Nařízení Rady (ES) č.
1346/2000
Evropský mezinárodní prvek
Realita postupující
globalizace a s tím související existence vnitřního trhu v Evropské unii (jejímž
členským státem je i Česká republika) umožňuje zahraničním osobám ve stále větší
míře podnikat na území České republiky a (naopak) českým osobám umožňuje
podnikat na území ostatních členských států Evropské unie. Ekonomické krizové
jevy s tím spojené mají proto nutně mezinárodní dopady, čímž logicky dochází ke
kolizi právních úprav jednotlivých států řešících platební neschopnost.
Vyvstává tak otázka, jestli právní následky (účinky) např. tuzemského insolvenčního
řízení platí i v zahraničí, a naopak.
Pro insolvenční řízení s
evropským mezinárodním prvkem je úprava působnosti, mezinárodní pravomoci,
rozhodného práva a vzájemného uznávání rozhodnutí obsažena v právním předpisu
ES, jenž je pro jednotlivé členské státy přímo závazný. Tímto
právním aktem je Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 z 29. 5. 2000 o úpadkovém
(insolvenčním) řízení (dále též Nařízení), které se stalo součástí našeho
právního řádu vstupem České republiky do Evropské unie, tj. k 1. 5. 2004.
Ustanovení § 426 odst. 2 IZ definuje evropský mezinárodní prvek v insolvenčním řízení jako
situaci, kdy hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v některém z členských států
Evropské unie (s výjimkou Dánska) a zároveň minimálně jeden věřitel dlužníka
nebo část jeho majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských států
Evropské unie (s výjimkou Dánska).
V této souvislosti lze
zmínit i Vzorový insolvenční zákon UNCIITRAL - Komise OSN pro mezinárodní
obchodní právo, který Česká republika dosud…
