dnes je 5.7.2022

Input:

Nenávrhová předběžná opatření

12.11.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.3.3.2.2
Nenávrhová předběžná opatření

Nenávrhová předběžná opatření

IZ upravuje následující předběžná opatření, která lze nařídit i bez návrhu.

 

A) PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ, JÍMŽ SE USTANOVUJE PŘEDBĚŽNÝ SPRÁVCE VYJMA PŘÍPADU UVEDENÉHO V § 84 ODST. 2 IZ

Podle § 82 odst. 2 písm. a) IZ může insolvenční soud ustanovit předběžného správce. Činí tak ve fázi od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o něm, resp. do rozhodnutí o úpadku dlužníka, kdy nejpozději funkce předběžného správce zaniká. K ustanovení předběžného správce je třeba návrhu (některého z přihlášených věřitelů) jen za speciální situace uvedené v § 84 odst. 2 IZ (viz část 4/3.2.1) Ve všech ostatních zákonem předvídaných případech není k ustanovení předběžného správce návrhu zapotřebí. IZ přitom rozlišuje případy, kdy insolvenční soud předběžného správce ustanovit musí (kdy je toto opatření obligatorní), a kdy takové opatření záleží na jeho úvaze (a je tedy fakultativní). K tématu ustanovení předběžného správce a vymezení jeho činnosti viz podrobnější výklad /3.6.1.

 

B) PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ, JÍMŽ SE OMEZUJÍ ÚČINKY SPOJENÉ SE ZAHÁJENÍM INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ

Dne 1. 11. 2012 nabyla účinnosti tzv. protišikanozní novela IZ provedená zákonem č. 334/2012 Sb., jejíž cílem bylo zejména reagovat na rozmáhající se praxi ze strany věřitelů, kteří se podáním insolvenčních návrhů snažili vyřadit (eliminovat) své konkurenty v podnikatelském prostředí. Jinými slovy, novela byla reakcí na pokusy zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškození zájmů třetích osob nebo dlužníka. Tato úprava však byla (je) namířena nejen proti nepoctivým záměrům navrhujících věřitelů, nýbrž i proti obdobným záměrům dlužníků spočívajících např. ve snaze blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nebyly (nejsou) míněny vážně.

 

Jedním z opatření, jež mají přispět k efektivnímu zásahu proti takovým postupům, je rozšíření pravomocí insolvenčního soudu, jemuž se nově umožňuje, aby v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu nařídil předběžné opatření dle § 82 odst. 2 písm. b) IZ směřující proti účelovým insolvenčním návrhům. Podle tohoto ustanovení může insolvenční soud omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jež jsou uvedeny v § 109 odst. 1 písm. b) a c) IZ, dle něhož je ohledně majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do jeho majetkové podstaty zakázáno uplatnit a nově nabýt právo na uspokojení ze zajištění a provést výkon rozhodnutí a exekuci. Toto předběžné opatření může soud stejně jako v případě předběžných opatření dle § 82 odst. 3 IZ (viz část 4/3.2.1) nařídit jen z důvodů hodných zvláštního zřetele a jen pokud to neodporuje společnému zájmu věřitelů (viz § 2 písm. j) IZ a část 2/1.2). Může tak činit ve fázi od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o něm, resp. do rozhodnutí o úpadku s tím, že pokud insolvenční soud po rozhodnutí o úpadku své rozhodnutí o předběžném opatření nezmění, dle § 140 odst. 1 IZ účinky spojené s jeho nařízením nadále trvají.

 

Domníváme se, že novou úpravou se soudu otevírá např. možnost nařídit předběžné opatření, jímž povolí provedení (dokončení) výkonu rozhodnutí či exekuce dlužníkova majetku s podmínkou, že výtěžek dosažený zpeněžením tohoto majetku bude po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení.

 

Doručení rozhodnutí

Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ se doručuje vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu a jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, dlužníkovi, předběžnému správci, osobě, která takový návrh podala, a insolvenčnímu navrhovateli se doručuje do vlastních rukou.

 

Judikatura

1) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 25 INS 12826/2013, 1 VSPH 1262/2013-A ze dne 19. 8. 2013 (citace z odůvodnění):

„Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka ( § 3 IZ) některým ze způsobů stanovených insolvenčním zákonem ( § 4 IZ) a podle zásad IZ ( § 5 IZ). S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky ( § 109 IZ), mezi něž patří i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť IZ upravuje postup při uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení.

Ze shora uvedených zjištění však vyplývá, že v projednávané věci dlužník opakovaným zahajováním insolvenčního řízení (a jejich opakovaným ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění) za situace, kdy již probíhají řízení o nařízených exekucích na jeho majetek, zneužívá zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení, zatímco v insolvenčním řízení nelze pro jeho obstrukční chování pokračovat.

Soud I. stupně proto dle názoru odvolacího soudu správně aplikoval § 82 odst. 2 písm. b) IZ, neboť toto ustanovení dopadá nejen na situaci vyvolanou šikanózními návrhy podanými věřiteli vůči dlužníku, ale též na případy, kdy obstrukční jednání dlužníka znemožňuje jak řádný postup v insolvenčním řízení, tak i individuální výkon práva jednotlivými věřiteli. Důvody zvláštního zřetele hodné pro vydání předběžného opatření proto i dle názoru odvolacího soudu lze spatřovat v jednání dlužníka, který opakovaným podáváním insolvenčních návrhů, jejichž řádnému projednání následně svým procesním jednáním brání, zneužívá účinků zahájení insolvenčního řízení znemožňujících pokračování v zahájených exekučních řízeních“.

 

 

C) Předběžné opatření k zajištění rozsahu majetkové podstaty

Jak již bylo výše řečeno, insolvenční soud je dle § 111 odst. 1 a § 112 odst. 1 IZ oprávněn dlužníka jakkoli omezit v nakládání s majetkovou podstatou, přičemž § 113 odst. 1 IZ speciálně upravuje některé z povinností, které lze dlužníkovi nebo třetím osobám v rámci této činnosti insolvenčního soudu uložit. Insolvenční zákon zde konkrétně stanoví, že pokud má insolvenční soud před rozhodnutím o úpadku za to, že je nutné zabránit hrozícím změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, jímž

a) uloží dlužníkovi, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty (např. je nezcizoval, nedaroval, nepronajal, nezastavil apod.), nebo

b) rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce, nebo

c) nařídí, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci - jestliže tyto osoby poté (přesto) plní dlužníkovi (namísto toho, aby plnily předběžnému správci), nejsou tím podle § 114 IZ svého závazku zproštěny (tzn. že předběžný správce je oprávněn po nich plnění nadále vymáhat), ledaže prokážou, že o předběžném opatření nemohly vědět.

 

Povinnost nařídit PO i bez návrhu

Jak vyplývá ze shora uvedeného, předběžné opatření k zajištění rozsahu majetkové podstaty je soud oprávněn vydat i bez návrhu, jsou-li splněny podmínky vyjádřené v ustanovení § 113 odst. 1 IZ. Slova zákona „insolvenční soud může i bez návrhu nařídit“, užitá v citovaném ustanovení, jsou v soudní praxi (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 96 INS 5317/2008, 3 VSPH 17/2010-B ze dne 8. 2. 2010 uveřejněné pod č. 87/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vykládána tak, že k rozhodnutí, které není podmíněno návrhem účastníka řízení, soud přistoupí - ve smyslu je povinen tak učinit - jestliže je naplněna hypotéza právní normy. Pokud tedy insolvenční soud v řízení zjistí, že dlužník, který je osobou s dispozičním oprávněním, nakládá s majetkem náležejícím do majetkové podstaty tak, že tím poškozuje oprávněné zájmy věřitelů, pak je povinen přijmout opatření, jež takovému jednání dlužníka zabrání. Tím může typicky být zákaz nenakládat s určitými věcmi nebo právy, anebo zákonem výslovně předjímaná možnost podmínit dlužníkovo nakládání s majetkovou podstatou nebo její částí souhlasem předběžného správce.

Opětovně budiž zdůrazněno, že není vyloučeno, aby insolvenční soud omezil dlužníkovi majetkové dispozice i jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 113 IZ. Dovozujeme, že proti všem takovým rozhodnutím insolvenčního soudu je přípustné odvolání (k odvolání proti předběžnému opatření vydanému podle § 113 IZ podrobněji níže v pasáži o opravném prostředku).

Vydá-li insolvenční soud předběžné opatření podle § 113 odst. 1 IZ, ustanoví současně předběžného správce, pokud již tak neučinil dříve (např. v rámci předběžného opatření podle § 112 IZ).

 

Podmínky pro nařízení PO

Podmínky pro nařízení tohoto předběžného opatření jsou dány tam, kde konkrétní jednání dlužníka odůvodňuje obavu, že by účel či cíl insolvenčního zákona formulovaný v § 1 IZ (viz část 2/1.1) mohl být ohrožen, avšak pouze za předpokladu, že obecné zákonné omezení vyplývající z § 111 IZ (viz část 4/3.1.1) k zajištění téhož nepostačuje.

 

Odůvodnění rozhodnutí

Vrchní soud v Praze se ve výše zmíněném usnesení R 87/2010 vyjádřil i k problematice odůvodňování usnesení o předběžném opatření k zajištění rozsahu majetkové podstaty s ohledem na ustanovení § 169 OŠŘ. Konstatoval, že toto ustanovení má logickou návaznost na úpravu těch předběžných opatření (dle § 74 násl. OSŘ), která lze vydat jen na návrh. Tato předběžná opatření jsou vždy vydávána na riziko navrhovatele, jehož stíhá případná odpovědnost za škodu či jinou újmu podle § 77a OSŘ. Vydávána jsou soudem bezodkladně, případně v krátkých lhůtách podle § 75c odst. 2 OSŘ, bez slyšení účastníků, jestliže navrhovatel prokáže potřebu zásahu soudu v podobě předběžného opatření a osvědčí skutečnosti rozhodné pro uložení konkrétního předběžného opatření. V logické vazbě na tuto úpravu, jež je založena na předpokladu, že není prostoru pro zjišťování stanoviska žalovaného či jiného účastníka řízení, jenž

Nahrávám...
Nahrávám...