dnes je 28.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 446

1.2.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.3.2.1.6
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 446

Mgr. Pavla Krejčí

[Překročení zástupčího oprávnění]

Komentované ustanovení řeší překročení zástupčího oprávnění, tedy případy, kdy zástupce jedná nad rámec jemu svěřeného zmocnění, a to pro případ dobrovolného zmocnění. Zvláštní právní úprava je uvedena v § 431 pro právní zastoupení podnikatele.

Je třeba říci, že ne každé překročení pokynů zmocnitele bude možno posoudit jako překročení zástupčího oprávnění. "Odchýlení se od pokynů zmocnitele, které nejsou uvedeny v plné moci, má vliv na vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem, nikoliv na platnost právního jednání s třetí osobou; může však založit odpovědnost zmocněnce za újmu způsobenou zmocniteli porušením příkazní smlouvy."1 Proto bude využitelnost tohoto ustanovení spíše omezená.

"Zástupčí oprávnění (též pověření, ale i zmocnění) je oprávnění zástupce uskutečňovat pro a za zastoupeného právní jednání, jejichž následky nepůsobí vůči agentu, nýbrž přímo vůči zastoupenému."2

Nezmocněné jednatelství

Pokud by zmocněnec jednal zcela bez zmocnění, pak by bylo třeba postupovat podle § 440. Na nezmocněné jednatelství tedy ustanovení nedopadá. O nezmocněné jednatelství jde i tehdy, pokud dříve udělená plná moc zanikla.

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1134/2000 ze dne 4. prosince 2000

V případě, že zmocněnec, jehož plná moc k zastupování zanikla (s výjimkami uvedenými v § 33b odst. 6 ObčZ), činí právní úkony jménem osoby, která mu zaniklou plnou moc udělila, jde o nezmocněné jednatelství a tyto úkony jsou pro zmocnitele závazné jen v případě, že je dodatečně schválí. Tento závěr vyplývá z textu § 33 odst. 1 ObčZ, který upravuje případy vázanosti zmocněnce v případě, že zmocnitel překročil své oprávnění vyplývající z plné moci. Pokud však plná moc zanikla, nelze již uvažovat o zmocniteli ani o zmocněnci (postavení účastníků jako uvedených osob již zaniklo), ani o překročení plné moci, neboť nelze překročit něco, co již neexistuje.

Ratihabice podle § 440

Mezi § 440 odst. 1, který je obecnou úpravou ve vztahu k zastoupení, a komentovaným ustanovením, které je speciální právní úpravou platnou pouze pro smluvní zastoupení, je podstatný rozdíl v následcích, které má překročení zástupčího oprávnění. "Při smluvním zastoupení platí pro zastoupeného zásada ,kdo mlčí, souhlasí‚, zatímco u obecné úpravy je to obráceně, ,kdo mlčí, nesouhlasí‚."3

Podle § 440 odst. 1 se k tomu, aby bylo závazné pro zastoupeného právní jednání, při němž zástupce překročil zástupčí oprávnění, vyžaduje takzvaná ratihabice (dodatečné schválení takového jednání). Pokud zastoupený dodatečně právní jednání neschválí, pak je zástupce z právního jednání zavázán sám. Blíže k ratihabici viz komentář k § 440.

Naopak komentované ustanovení pro případ překročení zástupčího oprávnění konstruuje nevyvratitelnou domněnku schválení právního jednání zmocněnce, pokud zmocnitel bez zbytečného odkladu poté, co se dozví o právním jednání zmocněnce, kterým došlo k překročení zástupčího oprávnění, neoznámí osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, že s jednáním nesouhlasí.

Nesouhlas zastoupeného; lhůta bez zbytečného odkladu

Zastoupený musí právní jednání odmítnout ve lhůtě bez zbytečného odkladu poté, co se o překročení zástupčího oprávnění dozvěděl. Jak uvádí Melzer v komentáři Leges4, je třeba pojem vědomosti zastoupeného vykládat podle § 4 odst. 2, kdy bude postačovat i zaviněná neznalost.

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 ze dne 10. prosince 2013

Lhůtu "bez zbytečného odkladu" používá zákonodárce často nejen v obchodním zákoníku, ale i v dalších předpisech soukromého práva a ve veřejném právu, přičemž většinou je tato lhůta určena ke splnění povinnosti nebo k uskutečnění právního úkonu či jiného projevu vůle. Takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat. Jde tak o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení "bez zbytečného odkladu" je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.

Ústavní soud vysvětlil, že "vágní" pojem "bez zbytečného odkladu" je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Rovněž tak podle judikatury Nejvyššího správního soudu jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy "ad hoc") v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout.

Aby nebyl zastoupený právním jednáním vázán, vyžaduje se tedy aktivní činnost zastoupeného; nesouhlas je jednostranné právní jednání, které musí směřovat vůči osobě, se kterou zástupce jednal. Zástupci, který překročil zástupčí oprávnění, může zastoupený neschválení pouze oznámit. Zástupce nemá možnost neschválení zabránit.

V případě, že zastoupený vyjádří nesouhlas, bude nadále právním jednáním vázán zástupce (analogicky § 440 odst. 2 – blíže viz níže). Zástupci, který překročil zástupčí oprávnění, může zastoupený odmítnutí právního jednání pouze oznámit. Zástupce nemá možnost odmítnutí zabránit.

Nevyvratitelná domněnka schválení právního jednání

Pokud zastoupený neodmítne právní jednání, při němž zástupce překročil zástupčí oprávnění, nebo jej odmítne již po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu, kdy se o překročení dozvěděl, pak platí nevyvratitelná domněnka, že překročení schválil. Právní jednání zastoupeného tedy pro něj bude závazné. To neplatí pouze v případě, že třetí osoba, s níž zástupce jednal, měla a mohla bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí jednání zjevně překračuje, nebo pokud třetí osoba o překročení zástupčího oprávnění věděla. Tak tomu bude například v případě podle ustanovení § 447, kdy jsou pokyny zmocnitele obsaženy v plné moci a musely být známy sobě, vůči níž zmocněnec jednal. Překročení zástupčího oprávnění však může být třetí osobě známo i jinak (např. od třetí osoby).

Pokud tedy třetí osoba o překročení zástupčího jednání věděla, nevyvratitelná právní domněnka nenastupuje a zastoupený není z překročení právního jednání vázán. Nic zřejmě ale

Nahrávám...
Nahrávám...