Obligatorní pořadí úhrady daňových povinností v průběhu insolvenčního řízení

 NahoruObligatorní pořadí úhrady daňových povinností v průběhu insolvenčního řízení

Poměrně velkým kamenem úrazu v průběhu konkursního řízení vedeného dle zákona o konkursu a vyrovnání byla aplikace § 59 odst. 5 ZSDP. V tomto ustanovení zákona o správě daní a poplatků je totiž stanoveno pořadí použití platby daně na úhradu jednotlivých nedoplatků, které správce daně k datu platby na této dani eviduje. Přitom platí, že podle tohoto ustanovení správce daně bez ohledu na směrování platby daňovým dlužníkem použije platbu k úhradě daňových povinností v zákonem stanoveném pořadí. Právě v této koncepci je v praxi někdy spatřována forma tzv. „skrytého" započtení na majetek podstaty, které bylo podle § 14 odst. 1 písm. i) ZKV v průběhu konkursu zakázáno. Současně s tím bylo poukazováno na to, že díky této právní úpravě je správce daně s přihlášenou daňovou pohledávkou v konkursním řízení zvýhodněn v pořadí úhrad před ostatními konkursními věřiteli. S ohledem na rozporuplné zkušenosti se striktně nastavenou prioritou v § 59 odst. 5 ZSDP, která vedle specifik jiných řízení nereflektovala ani specifika konkursního (nyní insolvenčního) řízení, přikročil zákonodárce k legislativní úpravě, jejímž cílem je tyto nedostatky odstranit. Dosavadní právní úprava totiž správci daně neumožňovala systémově od sebe odlišovat jednotlivé druhy plateb na úhradu konkrétní parametricky v insolvenčním řízení odlišené daňové pohledávky. Z toho důvodu docházelo k tomu, že platba, jejímž účelem byla úhrada běžně daňové povinnosti - pohledávky za podstatou, byla v souladu s pořadím nastaveným v odst. 5 použita na úhradu nejstaršího…