Nároky zaměstnanců dlužníka ve vztahu k Úřadu
práce České republiky
Zákon
č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele upravuje rozsah a podmínky, za kterých má zaměstnanec
nárok , aby mu úřad práce vyplatil splatné mzdové nároky nevyplacené mu zaměstnavatelem,
který je v platební neschopnosti. Zákon byl několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 73/2011 Sb.
s účinností od 1. 4. 2011. Zmíněnou novelou došlo organizační změně, kterou byly stávající úřady
práce zrušeny a zřízen byl centrální
orgán - Úřad práce České republiky se 14
krajskými pobočkami a 409 kontaktními pracovišti.
Okruh
zaměstnanců, jimž zákon poskytuje ochranu
Zákon
poskytuje ochranu všem zaměstnancům (fyzickým osobám, s nimiž zaměstnavatel
sjednal pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti), jejichž zaměstnavatel
je v platební neschopnosti vyjma
a) zaměstnance,
který je nebo v předchozích 3 měsících před vyhlášením moratoria před
zahájením insolvenčního řízení nebo v předchozích 3 měsících před podáním
insolvenčního návrhu byl jeho statutárním orgánem nebo členem
statutárního orgánu a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně poloviční majetkovou účast,
b) zaměstnance,
jehož zaměstnavatelem je právnická osoba
zřízená zákonem za předpokladu, že stát převzal její dluhy nebo se za ně zaručil,
nebo jehož zaměstnavatelem je územní samosprávný celek a
c) zaměstnance,
který byl vyslán k výkonu práce do České
republiky zaměstnavatelem , jenž má sídlo mimo území členských států Evropské unie.
Co
se rozumí mzdovými nároky?
Mzdovými
nároky se rozumí mzda (plat), její náhrady a odstupné, které zaměstnanci náleží z pracovního poměru, nebo odměna popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle
dohody o pracovní činnosti. Proto nelze žádat např. o náhradu cestovních
výdajů, o splátky náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání
apod.
Rozhodné
období
Mzdové
nároky může zaměstnanec u úřadu práce uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým
nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období.
Rozhodným
obdobím je pro účely tohoto zákona kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno
moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém byl podán insolvenční
návrh, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci.
Maximální
výše…