způsobů řešení úpadku se dispoziční oprávnění ponechávají dlužníkovi. Motivu této úpravy by odporovalo pojetí, podle kterého by dlužník rozhodnutím o úpadku o dispoziční oprávnění nejprve přišel (a insolvenční správce by je nabyl) a po rozhodnutí podle § 229 odst. 3 písm. c) nebo d) IZ by je případně opět nabyl (a insolvenční správce by je pozbyl). Ustanovení insolvenčního správce jako osoby s dispozičními oprávněními již při rozhodnutí o úpadku by oslabilo nelikvidační formy řešení úpadku. Tímto způsobem by došlo ke zmaření účelu zavedení uceleného řízení podle insolvenčního zákona.

 

V této souvislosti nutno poukázat na zákonné omezení dlužníkových dispozic s majetkem stanovené v § 111 IZ (a § 140 IZ). K omezením dlužníkových dispozičních oprávnění dochází v rozsahu vymezeném v § 111 IZ již v okamžiku, kdy nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ( § 109 odst. 4 IZ), tedy zveřejněním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku do 2 hodin od podání insolvenčního návrhu. K tématu viz části 4/3.1, 4/3.1.1.

 

K dalším omezením dlužníkových dispozičních oprávnění může insolvenční soud přistoupit před rozhodnutím o úpadku formou předběžného opatření při splnění podmínek v § 113 IZ (viz část 4/3.1.2). Ustanovení § 140 odst. 1 IZ stanoví, že i po rozhodnutí o úpadku trvají účinky spojené s předběžným opatřením nařízeným insolvenčním soudem, ten však může i bez návrhu změnit své rozhodnutí o předběžném opatření. V rozsahu, ve kterém není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přejde toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce. Rozsah zákonných omezení dlužníkových dispozičních oprávnění ve prospěch insolvenčního správce nad rámec uvedený v § 111 IZ se ponechává rozhodnutím o úpadku nedotčen, předjímá se jen možná změna těch omezení, která insolvenční soud založil svým předběžným opatřením. Tím, že mezi účinky rozhodnutí o úpadku není zařazena automatická změna dispozičních oprávnění, je myšleno, že neurčí-li insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku jinak, zůstávají dispoziční oprávnění v nezměněném rozsahu zachována tomu, kdo je měl před rozhodnutím o úpadku, tedy dlužníkovi.

 

Insolvenční zákon výslovně nestanoví, kdo je osobou s dispozičním oprávněním v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nicméně touto otázkou se zaobírala expertní skupina pro insolvenční právo zřízená při Ministerstvu spravedlnosti a dospěla k závěru, že nestanoví-li insolvenční soud jinak (předběžným opatřením, rozhodnutím o úpadku), je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičním oprávněním i v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužník. (Nositelem daňověprávního vztahu zůstává i po dobu tohoto řízení dlužník, jak vysvětleno níže).

 

Nositel daňověprávního vztahu

Ustanovení § 9a ZSDP přiznává insolvenčnímu správci obdobná práva jako daňovému subjektu. V praxi to znamená, že takovéto postavení má ve vztahu ke správci daně pouze insolvenční správce, na něhož přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, tj. správce, který je v danou chvíli v pozici osoby s dispozičním oprávněním. Osobou s dispozičním

Nahrávám...
Nahrávám...