Jednorázový odpis pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení
do daňově uznatelných nákladů
Problematiku uplatnění daňově účinného odpisu pohledávek za dlužníkem
v insolvenčním řízení z hlediska aplikace § 24 odst. 2 písm. y) bodu 2 ZDP lze shrnout do několika následujících řádků. Předně
třeba připomenout, že jednorázový daňově účinný odpis takovýchto pohledávek
je možný v zásadě jen v případě dlužníka, u něhož byl úpadek mj. osvědčen
i vydáním rozhodnutí o úpadku, tedy na základě úspěšného insolvenčního
návrhu.
Z hlediska koncepce § 24 odst. 2 písm. y) bodu 2 ZDP nutno dále připomenout, že postup podle uvedeného
ustanovení představuje pro věřitele tzv. „definitivní řešení“, které spočívá
v odpisu pohledávky do daňově uznatelných nákladů. Tento odpis následuje
v okamžiku, kdy již je zcela zřejmé, že byly vyčerpány veškeré možnosti na
získání úhrady pohledávky některým ze způsobů řešení úpadku a je víc než jisté,
že pohledávka již nemůže být nikdy v rámci insolvenčního řízení uhrazena.
Z pohledu dotčeného věřitele to znamená, že za výsledek
insolvenčního řízení se z hlediska aplikace § 24 odst. 2 písm. y) bodu 2 ZDP považuje ukončení jednoho ze zvolených způsobů řešení
úpadku dlužníka anebo zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku
podle § 144 IZ. Jiné než tyto výše uvedené důvody jsou pro samotnou aplikaci tohoto
ustanovení ZDP irelevantní.
Ustanovení § 24 odst. 2 písm. y) ZDP tedy upravuje podmínky daňové uznatelnosti odpisu
pohledávky a klade při jeho aplikaci jisté nároky na uživatele, ale i
správce daně, tzn. že v první…
